Rind komentáře u knih

Jestli si tuto knizku precte nejaky nebozak muz - toto mu musi mu prijit naprosto presny vtip, ktery davam na konec komentare.
Pochopila jsem to srovnani s Twilight. U zadnych jinych knih mi jeste hlavni hrdina (hrdinka) tak moc nelezla na nervy.
A hlaska Any: "Christiane chci te, ale bez tech tvych pritezi" - ktere ma byt 22 let, ma opravdu hloubku.

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Měl šest pater a kvalita mužů rostla s každým patrem. Byl v tom ale jeden háček, jakmile již žena vešla na vyšší patro, nemohla sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází jedna žena s vážným zájmem o koupi muže.
Na prvním patře vidí cedili:"Tito muži mají práci". No to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se co je výš.
Na druhém patře byl nápis:"Muži zde mají práci a mají rádi děti". Pěkné, ale podívám se, co je výš.
Na třetím patře byla tabulka:"Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní." No čím dál tím líp - pomyslela si - ale výš to musí být fantastické.
Na čtvrtém patře si mohla přečíst:"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích." Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.
Na pátém patře stálo:"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli." No neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!
Na šestém patře si VELICE překvapená žena přečetla:"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."

22 10.11.2012

Vsichni ten pribeh zname. Vsichni vime, jak ten pribeh skonci. Presto hltate slovo za slovem. Presto se vam derou slzy do oci. Presto slza skane po tvari. A ja se ptam - co se to s nami, jako s narodem stalo? Kam se podela obetavost, narodni hrdost, sounalezitost? A tim spis je to znat v dnesnich (covidovych) dnech.

18 09.03.2021

Tak toto byl masakr. Toto je horor. A realita. A k zamyšlení. A nejde ji dočíst nebo doposlechnout a pokračovat prostě dál. A taky by to měla být povinná četba pro všechny fňukny, co mají se vším problém. Člověk by měl chtít vždycky něco víc, ale taky by si měl uvědomit, že i když někdy “je to všechno na prdlajz” někde jinde může znamenat totální výhru a štěstí

15 17.06.2021

Jak Viktorie Hanišová umí krásně smutně psát o lidských traumatech…
Uvidím s odstupem, ale zdá se, že na Sáru si občas vzpomenu a budu doufat, že se má dobře.

13 25.09.2021

Knizka je velmi ctiva. Je vic nez dobra ale:
- Ze by mela byt 1. na seznamu jako nejlepsi, to urcite ne.
- Ze by prinasela pridanou hodnotu ohledne holocaustu, to urcite ne.
- Ze by mela byt zahrnuta do ctenarske vyzvy jako kniha o jidle, nezlobte se na me, ale to je smesne.
Knizka se mi libila, ocenila bych ji 3,5* - 3 davam z duvodu, abych snizila celkove hodnoceni (aspon minimalne).
Co se mi na ni libilo nejvic bylo to, ze je to knizka o cele rodine, o nekolika generacich. Ale zaroven mi prijde skoda, ze to bylo takove rychle, skoro povrchni. Ale mozna to je ten duvod, proc je tak popularni - ze je rychla, ze to lidi chteji.

12 23.12.2018

Je jen pár knih, které čtu opakovaně. Je jich tolik, že na to 1 život nemůže stačit.
Četla jsem ji ve 14 a díky výzvě teď znovu ve 40 letech. Je samozřejmé a přitom zvláštní, jak v každé fázi života vnímáme věci různě.
Tehdy jsem vnímala hlavně tu smutnou lásku. Dnes i sobectví, pro které mám ale pochopení. (Neřeším filozofické úvahy o životě - to je pochopitelné).
Styl psaní, který mi byl tenkrát víc jedno a dnes ho oceňuju, na druhou stranu si uvědomuju, jak je dnes všechno jinak, všechno rychlejší a kdybych nevěděla, do čeho jdu, asi bych se musela chvilku “začítat”.

11 08.01.2022

Nechci hodnotit postoj Cechu k Nemcum po valce. Zlo plodi zlo a nasili plodi nasili.
A prijde mi dost naivni pojmout celou situaci tak, ze Nemci byli jen zli a Rusi jen dobri... Na to se ale staci zeptat babicek a prababicek...
A pro ty, kteri jste tak sokovani, ze lidi, kterym bylo ublizeno se meli potrebu pomstit, prectete si Oko za oko - John Sack (popis zidovske msty).

Gerta a jeji alibisticky postoj je mi protivny a snad proto me jeji pribeh extra nedojima.
Ma pravo ocekavat cokoliv clovek, ktery si, v dobach nejhorsich, usurpoval pravo nedelat nic???
Do niceho se neplete; snad ani sobe same do zivota se neplete. Jen ceka, ze vsim nejak hladce propluje. Nechce videt, nepripousti si, nevzepre se.
Je naprosto lhostejna k okoli, ale na druhe strane ocekava, ze kdyz ona primo neublizovala, tak na ni bude bran ohled.

