PosPol komentáře u knih

104 dní
2.025 km
800 hod chůze
6.582 g na zádech
2.733.750 kroků
50.000 Kč

Odvážná 21letá Nicolleta se rozhodně vyrazit z Havířova do Istanbulu. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby si neusmyslela, že půjde pěšky. Čekala jsem itinerář každého kroku, ale kdepak, Nicol si prostě dala trasu Havířov Istanbul a jedinou podmínkou byla civilizace každé 4 dny na doplnění zásob. Okolí jí odrazuje s hrozbami jako nikam nechoď, unesou tě, zabijou, znásilní, prodají na orgány, budou žádat výkupné apod.Její heslo při přípravě? Smrt jsem při přípravě musela přijmout za svou

I přes odrazování se tak vydává na svoji cestu. Jak sama píše: Je třeba najít svůj střed, zklidnit své nitro, reorganizovat žebříček zborcených hodnot. Vezme svůj šestikilový batoh a vyrazí: Úděl poutníka je putovat i přes všechny strasti, aby se s vděčností mohl kochat krajinou. S vědomím, že zrovna tady a teď je správně. Celé putování je proloženo krásnými fotografiemi a různými zápisky z minulosti. Ostatně bolest z minulosti je jednou z pohnutek putování Nicol. A jsem ráda, že o těchto tématech otevřeně píše.

Během cesty přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko potkává různorodou směsici lidí, kteří mají jedno společné neuvěřitelnou pohostinnost a zvídavost. Čím méně toho mají, tím více dají. Popisuje však i útrapy cesty jako střevní potíže, puchýře, záněty svalů, spálenou kůži. Když však píše o objevení medvědích stop, setkání s agresivními pasteveckými psy v Rumunsku, či lezení do různých objektů, tak mě upřímně docela mrazilo.

Kromě úchvatných fotek je kniha protknuta moudrými myšlenkami, které bych nečekala od tak mladé slečny a ještě v její úplně první knize: Jsem jen zrnko písku na Gobi, zcela nepodstatná, a to především v porovnání s širým vesmírem. Z dílka cítím pokoru, uvědomění a především úctu k životu! Tu její samomluvu během cesty jsem si rovněž užívala, potutelně se usmívala a když ke konci knihy nalezne nečekaného parťáka no nebudu lhát, oči jsem měla vlhčí více než obvykle.

Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale zcela nečekaně mě fantasticky nadchla! Asi jsem doteď měla za to, že cestopisy píše jen Zibura, u jehož knih znám akorát překrásné obálky. Cestopis jsem vlastně nikdy nečetla. Jedinou vadou na kráse je můj skepticismus a paranoia, mladá a krásná holka vleze k chlapovi do auta, do baráku apod. Nevím, zda to je odvaha, či nerozum. A také výběr fotek, přeci jen při takovém množství jsem čekala např. více z Turecka.... Kniha jako celek je ale skvělá, takže dávám 4,5/5.

4 15.03.2023

Elsa začne chodit na Royal Elite. "Školné na téhle elitní střední stojí celé jmění a ještě pár orgánů prodaných na černém trhu". Má v plánu být neviditelná a přežít. Jenže její plán se zhroutí hned první den, kdy ji král školy Aiden čapne pod krkem, praští s ní o zeď a s temnou prázdnotou v očích jí sdělí, že ji zničí....

Elsa si nese šrámy z minulosti. "Nezáleží na tom, kolik je vám let, pocit osamění je něco, na co nikdy nezapomenete". Ostatní ji bez ustání šikanují. A Aiden v jejich čele: "Aiden mě pozoruje svýma sadistickýma očima. Ale teď je lesk v nich temnější. Zamlženější. Výraznější". Aiden fakt není Pan sympaťák. Je to prvotřídní hajzl, násilnej, zlej a temnej jak odvrácená strana Měsíce.

Proč si vybral zrovna Elsu? "Narodila ses, abys trpěla". Začne jí obtěžovat, vyhrožovat a sexuálně napadat. "Jsem zvědavý, kdo uvěří, že jsem se tě dotýkal bez tvého souhlasu. Můžu mít každou kundu, na kterou dostanu chuť, co je tak výjimečného na té tvojí?". "To, že ji nedostaneš, odpoví Elsa".

Tohle byla laskomina na odpoledne. U téhle knihy nemusíte přemýšlet, prostě jen hltáte slova. A u Zvrhlého krále dávám plusové body za temný příběh na pozadí, odkrývající střípky zla kousek po kousku.... Rozhodně není v pořádku, jak si Aiden přivlastní Elsu a v podstatě ji donutí k němu něco cítit. Takových 365 dní po středoškolsku. A trochu mám pocit, že aby byla kniha prodejná, tak musí být ptáci co největší a netvrdší a ženská lůna co nejvlhčí. Ale co už, proč si občas něco takového nepřečíst, že?

