RMarkéta komentáře u knih

Čeština je krásný jazyk a Karel Poláček to touto kouzelnou dětskou knihou krásně dokazuje. Skloubení hovorového a spisovného jazyka mě dostává do kolen, stejně tak, když se Péťa snaží napodobit dospěláckou mluvu. To je humorné samo o sobě i bez těch klukovin, co s dalšími dětmi prožívá. Výraz pročež a načež už určitě nikdy nezapomenu. Příběh je sice popisován dětskýma očima, ale i dospěláci si zde najdou svoje,jako jsem si našla já. Je to osobitá oddechovka a hezká vzpomínka na dětství.

43 23.07.2018

Knížka je to velmi útlá, doprovázená hezkými a trefnými ilustracemi. Příběh je jednoduchý, ale ty vtipné dialogy fakt stojí za to. To byla jedna vybraná smeč za druhou. Mezi Honzou a Doubravkou je úžasná chemie. Boba je cvok. Letní atmosféra je kouzelná a z knížky přímo sálá to krásné teplo s lehounkým vánkem provoněným rozkvetlou loukou. Jen se toho všeho dotknout. Úplné pohlazení po duši. Jedno malé varování bych měla, kniha je velmi nebezpečná do tramvaje a jiných hromadných dopravních prostředků, zkuste se ani jednou nezasmát.To se při čtení nedá. Mně to nešlo, proto jsem v tramvaji vypadala jako blázen. Z Bořislavky na Barrandov je to taková malá okroužní jízda Prahou. Přejetí zastávky může taky nastat. Film s Kolářovou a Hanzlíkem funguje úplně stejně. Patří k mým oblíbeným. To je letní komedie jak má být.

35 19.07.2018

S Malin Forsovou se dá velmi snadno ztotožnit. Je to žena z masa a kostí. Na nic si nehraje. Je tak trochu hysterická, trochu vyčerpaná z práce a sama ze sebe a taky trochu alkoholička, žádná vyumělkovaná bytost. Hodně mě zajímal její osud a to jak se s ním dokáže poprat a samozřejmě její práce policistky. Hodně mi přirostla k srdci. Mons Kallentoft měl moc dobrý nápad s využitím hlasů mrtvých. Svým způsobem to knihu hodně osvěžuje. To oceňuju. Pan spisovatel stvořil uvěřitelný svět a s uvěřitelnými lidmi v něm, který můžeme každý den vidět na ulici kolem sebe, pokud tedy opomenu bombový útok a vraždy. To samozřejmě vidět nemusím. Ale nebyl zrovna dobrý nápad začínat sérii nějakým čtvrtým dílem. Skočila jsem do neznámé vody po hlavě a to já obvykle nedělám.

9 17.07.2018

Nejdříve jsem byla samozřejmě hodně pomasírovaná povinnou školní četbou. Po letech jsem jsi k tomu to dílu zase našla cestu. Dostala jsem chuť si Erbena zase přečíst. Můj názor se na knihu hodně změnil. Je to krásná poezie, hodně drsná. Erben by se neztratil ani mezi mistry hororu. Řekla bych, že by tam krásně zapadl. Dost "svým" hrdinům nakládá a to pěkně nekompromisně. Po vině musí přijít trest. Někdy to ale bylo až příliš za hranou. Chápu, že slovanská lidová slovesnost si servítky nebere a lidé se z ní měli poučit.
Tohle poučné bylo.

