Rainbowdreamer
komentáře u knih
Will Grayson, Will Grayson
John Green
Originální příběh z prostředí současných chicagských teenagerů (zaměření gay i hetero). Děj se trochu pomalu rozjížděl, ale kniha mě pak pohltila, a hodně mě bavila. Typická young adult literatura se zajímavým dějem, pozitivním poselstvím, důležitými ponaučeními a bez explicitního sexuálního obsahu, takže ji bez obav lze doporučit i mladším dospívajícím. Každý z autorů psal své kapitoly, což přispělo k odlišnostem vyprávění celého příběhu z pohledu obou Willů Graysonů. Není to typická gay romance se šťastným koncem, spíš všechny konce zůstávají otevřené, a jednotliví hrdinové jdou vstříc neznámé budoucnosti. Každá z hlavních postav si něčím prochází (objevují se tu i vážná témata jako deprese, chudoba apod.), hledá své místo v životě, objevuje hodnotu přátelství. Děj je rámován přípravou na školní muzikál, a trochu té muzikálové atmosféry prosakuje do celého děje, zvláště v závěru knihy, který je typicky americky pozitivní, což mě osobně baví, ale chápu, že ne každému tyto prvky sednou.
Dokonalost
Lydia Strong
Další MM romance od známé autorky. Pokud odhlédnu od poněkud nepravděpodobné zápletky, příběh je pěkně a čtivě napsaný, čtenář je vtažen do děje, a pohlcen emocemi hlavních představitelů, dospívajících kluků Cedrica a Joaha, kteří k sobě hledají cestu. Oddechová nenáročná četba, ale objevuje se tam i vážné téma šikany. Vhodná četba pro teenagery hledající své místo v životě. Rušivě působilo celkem dost gramatických chyb, nechápu proč kniha nemůže projít řádnou jazykovou korekturou.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Jedním slovem báječné. Krásná kniha, která mě přenesla do mně neznámých reálií Severofríských ostrovů v Nizozemsku. Moc se mi líbí dokonalé popisy autorky věnující se prostředí, atmosféře, lidem a jejich vztahům, což čtenáře zcela vtáhne do děje a má pocit, že je jeho součástí. Četbu jsem si moc užil, mám pocit, že jsem na tom ostrově skutečně byl. Je třeba přijmout volnější způsob vyprávění a pomalejší plynutí děje, jak je u této autorky zvykem, což ale umožňuje vychutnávat si každou větu a každý malý posun děje.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Detektivka se mi moc dobře četla, kniha mě vtáhla do děje, autorka perfektním způsobem vykresluje lidi, atmosféru i reálie, což už jsem poznal z jejích předchozích knih, a vysoce to oceňuji. Baví mě hlavní vyšetřovatel Josef Bergman, a opakovaně mě mrzí, že mu autorka věnuje méně prostoru než bych chtěl. Na druhou stranu by zase neměla prostor pro ta svá úžasná vykreslení prostředí a atmosféry, povah lidí a jejich vztahů. Četbu jsem si opravdu užil.
Polednice
Jiří Březina
Moje druhá kniha Jiřího Březiny, musím říct, že Promlčení mě asi oslovilo trochu víc. Ale ani s touto knihou nejsme nespokojený, dobře se četla a zápletka byla dost originální. Oba hlavní hrdinové, hodně mladí vyšetřovatelé Tomáš a Eva, se chovají na policisty poněkud nestandardně, takže jejich nadřízení s nimi mají oprávněné problémy. Závěr byl na mě dost drastický, ale vzhledem k okolnostem lidí s hodně nízkým IQ, kteří v příběhu vystupují, uvěřitelný.
Promlčení
Jiří Březina
Moje první seznámení s knihami Jiřího Březiny. Originální detektivka vyprávěná očima hlavního aktéra událostí na začátku 90. let, kterého hlavní hrdina Tomáš Volf zpovídá. Kniha mě vtáhla do děje, je velmi dobře napsaná, obklopila mě trochu tajemná atmosféra šumavské samoty, jejíž obyvatelé se jen postupně vyrovnávají s dávnými traumaty spojenými s koncem války. Rád sáhnu po dalších knihách tohoto autora.
Strasti vánočních svátků
Lenka Hnátová
Pěkná vánoční MM romance, oddechová četba pro chvíle, kdy člověk chce vypnout a myslet na něco hezkého. Dobře napsané, děj člověka chytí a nepustí. Příběhem prosakuje vánoční a zimní atmosféra, jak ji zažívá jeden dospívající queer kluk, který se zamiloval do strýce ve věku svého táty. Citlivě a s porozuměním pojatý příběh nestandardního vztahu.
