Když v ráji pršelo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavní hrdinka Ludmila je učitelka z Prahy. Formou deníku vypráví kousek ze svého života, kdy následuje hlas svého srdce, romantika a snílka, a následuje trochu nepraktického muže Petra, filozofa s doktorátem) do hlubin šumavských pohraničních hvozdů. Mají vyhlídnutý objekt starého mlýna, který zakoupili a rozhodli se zrekonstruovat a provozovat v něm hospodu a penzion. Na cestu se vydali stařičkým, téměř nepojízdným vozem, kterému důvěrně říkají Samson. Zažijí drsnou horskou zimu a pocit bezmoci, dům je provlhlý, špinavý, plný harampádí a bez přívodu elektrické energie a vody. Musí se spolehnout jen sami na sebe. Jsou závislí na mizivých zásobách potravin, protože sněhové závěje jim nedovolí několik dní vyjít dál než na pár metrů od domu. Setkávání s místními lidmi proběhne místy s humorným podtextem, jindy dojde až k fatální neshodě. Spousta každodenních trampot při dřině s vyklízením a opravováním polorozbořeného domu Lídu s Petrem stmeluje, ale oba si postupně uvědomují, jak jim chybí město, kavárny, telefon – prostě civilizace....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15088/big_kdyz-v-raji-prselo-HY0-15088.jpg 4.1505
Nahrávám...

Komentáře (98)

Kniha Když v ráji pršelo

Chesterton
05. května

[audiokniha]
Socialistické žůžo dobrodrůžo, říznuté erotikou až romantikou, ze kterého se vyklube láska jak trám na vysoké úrovni emoční inteligence. Petr jako absolvent filozofické fakulty - Otčenáškovo alter ego? - a sympatická úča Lu Kadlecka jako vypravěčka jsou dvojka k pohledání.
Ke zvýšení dramatu se mihne i dcera vysídlených sudetských Němců na podporu tvrzení, že ve mlýně straší. . .

Taky jsem četla po letech, taky ušima. I na můj vkus Táňa trochu přehrává, ale na druhou stranu ji přitom snadno uvidíte na filmovém plátně. A chlapský figury zvládá s bravurou zkušené herečky.
Fajn zážitek po letech, trochu prototyp pozitivní a osvěžující literatury nehloupé!
6/6

ddkk
04. května

Knížku skvělého Jana Otčenáška mám doma spoustu let. A vždycky jsem si na ni vzpomněla, když jsem se pouštěla do něčeho nového a neznámého. Úplně podle známého "kdybych to byl věděl..."
Tak nějak se do toho svého šumavského dobrodružství bez bázně a hany (protože nevěděli, do čeho jdou) vrhli Petr a Ludmila, zkušenostmi a věděním nepolíbení...

Mám ráda Jana Otčenáška, jeho skvělý jazyk, jímž psal a mám některé jeho příběhy ráda obzvlášť. Ty, které prostě nestárnou...

Doporučuji.


dasenka
23. dubna

V době vydání tato kniha pro mne představovala zazrak….čteno mnohokrát

mataaskorice
04. dubna

Knížku jsem četla snad v devítce, kdy se mi moc líbila, pak možná ve dvaceti, kdy mi přišla připitomělá a nezábavná, teď jsem se k ní na prahu čtyřicítky zase vrátila a líbila se mi moc. Takže mám sama možnost posoudit svou čtenářskou preferenci a vkus napříč časem :-) Jaké to tedy je? Hřejivé, lidské, lehké - nikoli obsahem, ale z pohledu životních priorit. V dnešní době přibývá lidí, kteří opouští komfort města, aby hledali plnohodnotnější smysl života, vrací se ke kořenům, tradicím, jisté míře soběstačnosti, snaží se navázat zapomenutý vztah s přírodou. Mnoho z nás taky nedokáže dostatečně žít tady a teď, naplno, bez přehlcenosti hlavy přemírou myšlenek, bez toulání se v čase minulém nebo budoucím, případně ve snových vidinách zvaných "časem" a "jednou". A tohle je, myslím, hlavní pointou příběhu - být, žít, užívat, naplno, každodenně, pokorně, s přijetím výzev, které nám život staví do cesty. Navíc se mi líbí složitost jazyka, úžasná hravost, výrazová obsáhlost, barvitost, pestrost, zvukomalebnost - čtenář nemusí jenom číst - může si prohlížet malířské plátno, otáčet snímek za snímkem, může spolu s Lu poslouchat všemožné zvuky, které se linou domem i jeho okolím. To vše dělá z obyčejného příběhu dvou mladých lidí, kteří utečou z města na vesnici, text, ve kterém si chcete listovat, když se na vás valí frustrující zprávy, když den stojí za houby s octem, když nechcete být ("protože to je mnohem snazší než být" jak řekl Petr). Ráj pak představuje nejen údolí samotné se svou snovou krajinou, ale parafrázuje ráj biblický, jehož jedinými lidskými obyvateli byli Adam a Eva.

