RadimWiniarski komentáře u knih

Je vidět, že se už opravdu nemůžu dočkat vypuštění další sezony seriálu Stranger Things. Po celou dobu, co jsem totiž listoval knihou Ústav, jsem se nemohl zbavit pocitu, že listuju příběhem, který se musí odehrávat právě ve světě tohoto úžasného seriálu.
Příběh o tom, že se sílou přátelství se dají překonat i sebevětší útrapy, a že samotná monstra nemusíme hledat jen a pouze na stránkách knížek s fantasy tématikou.
King opět prokazuje um vytvářet charaktery, které dokážou člověka chytit za srdce. V tomto případě je to navíc umocněno tím, že většina postav jsou děti. Ani to však Kingovi nebrání v tom tyto dětské charaktery vystavovat neskutečným psychickým a fyzickým bolestem, které jsou velmi často dost brutální. O to horší je, že úlohu monster zde tentokrát ztvárňují samotní lidé, což příběhu přidává dost na realističnosti. U dětských charakterů se možná pozastavím s tím, že ne každému se bude líbit jejich vyspělost a chování. I přesto, že tyto děti jsou v mnoha ohledech výjimečné, velmi často jejich uvažování působí až přehnaně dospěle, což je otázka zdali je u postav s průměrným věkem 12let úplně adekvátní.
King si tentokrát odpustil své oblíbené odbočky od hlavní dějové linky a servíruje příběh lineárně. Díky tomu kniha nepostrádá spád, nebo akčnost a nutí člověka otáčet další a další stránky. Výsledek je pak takový, že Vám těch více, než 400 stránek bude připadat jako krátká 200 stránková novela. Musím ocenit i několik pěkně zakomponovaných odkazů na autorova předchozí díla, které nijak nenabourávají samotný příběh a dokážou věrného fanouška takhle krásně odměnit za pilnou četbu.
Jsem moc rád, že je King i v pokročilejším věku stále schopen psát velice kvalitní díla, která vyvrací tvrzení lidí, že za posledních 10-15let už nevydal nic pořádného a prakticky vykrádá jen sám sebe z let minulých. Ústav je toho důkazem. 85%

6 25.04.2022

Tři měsíce zpátky jsem zde vyjádřil své pocity a nadšení okolo prvního dílu ze série Legie, která měla název Operace Thümmel. Tento první díl mě naprosto dostal, a tak bylo jen otázkou času, než se vrhnu i na díl číslo dvě, který dostala na starost druhá část spisovatelského týmu Kristýna Sněgoňová. U ní jsem měl před začátkem čtení obavy, zdali bude schopna držet styl psaní podobný Kotletovi, nebo zdali bude už od prvních stránek jasné, že druhý díl tvoří ta jemnější část spisovatelského dua. Tyto obavy však během prvních několika stran naprosto zmizeli, až jsem se sám nestačil divit, jak podobný, někdy dokonce ještě tvrdší humor je schopna tato spisovatelka vyplodit.
I přesto, že akce začíná prakticky okamžitě, jsme postupně na začátku obeznámeni zpětně s událostmi prvního dílu, což určitě kvituji, protože za ty tři měsíce od přečtení prvního dílu mi spousta věcí postupně vyšuměla z hlavy. Jak jsem už zmínil mé obavy z absence humoru, který je hodně často za hranou, tak ty byly tentokrát naprosto liché, protože už během prvních třiceti stránek je nám servírována taková kadence hlášek a černého, místy až fekálního humoru, že by si vystačily na samostatnou knihu. Věta - Ještěrka vypadala jako Han Solo, kdyby ho hrál krokodýl, mě vyloženě zbourala ze židle ve vlaku, za což se ještě jednou dodatečně spolusedícím omlouvám.
Po strhujícím začátku se dozvídáme základní příběh této knihy, který na první pohled může působit jako epizodní záležitost a vedlejšák, který si musíte splnit, abyste mohli postupovat nadále v hlavním příběhu. Což je na jednu stranu pravda. Přeci jen, když se po přečtení knihy zamyslíte, zdali děj posunula vpřed a jestli by její vynechání totálně poškodilo vaši orientaci v ději, tak musím říct ne. Kniha děj neposouvá vpřed. Tento díl jde spíše do šířky. Představuje nové mimozemské rasy, novou lokaci a také nová vesmírná zvířátka, přičemž u jednoho je vidět silná inspirace dílem Franka Herberta Duna, což jako fanda Duny určitě chválím. Samotná akční zápletka je typický Heist (něco se krade), který je však vhodně doplněn právě novými postavami, o kterých pevně doufám, že se v dalších dílech dozvíme daleko více. Jediné menší mínus pro mě je menší zapojení Agy, která byla jedním z hlavních tažných motorů prvního dílu. V tomto díle je dost upozaděna a posunuta na vedlejší kolej. Pozornost je tak více rozdělena na zbylé členy posádky, což je za mě menší mínus, protože nejsou natolik zajímavými charaktery jako právě Aga.
Jak už bylo řečeno, druhý díl sice neposouvá příběh naši posádky nikam daleko, nicméně je potřeba brát v potaz, že je v plánu dvanáct dílů ze světa Legie a tudíž těžko můžeme sprintovat vpřed mílovými kroky. Za předpokladu, že si to čtenář uvědomí, tak získá ve druhém díle perfektní akční podívanou prošpikovanou skrz na skrz černým humorem, krví a kupou odhalených ženských ňader. 95%