Dávám 4/5, hvězdu strhávám za jména hrdinů Queen, King, Knight, strašně prvoplánové. A to, jak jí Aiden oslovoval miláčku a ostatní jí říkali Ledovko, no to bylo šílené, ale to je problém překladu....

4 03.03.2023

Po přečtení Říše upíra jsem si říkala, že už nic lepšího od autora číst nebudu. Inu, člověk je tvor omylný. Milujete Aryu Stark z GOT? Pak tuto knihu musíte mít! Nikdynoc má šmrnc, který jsem u fantasy už dlouho neviděla
Není to nic pro slabé povahy, krev teče proudem, střeva jsou vyvrhována, tváře hyzděny, fanatismus je všude okolo. A mezitím je malá Mia, která žije jen pro pomstu. Zapomeňte na nějaké morální zásady, ty tu dostávají solidně na prdel. Zapomeňte na spravedlnost nebo karmu!
Kniha je tvořena třemi liniemi - hlavní příběh, kdy se z holčičky stává nelítostná vražedkyně. V té druhé, psané kurzívou, jsou nám podávány střípky vzpomínek a to velmi pomalu. Třetí? Poznámky pod čarou. Od autora úžasný počin, jednak promlouvá osobně ke čtenáři, ale hlavně vysvětluje mnoho věcí.
Proč je kniha dokonalá?
- autor dokázal vymyslet kompletní a úžasný svět, na nic nezapomněl a vše dává smysl.
- hlavní hrdinka je postavena před situace, kdy se musí rozhodovat. A vy rázem zjistíte, že nic jako dobro a zlo neexistuje.
- kniha má tři díly a chválabohu jsou všechny vydané, takže příběh je kompletní.

4 15.09.2022

Úžasný počin! Nerada čtu klasickou literaturu a přes to bych ji chtěla znát. Toto je skvělá cesta - grafické zpracování. A když je úžasné jako Bílá nemoc, pak je potěšena duše i oko :)

4 16.08.2022

Knihu jsem si nechala doporučit a nevěděla, o čem bude. Najednou se tam objeví církev, kněz a víra. Něco, co opravdu nemám ráda a nechci o tom ani číst. No jo, ale jsou tu mučedníci, ztracené dívky, nevyřešená úmrtí, záhadná těla. Knihu jsem tedy neodložila, naopak jsem ji zhltla a ačkoliv mi od půlky začínalo docházet, kdo jen hlavní hrdinka, zbytek se mi odkrýval po kouscích a ke konci mě autorka nenechala ani pořádně vydechnout. Kniha se čte velmi dobře, postav je tak akorát, zápletek je více, ale jsou pochopitelné a celkově jsem unešena :)

4 06.05.2022

“Moje představivost posilněná bílejma krystalama neznala hranice. Když se kolem domu objevily kočičí stopy, můj mozek to vyhodnotil tak, že manželčin milenec si vyrobil speciální nastavce na boty, aby se nenápadně přikrad pod okna a za ženou vylez do patra pro žebříku…”

Co vám budu povídat, při čtení téhle knihy jsem měla v hlavě podobnou haluz, jaká je na opravdu povedené obálce. V blízkém okolí jsem měla člověka závislého na gamblingu a pak dalšího na alkoholu. Dostala jsem se i do psychiatrické léčebny na různá oddělení a to co jsem viděla, mi rozum nebral. Při čtení knihy jsem si vzpomněla na období, kdy jsme pořád dávali druhé a pak milionté šance, ale závislák slíbí cokoliv.
Kniha je psaná z pohledu matky a syna. Měla jsem až husí kůži z popisu stejné události, ale naprosto odlišným pohledem. Zatímco syn sjetej jak dálnice, matka si omlouvá, že je unavený a vlastně chudák. Jak si syn namlouvá, že to kdykoliv může ukončit a závislý není. Kdybych neměla zkušenosti, asi bych si řekla, jak to mohli nepoznat? Proč to rodina tolerovala tak dlouho? Doporučuji přečíst všem, co mají v okolí někoho se závislostí aby věděli, že v tom nejsou sami. A i těm, co nikoho takového nemají, aby pochopili jak šíleně nerovný souboj s (nejen) drogami okolí bojuje.

4 21.04.2022

Jakože whaaat? Krimi ani thriller není moje gusto, i když podle chlapa jsem skvělý detektiv :D . Každopádně knihu jsem přečetla za večer a šla kvůli tomu pozdě spát, protože to vám prostě nedá! Celou dobu jsem přemýšlela, kdo je vrah? Vždyť tam není žádná taková postava, která by na něj pasovala! No nebudu prozrazovat více, ale rozhodně stojí za přečtení. Kniha je místy nechutná, oplzlá, příliš podrobná a bude se vám zvedat žaludek. Ale to její účel, abyste o ní přemýšleli ještě dlouho po dočtení.....

