Radous komentáře u knih

Popravdě, nechtěl bych zažít to, co musel hlavní aktér. Skutečné vítězství člověka nad sebou samým. Sepsané velmi dobře (a objektivně), přečetl jsem snad během dvou tří dnů. Někde jsem si přečetl, že se celá anabáze úniku neodehrála úplně tak, jak byla v knize nastíněna, nicméně těžko říct, kde je pravda. Já tomu nemám důvod nevěřit. Pokud bude příležitost, podívám se na to i očima jiných přímých svědků.

21.03.2018

Cca do poloviny knihy se jedná o parádní drama a je z něj cítit velice dobrou úroveň povědomí o fungování armády – i je to na dost objektivní úrovni. Nechci křivdit, ale je to překvapující, soudě podle toho, kdo je autorem – profesionální voják, bývalý člen SAS Chris Ryan (pod pseudonymem CA). Od něj, respektive o něm, jsem kdysi čet jednu knihu, v níž se popisoval jeho únik před iráckými jednotkami během války v Perském zálivu tuším... Opravdu mě tedy překvapilo, že se pustil na dráhu spisovatele a zrovna na tak vysoké úrovni. Když jsem pak dodatečně zjistil, jak moc už toho vydal, tak jenom zírám.
V druhé polovině této knihy však nastává zvrat, hlavní hrdina (voják – veterán) se mění v Mika Scofielda (...) a následně v něco na způsob Jasona Bournea, v jehož kůži se v podstatě odehrává i celý zbytek knihy. Tedy proti prvotní velice vysoké laťce to klesá na úroveň dobrého thrilleru. Každopádně jedna věc mi v hlavně utkvěla – velmi brutální popsání scén vražd. S tak detailním humusem jsem se už dlouho nesetkal. Inu autor svou původní profesi (armádní) nezapře, leccos toho jistě viděl.

20.03.2018

Víceméně deníkovou formou sepsané zápisky a postřehy z operací americké armády v Itálii a Francii během 2WW. Řekl bych, že válečný korespondent psal velmi objektivně, standardně bych čekal daleko více glorifikace vlastních sil (možná je to ale dnešní pohled).
Dozvíme se, jak to chodilo u různých složek armády a že to bylo ve většině případů skutečně nepředstavitelné.
Dost mrazivě na mě působil určitý užívaný výraz, slovo „usmrtit“ (i když – přeci jen tato slova nám zprostředkoval překladatel). Např. na daném místě bylo usmrceno tolik a tolik Němců. Já bych tam dal slovo „zabito“. Přijde mi to adekvátnější. Usmrcuje se odsouzenec na popravišti. Anebo mi slovo „zabít“ přijde přijatelnější? Ve smyslu toho, co si lidé navzájem ne/dobrovolně provádějí? Hrůza.

10.03.2018

Snad až na to, že by se to v klidu obešlo bez klišáckého "a žili spolu až na věky" to je velice dobrá záležitost. Líbí se mi tenhle styl psaní, není to nepodobné mému oblíbenci Clancymu. Pokud se k tomu dostanu, přečtu si od Forsytha více. 8/10

1 20.02.2018

Knížku jsem dostal darem k Ježichovi a jelikož se mi činnost jejích autorů líbí - věnují se fakt kvalitním vtipným kolážím, jež vyvěšují na webu (nejsou jen jejich, svým talentem přispívá i zainteresovaná veřejnost) - tak jsem si ji hned projel. No, proti očekávání to až taková sranda nebyla. Ale určité části pobavily, to zas jako jo. Je to spíš k zapůjčení od kamaráda, než že by si to člověk vyloženě koupil, asi takhle.