6 11.06.2021

Většinou upřednostňuji knihy, které jsou co do počtu stránek kratší, protože v 90% případů nám tvůrci servírují jenom instantní nudu a mistrně zdlouhavé natahování děje. Proto jsem k této knížce přistupoval opatrně. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po dočtení knihy zjistil, že jsem se ani na minutu nenudil. Keplerovic famílie nám totiž servíruje neustálou akci a záporáka tak brutálního, že je vám místy až zle. Joona i Saga zde překvapivě nedostávají tolik prostoru, naopak kuchaříček Rex a jeho synáček Sammy se dle mého nemuseli objevovat na každé druhé stránce. Co bych možná vytkl je velmi brzké odhalení našeho „králíkáře“. Odhalit ho totiž není zrovna složité a tudíž může někoho nakrknout, že 70% knížky víceméně ví co bude následovat a jak děj nejspíš skončí. Mě to však nevadilo a už teď se těším, co si na nás manželé Ahndorilové připraví příště!

6 25.07.2017

Spadla mi čelist. Za těch pár let ve mě spousta knih vyvolávala hromady emocí, jak kladných, tak i záporných. Tato kniha však všechny ostatní může směle nakopnout do prdele. Emoce z této knihy sálají už od první stránky a vy se tak stejně jako Conor bojíte přiznat si to jediné a nevyhnutelné, pravdu. Kniha je napsána bravurně a celý pocit stísněnosti a pohled do duše šikanovaného chlapce, kterému umírá rodič výborně doplňuje obrázková ilustrace. Co možná trochu nechápu je zaškatulkování knihy do kategorie pro děti a mládež. Tato kniha mi totiž právě svou ponurou atmoškou absolutně do této kategorie nezapadá a viděl bych ji spíše pro starší publikum(číst todle nějaký děcko okolo 10-13 let, fakt nevím co by s ním ta knížka udělala). V celkovém hodnocení nemám žádné další věci, které bych zdůraznil, protože tato kniha je celá naprosto jedinečná a rozhodně patří do toho nejlepšího co jsem kdy četl.

6 26.04.2017

Určitě velmi zajímavé postapokalyptické drama s jemným, ale syrovým nádechem romantiky. Už u Metra mě Glukhovsky svým stylem psaní velmi zaujal , a tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu zkusit další jeho(žánrově velmi podobnou) chuťovku. Výsledné hodnocení je vesměs pozitivní. Kniha člověka minimálně donutí se zamyslet nad tím, zdali něco takového může v nedaleké budoucnosti nastat i u nás. Menší problém vidím v někdy až moc zbytečném natahování děje(kniha mohla mít i o cca 200 stran méně) a různým kombinováním minulosti s přítomností. Flashbacky rozhodně nejsou špatné, jen hlavně v začátcích, kdy se člověk s příběhem seznamuje působí poněkud matoucím dojmem. Důležité je však vydržet a postupem času uvidíte, jak do sebe jednotlivé části skládačky pěkně zapadají a vygradují perfektním finále. Nedivil bych se tedy, kdyby se této knihy v budoucnu chopil třeba Hollywood. 80%