53 08.07.2018

Chtěla jsem vědět proč, chtěla jsem vědět jak, chtěla jsem znát. Chtěla jsem prostě jenom pochopit. Ale nikdo neví jak tahle nemoc nebo porucha vlastně funguje, jak fungují léky. Každý člověk je originál. Každý je jinak nastaven. Je to jako s výstřelem do tmy. Vidíme jen záblesk a zaslechneme výstřel. Můžeme jít za tím zábleskem a výstřelem, ale nenajdeme nic, protože není nic vidět a ani slyšet. Získala jsem jiný pohled na věc nebo spíše nadhled. Jinak se dívám i na lidi kolem sebe. Něco se změnilo nebo jsem se změnila já.Necítím se jako nalomená větev. Jsem jen citlivější na to, co se kolem mě děje a možná, že znám i svůj osud. Je to výhra nebo prokletí? Každopádně jde o dvousečnou zbraň. Nikdy jsem si nemyslela, že blázni jsou zločinci. Jsou to jen nemocní a nepochopení lidé, co musí každý den bojovat jen o samotné bytí a existenci na tomhle světě a to je stojí mnoho sil. Pro umělce může být tato nemoc pozitivní, ale pro normálního (obyčejného) člověka je bolestná a zraňující. Moje mamka BAP má již delší dobu diagnostikovanou, takže i já jsem do vínku dostala taky jisté vlohy. Mé milované kamarádce ji diagnostikovali poměrně nedávno, po nepěkných excesech, ze kterých jsem ji tahala a tahám ji pořád. Musím před panem Mellem smeknout. Taková zpověď ho musela stát mnoho sil a ty potřebuje pro svou každodenní bitvu, kterou musí vyhrávat. Ta válečná vřava se odehrává v jeho rozdrásaném nitru (hlavě), což je peklo na zemi a očistec zároveň. Určitě tohle byla i Melleho autoterapie. Pak kniha účel taky splnila, protože se ze svých zážitků vypsal a vyventiloval je ven. Nedusil je v sobě. Ztrácet kontrolu nad sebou a vidět jak se mí blízcí a kamarádi otáčejí zády, je něco strašného. Ale tahle kniha je i o naději, že zase budu mít svůj život ve vlastních rukách, že ho budu zase kočírovat, ovládat a ne se nechat ovládat jako loutka. Tohle je pro mě dokonalé svědectví o nemoci (poruše), o které se mnoho neví a hlavně se o ní nemluví, protože je těžko pochopitelná a uchopitelná a lidi vyčleňuje ze stáda. Chtěla jsem tomu, co se děje přijít na kloub, místo toho stojím na startovní čáře maratonu a dostala životní lekci z pokory a trpělivosti. Nečte se ta kniha lehce.

10 26.06.2018

Knihy s nepříliš vzdálené budoucnosti jsou poslední dobou nějak moc pravdivé nebo
se v nich nějak moc vrtám, čtu mezi řádky a nacházím v nich neuvěřitelné věci, které se dají aplikovat i na dnešní dobu nebo právě na dobu budoucí. Úplně se stačí podívat na dnešní společnost, kam mílovými kroky spěje. Před paní spisovatelkou smekám za to, co dokázala stvořit v této knize. Vlastním knihu s dovysvětlující předmluvou z roku 2017. Z toho, co se v knize dělo, mi nebylo zrovna dvakrát dobře po těle.Měla jsem silný pocit, že skutečně všechno vidím hrdinčinýma očima a že jí sedím přímo v hlavě. Moc jsem při čtení přemyšlela, ale tomu se nedalo vyhnout. Paní spisovatelka je vizonářka. Doufám, že se tato vize nikdy nenaplní. Bylo moc dobře, že zde neanalyzovala politický vládní systém. Považovala bych to za zbytečné. Postačí jeho sociální důsledky, které stály za to. Seriál jsem sledovala. Byl mnohem sugestivnější než kniha. Překvapila mě v něm písnička od mé milované Kate Bush. Tvůrci se na seriálu dali pěkně záležet (zpomalovačky, záběry z nejrůznějších úhlů, detaily na tváře, scény s hudebními podkresy).Dokonalé vyjádření emocí a dramatičnosti. Rozhodně doporučuji obojí, jak seriál, tak knihu a možná i film. Ať má vaše fantazie s čím pracovat jako ta moje. Jen jsem očekávala trochu jiný konec, ale tím by to paní spisovatelka všechno jenom zazdila. Jako u 1984 jsem se musela podívat na původní datum vydání. Mrazí mě z té knihy v zádech, jen si na ni vzpomenu. Mám ji hluboko pod kůží a zarytou v mozku. Některé knihy nezestárnou a budou aktuální, až mě to děsí.

22 14.06.2018

Pro mě osobně návrat do starých časů a příjemné pohlazení po duši. Beru tyto staré fotky jako inspiraci a baví mě sledovat jak moc se moje milovaná Praha v průběhu let změnila. A změnil se i ten zcela obyčejný život, který je zde zachycen a který se v dnešní bláznivé době řádně zrychlil. Černobílé fotografie mají své nezaměnitelné kouzlo. Prohlížím si je, když na mě jdou chmury a nechám se těmi fotkami unést. Pan fotograf musel mít svou práci strašně rád a dělal ji určitě přímo ze srdce. Ty fotky tím dýchají.