27.01.2018

Román poskytuje náhled do života v římském impériu, konkrétně v jeho hlavním městě, v období prvního století po Kristu. Antiku jsem měl vždy moc rád, nicméně život v tomto období si člověk nesmí příliš romantizovat – jistě, rozkvět umění a věd, to se jí nemůže upřít (ve srovnání s temným středověkem). Jenže cena lidského života byla až pramalá a na vlastní kůži bych se mezi spodinou pohybovat nechtěl. Je vidět, že autor historii rozumí, a právě výše uvedené se mu povedlo moc pěkně ukázat na příkladu hlavního protagonisty – naprosto obyčejného člověka, který se ani nestačil v Římě rozkoukat a už se stal pouhou loutkou v rukách všemocných (byť jen na začátku jeho životní cesty). Co mi ve sledování jeho kariéry a krkolomných životních etap vadilo bylo to, že autor děj posouval dopředu vždycky tak nárazově a neurčitě, zkrátka mi tam chyběla jakási časová „intermezza“ či podobně. Jinak to bylo napínavé, v určitých momentech až těžko uvěřitelné (například rozsah her, které císaři pro lid nechávali připravovat) – a přesto je to založeno na skutečnosti.

3 17.01.2018

Knihu jsem dostal darem, takže jsem nemohl vědět, do čeho jdu. Hned první stránky mě dost překvapily, ale poté, co jsem je prorazil, to nabralo solidní spád. Nutno říct, že mě silně dostal styl, jakým je román sepsán. Zpracované scény jsou hodně sugestivní, obzvláště vnitřní uvažování jednotlivých postav. Skutečně moc hezké hraní si se slovíčky. Co se týče děje, celé téma je podle mě docela psychologická záležitost. V některých momentech jsem se v knize sám našel. No obecně se mi to prostě líbilo. Jen konec románu mi přišel hůř stravitelný a míň uvěřitelný (když odmyslíme samotný prostředek, skrze nějž si hlavní postava zajistila svou pozici).

09.01.2018

Co se týče trilogie Pána prstenů, není to můj první turnus. Všechny tři knihy jsem četl, již (byť jen kousek) před jejich filmovou adaptací. A to už je pěkná řádka let. Stalo se u mně takovou skoro zvyklostí je během Vánoc zhlédnout.,
No, tentokrát jsem si řekl, že to udělám jinak – že si je opět přečtu. Jelikož to mám už po té době dost nakoukáno, alespoň mohu zhodnotit, nakolik moc jsou filmy věrné předloze.
A člověk opravdu na novinky narazí. Zprvu jsem uvažoval o tom, že se budu věnovat rozdílům u každého dílu/filmu zvlášť a že se je pokusím i jmenovat. Nicméně – zpětně se mi to jeví jako dost těžký úkol vzhledem k rozsáhlosti díla, a tak zmíním jen pár obecných postřehů.
Teď po přečtení všech tří knih bych řekl, že film popisuje ta ¾ celého příběhu, přičemž se odchyluje více méně v tom, že některé pasáže zcela vypouští (Bombadil a následně Mohyly ve Společenstvu prstenu; dění v Kraji po zničení prstenu v Návratu krále) a jiné mění. A to více - pasáž kolem Faramira; osud Sarumana a Červivce, či méně - pobyt společenstva u elfů ve Hvozdu; pobyt hobitů včetně rokování ve Fangornu; bitvy u Helmova žlebu i u Minas Tirith).
I jiné změny by šly v tomto směru postřehnout, jsou již však dost detailní a těžko je nějak lépe – podotýkám natož zpětně – reprodukovat.
Určitých změn došly i vztahy mezi jednotlivými postavami (Frodo a Boromir) a jejich projevy (opět Boromir a také Glum)
Film však obecně hlavní kostru zachovává.
Celé literární dílo Pán prstenů je monumentální a úctyhodné. A proto mě snad jako jediná věc překvapuje, že mi v něm jedna pasáž (a to pro děj důležitá) přijde ne moc rozvedená – tou je putování Aragorna se vzkříšenou armádou od Stezek mrtvých k Anduině a po ní pak k boji před Minas Tirith. Ta cesta tam fakticky nastíněna je, to ano. Ale myslím, že by si zasloužila rozhodně víc než skromný popis (tedy nejen cesta, ale i zmíněná armáda). Alespoň v knize to na mě tak působí. Je mi otázkou, proč právě zde ponechal Tolkien tolik prostoru čtenářově fantazii.
Závěrem – co se dá z románu jednoznačně usoudit je to, že autor miloval přírodu a stejnou měrou i poezii, jelikož poezie z celého díla přímo dýchá. Pán prstenů není zcela jednoduchý na čtení (a to se ani nezmiňuju o Tolkienově Silmarillionu). Musí se "trávit" a to postupně – jedině tak si ho člověk může vychutnat.
(edit 12/2017): Mnoho komentářů ke knize Společenstvo prstenu zmiňuje postavu Toma Bombadila, hlavně ve smyslu jeho výstřednosti. No je to pravda. Když se nad tím zamyslím, skutečně je to postava s velkým otazníkem. Je snad více mysteriózní než všechny ostatní. Až se musím zasmát tomu, že mi to připomíná jisté náhodné lokace z Fallouta 2. Něco vytrženého od někud jinud a – přeberte si to. Co mě ještě na mnoha místech zarazilo bylo, že si čtenáři často stěžovali na nedostatek napětí, akce, sáhodlouhé popisy apod. Těžko se k tomu nějak vyjádřit. V LOTR jde především o myšlenku než o akci a v neposlední řadě o pomocnou ruku k maximálnímu rozvoji vlastní představivosti. A Tolkien nám to usnadnil tím, že celý opus sepsal v HD rozlišení.
(edit 01/2021): Co bych ještě rád doplnil - vlastním vydání s dodatky, a to je taky masakr. Vymyslet něco tak extrémně komplexního (řeč, písmo, fiktivní historii několika ras, jejich genealogii) jen s perem a papírem... to mi hlava nebere. Což mě konečně vede zároveň k tomu, že musím smeknout před překladatelem. Protože to si nedovedu představit už vůbec.
A pod čarou – je to jedno z několika děl, které je schopné mě dojmout. U dobrého filmu to není až tak těžké bych řekl, ale kniha – to už je něco. A to mi není deset. Absolutní respekt, pane Tolkiene. Kolikrát jsem už zatoužil ve Vašem světě žít!