6 28.02.2017

King je prostě mistrem vyprávění. Je schopen rozvézt příběh prakticky o čemkoliv. Ať už jde o věc sebevíc zbytečnou a věc, o které by většina lidí ani netušila, že může být vůbec stvořena. Bohužel tentokrát ani skvělý vypravěčský um nestačil k tomu, aby se povedlo stvořit něco lepšího, než velké navoněné nic.
Samotný příběh o dívce ztracené v lese a jejím boji s více, či méně viditelnými strachy tentokrát působí strašně neúplně. Chybí mu nějaký větší zvrat, případně větší rozvedení děje, nejen kolem naší hlavní hrdinky, ale i kolem jejich nejbližších. Dovedu si představit, že kniha by mohla být daleko více dramatická právě při větším zapojení prožitků a traumat kolem její rodiny. Nic takového tu však není, a tak čtenář vlastně po celou dobu sleduje pouze boj samotné hlavní hrdinky, která byť je sympatická, tak prostě není schopna udržet příběhovou linku natolik zajímavou, aby čtenáře více upoutala.
Se samotnou hlavní postavou Trishy to mám trochu složité. Na jednu stranu je dívenka neskutečně bojovná, odhodlaná a chytrá. Ví, co může sníst, jakým směrem by se mohla vydat, případně jak se v některých situacích správně zachovat. Je to prostě charakter, který King stvořil vyloženě k tomu, aby mu každý fandil. Na stranu druhou je tu ale začátek příběhu okolo samotného ztracení, který z Trishy dělá regulérní trdlo. O tom, že Trisha se místy opět nechová úplně úměrně svému věku, už jsem psal několikrát i u jiných knížek od Kinga. Jeho postaršování dětských charakterů tak už beru jako samozřejmost.
Knížečka samotná se zaměřuje dost na téma okolo baseballu. Určitě není nutností se v tomto sportu nějak perfektně orientovat, každopádně pokud budete znát alespoň základní terminologii, rozhodně se do příběhu více začtete a pochopíte některé autorovy myšlenkové pochody. Pro někoho může být určitě plusem i příběh, který nelétá za hranicemi reálna, jako bývá u většiny jeho knížek zvykem, ale po celou dobu působí jako něco, co by se pro každého rodiče mohlo stát jednoho dne mrazivou skutečností.
Chápu, že od takhle útlé knížečky člověk nemůže očekávat žádný hlubokomyslný propracovaný příběh. Ano, pořád tu je ten Kingův um na perfektně vykreslené charaktery a budování jisté formy napětí z něčeho neznámého a tajemného. Že by tomu bylo jinak, jsem ani tentokrát neočekával. Nicméně abych si řekl při 180stránkové knížečce, že by se jí slušelo osekat minimálně o polovinu, případně se zamyslet nad tím, zdali je vůbec potřeba něco takhle zbytečného psát, to se mi u Kinga asi ještě nestalo. 55%

5 30.04.2022

Hned ze startu bych nejspíš začal pozitivem. Jsem rád, že mě i po nespočtu děl, které jsem od Kinga zvládl přečíst, stále dokáže překvapit. Toto dílo totiž až na klasický vypravěčský um opravdu vyčnívá.
To, že King umí perfektně vykreslit postavy a následně kolem nich budovat napínavý příběh, to je všeobecně známo. I v případě Colorado Kida se mu to daří na výbornou. Což je o to těžší, protože základ jako takový se odehrává po celou dobu v malé redakci okolo tří hlavních postav. Zde však nastává hlavní problém, který čtenáře dost pravděpodobně rozdělí na dva tábory. Díky tomu, že King umí perfektně budovat atmosféru, se většina čtenářů nemůže dočkat finálního rozuzlení a cíle, který si pro nás autor vymyslel. Tato kniha však už skrze (dost spoilerovou) obálku dopředu říká, že rozuzlení se v tomto případě člověk bohužel nedočká. A to je věc, která se nekouše úplně snadno. Je skvělé, že autor dává divákům možnost vlastní interpretace závěru příběhu. Nicméně dost čtenářů sáhne v knihkupectví po Kingovi právě z důvodu, že zvládá své knižní příběhy ve většině případů perfektně vybudovat a zároveň i uzavřít. Nemají chuť si vymýšlet vlastní závěry. Chtějí si přečíst tu brilantní myšlenku, která napadla samotného autora. A toho se v tomto případě bohužel nedočkáme.
Na zabití času u nudného nedělního odpoledne se kniha nejspíš bude hodit, nicméně když se člověk zamyslí nad tím, čeho všeho je King schopen, tak nic víc, než pár minut hloubání nad závěrem Vám kniha pravděpodobně nedopřeje. A jak zmínila samotná obálka knihy. Pro čtenáře, kteří mají rádi uzavřené konce a nejsou zastánci vlastního fantazírování, tak kniha může být opravdovou ztrátou času. Za mě jde o velmi průměrnou, místy dokonce podprůměrnou detektivku formou rozhovorů, která je však průměrná pouze v rámci děl Stephena Kinga. A všichni vědí, že i jeho průměrné věci jsou v širším měřítku více než kvalitní záležitostí. 65%

