rasputin komentáře u knih
Zkoušel jsem to číst ráno, večer, u oběda, v kavárně, na zahradě na lavičce, v posteli, ve vlaku, v metru, unavený, odpočatý, v depresi i v dobré náladě, ale prostě to není moje krevní skupina. Párkrát jsem se i pousmál, ale rozhodně jsem si u toho neroztrh hubu a nakonec jsem byl rád, že už byl konec. Pár vtipných scén tam bylo, ale na můj vkus to autor lehce zazdil a nijak se nesnažil pointu náležitě doladit, vyšroubovat. Možná je to tím, že byla psána skoro před 130 lety. Občas se mi stalo, že jsem věděl, jak která situace dopředu dopadne. A tenhle předvídatelný humor alá televarieté mi nikdy moc neseděl. Tím nechci říct, že by kniha byla špatná. Jen jsem se u toho trochu nudil a Tři muže na toulkách po Německu raději oželím.
Asi jsem čekal trochu víc. Na můj vkus příliš mnoho postav a autor přelétá z jednoho místa na druhé jakoby nic a občas jsem se trochu ztrácel. Čekal jsem trochu víc Žižky a bitev, ale jinak to bylo velice příjemné čtení a i poučné.
Nikdy jsem od Kotlety nic nečetl. Nic jsem od této knihy nečekal. Koupil jsem si jí ze zvědavosti a pak jsem prostě začal číst. Nejdřív jsem se trochu usmíval a přemýšlel, za kolik jí šoupnu do bazaru. Po pár stránkách jsem začal hltat stránky a myšlenku z bazarem jsem zapudil. Teď se jenom ptám: "Kdy bude druhej díl?"
Nejlepší na celé knize je obal. Je vidět ruka zkušeného a šikovného grafika. S obsahem je to trochu horší. Chybí mi tam ta šťáva, ta pružina, co napíná naše vědomí a rozdmýchává dychtivost číst dál. Dočetl jsem, abych věděl a abych už to hlavně měl za sebou.
Nějak mě to úplně nenadchlo. Trochu mi to připadalo, jako reportáž, kam se připsalo trochu přímé řeči pro oživení a čtivost. Až do poslední chvíle jsem čekal nějaké nečekané rozuzlení, nějaký bomba konec, který by trochu vykoupil celkovou těžkopádnost. Bohužel jsem se nedočkal. V době vzniku bych to možná vnímal jinak. Řekl bych, že napsal lepší knihy.
Někdo si myslí, že je příběh zdlouhavý. Já ten pocit nemám. Klidně bych četl dál. Budu si muset příběh o Vánoční říši přečíst ještě jednou.
Nějak mi uniká pointa ze všech těch "povídek". Nebo jen neumím povídky vnímat? Je to spíš takový slovník sprostých slov. Nic proti sprostým slovům, je to součást našeho světa. U někoho víc, u někoho míň. Ale tady se asi trochu s panem Bukowskim nepotkávám. Chápu, že jemu už je to u prdele, ale mě ostatně taky. Ani jsem to nedočetl, takže hodnotit nebudu. Navíc mi nepřísluší hodnotit něco, čemu nerozumím.
No nemá to ten glanc I.dílu, ale jinak super. Čtivé, napínavé, promyšlené prostě HD kvalita. (HD=Hodně Dobrý)
Super námět, bezvadně zpracovaný. Nevěděl jsem, že je to čtvrtý díl nějaké série, ale přečtu si i první tři díly......... To CARODLENKA - eKnihu mám. Koupil jsem si jí. Nepošlu a ani neprodám, bylo by to pirátství, takže není zač. :-)
Autor si mohl určitě odpustit závěrečné vysvětlování a srovnávání s Brownem. Jsou to dva odlišné styly psaní a dvě odlišné knihy. Místy na mě kniha působila tak trochu naivně, občas trochu překombinovaně ale jinak to bylo celkem čtivé a určitě jsem se nenudil.
Pan Updike má moc hezký sloh. Moc hezké popisy, takové lyrické.....ale, všeho moc škodí. Přestal jsem číst na straně 145 a posledních 130 stránek jsem četl s přemáháním a ani trochu mě to nebavilo. Neříkám, že je to úplně špatné, ale mě se to prostě nelíbilo.
Původně jsem knihu odložil asi v polovině a ohodnotil 2/5. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, dočetl a trochu přehodnotil. Styl psaní mi úplně nesedl. Ale jinak je to zajímavá kniha o zajímavé osobnosti a rozhodně nelituji času, který jsem nad knihou strávil.
Na začátku jsem se smál.........na konci.....plakal. Krásná kniha.
Jen je škoda, že víme, jak to s Husem dopadlo. Jsem zvědav na toho lumpa Žižku v příštím díle.
Mnoho zbytečných slov. Navzdory některým pasážím, které by se spíš hodily do nekonečných seriálů komerční televize, jsem rád, že jsem si knihu přečetl a hlavně, že jsem jí už dočetl.
Styl psaní mě uchvátil. Baví mě jeho poetické archaismy. Líbí se mi ty úžasné popisy. Bohužel mě trochu dráždilo právě to hýbání s časovou linií, které se tolik líbí shmaicovi. Chvíli naprosto uchváceně a s nasazením života popisuje každý detail a pak náhle skočí během několika vět o několik let. Když už jsem si zvykl na nějakou postavu, tak v dalším odstavci ji nechal zemřít. A zabedněnost či spíš naivita několika hrdinů mě, mírně řečeno, nenechávala klidným....Každopádně však stojí za přečtení a některé pasáže jsem si četl i několikrát. Krása popisu a styl psaní vyvažuje nedostatky příběhu, jež v tomto spatřuji.
Kdysi jsem dostal několik beden knih. Byla mezi nimi jedna útlá kniha. Taková obyčejná s nepříliš atraktivním obalem. Vložil jsem ji tedy do bazaru a zapomněl na ní. I jsem se trochu podivil, když mi jednou v sobotu přišla objednávka. Začal jsem knihu trochu zkoumat. Přečetl jsem první dvě stránky a knihu odložil. Je to jakési zmatené, to divné nářečí, kašlu na to, pomyslel jsem si. Pak jsem si přečetl další dvě stránky, pak další a další. V neděli večer jsem knihu dočetl. Byl jsem plný dojmů, pocitů a smutku. Emoce mnou cloumaly a do noci jsem přemýšlel nad příběhem z knihy. Sílu příběhu navíc podtrhuje styl působivého vyprávění autorčina.
Když jsem knihu dočetl, trochu mě přepadl smutek. Z toho, že končí jedno krásné vyprávění a že je pryč ta doba, o níž toto vyprávění je.