RMarkéta komentáře u knih

Krásný příběh. Jako malá jsem ho vždycky obrečela a v mysli se toulala se Sebastiánem a Bellou po horách. Nedávno si mi kniha zase dostala do ruky, kamarádka mi ji věnovala, protože dělala debordelizaci knihovny. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Zase mě ten příběh chytil za srdce a co myslíte? Opět jsem u něho brečela jako malá holčička.

14 05.04.2019

Phryne Fisherová se nám pěkně rozjíždí a to je moc dobře. Jen tak dál. Je to prima relaxační čtění. Hezky se mi při ní odpočívá a moc pěkně cestuje do práce. Už se mi zase stalo, že jsem přejela o pár stanic dál. Ten čas při čtění Fisherky tak utíká, že ase ani nestačím divit. Ale je moc fajn nechat se v dnešní uspěchané době unést a na chvilku se zasnít. Dokonce jsem se několikrát přistihla, že Fisherce její životní styl tak trochu závidím a chtěla bych být jako ona. Už se těším na další díl. Seriál v ČT by taky neuškodil. Smekám před paní vydavatelkou a musím jí vyseknout hlubokou poklonu, že dokázala přijít s takovým nápadem, i když to asi nebylo lehké, však jsem taky na Startovači neotálela s přispěním a jsem za to ráda, že tu s námi Fisherka může mluvit česky.

4 14.03.2019

Jistě, jsou tady uvedeny extrémní případy dětí, ale na jakém jiném příkladu nabo případu vysvětlit a ukázat, co je špatně? Nikdo taky netvrdí, že se kniha musí brát dogmaticky. Je to náhled na určité stavy a procesy, které se můžou vyskytnout nebo se jich můžeme dospustit, ale nikdo netvrdí, že to či ono musí nastat. Nelze paušalizovat. Jde spíše o to dělat věci tak jak nejlépe umíme. Nejsme stroje. Jsme lidské bytosti. Jsem toho názoru, že děti potřebují pravidla, vymezení jasných hranic a taky určité povinnosti úměrné k jejich věku, které mohou zvládnout. Taky potřebují empatii a lásku a té by se jim mělo dostávat. Přečteno v rámci výuky vývojové psychologie. Běžný čtenář a běžný rodič po ní asi nesáhne, ale dá se bez problému přečíst

4 07.03.2019

Tenhle příběh patří mezi moje srdcové záležitosti. Nejdříve viděn film, až potom jsem sáhla po knížce. King je moc dobrý vyprávěč a tady mu to opět dokonale vyšlo. Četlo se úplně samo, na jeden zátah.

31 07.02.2019

Kniha mi pomohla si některé věci správně pojmenovat, dát jim formu a srovnat si je. Stavět na nich jako na pevném základě. Nějak jsem ale nepostřehla, že by tu Seligman zmínil sociální nebo kulturní hledisko. To má přece na formování jedince a jeho psychiky taky vliv. Sepisování tří věci používám. Ale to už jsem byla naučená ze skautu, tuším, že se tomu říkalo Modrý život.

9 16.01.2019

Můj nejoblíbenější Poirot. Po knížce jsem sáhla až po seriálu a několika filmech. Celý příběh se mi tak při čtení v hlavě odvijel jako film, až jsem měla pocit, že jsem jeho součástí, že jsem v centru samého dění. To se mi občas s některými knihami stává. Mám to ráda. Plynutí času se tak nějak zvláštně změní a já si takové drahocenné okamžiky užívám. Rozuzlení příběhu mě vždycky překvapí, i když vím, kdo je vinen. Je to taková třešinka na dortu.

41 04.01.2019

Líbilo a hodně. Jsem o pět let starší než Maruška Doležalová, takže směle můžu říct, že už taky něco málo pamatuju. Bez mučení přiznávám, že mě hodně ovlivnila nostalgie. Ta má totiž tu úžasnou magickou moc, kterou vás uchvátí. Devadesátek mohlo být více.

7 03.01.2019

Vlastnit koně byl vždycky můj sen. Viděla jsem se klasicky romanticky při západu slunce v sedle koně jak uháním krajinou. Mé dlouhé vlasy vlají stejně jako hříva mého koně. Tato kniha mi umožňuje se alespoň na malou chvíli zasnít a vybírat si koníka.

11 03.01.2019

Opravdu tenoučká knížečka vyšperkovaná perokresbami. Čteme si ji na Štědrý den po obědě. Je to takový náš rituál. Na Štědrý den a večer se toho dá stihnout hodně a většinou se přihodí něco neočekávaného a bláznivého.

11 03.01.2019

Oceňuju a vážím si toho, když v sobě někdo najde tolik odvahy jako Veronika a výjde se svým příběhem na povrch, jdou se svou kůží na trh. Lidé jsou stále plní předsudků a považují psychické poruchy a choroby za něco iracionálního, co má být zavřeno za velkou zdí.Odstraněno z jejich zorného pole a blízkosti. Když je něco iracionálního tak to prostě neexistuje, tudíž mě to neohrožuje, neovlivňuje a dělám, že to není. Tento přístup považuju za velkou chybu. Příběhy skutečných lidí můžou spoustě lidem pomoci nebo je nějakým způsobem inspirovat v jejich každodenních bitvách, které musí chtě nechtě vybojovávat a to je stojí mnoho sil a nejen je, ale i rodinné příslušníky a přátele, pokud ti od nich nedali ruce pryč, protože to není jednoduché ani pro jednu stranu.

