Prey komentáře u knih

Možná je to až moc feministické a multi kulti. A nedostavila se katarze jako třeba u Cunninghamových Hodin. Ale celkově vzato, beletrie je to pěkná a má co říct. (Čteno v překladu Alexandry Pflimpflové.)

3 05.12.2018

Četl jsem až po Haně a sešup v kvalitě je šílený. Aby to jó byl román, tak jsou tam dějiny, je tam smrt, ale je to hlavně snůška drbů o nadměrném množství propletených postav bez vůně a zápachu. Ten s tou, ta s tím... On takový, ona onaká... Měl jsem vážné problémy dočíst.

6 29.11.2018

Na populárně naučnou literaturu buď nemám štěstí, nebo je prostě povrchní. Kniha obsahuje krásnou sbírku moderního umění, ale ty texty… Na otázku „proč je to umění“ zní obvyklá odpověď nějak takhle: „sice by to mohlo vytvořit i dítě, ale umělec do díla vložil vyšší koncepty, principy, názory, hodnoty a metafory“. Ale abychom se konkrétně a podrobně dozvěděli, jaké koncepty, principy, názory, hodnoty a metafory, proč tvořil právě zvoleným způsobem, a jestli si téma i zpracování nějak obhájil v rozhovorech, tak daleko se nejde. (Čteno v překladu Renáty Sobolevičové.)

25.11.2018

Tak rozhodně to není odpadový příběh o tom, jak „programátorka začne péct chleba a všichni ho zbožňují tak, že ho začne prodávat“, viz první komentář. Sloan se spíš zamyslel nad tím, kam kráčí krmení světa. Zmiňuje hmyz, zmiňuje koktejlové náhražky, zmiňuje rostliny pěstované pod umělým světlem. A taky robotizaci. Já jsem si nejvíc užil začátek knihy, kdy vyprávění letělo lehce jako peříčko, později to už bobtnalo příliš fantasticky. Ale i tak slušná originální beletrie. (Čteno v překladu Johany Tkáčové.)

4 25.11.2018

Dobře napsané, čtivé, smutné. Přechod od banálního k závažnému byl sice trochu vykalkulovaný a nemyslím si, že bylo nutné při postupném odhalování na Hanu naložit tolik, ale působivé to samozřejmě je. Vedlejší postavy bych ale představoval pomaleji, párkrát jsem se musel zamyslet kdo a s kým. Na maximální hodnocení to u mě není, ale určitě čtení nelituji.

6 22.11.2018

Nemůžu říct, že by se mi všechny příběhy líbily stejně, třeba bez Jedinečné rakety i Rybáře a jeho duše bych se obešel, ale celkový dojem je kladný. Přesto, nebo právě proto, že bolest v téhle knížce je dospělácká, ne dětská. Bolest, která nejde setnout jako zlý drak. Wilde měl nepochybně smysl pro krásu. I utrpení. V mnohém mu rozumím. A navzdory tomu, že pohádky obecně nikdy nebudou mojí literární zálibou, z více důvodů, tyhle beru na milost. (Čteno v překladu J. Z. Nováka.)

2 13.10.2018

Oproti Bestii, kterou jsem od Dána četl jako první, kvalitativní sešup. Policajtské špičkování pořád zábavné, ale případ(y) plošší a reálie méně autentické. (Čteno v překladu Josefa Šmatláka.)

5 12.10.2018

Proč já to pořád čtu? No protože je to snadné čtení do metra, o maličko lepší než předvolební letáky. Jinak těžká slabomyslnost, obsahující bezúčelné opakovaní už napsaného (ztrátou krátkodobé paměti trpí i redaktorka?), celou povídku zařazenou z jedné z minulých knih, stejné citáty používané už roky. A neskutečně plochý pohled na lidi a vztahy, bez přesahu od tělesných pochodů k čemukoliv většímu. Kde je ta smutná vlídnost, kterou pod macho maskou v některých starších knihách měl?!

7 12.10.2018

Ve srovnání s prvním Vekslákem totální brak, ale co čekat od čtvrtého dílu série. I tak jsem se bavil, jako pokaždé, když Frýbort (ne)přehání v popisu naší společnosti.

3 06.10.2018

Au, čekal jsem asi něco úplně jiného, než naturalistická gender studies. Působí to hodně autenticky a nedivím se, že kniha vyvolala debaty typu „vážně je to u nás na venkově pořád takové, vážně jsou role obou pohlaví tak primitivně zakonzervované?“. V knize není nic víc, než suverénně vylíčené „zženštilé“ dětství, nezapadající do obvyklých norem současných vidláků. Ale na Zážitek s velkým Z mi takový dokument nestačil, ani když se homofobové ujišťovali ve své homofobii homoerotikou. :-) Tak je to v životě nakonec se vším... (Čteno v překladu Sáry Vybíralové.)