Je to moje prvni Tuckova a nevim nevim, zda to bylo spravne rozhodnuti. Asi jsem se mela pustit do Zitkovskych bohyni. Takto ani nevim, jestli se mi do nich bude chtit zacist.

11 15.11.2015

Já to mám prostě ráda. Poutavý příběh z exotického prostředí. Nahlédla jsem do společenství henjo - ženských potápěcích skupin, které jsem znala jen z křížovek. Dozvěděla jsem se něco z korejské historie. Musela jsem si ty místa vyhledat a prohlídnout. Občas pro jistotu najít definici výrazů, např. olle.
A pak samotný příběh:
„Z Ku-sun vyzařoval soucit, když se na mě upřeně dívala. Bolelo mě, že se nemohu změnit a nemohu odpustit, ale musela jsem lpět na svém hněvu a hořkosti z úcty k těm, které jsem ztratila.“
Příběh mj. dvou přítelkyň, které se milovaly, jak kamarádky mohou. A příběh o tom, že jedna milovala víc a o tom, jaké to je, když se člově rozhodne, že nemůže odpustit a pochopit.

9 10.02.2022

Tati a proč nemluvíš s mámou? Mami, proč nemluvíš s tátou?
O tom, jak to někdy nejde změnit. O zatvrzelosti. O tom, jak je to těžké, když spolu lidi nekomunikují. O tom, jak se někdy nepovede poslat rodičovskou lásku dál.
Jak já bych přála Johaně, aby jí se to už konečně podařilo.

9 14.04.2021

“Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.”
Chcete přátelství, lásku, zradu, pevné lidi i zmetky? Chcete napínavý děj i dojemné chvilky?
Pak si knihu rozhodně přečtěte.
Bohužel se ale nejedná o thriller se znakem bestseller, ale o kus československé historie.
A řeknu vám - je to mazec. I když se nejdá o čistou literaturu faktu.

7 29.01.2022

Mně se to líbilo. Moc. Takové milé čtení o vážných věcech. Karma je zdarma, kruh se uzavřel.

7 01.08.2021

Faze 1 - nadseni. Styl psani me chytil. Tema vypada zajimave.
Faze 2 - co to je? Autorka zhruba v pulce psala asi v nejakem jinem rozpolozeni. Zacala prepinat mezi 1. 2. a 3. osobou. Prislo mi to zvlastni.
A kam se ztratil(a) Buh? Byl(a) tam a pak uz proste ne.
Ke knizce se mi nevracelo snadno. Z postav jsem asi nejvic chapala Inu. Pri epilogu Alice jsem si hned vzpomnela na Anezku od Hanisove a jen jsem doufala, ze tak by to snad nedopadlo.
A co se Malky tyce - jeji pribeh pro me nebyl o materstvi nebo rodine. Malka je nazorna ukazka toho, jak znicujici pro vsechny muze byt, kdyz neprijmete sebe sama. U ni jsem ale mela pocit, ze opravdu nechtela. Ji delalo dobre, se v tom vsem patlat.
Vahala jsem mezi 3 a 4*. Za prvotinu a neotrelost i pres vyhrady davam 4.

7 28.05.2020

Znate ten pocit, kdyz skonci film a vy to musite vstrebat a rikate si: At na me ted nikdo nepromluvi a musite to vsechno v sobe nechat doznit? Tak to mam s touto knihou, ale trvalo to dyl.
Rekla bych, ze je to povinna cetba pro ty, kteri si nejsou ditetem jisti. Z jakychkoliv duvodu. Nenechejte se semlit okolim a ja nevim, cim vsim. Pokud to vevnitr OPRAVDU necitite, nemejte je.
Mozna to zni straslive, ale presne o tom knizka je. O matce, ktera sve adoptovane dite vnima jako zmarenou investici, vadne zbozi a chce je vratit.
O zene, ktera se matkou nikdy nemela stat.

7 22.04.2019

Pohadky meho detstvi.
Jake ale bylo me prekvapeni, kdyz je zacal vyzadovat muj 3 lety syn... To asi ta zvukomalebnost. Je hezke, ze i dnesnim detem se libi.

