Šumavští rodáci vzpomínají - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

Vše přesně a výstižně napsal o knize uživatel Milan 3144. Z historických vzpomínek mě zaujala neznámá informace o návštěvě v roce 1910 tehdy neznámého Adolfa Hitlera jako turisty na Kvildě. Rudolf Kalčík autor Krále Šumavy o jeho návštěvě Kvildy publikoval článek v časopise Květy v lednu 1958. První kapitola knihy vzpomínky Eduarda Steuna je nejlepší, ostatní kapitoly spíše stereotyp o příkoří.

Tato kniha od kolektivu autorů je zajímavým obrazem života v drsném období československých dějin. Šumava je charakteristická svou krásnou a čistou přírodou. Mnozí z nás si ale nedokáží představit, že se tu kdysi nacházely četné osady a vísky, v nichž žili lidé, kteří to tu milovali. Kniha vypráví o životech generací obyvatel, již byli nuceni opustit místo svého někdy i více než staletého působiště. Jejich osudy zachycují na stránkách svazku jejich potomci, kteří byli nuceni po druhé světové válce odejít, ale i přesto se do míst svého dětství rádi vracejí. Ona místa však za ta léta většinou úplně ztratila svou původní tvář. Stavby jsou opuštěné, chátrají a mnohé z nich už dokonce ani nestojí, což dokazuje bohatý obrazový materiál. Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům historie a vzpomínání.

Příběhy a osudy lidí, kterým do života zasáhla Šumava a bohužel i dějiny, které se přes ně převalily jako velká voda. Nemělo by se na ně zapomínat. Ale, co se stalo, to se opravdu nedá odestát. Vše bylo výsledkem doby, ve které žili. Doporučuji si před čtením zjistit nějaké historické info. Pak bude tato kniha vnímána trošku jinak. Možná, že i s jistým nadhledem a odstupem. Nehodlám se přiklánět k jedné či druhé straně. Jsem ale ráda, že takové knihy vycházejí, že si je můžeme v klidu přečíst a samozřejmě se nad nimi zamyslet.

Jednička byla dobrá, pěkné čtení, i když o nehezkých věcech.

Po korektní předmluvě, která nás vlastně připraví na to co v knize je, následuje pro mne poměrně zajímavá první kapitola z okolí Zlaté studny. Oblast kolem Kvildy a vůbec centrální Šumavy, mám na kole celkem slušně proježděnou a tak se mi ke konkrétním místům vybaví moje návštěva a i osobní dojem. V dalších kapitolách ovšem přicházejí na řadu povětšinou velmi selektivní vzpomínky německých šumavských rodáků. Jsem přesvědčen že jsou pravdivé, ale v podstatě jsou koncipovány jako velká křivda, která na nich po II. sv. válce byla spáchána československým orgány a obyvatelstvem. Často je zmiňována vzpomínajícími nevinnost obětí persekucí. O jakémkoliv člověku, který by byl odsunut právem, ani zmínka. To samé o kořenech této, řekněme, odvety. Přečíst si tuto knížku bez jakýchkoliv historických znalostí o této, a hlavně předcházející době, vyvstal by mi před očima velmi převrácený obrázek, byť na základě skutečných osudů, o příčinách a prvotní podstatě událostí, které vedly k předválečnému vývoji, pokračující pak oním nejkrvavějším konfliktem a nakonec porážkou třetí říše.
Další díly už jen prolistuji, maximálně něco "vyzobnu" a prohlédnu si cenná historická fota.
Dvě hvězdy.

Krásné a lidské příběhy z horní i dolní Šumavy, tento kraj velmi dobře znám a proto jsou mi příběhy v knize velmi blízké a místa, které pamětníci popisují si vybavuji ze svých vlastních vzpomínek. Osud byl k německým obyvatelům Šumavy velmi krutý, nejen o tom ale i o mnohých dalších událostech vypráví tato nostalgická kniha.