Za pět minut zvoní
* antologie
Antologie 12 povídek, některé lepší, některé méně, některé o vážných tématech, některé pojaté lehčí notou, jak už to v takovýchto sbornících chodí. Povídky o vztazích heterosexuálních i z prostředí LGBTQ. Koupil jsem si ji hlavně kvůli povídce dua Pospíšilových, a nebyl jsem zklamán, povídka o vztahu obyčejného kluka Doriana, vyprávěče celého příběhu, a Mikuláše, jemného a citlivého kluka narážejícího při svých probouzejících se touhách na vliv své silně věřící rodiny, má zvláštní atmosféru i formu vyprávění. Nejvíce jsem se pobavil nad povídkou Radka Blažka Smím prosit, kde autor s ohromnou lehkostí a nadhledem líčí vztah dvou kluků středoškoláků Pankráce a Augustýna v Třebíči, kteří svým mladickým nadšením a humorem narušují poněkud rigidní prostředí moravského maloměsta.
Muž, který miloval Yngveho
Tore Renberg
Pěkný příběh, o klukovském dospívání v devadesátkách v dalekém a drsném Norsku. Není to typická gay romance, spíše obecný příběh o hledání a nacházení lásky, lhostejno mezi kterými lidmi, v kontextu okolních reálií skutečného, mnohdy ne úplně hezkého života. Ocení asi hlavně pamětníci devadesátek (jako já), protože v textu je fůra odkazů na hudbu, politiku tehdejší doby, zajímavé byly i běžné reálie normálního života, u nichž mě i napadlo, jak to, že jsou tyto věci v Norsku a u nás (tehdy za železnou oponou) mnohdy tak podobné (vybavení domácností, trávení večerů u televize, kulturáky, hudební kluby, puberťácká kultura a vzorce chování...). Pro mě to byl také dost exotický výlet do mě neznámého prostředí norského města ropného průmyslu. Kniha se nečetla úplně snadno, zvlášť v první polovině jsme se musel přemáhat a stránky přibývaly jen pomalu - hutný text, občas rozvláčný, občas nutící k zamyšlení, plný jen naznačených myšlenek. Celý příběh ale postupně gradoval, a v poslední třetině jsem už byl plně vtažen do děje. Závěr byl překvapivý a pro mě osobně dost originální - nejedná se o happy end, ale zároveň lze říci, že příběh končí dobře, protože je tam naděje do budoucna. Je to kniha pojednávající o dospívání jednoho gaye v tehdejší ještě tradiční norské společnosti, kde ještě úplně nebylo běžné se chovat otevřeně, je to ale zároveň kniha ze sexuálního pohledu velmi cudná, hlavní hrdina Jarle se zabývá svými pocity, myšlenkami a touhami, hledáním sebe sama (moc pěkně je popsáno, kolik přemáhání ho stojí, aby Yngveho vůbec oslovil nebo navštívil, nebo se ho letmo dotknul - kdo vyrůstal v té době, dobře ví,. jak bylo těžké si sám sobě přiznat že jsem jiný). Nesmělý polibek se objeví až na poslední stránce, a je to spíše jen otevřený příslib do budoucna, že koncem knihy příběh nekončí. Původně jsem chtěl dát jen tři hvězdičky, ale závěr knihy to hodně vylepšil. Jsem moc rád, že jsem knihu přečetl, hodně mě obohatila.