7 09.02.2017

Poprvé jsem ji začala číst asi v 15 letech a nedočetla. Podruhé kolem 20let a zase nic. Takže jsem to uzavřela, že 3. pokus bude poslední. Takovou věhlasnou knihu přece musím přečíst. No, kdybych si nepomohla audioknihou v podání M. Stránského, nevimnevim.
Každopádně - čekala jsem víc. U nás se slovní obrat, že je něco Sophiina volba občas použil, tak jsem měla potřebu porozumět. Jenže Sophiina volba se odbyla vlastně na jedné stránce a zbytek byl hromada úvah.
Neřekla bych (narozdíl od jiných čtenářů), že je tam nutně jedno hlavní téma - koncentrák (a rozhodně je škoda Sophiinu volbu přiřadit k současnému boomu románů z koncentráků) Neřekla bych ani, že všechny ty úvahy jsou hromada balastu.
Pode mě to funguje jako celek, jako výpověď tehdejší doby, ale je toho opravdu hodně, není to lehké čtení a taky, knížka je z roku 1979. Já jsem v tu dobu ještě nebyla na světě, ale vím, že knížky a filmy měly více vrstev, než je dnes běžné.
Zkrátka, nebylo to takové to: hup na krávu a je tele :-)
3,5 *

6 17.07.2021

Lehke odpocinkove cteni? V zadnem pripade.
Nutnost premysleni? Myslim, ze ano.
Nejlepsi Mawerovka? Za me rozhodne ne.
Stoji za precteni? Za me rozhodne ano.

6 07.08.2016

Ano, David jako clovek zaslouzi obdiv, ze to prekonal, ze to vlastne prezil a jeste neco dokazal. Ano, tento pribeh je naprosto otresny, naprosto nepochopitelny, stejne jako chovani temer vsech osob v knize. Ano, bylo mi pri cteni zle a brecela jsem. Ale hodnotit knizku jako literarni dilo? To opravdu nemuzu, dala bych 1* za snahu. Davam 3*, protoze o tak strasnych vecech se musi mluvit a pro autora to musela byt tezka zpoved. Ze se z toho dokazal vyhrabat a neco dokazat, lidsky smekam. Ale ze bych vyhledavala pokracovani? To ne.

6 20.01.2014

Pro mě tohle není Jodi Picoult, jak ji znám. Možná to vysvětluje její poznámka na konci knihy: chtěla jsem napsat zoufale knihu o rasismu. A to je přesně to - tak zoufale chtěla, tak zoufale tlačila na pilu, až to přehnala.

5 06.08.2022

(SPOILER) Pro mě to bylo těžké čtení. Bohužel takových příběhů znám několik. A jeden i velmi zblízka. Proto nesouzním s pozitivními ohlasy přede mnou.

KLIŠOIDNÍ - může za to přísný otec! Ne, rozhodnutí bylo na Honzovi, na nikom jiném.
NAIVNÍ - my mu zajistíme podporu, máme na to prostředky? Ne, je to hrozné-příšerné-strašné-a chce to mít fakt koule, ale MUSÍTE ho nechat padnout na dno, aby se mohl zvednout.
A že nemohli? Že je to přece Vaše dítě a musíte mu pomoct? Ano, ale to byla v příběhu i Nela, která se sama nerozhodla ničit si život a ze dne na den tak trochu přestane být viděna, protože Honza má přece problém. Nela to nějak zvládne.
Tato linka tady vůbec nebyla. Jako by to problém nebyl.
AROGANTNÍ - můj syn není vrah, je to “jen feťák” tvrdit v čase, kdy jezdí zfetovaný a ohrožuje všechny kolem a všeobecně se to ví? Ne, toto fakt neberu.

Chyběla mi rovněž linka, kam Honza odjel. Zase jen na pár dnů do léčebny? Nebo se rozhodl pro nepohodlí a dostal se někam do komunity? To by dávalo příběhu aspoň nějakou budoucí vizi. Takto nevíme nic.

Já VÁŽNĚ SMEKÁM před každým rodičem, který to zvládne. A taky před každým terapeutem, či psychologem, který závislým pomáhá.
Tuto knihu bych ale osobně jako návod na zvládnutí problému nedoporučovala.

5 13.03.2022

Cetla se dobre, coz o to. Ale malo pridane hodnoty.
Mne chybelo vice informaci o Japonsku. Samotne srovnani. Podle Veroniky je nejspis nejdulezitejsi informace o Japonsku ta, ze je tam vlhko. A tak nam to opakuje porad a porad. To, ze bydli v krabici, cteme pul knizky, ale pro jistotu nam to shrne jeste na konci. Stejne tak opakuje, ze je plno v doprave. To jsme asi zaznamenali vsichni.
Ze japonsti muzi nejsou gentlemani, to by mi stacilo rict taky jen jednou. Holt, jsou jini.
Zajimave a nove mi prisly informace o brigade, porodnici a skolce, jenze to se mi zda na celou knizku dost malo. A to znam Japonsko jen z par dokumentu a starsich filmu.
To by ale bylo na par stranek...
Skoda, ze misto neustaleho opakovani tehoz, nenapsala treba neco o beznem zivote s Kotou, kde urcite narazeli na spoustu jinakosti. Nebo srovnani s USA a Francii...
Ale tak - ted vime, ze v Japonsku je vlhko :-)

5 24.12.2020