8 02.01.2019

Annie Wilkesová je nezapomenutelná postava a to nejen díky knize, ale hlavně díky filmu. Kathy Bates jí vdechla život a to tak opravdově, že Annie budu mít navždy spojenou s ní. Ovšem, i Zlata Adamovská je jako Annie Wilkesová výborná. Ta ji hraje na divadelních prknech a je skutečně výživná, sice trochu víc vesnický blázen, ale stojí za to. Mohu doporučit všechno, jak knihu, tak film i divadelní hru.
Tato kniha je hodně zajímavý psychologický materiál. King umí dát svým postavám hloubku a moc pěkně je rozepsat. Tady jsem si tu hloubku užila do sytosti. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, i když některé pasáže nebyly zrovna dvakrát příjemné. Ale tak už to bývá. Přesto mám Misery hodně ráda.

22 02.11.2018

Tato kniha není opravdu určená pro běžného čtenáře, ten o ni možná ani nezavadí, pokud se přímo nepodívá na obálku nebo nezabloudí do oddělení psycholgie. Já jsem se k ní právě díky studiu psychologie dostala a používám jí taky jako takovou příručku, učebnici. Mám v ní spoustu věcí zvýrazněných zvýrazňovačem, podtrháno a různé poznámky na boku stránek. Takže dostala holka trochu na frak. Název knihy je vážně trefný. Masku rádi nosíme z nějakého důvodu všichni a emoce jsou taková mapa naší psychiky pro nás samotné i pro "čmuchaly" a psycholog je čmuchal.

6 25.10.2018

Pro mně velmi zdlouhavé drama z hodně exotického prostředí. V Indii se při čtení knih ocitám opravdu málokdy, většinou zůstávám v Evropě, USA, přípradně se prolétnu vesmírem. Kniha se rozjíždí velmi pomalu. Měla jsem chvilkami pocit, že by to chtělo využít služeb nějakého solidního předčítače. Ovšem své tempo si drží až do konce, i když tu dojde k pořádnému zvratu, který slouží jako katalyzátor. Charaktery postav jsou jasně čitelné. Ransome mi ze začátku přišel jen jako znuděný floutek, ale pak mi byl nejsympatičtější a nejzajímavější, stejně jako teta Féba nebo mladičká Fern. Tyto osoby si na nic nehrají a ani se nijak nepřetvařují, protože to prostě nepotřebují. Knihu doporučuju číst v klidu a pohodě. Jedině s čistou hlavou pak správně zapůsobí a příběh člověka pohltí.

7 08.10.2018

Chlapec ukusoval z tvarohového koláče a chtěl, aby ten koláč zůstal celý. Tak to funguje snad jedině v pohádkách, ale realita je někde jinde. Psáno o vážných věcech s lehkostí. Nemazal se s tím. Nějak to dopadne. Padni, komu padni. Předobrazem Ilony a Mileny je jedna a tatáž osoba, ze které si pan spisovatel vybral ty "nejlepší" vlastnosti a stvořil tak dvě naprosto odlišné ženy. Tu osobu znám osobně. Chodím s ní každý pátek na víno do jedné malebné vinárny na Vinohradech nedaleko Vinohradského pavilonu.

5 27.08.2018

Kniha se četla velmi rychle na to, že děj je pomalu plynoucí. To jsem nečekala. Přece jenom je to trochu bichlička. Vztah mezi Terezou a Carol byl zvláštní, možná až těžko pochopitelný. Carol byla fascinujcí žena, ale tak nějak neuchopitelná, neprůstřelná, nerozlousknutelná, pořád jako by se záměrně držela zpět a měla v sobě ukryté nějaké děsivé tajemství. Taková aura ji obklopuje od samého začátku, kdy ji Tereza poprvé spatřila a byla z ní dokonale unešená. Upřímně, byla bych z ní taky vedle jak ta jedle, protože by mě v tu chvíli vyhodila ze sedla. Cesta na západ mi přišla nesmyslná a teď pochybuju o jejím smyslu.

6 21.08.2018

Nechtěla jsem dát knihu z ruky. Nejradši bych ji četla pořád a pořád. Taky dostala pěkně na frak. Krásně lidsky napsané drama o lásce mezi dvěma muži. Pomalé tempo vyprávění a rozvoj hlavního tématu zásadně tento jednoduchý příběh vyzvedlo až do závratných výšin, až jsem z toho měla pocit, že sním s otevřenýma očima. Takovou lásku bych chtěla taky jednou prožít a žít z těch nádherných vzpomínek až do konce života. Zvláštní kniha. Chvíli jsem byla Elio, chvíli Oliverem a chvíli oběma najednou. Nečekala jsem, že by mě tenhle milostný příběh mohl tak nadchnout a zasáhnout na tom pravém místě. Ale stalo se. Tohle bude jednou velká klasika. Všichni při vzpomínce na ni budeme mít zvláštním způsobem zamžené oči a zároveň se budeme jemně usmívat.