5 21.04.2022

Příběh o tom, jak dostihová Velká pardubická potkala Hunger Games, přičemž aby byla dostatečně family-friendly pro širokou veřejnost, tak se zbavila všech nejtěžších překážek, aby bylo prolito co nejméně krve. Tak by se dal ve zkratce popsat příběh knihy Vládci popela od Scotta Reintgena. Ten mě už ve své předchozí sérii Nyxia přesvědčil, že je autorem, který umí skvěle tvořit charaktery, které si člověk okamžitě oblíbí. Tentokrát k tomu navíc přidal příběh, který se silně inspiruje předchozími tituly jako právě Hladové hry, nebo třeba sérií Divergence.
Okamžitě ze startu jsme vrženi do světa, ve kterém potkáváme i naše tři hlavní hrdiny, kteří usilují o start na naší Velké pardubické. Každý z nich je na společenském žebříčku jinde a každý má také jiné důvody a motivace k tomu slavný závod vyhrát. Když pominu fakt, že hlavní postavy jsou jedno velké klišé (bohatá favoritka, chudá dívka z nižší vrstvy, lehounce namyšlený rebel s velkým srdcem), tak jsou napsány opravdu zajímavě a jejich motivace mají opravdu logický smysl. Díky tomu je cítit, že se příběh může vyvíjet do všech možných směrů, právě podle toho, jak se komu bude v závodě dařit.
S čím má však člověk už od počátku menší problém je si nějakým způsobem vizualizovat všechno, co se v knize děje. Ať už samotným zasazením děje, kdy některé věci působí, jako kdyby byly několik set let před námi, a o několik stránek poté máte pocit, že jste si vzali jinou knihu z poličky a najednou pročítáte stránky, které se kompletně odehrávají někdy v období středověku.
Když se blíží samotný dostih, který mimochodem tvoří skoro polovinu samotné knihy, a vy se konečně nějakým způsobem dokážete zorientovat v samotném fungování světa, přichází dle mého věc, která dozajista bude mít nějakou váhu v následujících knihách, nicméně v knize první působí jako šílený bizár, který tam autor přihodil nejspíš pod vlivem drog. Jde o prvek jistého nadpřirozena, které možná na někoho působí tak, že příběh dělá o to více zajímavý. Dle mého jde však o naprosto zbytečnou věc, u které by její vyškrtnutí nemělo žádný dramatický vliv na vývoj příběhu.
Dostih jako takový je však nesmírně zajímavý a akční. Dočkáme se i několika menších zvratů + dostaneme i menší dávku násilí. U něj je vidět, že autor se snaží knihu namířit spíše pro mladší publikum, a tak se násilí snaží krotit na snesitelnou normu, po které by mladší publikum nemuselo nutně hledat psychologickou pomoc. Což je na jednu stranu škoda, ale na druhou jsem já sám mohl těžko očekávat něco tvrdšího, když vím pro koho je kniha určena.
Sám jsem zvědav, jakým směrem se tato knižní série bude nadále vyvíjet. Působí na mě dojmem, že podobně jako v případě Hunger Games je samotný první díl s dostihy jen takovým začátkem, který v následujících dílech půjde naprosto jinou cestou, díky které se zpět k dostihům už třeba nemusíme vrátit. Což je otázka, zdali je ta cesta, které jsem nakloněn.
Co se nějakého hodnocení týče, tak jde určitě o věc zajímavou a čtivou (obzvlášť dostihová část), nicméně nelze se u ní ubránit dojmu, že autor toho v ní chtěl mít tolik, až se výsledek dostal do fáze, kdy se spousta zajímavých nápadů přestřeluje a vytváří myšmaš ala pejsek s kočičkou s jejich slavným dortem. 75%