8 08.06.2018

Dokumentární styl vyprávění příběhu mi vyhovoval, i když to děj malinko rozbijí. Mohla jsem si tak při čtení třídit myšlenky a informace o době, kdy se odehrál. Nejdříve jsem si mysela, že ji chce Felice jen využít pro svůj prospěch, tady vycestování z Německa. Byla to příšerná doba. Dokázala bych ji pochopit. Mě by to nevadilo. Příběh je opravdu hodně emotivní. Přestože příběh znám skrz na skrz, tak pokaždé dojdu k pasážím, kde musím přestat číst, pro uslzené oči nevidím a když si prohlédnu fotografie umístěné v zadní části knihy a čtu utržky korespondence, tak brečm zase. Film taky není špatný, ale kniha je o sto procent lepší, tak nějak mnohem lidštější a autentičtější. Tuto knihu jsem sháněla deset let a pak jsem si ji jednoho krásného dne v roce 2016 nadělila k narozkám. Nedám na ni dopustit. Střežím ji jako oko v hlavě. Je to můj největší úlovek a taky ukázka mojí trpělivosti. Není možné zapomenout na člověka, kterého opravdu milujeme.

7 04.06.2018

Nejdříve viděn Spielbergův film. U něho při závěrečné scéně brečím. Tak jsem byla moc zvědavá na knižní předlohu. Přečetla jsem ji při obědové pauze. Je to poměrně útlá knížka, která se čte velmi snadno. Možná, že to bylo i tím zvláštním řádkováním, ale spíše hlavně příběhem, protože ten čtenáře nepustí a nedá mu vydechnout. Moc hezky popsané přátelsctví mezi chlapcem a koněm. Michael Morpurgo měl moc dobrý nápad s podobou vyprávěče. To mě dostalo. Dojatá jsem byla od samého začátku do konce. Takových příběhů moc není. Je dobré, že jsou.

7 04.06.2018

Atmosféra doby a vykreslení ženské věznice bylo skoro až hmatatelné. Měla jsem pocit, že se tam procházím také. I když už vím, co od Sarah Waters očekávat, tak musím velmi upřímně říct, že mě opět dostala. Spiritistické seance jsou velmi atraktivní téma na zpracování do příběhu. Paní spisovatelka je v tomhle směru dost šikovná. Vtáhne čtenáře do děje takovým způsobem, že ten se ani nestačí divit, co se vlastně děje a krásně ho tam vmanévruje jako zaoceánský parník do malého přístavu. Kniha se ze začátku může jevit jako nudná. I mě to málem odradilo od čtení. Ale všechno, co se tu pomalu rozehrává má smysl a ve finále to všechno do sebe krásně zapadne. Ten konec mě vždycky naštve.

5 29.05.2018

Způsob vyprávění je jistě zajímavý. Nejsem proti tomu. Spisovatel je přece takový malý stvořitel, takže si může zvolit z jaké strany bude příběh vyprávět. Je to hra se čtenářem a Sarah Waters si umí se čtenářem moc dobře pohrát. Tahle kniha je o vzpomínkách. Ty vyplývají ze situace v přítomnosti a pak se jde na začátek, kdy se to stalo nebo ne?

3 18.04.2018

Opět zamotané a řádně zauzlované klubíčko. Závěr je jistě předvídatelný, ale prokousat se k němu, je cesta poněkud spletitá a zapeklitá. Takhle kouzlit s příběhem umí asi jen Sarah Waters. Tohle jsem s jiným spisovatelem nezažila. Po prvním přečtení jsem si říkala, že je to až překombinované, ale není. Všechno je dávkováno přesně. Zahryznout se a nepustit. Kniha vyžaduje dobrou pozornost, za ni se ale náležitě odvděčí.

6 11.04.2018

Útlou knížku jsem si po letech znovu přečetla a musím říct, že mi krásně vylepšila náladu. Při čtení jsem se tvářila jako sluníčko a rozdávala úsměvy na všechny strany. Jak už to bývá, tak tu nejsou jen hezké věci zalité sluncem. Na reprízy seriálu se vždycky ráda podívám. Tenkrát byla prostě jiná doba.