11 27.12.2017

Souhrnný komentář v třetím díle trilogie - Návrat Krále

2 27.12.2017

Souhrnný komentář v třetím díle trilogie - Návrat Krále

1 27.12.2017

Kdysi jsem viděl filmovou verzi a ta byla skutečně temná. Knižní předloha je ale tak černá, že vesmír je ve srovnání s ní bílý. Knihu jsem přelouskal za jeden den, nedá vám to vydechnout. Ani nevím, co víc se k tomu dá napsat. Tak moc koncentrované beznaděje se někde jen těžko vyskytne. Snad jen, že takovej svět bych zažít nechtěl. Ale jako výstraha to může posloužit dost dobře. Moc zajímavě řešené dialogy!

17 28.10.2017

Po dočtení můžu říct, že Peklo je nejspíš nejlepším z dílů celé trilogie. Odehrává na staré dobré lokaci LV-426 a přestože je už dopředu jasné, jak to dopadne, k mému potěšení tam autor zakomponoval i něco navíc. Atmosféra je dobře vygradovaná, postavy sympatické.. skutečně moc se mi to líbilo. Pokud bych měl závěrem seřadit trilogii podle povedenosti, tak by to bylo asi takhle: na prvním místě třetí díl, na druhém první a jako poslední bych dal díl druhý – a mezi druhýma třetím místem by odstup nebyl úplně malý.

6 23.10.2017

Stejně jako úvodní díl trilogie jsem i tento přelouskal snad během dvou dní. Nevím, jestli mě ovlivnila právě ona rychlost, nicméně první díl mi přišel lepší. Napínavější a snad i promyšlenější. Ačkoliv se ve dvojce děj posunul o nějakých pár set let dopředu, na využívané technice, výběvě lidí a obecně jejich přístupu k neznámému se moc nepodepsal, což mi přišlo divné. Stejně zvláštní mi přijde, jak dlouho dokáží postavy vzdorovat tak ohromné přesile alienů (vzhledem ke všem předchozím příběhům). Jsem tedy zvědavý, jak se to vyvine v závěru serie.