5 12.08.2021

Další z Ládíkových knih mě utvrdila v tom, že před sebou máme jeden z největších spisovatelských klenotů naší malé republiky. Úžasně milé a vtipné popisování cestovatelských příhod, které jsou vhodně doplněny krásnými ilustracemi a stránkami které se detailněji zabývají nějakou památkou nebo událostí země, ve které se právě náš cestovatel nachází.
Je skoro až k neuvěření, jak zajímavé lidi dokáže během svého putování poznat, a k jakým příběhům se někdy přichomýtne. Knížka je perfektně čtivá a za sebe musím určitě vyzdvihnout cestu Polskem, kde co řidič, to naprostej klenot humoru.
Všem milovníkům dobrodružného a vtipného cestování můžu jedině doporučit. 100%

5 03.01.2021

Tato kniha lidi rozdělí na dvě skupiny. Na tu, které se budou líbit části ze života a na tu druhou, která bude fandit příběhům v počítačové hře. Já se určitě přikláním na stranu klasiky. Části z počítačové hry se totiž šíleně vlekly a i když se Nick často snažil děj vysvětlovat, musím říct, že jsem několikrát četl stránku dvakrát, abych ty různý jména a kraviny okolo hry pochopil. A to je pak peklo, číst něco, co vás absolutně nebaví, jen aby jste se dostali k částem co pro vás budou zase zajímavé. Nicméně dějová linka se závislostí na hře, kdy vám hlavní hrdina leze neskutečně na nervy je zase napsaná úžasně, takže pořádně ani nemůžu hodnotit jinak než 50%. Co mě možná ještě trochu zklamalo je uspěchaný a tak trochu i nijaký konec, kdy nepřijde žádný zásadní zvrat. Na posledních deseti stránkách to narychlo nějak šmiknem a budem doufat, že tím lidi moc nenaserem. Mrzí mě to, protože po úžasné Pětce jsem od Uršulky čekal podobnou pecičku. Hold jsem na podobné věci asi už starý.

5 16.05.2017

Pokud šlo o historické romány, nikdy jsem je v knihkupectvích záměrně nevyhledával. Avšak díky snímku Ridleyho Scotta The Last Duel, který za mě patří mezi nejlepší snímky roku 2021, jsem si řekl, že by nebylo od věci podívat se i na knižní předlohu tohoto úžasného historického dramatu.
Díky tomu, že film jsem viděl první, zajímalo mě, jak moc inspirace si z knihy scénáristé vzali a zdali se nesnažili zbytečně nějak více prosazovat vlastní nápady na úkor reálného příběhu, který je už tak sám za sebe velmi zajímavý a napínavý. S úlevou mohu říci, že se nic takového nestalo. Filmová adaptace je opravdu dokonalou kopií knihy, tudíž za předpokladu, že místo čtení preferujete raději film, mohu s klidným svědomím říci, že kromě pár menších odchylek o nic zásadního nepřijdete.
Celý příběh se točí okolo třech hlavních charakterů, přičemž každý z nich má jak kladné, tak záporné vlastnosti. Tyto postavy se dostávají do kolotoče lásky, lží, nebo třeba manipulace. To vše navíc v době kdy muži nepatřili zrovna mezi gentlemany a s ženami se nakládalo jako s majetkem. Hlavní zápletkou se tak stává událost, která by se v dnešní době asi nejlépe charakterizovala jako #metoo kauza zasazená do středověku. V této kauze navíc s postupujícím časem začíná být evidentní, že nepůjde pouze o samotné znásilnění, ale vztahy mezi našimi postavami jsou mnohem komplikovanější, než se na první pohled může zdát.
Co musím pochválit je autorova nestrannost, kdy se nesnaží žádné straně dávat více či méně za pravdu. V jednu chvíli si tak během čtení můžeme být naprosto jistí pravdou jednoho charakteru, abychom o pár stránek později začali o motivech dané postavy pochybovat a na věci se zkusili podívat z pohledu v tu chvíli pro nás záporné postavy.
Co se historických románů týče, tak jsem opravdu teprve v začátcích. Nemůžu tedy soudit, zdali by se podobná kniha fandům do historie doopravdy líbila. Co však můžu říci, je že kniha zvládá perfektně balancovat na hraně mezi naučnou a zábavnou literaturou. Neznalého diváka dokáže udržet v napětí až do samého konce a i po zavření knihy nutí člověka přemýšlet o pravdivosti některých činů. 80%