Leona333
30.10.2021

K této knížce jsem se dostala nedávno, jakože snad už dospělá... ; ) A uznávám, že jsem ,,ostuda", když jsem si na tento knižní klenot neudělala čas mnohem dříve...
Ale o to víc si jí cením, snad i chápu, než kdybych jí četla před léty jakožto náctiletá.
Jan Otčenášek svou brilantní češtinou zde popisuje na první pohled docela obyčejný, až naivní příběh dvou mladých lidí, kteří si pro splnění svého snu v době minulé, né až tak zas minulé a vzdálené..., vyberou ke svému žití úplný opak toho na co byli zvyklí.
Jeden jim při čtení musí fandit, ale i mnohokrát kroutit nevěřícně hlavou, zda opravdu vážně...?
A i já se vážně znovu ke knize pro zopakování si všeho úžasného a podstatného v našem lidském bytí, časem rozhodně vrátím.

lapagerie
18.10.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Taťány Dykové a dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na její projev. Mám radši klidný "přednes" než různé přízvuky, změny hlasu podle postav a výrazné projevy citů. Přijde mi to jako přehrávání. Ale to je jen můj osobní pocit.
V každém případě je příběh uvěřitelný a napsaný hezkou češtinou. Některá slovní spojení a popisy se mi opravdu líbily. Možná s odstupem času zkusím přečíst "papírové" vydání.

Gejitka
12.10.2021

Zkoušela jsem knihu číst, dokonce dvakrát, ale absolutně mě nezaujala. Příběh jako takový by mě asi bavil, ale styl psaní mě ubíjel. Nedokázala jsem číst dál. Bohužel.

Lessana
17.09.2021

Ani si nespomínam, že by som niekedy čítala knihu od autora - muža, kde by bol dej zaznamenaný z pohľadu ženy, tak ako v tomto prípade vo forme denníka. Počas čítania však máte pocit, že autorkou je žena, že to jednoducho nie je možné, aby muž dokázal tak presne popisovať vnútorné pochody nežného pohlavia. Zrejme mal autor výborný vzťah s manželkou, bytostne jej rozumel, a práve preto ju vrúcne a oddane miloval. Alebo len jednoducho vedel svoju "ženskú časť muža" prebudiť a dovolil jej "rozprávať"... ktovie?
Nech je ako chce, kniha Když v ráji pršelo je napísaná dokonale a skvelo sa číta. Príbeh o Petrovi a Lu, ktorí sa odvážne rozhodli zmeniť veľkomestské (pražské) prostredie za samotu na Šumave, keďže pochopili, že vyhliadka kariéry v školstve, bytu, detí, raz možno chalupy ich nenapĺňa, ich odhodlanie zriadiť v Líščom mlyne hostinec, nebojácne prežitie zimy bez elektriny, plynu, vody a len s jednou pecou vo výške vyše 1000 m n. m., skúška vzťahu v náročných podmienkach... k tomu milý humor, vycibrený a povznášajúci štýl, láskavosť prýštiaca z popisov, no a ako bonus podmanivá šumavská kulisa, to všetko sú ingrediencie zmiešané v dokonalom pomere lahodného duchovného krmu.

1