3 19.10.2017

Po vcelku dlouhé době jsem podrtil knížku o více než třech stech stranách za méně než čtyři dny, no v podstatě za tři večery.
Měl jsem trochu obavu, co se dá očekávat, jelikož knižní adaptace filmových předloh (i když zde se jedná o nový příběh) zpravidla nebývají úplně top. Nicméně jsem se ku své potěše mýlil. Bylo to velice napínavé a to až do samotného konce. Bez zbytečných klišé (na druhou stranu závisí, co už se za klišé dá považovat a co ne). No, jsem zvědavej, jakým kvalitativním směrem se vyvine zbytek trilogie od jiných autorů.
Po přečtení stávajících komentářů musím dát většině z nich za pravdu jedno: celý román popisoval již známé situace a scény, je to prostě taková variace. Ale podle mě povedená.
Pro fanouška scifi (a alieního universa) je přečtení tohoto a souvisejících děl skoro povinností, už jen proto, aby se k tomu mohl nějako vyjádřit :)
Každopádně zpětně přiznávám, že moje hodnocení plnou palbou je asi přeci jen dost subjektivní.

7 05.10.2017

Kniha první:
oproti mému očekávání od své filmové adaptace je zásadně odlišná (a to jsem nějaké rozdíly díky předešlým informacím čekal). Rambo a jeho protivník jsou zde vykresleni zcela jinak, než jak to známe z filmu, a tak je velkou otázkou, s kým z nich by měl čtenář sympatizovat spíše. Byl jsem skutečně překvapen - nicméně tím se román stal o to zajímavějším. Zároveň myslím, že je znát, že se jedná o prvotinu – třeba u hlavních postav mi chyběla ještě o něco větší psychologická hloubka. Ale to je asi tak všechno. Musím podotknout, že dojem z knihy mi hodně ovlivnil její český překlad, který podle mého mínění byl poněkud bídný (a to nekoukám na sem tam chybějící písmenka a podobně).
Kniha druhá:
zde se již opravdu jedná o převod z plátna do knihy, i když určité pasáže jsou pojaty trochu jinak (a snad je tam i něco navíc). Každopádně kniha trpí na hodně špatný překlad. To snad i já bych to udělal líp.
Kniha třetí:
z trilogie je to z hlediska kvality asi tak stříbrná příčka. Překlad je oproti dvojce na úrovni a příběh je (až na závěr) vůči filmové předloze odpovídající. Sranda je Rambova postupná inklinace k islámu a vůbec oslava mudžahedínů. Za to by ho dneska asi pěkně roznesli.

1 03.10.2017

Těžko říct, jak tento díl ohodnotit. Musím ocenit, že popisovaný příběh je dost napínavý a propojený, takže člověk až téměř do konce neví. Každopádně zde neplatí, že předchozí romány nepotřebujete číst, jelikož tento přímo navazuje na předchozí události (a zřejmě tomu tak bude i v díle následujícím, jak odhaduju).
Co je na druhou stranu v románu naprosto příšerné a iritující je postava Lucy. To, co z ní autorka postupem času udělala (charakter, vlastnosti, chování), přesahuje všechny meze. A vůbec – čím dál tím silnější zapojení vztahů, rodinných lapálií (to kolem kap. Marina je obzvlášť k blití) a až patetických (potažmo teatrálních) výlevů hlavních postav celou knihu shazuje někam na úroveň mexické telenovely. A sebepovedenější drama-thriller (jelikož s detektivkou má tato knižní řada díl od dílu čím dál tím méně společného) to nemůže vynahradit. Co mi ještě vadí je, jak moc „černobílé“ jsou jednotlivé postavy. Byly by tam ještě další věci, ale už mi to asi nestojí za zmínku. Je to každopádně škoda.
Moc dobře nechápu, co z Cornwellové dělá v USA tak populární autorku.
Tedy: příběh ***, omáčka kolem * .. výsledek **

1 10.08.2017

V ucelené postupce románů Scarpettová byl předchozí a tento díl za dlouhou dobu tím lepším. Vysokou úroveň si Černý oběžník drží až do konce své druhé třetiny. Nato se k mému nemilému překvapení autorka zcela nesmyslně - tedy v rámci žánru - vytasí s koňskou dávkou romantiky, načež příběh vezme rychlý spád a končí (opět za vydatně klišodního přispění otravné postavy sekundární superhrdinky) způsobem, který už jsme v kdesi v úvodních dílech knižní série viděli. Jako kdyby p. Cornwellové došla fantazie. Alespoň že ten Marino je stála jistota.