4 09.03.2022

(SPOILER) Neváhala bych knihu zařadit do povinné četby. To byla snad nejhezčí kniha o tom nejhnusnějším tématu, co jsem kdy četla. Eddie zemřel asi týden poté, co jsem knihu dočetla. A musím říct, že ten pán byl neskutečný člověk, především proto, že dokázal odpustit. Je potřeba o tomto neustále hovořit, protože je dosto možné, že např. v Sin-ťiangu se momentálně děje něco podobného s Ujgury. Kniha je velmi čtivá, opravdu jednoduše napsaná a vyloudila mi úsměv na tváři i přes to, jak závažné to bylo téma. Mimochodem Eddie byl vlastně neuvěřitelný klikař, když ho například několikrát dovedli až před plynovou komoru a chvilku předtím ho zase odvedli zpět. Nebo to, že vážil 27kg a přesto se dožil stovky. Svět potřebuje více Eddie Jaku :)

4 09.02.2022

"Vybavuji si její tvář, když jsem ji zahrabával. Tu bledou tvář, ještě víc ji připodobňující k andělovi. Ty barevné stuhy ve vlasech a zelené rukavičky na rukou. Pamatuji si, jak mi každým pohybem lopaty, s každou vrstvou půdy mizela před očima, mizela ze světa. Jako bych ji pomalu, systematicky, vymazával. Nárazník jsem zakopal společně s ní. Z jedné strany se uvolnil, když jsem do ní najel, byly na něm stopy krve..."

Kniha Polské noční můry mi ukázala, že Polákům horor jde. A Mariusz to potvrdil. Další antologie polského hororu. Tentokrát je rozdělena na dvě části. První jsou krátké balady vrahů, někdy nejsou ani na dvě strany. A poté klasické povídky. Oboje má něco do sebe, ale balady mě sakra bavily! Úsečné, trefné, vysmívající se životu. Ironické, koketující s obětí, užívající si ten děs v jejích tvářích, když jí dojde, že zítra ráno už ptáčky neuslyší zpívat...

"Když vytahuji TT-33 z kapsy, nikdo si toho ani nevšimne. Pečlivě, opatrně vybírám cíl, mířím. Blondýnka v rudém kostýmku. Mačkám spoušť. Zadunění ve vysoké klenbě je ohlušující, v uších mi zvoní. Trefuji ji do zad, na vestě vykvétá květ v barvě bordó."

Určitá teatrálnost, se kterou autor podává informace typu - Umlátil jsem jí kladivem, hm, škoda, byla pěkná - čtenáře staví před jistou schizofrennost - litovat oběť, nebo se smát. A půjdu do pekla, když jsem se především smála? Jednotlivé příběhy jsou psané ve všech formách - ich, du i er, žena, či muž, starý nebo mladý člověk, autor si poradí s každou postavou a musím říct, že bravurně.

"Táta mě také vždycky učil - nehraj si se zbožím. Smočit můžeš, ale nepoutej se, protože za takovou zábavu vždycky někdo draze zaplatí. Kurvy se neberou za manželky. Asi jsem neposlouchal..."

Není to žádný skvost, který by mi v hlavě utkvěl na kdovíjak dlouho. Ale jsou to dobré hororové povídky na upršené odpoledne. Hodnotím 4/5* a mohu doporučit ke čtení.

"Cosi tam je, cosi se ukrývá uvnitř temnoty. Něco pradávného, nepojmenovatelného, něco ... zlého. Zlo visí ve vzduchu. Je hmatatelné jako masa zhmotňující se kolem nás, jako želé zhušťující vzduch, vysávající dech z plic, svírající srdce."

3 17.06.2024

Nóó, tak oproti prvnímu dílu autor brutálně přitvrdil. Humor černý tak, že už by skoro mohl sbírat bavlnu. Skořepa se občas pohybuje na hraně vtipu, nevkusu, lacinosti, až trapnosti, ale to se dá očekávat. Není to čtení pro každého, on totiž každý asi nedokáže plně docenit krátké drabble povídky plné hovnodémonů, zoofilie, podivného BDSM, SuperPeráků, grilovaných domorodců či nasraných neautorizovaných králíků.

Je to ujetina, ale u Cancu nejen, že jsme na to zvyklí, my to dokonce vyžadujeme! Graficky je to ťuťu ňuňu, miluji grafiku Michala Březiny. A jestli vás ani toto nepřesvědčilo ke koupi, tak mám bonbónek na konec. Po dočtení všech těch šíleností na čtenáře čeká výkalová óda a po lehkém součtu povídek, točících se kolem hoven mám podezření, že k nim má autor vskutku blízký vztah!

