Zlomky nekonečna

Tato kniha čekala v mé knihovně na přečtení hodně dlouho a jen díky popostrčení jsem se k ní konečně dostala. Teď mě mrzí, že se na ni tolik prášilo, než se dostala na řadu, protože to poslední, co si ten příběh uvnitř zaslouží je, aby byl schovaný pod vrstvou prachu.

Matt je obyčejný kluk, co má před sebou poslední ročník střední školy, dilema ohledně vysoké školy a nějaké ty rodinné starosti jako většina jeho vrstevníků. Pak mu ale do života vstoupí nový spolužák. Erik se nedávno přistěhoval s rodinou a ve škole upoutá nejen Matta. Není to jen kvůli jeho fialovým vlasům, ale má v sobě něco, co lidi přitahuje. Je spontánní, bezprostřední, plný optimismu a k Mattově štěstí se mu také líbí kluci.

Chemie mezi nimi přeskočí hned. Zprvu jde o nějaké nesmělé oťukávání, ale když Erik udělá první krok, není cesty zpět. Jako by věděl, že nemá čas ztrácet ani minutu. A ona je to bohužel pravda. Erikovi je zjištěna nevyléčitelná nemoc a ten krátký čas, co spolu strávili, se jim ještě víc zkracuje. Ani jeden neví, kdy přijde ten poslední den, ale nechtějí ho prožít bez sebe.

Autorka vám od začátku nedá žádnou naději. Nejen z anotace, ale hned z prvních kapitol víte, že Erik se konce knihy nedožije. Matt jejich příběh vypráví a zároveň vzpomíná. Sledujete jejich šťastné chvíle plné lásky a smíchu, ale i ty nejkrutější chvíle, kdy docházely síly jim oběma. Ale dokud mohli, nevzdali to. Neopustili se.

Oba dva jsem si naprosto zamilovala. Povahou jsem měla určitě blíž k Mattovi s jeho spíše introvertní povahou, ale s Erikem jsem zase měla společnou lásku k matematice. Bavila jsem se, když se Matta snažil doučovat a chápala frustraci jich obou, když to nešlo. Líbily se mi ty jejich debaty o vesmíru a hvězdách, to jak je pozorovali v těch zásadních chvílích, jak měli “své” místo, které už navždy patřilo jen jim.

Postup nemoci a vývoj postav - vše bylo skvěle zpracované. Byly tam přesně ukázané ty momenty, se kterými se v reálu můžeme setkat. Erik byl paradoxně ten, který to zvládal nejlíp. Chtěl strávit ten zbývající čas jak nejlépe mohl. Matt mu plnil všechna přání, aniž by je Erik vůbec vyslovil. Prostě věděl, co jeho láska potřebuje.

Stejně tak potřeboval podporu i Matt, kterou mu dodávali Leon s Isaacem a Venessou, aby se z toho všeho nezhroutil, když se Erikův stav postupně zhoršoval. A aby zase byl oporou Erikovi, když i on už to nezvládal. Protože se s ním všichni loučili, ale on tam přitom pořád byl. Pořád mu ještě tlouklo srdce.

Z vedlejších postav jsem si nejvíc oblíbila malou Isabelle. V té scéně plné radosti, kdy z ní bylo to roztomilé huňaté medvídě mi poprvé tekly slzy. Bylo to tou nespravedlností, když mi došlo, že bude vyrůstat bez svýho velkýho bráchy. Zase jsem se ale smála, když na Erika usilovně křičela (protože to přece jinak nešlo) anebo když Mattovi vynadala, že jí neřekl, že má sestru Nevessu. Svým brebentěním rozzářila každou scénu.

Na konci jsem samozřejmě brečela znovu, polykala jsem knedlík v krku, ten jejich poslední den, to nešlo udržet. Celkově se mi líbil i samotný závěr knihy. To s Baileym mi bylo jasné od začátku, jen logicky Matt neměl důvod to předtím vidět, a musel mu to pak říct takhle upřímně. Na vše bylo brzo.

Za mě to bylo ukončené přesně v ten správný moment. Matt musel jít postupně dál, i když to bolelo. Už nemohl chytit Erika za ruku, ale v jeho srdci zůstane navždy. Stejně jako oni oba v tom mém.