2 17.07.2017

Přišlo mi, že Zbabělci jsou především knihou o vnitřním sporu člověka se sebou samým. Romantičnost, naivnost a fantazie hlavní postavy se v románu slévají v zajímavou směs, která vás v jednu chvíli zalévá sympatiemi, v druhé chvíli vás naopak zamrazí. Hrozně mě překvapilo, že takový román mohl v tehdejší době vůbec vyjít - a když už, tak že to Škvorecký nijak extra neodskákal (i když odskákal). Musím ocenit autorovu vynikající práci s atmosférou, také brilantní zpracování dialogů, monologů a stylu mluvené řeči. Jediné, co mi občas vadilo, byla vyčerpávající délka některých kapitol - nerad odcházím od neuzavřené části a když člověk potřebuje řešit i další věci, tak je to děs. A číst rychle na úkor vstřebávání dojmů, to taky není nejlepší. Každopádně to je velice zajímá četba a nedivím se, že je v povinné literatuře.

5 26.06.2017

Ke knize jsem přišel víceméně náhodou a to po zhlédnutí filmové verze jednoho z Bukowského zbylých próz. Náhodně jsem tedy zvolil Poštovní úřad a rozhodně to byl vynikající tah. Vskutku jedinečná věc. Extrémně čtivá a dost brutální (či by se hodilo napsat brutálně vtipná?) záležitost. Jak já bych si přál mít tu odvahu/povahu a mít celej svět tak hluboko v zádi. Věřím, že rozhodně ne všichni se s hlavním (anti?)hrdinou ztotožní, já jsem ale jeho styl žral. No zrovna ne nutně bych ale musel bejt alkáč. Určitě si najdu čas na další knihu od tohoto člověka.

5 18.06.2017

Knihu jsem si chtěl přečíst nejen kvůli žánrově-legendárnímu spisovateli, ale i díky filmovému zpracování, které jsem viděl xkrát a v určitém smyslu patří mezí mé nejoblíbenější kousky. Co mě překvapilo je, jak moc se kniha od filmu liší. Film je defakto o boji na konkrétním místě, kdežto kniha v podstatě popisuje život vojáka v mobilní (hvězdné) pěchotě a organizaci mobilní pěchoty jako takové. Kdo čeká román v právem slova smyslu, ten se moc nedočká. Skutečně se spíš jedné o popis fiktivního útvaru (včetně zajímavého filosofování o tom, co je pro svět/vesmír a člověka nejlepší, tedy jakým způsobem by v něm jeho civilizace měla fungovat) než o zpracování příběhu obyčejně-neobyčejného vojáka - ten je tu jen tak okrajově, alespoň mi to tak přijde. Kniha je napsaná velice čtivě a dost lidovým jazykem, což se mi moc líbilo a v tomto konkrétním universu mi to přišlo dost netradiční. Nicméně hlavní hrdina je mi tím bližší.

Po přečtení většiny dosavadních komentářů mi nedá, abych se ještě dále nevyjádřil. Proč by měl být RH fascinován fašismem, popřípadě diktaturou? Není jeho styl náhodou jakýmsi varovným prstem, jakým způsobem se může vyvinout společenský systém? Vždyť podobně byste mohli Orwellovi vytýkat 1984 - a byla by to stejná blbost.
Pokud by někdo chtěl diskutovat o nejlepším způsobu vládnutí (respektive jakým způsobem nejefektivněji vést civilizaci) – je to vše o tom, co po systému chcete, o vybalancování požadavku bezpečnosti (regulace) a svobody (deregulace). Osobně jsem si velice oblíbil (bohužel utopickou) teorii tzv. ANCAPu. Pro zájemce o pár informací ohledně této záležitosti si dovoluji připojit odkaz:
http://ankap.urza.cz/
Rozhodně zajímavé počtení.

10 14.06.2017