Pohádky
Oscar Wilde
Slavné Wildovy pohádky z jeho dvou sbírek Šťastný princ a Dům granátových jablek rafinovaně propojují záměrně prosté výrazové prostředky s nesmírně vizuálně působivou obrazností a ušlechtilým etickým poznáním. 01-086-84
Pro děti a mládež Pohádky
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
Happy Prince and Other Stories , 1888
více info...
Přidat komentář
Tak to jsem nečekal ikdyž o tomto spisovateli jsem už slyšel,ale doposud se mi žádná z jeho knih do ruky nedostala až na tuto nádhernou pohádkovou knihu.
Moje první kniha od Wilda, o kterém mi několik lidí řeklo, že má náročnější styl psaní a nemuselo by mě to bavit. I přesto jsem se do čtení jedné z jeho knih dala a musím říct, že jsem ráda, že jsem poprvé sáhla právě po téhle knize. Každý příběh měl své poslání, což se mi vážně líbilo a hořkosladké konce dodávaly příběhům větší podstatu a více podnětů k zamyšlení. Jako celek mě tahle kniha donutila často přemýšlet nad závěry jednotlivých příběhů a i přesto, že se našly některé, které mě bavily míň, hodnocení je takové, jaké je.
Poetické, magické a často smutné pohádky, které si možná víc vychutnají dospělí než děti. Sebeobětování, přetvářka, sobectví, pokrytectví, bezcitnost, zloba a krutost – najdeme je i v jiných pohádkách, ale místo dobra, které vždy zvítězí, končí Wildovy pohádky spíš morálním poučením a vírou a naději v lepší zítřky.
Pravda je, že ne všem pohádkám bych dala pět bodů, ale v souhrnu celé knihy si je Oscar Wilde zaslouží.
U Šťastného prince vždy pláču, jako malé dítě. Nezařazovala bych knížku k pohádkám, v pohádkách jsme totiž zvyklí na šťastné konce, kterých zde mnoho nenajdete. Neschází ani překrásná volba slov a celková barvitost, jako u všech Wildeových knížek.
Jeho pohádky nepohádky můžete číst stále dokola a dokola a vždy tam najdete nějaké hlubší poselství. Někdy jsou smutné a srdcervoucí, ale i přesto neztrácí naději a doufání v lepší zítřky.
Pohádky Oscara Wilda nejsou asi pro každého. Já mám ale ráda příběhy, které nekončí zrovna šťastně (což zde nekončí ani jeden), takže mě tato knížka potěšila. Nejvíc se mi líbila Jedinečná raketa.
Oscar Wilde si mě jako dítě získal Strašidlem Cantervillským a na škole románem Obraz Doriana Graye. Za mě to na plné čáře vyhrávají příběhy Slavík a růže a Oddaný přítel. Moje přemýšlení a bloumání nad těmito dekadentními pohádkami mě vlastně donutilo myslet si, že to rozhodně není čtení pro mladší a rozhodně ne čtení před spaním.
Přiznám se, že z celé knihy se mi líbil akorát Šťastný princ, jinak jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Když jsem začala číst další příběh, skoro jsem se bála, co přijde. Dílem jsem spíše zklamaná.
Příběhy, spíše než pohádky. Mají jakýsi mravní podtext a ponaučení. Textem jsem se ke konci už hodně prokousávala. Zvláště popisy všeho do detailu a ve velkém množství byly občas náročné. I na udržení koncentrace. Nepřijde mi to moc vhodné pro 10lete děti, jako povinná četba. Protože za mě, by knížka v první řadě měla bavit. Jinak si k tomu člověk, a dítě obzvlášť, vypěstuje akorát odpor. Navíc jsem kolikrát musela hodně přemýšlet, co tím autor chtěl vlastně říci.
Pohádky, které jsou víc než poučné, vhodné spíše pro dospělé.... Hlavní hrdina je většinou předurčen ke zkáze, čímž boří představy o dnešním pojetí pohádky... :-) Vřele doporučuji k přečtení, příběhy jsou velice působivé a vedou čtenáře k zamyšlení....
Pohádky s morálním přesahem nutící k zamyšlení. Některé se mi líbily moc, některé méně, protože mi přišly dost rozvleklé a místy jsem se musela do četní nutit.
Slavíka a růži znám od svých pěti let, kdy jsem ji slyšela ve vyprávění Karla Högera, a už tehdy jsem si ji zamilovala. Ale teprve teď jsem se dostala k ostatním Wildeovým pohádkám, které mě všechny velice zaujaly, barvité popisy míst ve mně vyvolaly velmi příjemné pocity. Ale Slavík a růže asi navždy zůstane mým osobním favoritem.
Co se týče vhodnosti příběhů pro děti, jak zmiňuji v úvodu, mně se tento styl líbil už v útlém věku, ačkoli jsem tehdy třeba nerozuměla, co znamená "ještěřička, která byla tak trochu cynik". Ale nijak mi to neuškodilo. Možná jsou ty pohádky trochu náročné, možná jsou trochu filosofické, postavy mají daleko k černobílosti, ale proč bychom měli děti držet od skutečnosti, proč bychom v lidech neměli pěstovat smysl pro krásu a vést je k přemýšlení už od dětství?
Asi jsem od knihy čekala více. Určitě se jednalo o zajímavé příběhy. Které vyprávěly o kráse. Nejen o té fyzické. Které končily špatně. Většinou zlo dostalo ty dobré. Které nutily k zamyšlení. Nejvíce se mi líbil Šťastný princ a vytáčel mě Nejlepší přítel, i když jako příběh to bylo úžasné. Které obsahovaly motiv víry. Některé příběhy mi přišly příliš rozvleklé, takže mě čtení ne vždy bavilo. Určitě bych doporučila knihu spíše starším čtenářům, kteří budou číst mezi řádky. Příběhy nejsou pojaty černobíle, takže bych je nepředčítala dětem.
Mám rád dětské knihy a pohádky, toto jsou pohádky spíš pro dospělé. I když jsem se v doslovu dočetl, jaké jsou zde skryté významy, mnohé jsem postřehl sám, já mám z knihy jediný dojem – smutek. A smutné pohádky číst nechci.
Krásné příběhy se smutným a poučným koncem. Čtivé a povídky nejsou dlouhé. Určitě ideální pro ty co tolik nečtou a potřebují vyplnit seznam maturitní četby.
Štítky knihy
Část díla
- Hvězdné dítě / Dítě hvězdy / Hviezdne dieťa 1888
- Infantčiny narozeniny / Infantkine narodeniny
- Jedinečná raketa / Pozoruhodná raketa / Podivuhodná rachejtle / Neobyčajná raketa / Výnimočná raketa 1888
- Mladý král / Mladý kráľ 1888
- Oddaný přítel / Věrný přítel / Oddaný priateľ 1888
Autorovy další knížky
1999 | Obraz Doriana Graye |
2005 | Jak je důležité míti Filipa |
1999 | Lady Fuckingham |
2004 | Strašidlo cantervillské |
1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Kniha mého srdce. Daroval mi ji táta, než zemřel. Mám pocit, že ji znám celou zpaměti. Nemohu asi objektivně hodnotit, nicméně moudro schované v těchto pohádkách je mi víc než blízké a vracím se k ní i pro její vlastní poselství.