4 03.03.2022

Pamatuji si chvíli, kdy jsme jednoho večera seděli u pana Větříška doma a popíjeli sklenku whisky. V tom mi pan Větříšek přinesl na stůl několik ručně popsaných stránek papíru, které postupně sepisoval a u kterých věřil, že by se jednoho dne mohli proměnit v knihu, která by byla k dostání v knihkupectvích. V tu chvíli kdy mi předčítal několik úryvků z těchto stránek jsem ještě netušil, že o několik let později se jeho sen a vytrvalá práce stane skutečností. Sen o sepsání vlastních vzpomínek z doby vojny.
Kniha je psána formou krátkých kapitol, které se podrobněji věnují nejen našemu hlavnímu aktérovi, ale také zbylým členům jednotky, se kterými sloužil. Doba však byla jiná, a tak hlavně v počátcích můžeme sledovat, jak trýznivé mohlo být například chování starších kluků vůči nováčkům. Právě díky krátkým kapitolám se nikde nechodí kolem horké kaše, příběhy mají spád a rozhodně nepůsobí jen ponurým dojmem. Jsou totiž vyplněny i spoustou úsměvných historek a příběhů, ve kterých hrál vždy nějakou roli alkohol.
Určitě by bylo zajímavé sledovat, jak by povinnou vojenskou službu ať už třeba v menším měřítku zvládla například současná generace, které dělá problém už jen zvednutí se od počítače, či telefonu.
Díky tomu, že k této knize i k tomuto autorovi mám nějakou bližší vazbu, bude mé hodnocení nejspíš lehce ovlivněné. Přesto všechno však jde o velice zajímavou sondu do nedávné minulosti, která z mladých teenagerů postupně budovala muže. 90%

4 26.03.2021

(SPOILER) Toto nebylo zrovna snadné počtení k odpolední kávě. Celá kniha postupně rozebírá vzpomínky jedné mrzuté slavné spisovatelky, která umírá a zbývá jí pouze několik měsíců života. Pokouší se tak napsat závěrečnou knihu, ve které by se vyzpovídala z událostí, které navždy změnily její život. A že to nebude zrovna lehké jak pro ni, tak i pro nás. Už od začátku nám je totiž naznačen její charakter, který spoustě čtenářů může zážitek z knihy silně pokazit.
Helena je totiž posedlá všemožnými pravidly, řády, nebo vyhýbání se kontaktům s lidmi. Psaní je pro ni na prvním místě je a ochotna díky němu dát většinu věcí na vedlejší kolej. Já sám jsem typ člověka, který má rád svůj klid, nějaký řád a případně nějaká základní pravidla, kterými se řídím, nicméně i pro mě byl charakter Heleny místy opravdu těžko stravitelný. Což je problém, když by Vám na umírajícím člověku vyprávějícímu takto těžký příběh mělo záležet, ale vy se celou tu dobu snažíte potlačit svou nenávist vůči němu. Naštěstí i zde máme nějakou formu vyváženosti, a tak nám věčně naštvanou Helenu doplní druhý spisovatel Mark, který sice taktéž ve svém životě zažil několik smutných událostí, avšak snaží se je všechny nahrazovat úsměvy a novými vzpomínkami a zážitky. Díky němu se postupně i z takového mrzouta, jakým je Helena stává někdo, kdo se alespoň trochu podobá normálnímu člověku a s kým nám nedělá problém se ponořit do událostí onoho osudného dne. Ten jsme sice z některých náznaků schopni odhadnout už někdy v půlce knihy, avšak i přes to, že máme jistá tušení, tak stále jde o velmi silný zážitek, který může některým jedincům pořádně otevřít slzné kanálky.
Je opravdu složité tuto knihu doporučit někomu konkrétnímu, protože postava Heleny může být některým čtenářům schopna totálně zničit požitek z knihy. V mém případě je však zajímavé, že i když se ve mně během čtení mísily všemožné emoce ohledně naší hlavní hrdinky, tak stačily její dva závěrečné dopisy, abych svoje srdce trochu obměkčil a hodnocení zvedl. 75%