Knížka je vyprávěna z pohledu Matta. Středoškoláka, který řeší klasické problémy jako rodinné vztahy anebo školu. Když mu do života vstoupí Erik, myslí si, že všechno bude jednodušší. Na chvíli tomu tak opravdu je. Plánují společnou budoucnost, navzájem se podporují a myslí si, že maji všechen čas světa.Ten čas ale začne být omezený a jim zbývá pár posledních okamžiků.
I když jsem od začátku věděla jak to dopadne, tak jsem se na konec knížky nemohla připravit. Donutila mě přemýšlet o tom, jak těžké by to bylo pro mě, přijít o milovaného člověka a koukat jak se z pozitivního člověka stává někdo koho nepoznávám, protože přesně tak to bylo s Erikem (I když se snažil, aby to tak nebylo). Taky se mi líbilo, že se v knížce nacházelo spoustu citátů a životních otázek, na které jsem později dostala odpovědi.Celkově je to typ knížky,která Vás úplně rozloží, ale pak nesloží zpátky. Takže tuhle knížku určitě doporučuji!

Zlomky nekonečna mohu s jistotou zařadit do kategorie "budete opravdu hodně trpět, ale náramně si to užijete". Ano, byl to emoční masakr a to i přes to, že člověk ví už od samotného začátku jak to všechno končí. Jo, Adélka své postavy ani čtenáře nešetří (jako třeba, že na pár okamžiků dá malou naději, že by se mohlo vše odvíjet k lepšímu a místo toho aby to tak pokračovalo, tak se vše po*** ještě jednou tolik :D ). Ne opravdu, příběh ve mě zanechal hlubokou stopu a i přes to všechno jsem si jej užila a hlavní postavy si zamilovala. Bohužel děje se to dnes a denně a my nevíme jaký den může být náš poslední. Proto by jsme si měli vážit každého dne a minuty, kterou na tomto světě (i když ten svět zrovna dvakrát růžový není) můžeme strávit. Upřímně doufám, že se Matt opravdu rozhodl fungovat i nadále a zajímalo by mě jak se jeho život vyvíjel. Třeba pár let po smrti Erica :)

Za mě bez debat 5/5 a popravdě už teď se těším a zároveň se velmi bojím dalšího díla autorky, když to má být prý ještě větší emoční nálož. Snad to zvládnu:D

A ještě taková perlička na závěr..velmi cením a dávám bambiloooooooon hvězdiček za zmínku o lego Harry Potter hru (srdcař :D :D)!!!

Příběh Matta a Erika mi naprosto změnil život.
Melodie je vážná nemoc a Adel si dala perfektní práci s tím aby ze zákeřné nemoci udělala něco tak překrásného jako je jejich zamilovaný příběh. Mrzí mě, že kniha nemá pokračování, nebo něco co by doplnilo ještě nějaký podobný děj, ale knihu naprosto miluju.

Nechápu, že jsem se k této knížce dostala až teď.
Příběh Matta a Erika, kteří kvůli nemoci moc času, ale přesto se v rámci možností snaží žít, i když ne vždy je to jednoduché. Příběh je krásný, i když postupem času je smutně krásný a na konci vás úplně zničí, i když víte jak to dopadne.
Postavy jsou naprosto skvělé Matt miluje knížky a nejde mu matika a Erik je chytrý a miluje vesmír. Erika jsem si oblíbila možná maliliko více, protože byl strašně pozitivní, i když to pro něj muselo být strašně těžké. A samozřejmě nesmím zapomenout na ostatní velmi podstatné postavy jako byly sestry hlavních hrdinů, rodiče hlavních hrdinů a přátelé hlavních hrdinů ti všichni byly skvělí.
Styl autorčina psaní je úžasný, knížka se strašně dobře četla a to i přes to vážné téma, o kterém v ní čteme. Stránky mi mizely pod rukama.
Knížka v sobě skrývá spoustu krásných a smutných scén a myšlenek. A musím se přiznat, že já často u knížek nebečím, ale tady jsem na konci neudržela slzy.
I když to není lehké čtení tak za mě VELMI DOPORUČUJI!!!

Na tuhle knížku jsem jednu dobu pořád narážela, tak jsem si ji musela koupit, zvlášť když je od české autorky.

Vztah dvou hrdinů začal poněkud rychle, takže jsme postavy neměli čas poznat jako jednotlivce a hned nato přišla nemoc, takže jsem se do příběhu nedokázala tak moc vžít, sebehodnocení se to hrozně rychle. V knihách mám raději, když to vše plyne pomaleji a máme šanci víc poznávat, to samozřejmě je moje preference, takže ostatním čtenářům to může vyhovovat.

Co mi bylo líto, že když je kniha od české autorky, mohl se příběh odehrávat v tuzemsku. Prostředí by nám bylo bližší, ještě když příběhů z amerických škol je spousta.

Příběh není špatný plyne rychle, postavy jsou sympatické, ale ne že bych k nim nějak přilnula.

Od autorky si určitě chci přečíst Ocelovou ligu, která mě taky moc zaujala, tak jsem zvědavá, jak se mi bude líbit ta.

