Hvězdné dítě / Dítě hvězdy / Hviezdne dieťa
Povídka od:
Oscar Wilde
Z knihy:
Šťastný princ a jiné pohádky / The Happy Prince and Other Stories (dvojjazyčná kniha, 7 pohádek), Šťastný princ a jiné pohádky (7 pohádek), Pohádky, Strašidlo cantervillské a jiné povídky
Nádherná poviedka o dieťati, ktoré spadlo z neba. V tuhej zime ho v lese našiel drevorubač a vychoval ho ako svoje vlastné dieťa. Z dieťaťa sa stáva krásny mládenec, avšak nakoľko je krásny, natoľko je k svojmu okoliu krutý. Vo svojej pýche odmieta i vlastnú matku, ktorá ho roky hľadala a po tomto odmietnutí sa jeho krása zmení v ošklivosť. Vtedy nastáva obrat a on sa vyberie hľadať svoju matku. Zažíva mnoho krutosti a utrpenia a hoci svojich rodičov nachádza, dlhý šťastný život mu nie je dopriaty.
The Star-Child
Rok vydání originálu: 1888
Komentáře (3)
Přidat komentář
Znova musím žasnúť nad Oscarovým darom slova, nad jeho bezbrehou fantáziou tak skvostne premenenou do slov, nad toľkou krásou a žiaľom.
Však tento príbeh má pre mňa aj iný význam, vidím tu istú paralelu medzi Oscarom a Hviezdnym dieťaťom, akoby Oscar touto poviedkou predvídal vlastný pád.
Tak ako Hviezdne dieťa, aj Oscar miloval krásu, aj Oscar trochu zlomyseľne kritizoval spoločnosť, v ktorej sa pohyboval, tak ako Hviezdne dieťa aj on vo väzení jedol plesnivý chlieb a pil stuchnutú vodu. Záver poviedky je mrazivo prorocký: "Jeho utrpenie bolo také veľké a oheň skúšok, ktoré podstúpilo, taký ničivý, že po troch rokoch umrelo." Rovnako ako ... Oscar.
Nádherná povídka. Nemusím se tady dlouze rozepisovat o autorových schopnostech zapůsobit na čtenářovi pocity, o úžasném vyjadřování a o vznešených myšlenkách, vsazených do příběhu – kdo něco od Oscara četl, ví, o čem mluvím. Konkrétně tato povídka se stala jednou z mých nejoblíbenějších, dokonce už jsem čekala i šťastný konec, ale Wilde nezklamal a zkrátka si nemohl odpustit: „Ale přece dlouho nepanoval, neboť jeho žal byl tak veliký a oheň jeho zkoušek ho tak stravoval, že po třech letech zemřel. A ten, který přišel po něm, panoval zle.“ Mám pocit, že šťastnému konci se chtěl vyhnout za každou cenu a když nic jiného, tak si alespoň přisadil tím, aby lidé neusínali na vavřínech, protože se časem stejně zase budou mít špatně. Nepochybuji o tom, že i Popelka jednoho dne zemřela, což bylo jistě nevyhnutelné, stejně jako v Hvězdném dítěti, ale autor Popelky byl alespoň trochu taktní a její smrt nezmiňoval, kdežto Wilde smrt hlavní postavy musel mít za každou cenu. Když už nemohl Hvězdné dítě zabít v „přímém přenosu“, tak ať čtenáři alespoň vědí, že zemřelo nedlouho poté a lidé nakonec tak jako tak trpěli. Mohl to klidně vynechat a čtenářům dovolit zavřít knihu v opojení šťastného konce, ale ne, všichni prostě zemřou, ať se jim to líbí nebo ne. Po všech těch koncích „a pokud nezemřeli, žijí tam dodnes“, je to vlastně příjemná změna.
Četla jsem a zapomněla, že je noc a třeba jít spát. Možná jsem i plakala. A od té doby se k této pohádce pravidelně vracím.