Dej mi své jméno
André Aciman
Neuvěřitelně krásný příběh. Musel jsem si k němu ale hledat cestu. Pár stránek mi trvalo, než jsem se přizpůsobil pomalejšímu vyprávění, není to akční kniha, nemohu ji proto doporučit milovníkům rychle ubíhajících akčních příběhů s dramatickými zvraty. Poměrně myšlenkově i jazykově náročný text, nutící ke pomalení četby, a k promýšlení právě přečtených myšlenek, k vracení se k už přečteným větám a jejich opětovnému čtení z jiné perspektivy. Když jsem se ale naladil na stejnou notu a ponořil se do příběhu, zažíval jsem nádherné časy a chtěl jsem, aby stránky ubývaly jen pomalu, úmyslně jsme zpomaloval rytmus své četby. Úžasný příběh o lásce, dospívání, mladickém chtíči, radostném očekávání budoucnosti, a to vše v kouzelné atmosféře italské Riviéry s báječnými lidmi kolem obou hlavních hrdinů, Elia a Olivera. Mě osobně příběh dostal i tím, že se odehrává v polovině 80. let, blízko doby mého dospívání, což mi umožnilo vybavit si různé vzpomínky a atmosféru té doby. Doba, kdy tady byl ještě starý svět, se svým uspořádáním lidských vztahů, doba, kdy mladí lidé v 17 už byli téměř dospělí a měli vybranou svou životní cestu, doba, kdy vztahy mezi muži nebyly běžné, a většinou byly žity ve skrytosti, doba, kdy lidé s menšinovou orientací vstupovali do manželství, aby splnili očekávání rodiny i tehdejší společenskou konvenci. Ale zároveň doba, kdy se tato "zakázaná láska" žila neméně intenzívně, kdy lidé prožívali prudká vzplanutí svých srdcí, kdy lidé hledali své štěstí a svoje místo v životě, všechno stejně jako dnes. Snad jen - tehdy jsme měli velká očekávání, co nás v životě všechno čeká, dnes je víra v lepší budoucnost pro současné mladé lidi asi mnohem obtížnější. Kniha je psána velmi imaginativním jazykem, který do všech podrobností úžasně vykresluje atmosféru místa i doby a nejniternější pocity a pochybnosti Elia jako vypravěče. Těším se na pokračování příběhu v knize Najdi mě, stejně jako na film, který bych rád shlédnul, protože mi unikl, když běžel před pár lety, jsem moc zvědav, jak byl tento příběh filmově uchopen a zpracován.
Těžko uvěřitelný příběh
Chris Colfer
Mé dojmy z přečtení vystihuje vlastní název knihy. Opravdu je to těžko uvěřitelný příběh, řada věcí tam je nepravděpodobných, trochu přitažených za vlasy, ale: na konci jsem si uvědomil, že je to vlastně pohádkový příběh ze současnosti - není až tak důležitá logika vlastního děje, ale poselství, které kniha nese. Jednoduché pojetí, přímočarý děj, pozitivní vyznění a nastolení vážných myšlenek knihu předurčuje pro starší děti či dospívající čtenáře, kteří v ní mohou najít odpovědi na různé otázky: o významu přátelství, o potřebě žít pravdivě, o osobní identitě a orientaci, o nutnosti postavit se zlu a hájit dobrou věc. Kniha o tom, jak ještě čisté dospívající duše začínají narážet na mnohdy nehezkou realitu tohoto světa. Konec je smutný a současně typicky pohádkový (někdo by možná řekl kýčovitý), ale určitě plný naděje. A naděje je to, co současné děti hrozně moc potřebují, protože jí dnešní svět moc neposkytuje. Kniha má trochu pomalejší rozjezd, ale postupně zaujme a vtáhne čtenáře do děje. Hlavní mladí hrdinové se chovají tak na 15 - 16 let, ne jako maturanti, jak se uvádí, zvlášť když pocházejí z velkoměstského prostředí Chicaga a ne odněkud z venkova, jak jsem se původně domníval (na mapě jsem si našel Downers Grove jako předměstí Chicaga). Na druhou stranu je jistě pravda, že ne všichni mladí lidé rychle podléhají svodům tohoto světa, a tak je pro mě dobře uvěřitelné, že i Topher, Joey, Sam a Mo si uchovávají čistou duši a nezkažené myšlenky o trochu déle než jiní. A nelze jim nefandit, aby co nejdéle zůstali takoví, jací jsou. Pro mě osobně byly zajímavé postřehy zevnitř světa hollywoodského showbusinessu, a taky reálie ze zapadlých končin amerického Středozápadu.
Můj brácha se jmenuje Jessica
John Boyne
Čtivý lehký příběh o nelehkém tématu translidí a jejich blízkých. Jednoduchým příběhem a pojetím je kniha určena pro starší děti, už proto, že ji vypráví 13letý chlapec, jak se vyrovnává se začínající tranzicí svého o 4 roky staršího bratra (velmi dobře jsou popsány jeho dětské názory a úporná snaha to nějak pochopit a přijmout, což se mu daří jen postupně). V příběhu je schovaný i významný edukativní rozměr, kdy je řada okolností v průběhu děje srozumitelně vysvětlována. Humornou náplň příběhu zajišťují rodiče, kteří jsou tak pohlceni svými politickými starostmi, že problémy svých dětí vůbec nevnímají a odmítají je řešit - významní britští politici, prostřednictvím nichž se autor strefuje do politiků obecně, jejich bizarního chování a názorů. Závěrečnou krátkou kapitolu si autor mohl odpustit, je příšerně popisná, různé dějové linky se snaží dost neuměle uzavřít a zakončit; bylo by lepší, kdyby nechal příběh s otevřeným koncem (anebo tu kapitolu opravdu do hloubky rozpracoval a naznačil další možný vývoj děje, ale takhle je to dost patvar). Kniha pojednává o vážném tématu přístupnou formou, bez erotického obsahu, je tedy vhodná i pro dospívající čtenáře k získání potřebných informací.