Moje pocity z knihy jsou takové rozporuplné - ale v její prospěch nejspíš hraje to, že nejsem už cílová skupina. Jakožto román pro mládež je kniha, řekla bych, v pořádku. Má vysoký morální kredit, je čtivá, myšlenky, jež se autorka snažila skrz příběh vypíchnout, jsou krásné a inspirativní. Mě osobně však příběh nedokázal dostatečně vtáhnout, dojata jsem byla na konci jen trochu, možná na mě zpracován až příliš zjednodušeně plus mě tam rušilo vícero nedostatků faktického rázu. Možná tomu tak bylo kvůli zjednodušení dějové linky - takže možná někteří by nad tím mávli rukou a užívali si příběh, pro mě to ubíralo na jeho věrohodnosti. Ani mi tak nevadilo, že kýžená nemoc ve skutečnosti neexistuje, ale: co vím, tak elektrifikovaný invalidní vozík nelze současně být tlačen jinou osobou na delší než fakt malé kousíčky (např. při nástupu do MHD), je strašně těžký, stejně jako ho nelze vůbec složit. Vadilo mi, že se autorka o Mattovi a Erikovi vyjadřuje jako o perfekcionistech, kteří mají i učebnice na lavici zalícované s okrajem lavice, ale v jejich vlastních pokojíčcích se vyzdvihuje stálý čurbes - působí to nekonzistentně. Poté, co Erik poprvé přestane hýbat prsty, čteme teatrální vyjádření Matta, že to bylo naposled, co mu kdy Erik stiskl ruku. V druhé půlce knihy se dočteme, že to nebyla pravda. Ovládání telefonu je i pro indisponovaného Erika až neuvěřitelně jednoduché. Obarvit rezavé vlasy na sytou fialovou není možné jen tak podomácku a jednoduše, vlasy se musí nejdříve odbarvit a až poté obarvit. Možná jsou to drobnosti, ovšem za mě se jich sesbíralo tolik, že jsem doslova přemlouvala sama sebe, že se mi před očima odehrává skutečný příběh. Knihu jsem měla půjčenou, ale nedokázala jsem se začíst, v audioverzi jsem ji doposlouchala, ale... plus teda výrazu "zazubil se" jsem neholdovala ani předtím, po přelouskání knihy už z něj mám doslova osypky... neuvěřitelně nadužívané.

Už když jsem Zlomky nekonečna začínala číst, věděla jsem že mě zničí, protože už od začátku víme, že někdo nakonec umře. Vlastně mě to trochou ze začátku štvalo, Mattovo vyprávění vlastně neustále napovídal co se stane i když to vlastně víme, čtyři měsíce. A tak když asi ve třetině knihy propukla Erikova nemoc, a já měla na krajíčku, říkala jsem si "proboha o čem bude zbytek". Nešlo přestat číst. Je to skvěle napsané, a i když by se možná dalo rýpnout do maličkostí, kašlu na to. Všechno co spolu kluci prožili bylo prostě krásný a dojemný. Posledních pár kapitol jsem probrečela, takže jedině doporučuji připravit si balíček kapesníčků. Smekám před autorkou... AMEN

Tohle bolelo, ale krásně. Nádherně zachycená mysl mladého člověka, kterému odchází někdo, na kom mu strašně záleží. Radost střídá smutek, všechno je to napsané tak něžně. Od autorky už jsem četla Ocelovou ligu a ty postavy prostě umí, moc se těším na další knihy.

Autorka měla zajímavý nápad na smutný romantický příběh. Já se však nedokázala moc začíst a ani postavy mi moc nesedly, ikdyž propracované byly dostatečně. Jde i poznat, že se autorka i kvůli knize dovzdělala v konkrétním tématu.
Jestli hledáte smutnou knihu s jednoduchým dějem, tato je ta pravá.

Krásný, ale smutný příběh o lásce, která trvala až moc krátce. Erika i Matta jsem si zamilovala a příběh mi trhal srdce. Já opravdu až do posledních chvil doufala, že to dopadne, tak jak bych chtěla.

Slzy mi na konci tekly proudem.

Na téhle knize se mi nejvíce líbí pochvalné komentáře zde na Databázi. Je z nich cítit opravdový prožitek, takže kniha se z tohoto hlediska provedla. Já jsem se do postav vcítit nedokázala. Text mě nevtáhl tolik, abych v nějakou chvíli zapomněla, že je to jen literatura, a to podle mého názoru nijak excelentně napsaná. Prožitky postav jsou očekávatelné, nepřekvapí, nejsou proto výrazné. Postavy jsou složené z několika jednoduchých vlastností. Moudrosti, které si formulují, se mi zdály tak trochu banální. Nápadité či zajímavé není ani používání jazyka, formulace. Na druhou stranu souzním s hodnotami knihy (láska, rodina, blízkost). Autorka umí popsat "správnou" lásku, v níž je tělesná touha velice intenzivní, ale přesto pod kontrolou a všemu vládne vzájemná oddanost, společná odpovědnost, věrnost. Možná i proto se mi špatně do postav vciťovalo: není v nich nic temného, zlo přichází jen od osudu, zvnějšku.