1 23.09.2018

Protože tu mám komentáře k novějším Giordanovým knihám, chtělo by to pár slov i k Osamělosti prvočísel, kterou jsem teď znovu dočetl. Nevím, kde se to v Paolovi vzalo, ale jeho porozumění plíživému a trvalému smutku je dechberoucí, stejně jako křehkost, se kterou tu tíhu dokázal popsat. Rozumím námitkám v některých komentářích, ale tohle možná není titul k rozumovému zkoumání. Je to jen o pocitech vyděděnosti a odcizení, které jste buď zažili nebo ne. Za mě debut plný talentu. (Čteno v překladu Alice Flemrové.)

18 23.09.2018

Člověk si musí leccos vyslechnout, než mu upadnou uši. :-) Místy se mi to dost líbilo, i když celek mi přišel rozdrobený zbytečně. (Čteno v překladu Zbyňka Černíka.)

2 08.09.2018

Něco se přece musí najít, čím se zají to ticho... Hanišová umí. Smutná minulost, přítomnost a houbaření propleteny srozumitelně, uvěřitelně a psychologicky zajímavě. Těším se na další knížku.

7 15.08.2018

Únavu materiálu jsem otevíral několikrát a dočetl ji víceméně ze setrvačnosti. Struktura vyprávění mi přišla matoucí. Hodně mi vadilo nadužívání krátkých vět („Odchrchlání. Plivnutí do sněhu. Dvojí škrtnutí. Praskot tabáku. Lačné potáhnutí z cigarety. Dlouhý výdech nosem. Cinknutí klíčů. Sníh zakřupal pod botami. Kluk pevně zavřel oči. Snažil se nevnímat zimu. Poslouchal každý krok. Kdosi venku obcházel návěs.“). Některé pasáže byly působivé, ale co z toho, když výsledný dojem je hodně rozpačitý. Přestože v situaci kolem migrace bych byl asi řazen spíš k vítačům, protože pociťuju distanc od samozvaných správných Čechů a diskuze je vyhrocená, tady mě iritovala ta umělá naléhavost. Prodané orgány, nelidský kapitalismus plný automatizovaných továren, svět vnímaný hesly z Wikipedie a počítačovými hrami, cit ku pomoci druhému jen v bezdomovci? To téma by zoufale potřebovalo jiný přístup než souhrn starých a nových klišé. Šindelkovi nějak nerozumím a už nedokážu plakat jen z toho, že někdo na papíře mrzne. Kam nás ta kniha posunula?

2 06.08.2018

Dost se mi to líbilo. Autenticitou pocitů mi kniha připomněla Soukupovou, ale místy tam nechyběl ani takový zvláštní fatalistický nádech, který jsem si doposud spojoval jen s příběhy, které obsahují nějaké nadpřirozeno. Těším se na další titul od autorky, Houbařku.

1 06.08.2018

Doufal jsem, že to bude o něm a o tom. Je to od ní a o ní... Já, já, já, moje bolístky, moje rodinné konstelace. Například s knihou „Já, hráč“ je to nesouměřitelné, i když její autor měl tu nefér výhodu, že to přežil a mohl popsat sám.

1 15.07.2018

Jak ohodnotit dar, kterým je nová kniha od nejoblíbenějšího spisovatele, nalezená v pozůstalosti? Na můj vkus tam bylo málo paleontologie a moc divokého západu, ale je to čtivé a zábavné, je to stoprocentní Crichton a tolik zajímavých informací o místě a době se z jiných westernů stěží dozvíte. Navíc mladá překladatelka, která jiné knihy od Crichtona nepřekládala, to myslím neodflákla. Jen mírně nadhodnocených pět z pěti. :-) (Čteno v překladu Johany Tkáčové.)

12 15.07.2018

Někdo v komentářích píše, že už to na něj bylo „moc“, na mě to bylo málo. Asi jsem přesycený různými motivy, ale marně jsem čekal na nějaký nápad, který by to posunul výš a jinam než jiné knihy. Nějak tomu chyběla hravost a vztek. Ale melancholie třetí části byla fajn. (Čteno v překladu Petry Ben-Ari.)

1 15.07.2018

Náhodný výběr v knihovně… a příjemné překvapení. Povídky jsou to živé, barvité. Autorka má bohatou slovní zásobu, i když některé termíny hází jako termity („nett“, „Wangelis“, „piercink“). Nenechejte se odradit anotací, která z knihy dělá nějakou studii dnešní mládeže. Jsou to prostě pestré příběhy, každý se svou náladou.

15.07.2018

Manifest jako novelka, novelka jako manifest? Několikrát jsem si vzpomněl na Turnerovy deníky. Ty ale měly výhodu totální vylízanosti. Tomuhle schází ještě hodně odhodlání (a literárního nadání), aby to čtenáře pohltilo stejně brutálně, jako tepaná soukolí společnosti.

1 30.06.2018