Neandertálec otevírá dveře do vesmíru
Preston Norton
(SPOILER) Napadají mě slova jako originální, zajímavé, neobvyklé, ale hlavně "všechno je jinak". Je pozoruhodné, že naprostá většina postav se ukáže být v průběhu děje někým úplně jiným, než jsou na začátku představeni (co se týče jejich charakterů, povah, názorů...), a musím podotknout, že ty změny jsou vesměs k lepšímu. Rozjezd byl dost pomalý a rozpačitý, během první třetiny jsem se i rozmýšlel, zda knihu neodložit (povahové rysy hlavního hrdiny mě na začátku fakt dost iritovaly), ale jsem moc rád, že jsem tak neudělal. Příběh se pak odvíjel čím dál zajímavěji, děj byl poutavější a v závěrečné části obsahoval i hlubší myšlenky, nad kterými jsem se rád zamyslel. O přátelství, lásce, obětování, nutnosti postavit se zlu, o smyslu života. Je to příběh o naději, i když od začátku poznamenaný tragickou událostí, se kterou se musí hlavní aktéři nějak vyrovnat. A ještě důležitá poznámka - ten avízovaný Boží seznam tam sice je, ale smysl příběhu je úplně někde jinde. Opravdu neobvykle vystavěná gay romance dvou kluků, která nemá dobrý konec (skončila před začátkem děje), a v níž hlavní hrdina je "jen" vypravěčem.
To jediné, co na světě zbývá
Erik J. Brown
Neuvěřitelně silný a krásný příběh, který mě chytil za srdce a nemohu na něj přestat myslet. Postapokalyptický svět znamenající konec současné civilizace. Mnozí z těch pár přeživších rezignovali na své lidství, začíná převládat násilí a právo silnějšího. A na tomto pozadí příběh lásky a naděje. Dva dospívající kluci, kteří zůstali sami, a kteří se přes všechnu mizérii kolem snaží žít správně. A když se občas setkají i s dalšími dobrými lidmi, objevuje se nesmělá naděje, že snad všechno neskončí úplně špatně. Opravdu originální gay romance, v níž není ani stopy erotična, ale o to víc lásky a naléhavých otázek, co dělá člověka člověkem.
Léto mezi řádky
Alena Štraubová
Moc příjemný oddechový letní příběh, psaný velmi čtivou a lehkou rukou, děj rychle běží, dialogy je radost číst, kniha se mi četla báječně. Od jiných gay romancí se kniha liší důrazem na vnitřní hledání sebe sama, jakýsi interní coming out, kdy si hlavní hrdina Denis musí hlavně sám sobě přiznat, kdo je. Kniha s výrazným pozitivním nábojem mě pobavila, zaujaly mě i další postavy s originálními a příjemnými charaktery - Vincent, Vendy, Filip a jiní. V textu je i pár nenápadných didaktických pasáží (o důležitosti mít rád sám sebe, o homofobii apod.), které mohou být důležité pro -náctileté (kterým je asi kniha primárně určena), autorka zde asi nezapře své hlavní povolání středoškolské učitelky. Moc bych bral, kdyby byly takové knihy k dispozici v době, kdy jsem já dospíval, a snažil se vyznat sám v sobě. V závěru jsem zaznamenal drobnou poznámku, že snad autorka připravuje druhý díl, tak se moc těším.
Nejdelší den Adama T.