Kniha má spoustu pozitivních ohlasů, bohužel já mám po přečtení spíše smíšené pocity.

Příběh je nám vyprávěn z pohledu Matta. Sledujeme jeho proplouvání životem. Pak ve škole narazí na nováčka Erika a čtenáři je hned jasné, že tohle bude láska.
Jenže to seznámení proběhlo tak rychle, že mi to zrovna tady přišlo na škodu. No a po rychlém seznámení a oťukávání přišla autorkou vymyšlená nemoc, která pro mě neměla ani hlavu ani patu.
Navíc příběh je zasazen do amerického prostředí. A já si říkám proč? Vážně proč? Vždyť těch knih je tolik, v českém prostředí to mohlo být o tolik zajímavější. Protože tady to prostředí stejně nějak necítíte, nedokážete se tam přenést.
Škoda.

Musím ale pochválit jak autorka píše barvitě a s citem. I přes všechny mé výtky je tento příběh jemný a citlivý a věřím, že spoustě čtenářům sedne o něco víc.

Nádherný příběh, nádherná obálka a navíc Česká autorka, co víc si přát? Že by filmové zpracování? Já bych se s kapesnickemv v ruce ráda podívala.

Achhh, už od začátku jsem věděla, že to bude bolet, ale bude to krásná bolest. Něco tak nádherného, moje čtenářské srdce plesá. Úžasná kniha s dějem, který jenom tak nezapomenete. Doporučuji všem

Už po přečtení anotace jsem věděla, že pro knihu obětuji nejen pár slz, ale i své srdce. Co si budeme - nemýlila jsem se. Obě hlavní postavy jsem si hned zamilovala. Konec jsem sice trochu čekala a u některých pasáží jsem se i nudila, ale i tak hodnotím knihu dost pozitivně. Naplnila moje očekávání a četla jsem vždy, kdy to bylo alespoň trošičku možné. Navíc jsem se dozvěděla i něco málo o nemoci zvané Mellidie, což je nemoc, o jejíž existenci jsem doposud neměla ani tušení. Knížku doporučuji k přečtení všem, minimálně proto, že ji napsala česká autorka.

Uf tak to byl emoční srdcebol...

Zlomky nekonečna prolítly bookstagramem rychlostí blesku a já si říkala, že by nebylo špatné jí zkusit. Pak jsem na ní nějak zapomněla a nakonec jsem se do ní dala díky štafetě!
.
Když jsem začala číst, pomalu jsem se zamilovávala. Vztah mezi Mattem a Ericem je obou jasný takřka hned a i já jsem měla při čtení motýlky v břiše. Jsou spolu skvělý. Škádlí se, poznávají se... A prožívají lásku, která přijde jen jednou za život. Krásnou a čistou.
.
Tušila jsem, díky pár větám, anotaci a samozřejmě recenzím, kam celá kniha spěje. Bála jsem se otáčení stránek, z vidiny toho, co se nevyhnutelně stane. Nemoc je v tomhle případě sice fiktivní, ale dost děsivá.
.
Co se týká postav, Matta a Erica si zamilujete. Každého jinak. Matt je věrný, milující, neskutečný. A proto není divu, že si jako svou polovičku vybral Erika, neskutečně silnou osobnost. Dohromady jsou opravdu ideální dvojice!
.
Adélka napsala neskutečnou knihu plnou emocí a nevypočitatelnosti osudu. Do na první pohled obyčejné lovestory zasadila skvělé postavy. Upřímně nevím, kdy naposledy jsem takovou horskou dráhu v knize zažila.
.
Autorce teď vyšla další kniha, Lásky čas. Myslím si, že načasování pro mě nemohlo být lepší! Držím palce do budoucna!

(SPOILER) Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli si mám tuto knihu koupit, některé komentáře od čtenářů jsou dost kritické. Nakonec jsem si knihu koupil a nelituji. Příběh Matta a Erika je tak pěkně napsaný, že ty krásné i bohužel těžké chvíle prožíváte s nimi: První pusu, lásku, strach i naději...
Co jsem si z knihy odnesl? Konce jsou těžké, ale i krásné, když vedle vás stojí někdo jako Matt a doprovází vás až do konce.