Malý tyran přehled

Kniha sice nabízí hodně kazuistik, úvah o tom, kde se daný problém bere, jak vzniká, i vztah dané problematiky k historickému vývoji společnosti... ale zoufale v ní chybí pro rodiče srozumitelnější a přímější popis toho, jak pracovat s dítětem v běžných denních situacích tak, aby vzniku malého manipulativního tyrana předcházeli. Tzn. jak to teda udělat, aby dítě mělo nastavené rozumné hranice, zřejmé a srozumitelné a přitom byla respektována i jeho autonomie. Rodič samozřejmě občas tápe jak tohle vyvážit a potřebuje ujištění ve formě jednoduchých příkladů a tipů jak k situacím přistupovat (byť v jádru to vlastně není věda).

Rodiči tak při čtení této knihy zbývá jen odvozovat tipy ze značně vyhrocených a vážných případů uvedených kazuistik. Velmi stručně uvedený seznam terapeutických metod v závěru knihy s jedinou popsanou metodou pevného objetí dostatečná ani moc praktická pomoc není.

Je také třeba podotknout, že i když zmíněná terapeutická metoda pevného objetí není uznávaná a naopak je velmi kritizovaná, kritika vychází z jejího užití v naprosto nevhodných případech. Těžko pacientovi s vážným autismem, který má zcela odlišné vnímání reality, neschopnost správně interpretovat řeč nebo emoce druhých, nějak vysvětlíte, o co se snažíte tím, že ho násilím dvě hodiny drtíte v náručí. To je opravdu nic víc než trauma. Na druhou stranu myšlenka přemoct manipulativní dítě tím, že mu vysvětlíme, že se role manipulátora může bezpečně vzdát a dokonce být nékým "bezpečně ovládáno", je vlastně to, o co se snažíme, když dětem nastavujeme hranice. Řídit se pravidly přináší i bezpečí, jistotu, řád a smysl, nejde jen o nějaké odebrání bezbřehé svobody. Tato idea se tak dá i v jiné formě než jen metodě pevného objetí přenést do výchovy. Takže bych dost varovala před tím, jak si danou metodu vykládat a jak ji užívat. Navíc nenucená nabídka intenzivní fyzické blízkosti při řešení krize s dítětem je velmi důležitá a může byt velmi nápomocná!

Kniha obecně nabízí mnoho dobrých myšlenek, ale ne vždy jsou dostatečně uspořádané, v textu se občas opakují na různých místech trochu náhodně, není dotažené jejich vysvětlení/pointa nebo chybí vyvození závěru z nich (např. rozebírání nošení dětí, kde si človek vyloženě kladl otazku, co vlastně chtěl autor říci za názor? Co si měl čtenář odnést za poučení do praxe?). Přijde mi, že v tomto ohledu selhala práce editora, který měl text více sjednotit a pomoctho vypointovat.

Nicméně i tak kniha nabízí podněty, které asi leckomu pomohou toto téma ve výchově lépe zpracovat a najít naměty k řešení. Byť si myslím, že to prostě mohlo být napsáno a uspořádáno výrazně lépe a tak, aby to cílilo i na prevenci.