Patrick Ness
Určitě jedna z nejhodnotnějších knih z oblasti LGBTQ románů, co jsem četl. Civilně vyprávěný obyčejný příběh dospívajícího Adama ze současnosti z malého města na severozápadě USA, který mě oslovil svou opravdovostí. Adam je velký sympaťák, který tím, jaký je, nezapadá do světa jeho hluboce věřících rodičů, kteří ani nejsou schopni vyslovit slovo gay. A tak mu nezbývá, než si urputně sám hledat své místo na světě a své blízké lidi, které nenašel ve své rodině. A ve vší té mizérii lze vycítit, že to není tak černobílé, že přesto všechno má ke svým rodičům určitý kladný vztah, a i oni k němu, ale nestačí to na to, aby se Adam netěšil na dobu, kdy dospěje a bude moci odejít. Na rozdíl od upoutávky tam vidím hodně naděje - Adam je silný, chytrý, odvážný, slušný, má otevřené milující srdce a umí jít za svým, ten se v životě neztratí. Autor ale příběh nechává otevřený, aby si čtenář doplnil pokračování podle svého. Druhá linka prolínající se celou knihou je rozsahem mnohem menší fantasy příběh zabité dívky ze stejného města, do něho jsem se nořil jen velmi pomalu (nejsem velký příznivec fantasy), ale nakonec i tento příběh mě chytl, a ke konci už jsem do něho byl také ponořen, a samotný závěr byl originálním protnutím obou příběhů. Knihu moc doporučuji.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Kniha mě zaujala trochu víc než první díl. Rozjezd byl sice dost pomalý, ale jak se člověk dostal někam za padesátou stranu, už ho příběh chytil a nepustil. I druhá kniha M. Klevisové, kterou jsem četl, mi potvrdila, že kromě linky vyšetřování vraždy (kde je hlavní postavou inspektor Bergman, na něhož bych osobně rád viděl mnohem větší zaměření) tvoří významnou část příběhu dílčí děje týkající se jednotlivých postav. Bavila mě opět neobyčejná schopnost autorky barvitě popisovat prostředí a atmosféru. A ve druhé části bylo i dost napětí, které mě udržovalo v pozornosti. A nakonec nečekaný pachatel. V knize převažují ženské postavy, muži jim tvoří jen jakýsi nezbytný doplněk. Kniha se mi četla dobře, doporučuji.
Pořád jsme to my
Becky Albertalli
Tak byla to jízda, byl to zážitek. Umocnil jsem si ho tím, že jsem se nejdříve vrátil k prvnímu dílu Co když jsme to my, což byl dobrý nápad, protože druhý díl je prošpikován odkazy na děj prvního dílu. Bena a Arthura nelze nemilovat, stejně jako všechny ostatní protagonisty, včetně jejich milujících rodičů. Celý příběh obou knih byl nakonec - přes všechny peripetie - završen opravdu velkou romantikou, která smazala rozpaky nad koncem prvního dílu. Návrat obou kluků k sobě a jejich vyznání lásky bylo fakt dojemné, až mi vhrkly slzy do očí. Druhý díl tak zcela změní optiku hodnocení i dílu prvního. Velmi oceňuji autory, jak dokázali odlišit prožívání šestnáctiletých hrdinů v prvním díle, a uvažování přece jen trochu dospělejších (ale ne úplně) hrdinů ve druhém díle o 2 roky později. Také během celého příběhu druhé knihy se postupně stupňovalo napětí mezi oběma kluky, až na hranici únosnosti, kdy už jsem se nemohl dočkat, až to rozseknou. A musel jsem čekat až téměř k samému závěru - klobouk dolů před spisovatelským uměním autorů. Osobně mi bylo asi nejvíce líto citlivého Mikeyho, a škoda, že aspoň v závěru nebyl zmíněn, jak vše překonal. Báječný oddechový a optimistický příběh, nádherná gay romance, určitě doporučuji, a nejlépe číst oba díly hned po sobě.
Zlomky nekonečna
Adéla Rosípalová
Příběh o lásce a smrti, o umírání a milování. Hrozně smutný, ale neobyčejně krásný příběh první lásky dvou kluků na prahu dospělosti. Příběh s pasážemi, které člověk nemůže neprobrečet. Při čtení této knihy jsem si uvědomil, kolik takových podobných příběhů se dnes a denně mezi námi odehrává, když umírá milovaný člověk. A okolí ti říká "jsi hrdina, tak pěkně jsi se o něj/ní staral, obětoval jsi čas, kariéru, peníze, sebe..." A kdo tím prošel ví, že to nebylo žádné hrdinství, žádná oběť; když milujeme, nemyslíme na sebe, a nemůžeme se chovat jinak, než být s tím druhým, ať je to sebetěžší. A samotné nás to obohatí, udělá nás to víc lidmi.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Moje první seznámení s detektivkami M. Klevisové. Pěkný příběh napsaný bohatým a kultivovaným jazykem, autorka umí fakt nádherně popisovat prostředí, atmosféru. Děj se místy trochu vlekl. Uvítal bych asi více prostoru pro inspektora Bergmanna, autorka věnuje hodně prostoru i ostatním postavám a na ně vázaným příběhům. Zaujalo mě, že v knize není žádná vyloženě sympatická postava, se kterou bych se snadno se ztotožnil a bezvýhradně mu fandil. Možná se jí stane J. Bergmann, ale na to mu v této knize nebyl věnován dost velký prostor, abych ho dobře poznal. Ale četlo se to dobře, půjdu na další knihy autorky.