13 16.08.2018

Jistě velmi zajímavá otázka vyskytující se v názvu této milé knížky. Taky mě tato otázka nenechala chladnou a knihu si přečetla. Z představy, že by měl mravenec ještě na zadku žihadlo mě jímá hrůza. Je to nebezpečná zbraň a já mám na tenhle bodavý hmyz alergickou reakci. Ale příroda to zřejmě chtěla jinak. Knížku tvoří malé a milé "bakalářské" příběhy jedné rodiny, které kraluje dedeček geolog. Takového dědečka bych přála všem vnoučatům a nejen jim, protože i dospěláci si zde najdou své. Obohatí si své znalosti a můžou svým děckám dopřát hezký výlet po naší malé zemi. Na výletě se dá zažít cokoliv. Rodina se sejde dohromady a užijí si spolu společné chvíle někde venku pěkně na čerstvém vzduchu. Knížka je doprovázena ilustracemi a fotkami. Určitě se neztratí ani ve škole při vyučování. Mohla by se hodit na zeměpis nebo třeba na občanskou nauku. Všechno je tu podáváno nenucenou a nenásilnou formou, takže má tato kniha o proti učebnici jistou výhodu.

4 14.08.2018

Šumava je nádherný kout naši malé země. Ráj na zemi pro duši a balzám na nervy. Když tam začne pršet nebo sněžit, tak to vážně stojí za to. Vím, o čem mluvím. Jezdím na Šumavu už téměř od narození a miluju jí se vším, co mi nabízí i s tím nevypočítatelným počasím. Říkám tomu, že lidem ukazuje svou pravou tvář. Milujete ji nebo ne. Nic mezi neexistuje. Právě na Šumavu umístil Jan Otčenášek tuto knihu. Příběh vypráví z pohledu hlavní hrdinky Ludmily. Její pocity a myšlenky popsal jako by ji byl přímo pevně usazen v hlavě, asi znalec ženské duše. Hezky se do Ludmily vcítil. Její muž Petr byl na mně až moc filosofický a tím i nějak složitý, neproniknutelný a neuchopitelný. Ale k Ludmile se přesně hodil. Ti dva se hledali, až se našli. Prožívala jsem ten příběh s nimi.
Bohužel jsem viděla i film paní režisérky Pivoňkově. Zřejmě se nějakým neodpatřením pokusila napodobyt Kachyňu a všechno v něm hrnula zbytečně přes čáru, takže z toho vznikla totální haluz, která má s knihou jen málo společného. Z knihy toho totiž ve filmu moc nezbylo.

19 08.08.2018

Alkoholik je nemocný člověk, který skrz dno vypité láhve kouká smrti zpříma do očí a ta pak velmi trpělivě vyčkává a brousí si kosu. Totéž platí i pro fetky. Každý člověk má možnost volby, kam svůj život nasměruje a jestli si včas uvědomí, že je v jeho životě něco špatně, že má velký problém a že nastoupil cestu sebedestrukce a likviduje tím jak svou rodinu, tak i přátele.Tahle zoufalá zpověď není žádná vyfabulovaná fikce, ale každodenní realita. Já se divím, že to jeho tělo tolik vydrželo. Věřím, že se ten chlap už nikdy nenapije a bude bojovat. Musí. Jiná možnost už mu stejně nezbývá. Ta zubatá holka s kosou mu pořád hledí do tváře. Doporučuji tuto knihu do školních lavic jako prevenci.

6 31.07.2018

Knížku jsem přečetla 2x v podstatě na jeden zátah. Je hodně čtivá.Pořád se ale nemůžu zbavit velmi zvláštního dojmu a to, že měla být mnohem víc osobní. Takhle to totiž působí, jako že pan spisovatel byl jen pozorovatelem všeho dění a ne že se ho osobně zúčastnil. Ovšem, napsat své osobní zážitky do knihy a podělit se s celým národem o svou třináctou komnatu není jednoduché. Je to jakoby člověk někam přišel nahý a ještě ke všemu neměl podepsané úkoly. Já si ale takové otevřenosti velmi cením, protože o tom může člověk pořádně přemýšlet. Viděla jsem i film. V půlce jsem se rozbrečela a chtěla z kinosálu odejít pryč. Má milovaná kamarádka Martina má jednoho alkáče doma, který se snaží závislost na chlastu přebít trávou. Prý se léčit nepotřebuje. Má přece všechno na háku.Takže jsem si její vyprávění projektovala jak do filmu, tak samozřejmě i do této knihy. Kniha je spíše sondou do života alkoholiků. Na příbězích ostatních lečených ukazuje jejich pohnůtky, které je vedly k napití se a jak to chodí v léčebně. Když už ale něco takového jako je závislost na chlastu nebo drogách ukazovat, tak nekompromisně tvrdě a brutálně se vším, co k tomu patří. Pak to jedině může zafungovat jako prevence. Víc knih s podobnou tématikou.

12 26.07.2018