4 03.03.2021

Tento příběh hodně lítá mezi škatulkama. Více než kriminálku, připomíná spíše surové drama, ve kterém se každá z postav snaží vypořádat s vlastními démony a problémy, které je souží.
I když hraje hlavní prim současnost a postava vyšetřovatele Matthewa, dostává se nám taky spoustu návratů do minulosti k postavě Jakoba, která je paradoxně zajímavější a uvěřitelnější, než náš hlavní hrdina. Celkově mi postavy z minulosti přišly daleko více zajímavé, nežli například postava Tupaarnaq, která je na můj vkus taková levnější verze postavy Lisbeth ze série Milénium.
Co se násilí týče, tak ho zde není zrovna málo. Krásně se však doplňuje s tou chladnou severskou atmosférou, kdy zde máte několikrát krásný kontrast krve a sněhu.
Kniha nabízí několik zvratů, přičemž minimálně jeden dokáže člověka příjemně překvapit. Nicméně nemůžu se ubránit dojmu, že v závěru se autor snažil o tolik momentů překvapení, až nakonec překvapil sám sebe a děj tak lehce překombinoval. To je však podle mě jediný větší problém jinak kvalitního severského dramatu z prostředí zneužívání malých dětí.
Kniha je napsaná velmi čtivou formou, které pomáhají krátké kapitoly a mezery, takže bych se rozhodně nebál ji vyzkoušet i za předpokladu, že se větších knih bojíte a preferujete spíše knížky kratší. 80%

4 02.02.2021

Tohle se současné generaci věřících lidí může číst snad i lépe než Bible samotná. Jde totiž o její novodobější verzi. I tak by se tato kniha dala nazvat. Mrzí mě, že kniha začala velmi dobře, kdy postupně budovala napětí, až dospěla k onomu zlému konci. Bohužel následné pokecy s černošským Taťkou odstartovaly pro mě jako pro silně nevěřícího člověka hotové peklo. Netvrdím, že kniha je napsána nějak zle, to určitě né, ale pro mě, jako pro člověka, který není tou vírou obdařen až tak moc je to průser. Určitě zkusím letos jeho filmové zpracování, které by podle traileru mohlo nabídnout pěkné vizuální představení podobné třeba snímku Pí a jeho život. Uvidíme. Třeba si s Taťkou k sobě najdeme společnou cestu.

4 27.03.2017

Fakt tomu nevěřím, ale i třetí díl tohoto úžasného dobrodružství posouvá hranice kvality výše než u předchozích dílů.
Našim hrdinům dochází čas, a tak je potřeba postupně více zapojit do plánu útěku i ostatní členy sirotčince. Díky tomu jsem moc rád, že dostanou více prostoru i postavy Dona, nebo Gildy. Všichni jsou však nadále sledováni nejen Mamá, ale také sestrou Krone, u které konečně zjistíme hlubší motivaci díky flashbackům do její minulosti.
Mamá však silně přitápí pod kotlem ve snaze mít vše naprosto pod kontrolou, a tak budou naše postavy možná nuceny uzavřít nečekaná spojenectví, která někoho posunou dále, a někoho zase fatálně vyšachují ze hry.
V minulých dílech jsem nemluvil o skvělé kresbě Posuky Demizu, která zvládá úžasně balancovat hlavně u záporných postav na jejich výrazech. Z některých nevinných úsměvů Mamá Isabelly jsem tak několikrát chytl silnou husí kůži.
Závěrečný zvrat opravdu nalákal na pokračování, a tak se nemůžu dočkat, jak se příběh našich hrdinů bude vyvíjet dál. 100%