7 04.04.2018

Nejdříve viděn film Stevena Spielberga. Ten mě ohromil. Měla jsem tenkrát dinosauří mánii a k té po filmu patřila i tato kniha. Chtěla jsem být paleontoložkou a nacházet kostry dosud neobjevených zvířat a přepisovat tak dějiny. Do knížky jsem se začetla tak, že jsem ji nechtěla dát z ruky a chodila s ní i spát. Z nostalgie se k ní vracím a mám ji pořád ráda.

17 04.04.2018

Název ke knize sedí jako zadek na hrnec. Příjemné trampské počtení. Povltavská stezka skrývá mnoho pokladů, které jsou vidět nejen očima ale především srdcem. Tenhle kraj mám prošlapaný. Ráda se tam vracím. Tahle kniha mi to umožňuje kdykoliv. Kniha opět obsahuje tramské písničky i legendární písničku o Máně, co zradila partu a proto jí svíčka ráno dohoří. Jsem netušila, že si jí prozpěvují i trampové. Taky je tu plno fotek.

6 04.04.2018

Nejdříve viděn film se Sally Field v hlavní roli. Kniha se četla jedním dechem. Byla strhující a přímo pohlcující. Není to vždycky procházka růžovým sadem, když si žena vezme za manžela cizince a má s ním dítě. Dobré svědectví o tom, co se může přihodit. Bohuže se to taky stává, což je hrůza. Stále jsou na světě místa, kde ženy nemají stejná práva jako muži. Tak se z pěkné exotické dovolené může stát vězení. Muslim bude pořád muslimem. Je to v nich hluboce zakořeněné a nedá se to předělat. Ale láska rozum zatemňuje.

20 03.04.2018

Příjemné počtení. Taková hezká vzpomínková knížka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Ten kraj okolo řeky Vltavy, který paní autorka zmiňuje, mám prošlapaný pešky i na kole. Léta letoucí jsme měli chatu na Hradišťku. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s partou přátel na pivu a já poslouchám jejich vyprávění. Takové sedánky mám ráda. Kniha je doplněna o řadu fotek, básniček a samozřejmě písniček včetně not. Kniha akorát do ruky.

7 02.04.2018

Na to, že jde o prvotinu, tak je to teda dost dobré. Sarah Waters si nasadila laťku hodně vysoko a naprosto s přehledem ji překonala. To teda smekám. Knížku stavím na pomyslný piedestal před Studnu osamění. Nic lepšího jsem s danou tématikou ještě nečetla. Horská dráha to teda fakt byla. S Nancy jsem vylétla do oblak, následně s rachotem sletěla do pekla a pak se zase vyhrabala k nebesům, kde jsem si uvědomila svou vlastní cenu. Dokonce jsem měla při čtení pocit, že cítím i špinavé ulice Londýna a ústřice. Takhle zaplést příběh a rozplést ho umí snad jedině Sarah Waters a já jí za to děkuju, že si ho můžu zas a znovu přečíst, protože mě hodně baví.

5 01.04.2018

Při čtení knihy vždycky doufám v lepší konec příběhu. Poprvé přečteno v hodinách občanské výchovy. Musím říct, že to byl od naší učitelky na základce geniální tah! a také jí za to děkuju, když nám tu knihu přinesla. Byla jsem z toho, co kniha popisuje vyšokovaná. Tenkrát jsem o drogách nevěděla témeř nic. V podstatě jen to, že existuje nějaká mariánka a LSD. Taky jsem pro, aby se kniha četla povinně. Realita je smutná a hrozivá. Doba je daleko šílenější. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby byla napsaná v dnešní době. To by byla kriminálka jako hrom. Z Johnova stylu psaní je vidět, že byl novinář. Drogy jsem nebrala a nikdy brát nebudu.

18 28.03.2018

Laskavému humoru, který nám tu předložila tato geniální spisovatelka se vždycky ráda
zasměju. Pohlazení po duši to skutečně je. Zápletka je vlastně velmi prostá, ale to, co se z ní vyvine, je mazec. Knížku mám tak ohmatanou, že je izolačkou slepená skrz a na skrz a drží jen díky ní. Film patří mezi moje srdcovky. Nataša Gollová byla se svou ztřeštěností naprosto roztomilá a kouzelná. Viděno i jako divadelní představení ve Fidlovačce. To taky stojí za to.

12 27.03.2018