3 18.03.2021

Říkám si, jak odvážný člověk musíte být, abyste příběh, kterému by slušelo maximálně 200 stran, dokázali natáhnout na šílených 440 stran. 440 stran, ve kterých sledujete pohádku o namyšlené paničce, která si žije ve svém zbohatlickém šmoulím světě, zatímco jí unikají dosti zásadní problémy světa reálného. Tato panička se v příběhu, který se táhne, jak guma u tepláků po vydatné nedělní svíčkové postupně dozvídá, že spousta věcí v jejím dosavadním průběhu života byla pouze snůškou lží a přetvářky. Ono by to samo o sobě znělo moc hezky, kdyby každý zajímavý posun v ději nebyl doplňován několika naprosto zbytečnými popisy všeho možného, na co si naše hrdinka zrovna vzpomněla. Díky tomu se příběhem suneme neskutečně pomalu a je šíleně složité se do děje nějakým způsobem začíst. Zklamání je pak o to větší, že i když nám je v závěru naservírováno pár relativně překvapivých momentů, chybí zde nějaká gradace, která by nás probrala z té monotónní jízdy, kterou jsme odstartovali už na začátku.
V tomto případě bych tedy raději opravdu doporučil kouknout na seriálovou adaptaci, která za mě patří mezi nejlepší seriálové kousky roku 2020. Ušetří Vám to utrpení a nebudete mít po zhlédnutí pocit vyhozeného času, tak jako jsem měl já v případě čtení této knihy. 40%

3 14.03.2021

Normálně mi knihy ve kterých se nějakým způsobem vyskytuje, či zmiňuje bůh nevadí. Jsem dokonce i člověk, který souhlasí s tím že něco dobrého či zlého atd. je kolem nás. Ale abych musel skoro 300 stránek poslouchat dokola ave kristus, vylez satane, bůh mi pomáhej + dalších několik podobných hovadin na to fakt nejsem . Beru že se panu Sarchiemu mohlo stát spoustu špatných věcí, ale knižní svět nefunguje tak, že napíšu hned přesně to co jsem řekl a udělal(nejspíš) a jak jsem to udělal. Kniha je určena hlavně pro čtenáře a tím tato kniha určitě není. Je kouskovaná, nečitelná a pocity ve mě vyvolala možná takové, že většina těch démonů, či jiných breberek utekla, protože ty kecy už prostě nemohla poslouchat. Film špatný není, takže možná proto takové zklamání. 10%

Styl ala Milý deníčku verze 50 Shades of Grey s hlubším myšlenkovým pojetím. Tak by se tato kniha dala nazvat ve zkratce. S většinou lidí zde však moc nesouhlasím. Nejen, že k hlavní hrdince jsem si nevypěstoval skoro žádný vztah, ale i závěrečný Happy End, který naší Márii všichni tak moc přáli, protože proč by laciná šlapečka nemohla najít taky trochu té lásky mě vůbec neoslovil. Né že bych nebyl přející, jen mám prostě s podobnými tématy jako třeba Pretty Woman apod problém. Co se týče různých hlubokomyslných úvah, je jich zde požehnaně , takže se určitě na několika stránkách přistihnete, jak dumáte co tím chtěl autor asi říct. Takže pro zasněné romantické držtičky je todle jasných 100%, za mě však průměr, který neurazí, ale určitě ani nenadchne. 50%

3 16.03.2017

Jak se vlastně hodnotí takové nic ? Po knížce jsem sáhl, protože jsem znal několik filmových zpracování na stejné či podobné téma + jako bonus stála ve slevě pár korun. Nečekal jsem tedy žádnou knižní lahůdku, ale od knihy, která dostane filmové zpracování bych teda čekal více. V knize se totiž za těch 200 stránek nestane absolutně, ale absolutně nic. Toto nic potom vyvrcholí koncem, který k nám prapodivně a rychle přiletí, ale taky prapodivně a rychle zase odletí. Pan spisovatel na čtenáře vyloženě sere a tak na nějaké přibližování hlavních postav vůbec nedojde. Při čtení zadní obálky, kde stojí titulek, že se budeme třást strachy jsem to už nevydržel a vyprskl smíchy. Ano třást strachy se budete, ale spíše při pomyšlení na to, že budete v budoucnosti číst věc podobnou této. 10%

3 08.03.2017