Sto povídek (asi?) do sta slov, některé luxusní, jiné slabší, další trapné. Ale každý si vybere. Za mě 3,5/5* a pokud jste četli první díl, tohle vám doma určitě nesmí chybět.

3 08.06.2024

Máš rád western? Já ne, nečtu ho, nedívám se na něj. Proč jsem se rozhodla teda číst Smrdutého kojota? No protože ho přece napsala Rosana Zvelebilová a už jen tenhle fakt byl předzvěstí šílené jízdy. Outlocitné dušičky, vyserte se na následující recenzi a knihu, tu obejděte obloukem, jinak vám z toho praskne bambeřice!

Kniha má tři hlavní postavy, jeden zoufalejší idiot než ten druhej! Smrdutej kojot je malej skrček, co loví bandity, kteří když ho spatří se spíš začnou chlámat smíchy, to je ale většinou přejde, když jim prostřelí palici. Starosta Winton Lawn je natvrdlej přizdisráč, kterýmu nedochází ani základní věci, jako že je pro smích. Rozhodně to není žádnej chrabrej hrdina, spíš taková osina v prdeli. A pak je tu nejobávanější bandita - Benito Redburn, toho zase chce vidět viset snad každej....

Tohle bylo celý tak divný, originální, ujetý, vulgární a zvrácený, že si to musíš přečíst sám, abys pochopil! Tady maj všichni v pi či, kniha je samej ne gr, starostova žena vojíždí kriminálníky před popravou, chlapi tu lofase narvou i tam, kde se o to nikdo neprosí. Jenže víš co? Za hromadou sraček a sprostých slov se ukrývá rafinovaný přesah, lidskost a obyčejná touha někam patřit, milovat a být milován.

Bavilo mě originální grafický zpracování. Zamilovala jsem si snad každou postavu, protože všechny byly rozmanitý, propracovaný. Střetává se zde bezpráví a násilí se spravedlností, někdy tou s požehnáním zákonů a jindy tou vzatou do vlastních špinavejch pracek. Zkrátka takovej ten Divokej západ! Určitá chaotičnost je podpořena přeskakováním v čase i postavách, mně to ale vůbec nevadilo! Kombinace spisovnýho jazyka s naprosto otřesnou hovorovou mluvou mě dostala do kolen.

Tady prostě nemáš čas přemejšlet, kdo je dobrej, kdo špatnej, kdo byl v debilní chvíli na špatným místě a kdo chcíp úplně zbytečně! To jen sedíš na tom splašeným koňovi a snažíš se udržet, do držky ti lítaj mouchy a tvoje jediný myšlenky jsou - hlavně se neposrat!

A víš co? Svině konec! Svině autorka, to mě tak nasralo! Jen si to přečti, ať víš proč! Hodnotím 4,5/5, protože osobně bych pár stránek ubrala, aby to mělo ještě většího šmrnca! Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.

3 18.04.2024

"V suché strouze nejdříve zahlédl zkrvavené kusy šatů, pak vyrvaný trs bloňdatých, krví nasáklých vlasů a nakonec bezvládně zmasakrované tělo, kolem nějž kroužil nespočet mlsných masařek."

Padesátá léta v Texasu, lány zlatavé kukuřice soupeřící o každou píď půdy s plevelem. Rozpadlá a odlehlá stavení, úmorná vedra. A nečekaný telefonát z telefonní budky blízko jednoho takového místa, v němž se ozve k smrti vyděšená žena a prosí o pomoc. A pak... už jen ticho...

Brutální vražda mileneckého páru nedá spát Travisi Candlesovi - odvážnému texaskému rangerovi se smyslem pro pořádek a řád. Občas má sice nekonvenční až drastické metody udržování zákona, ale kdo by to řešil? Amerika se potýká s rasismem, loupežnými přepadeními i mizejími lidmi. Kdo by řešil jednoho drsnějšího chlápka?

Autor vykreslil dobrého záporáka, převlečeného za hrdinu. Čtenář je postaven před morální dilemata a často skřípe zuby nad nepotrestanou spravedlností, nad úplatnou justicí či bezdůvodným násilím. Konec rozhodně neuspokojí, vyloženě nasere, ale to považuji za plus, protože není očekávatelný.

Bohužel se autor očividně rád čte (promiň, Honzo) a tak je kniha plná vzletné mluvy, která má být jakýmsi protikladem brutality, jenže působí přesně opačně - až směšným dojmem a zbytečně snižuje kvalitu příběhu. Navíc skoro každá postava mluví jako z učebnice, ale zároveň vulgárně. Tady měla ale zapracovat redakce... Zároveň od druhé části se postavy často chovají iracionálně a prapodivně. Zakomponování vyloženě kingovské duchařiny mi přišlo zbytečné, zápletka by fungovala i bez toho. Bohužel všechny tyto prvky z knihy dělají průměr, za mě 2,5/5 a děkuji KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí knihy.

"Spravedlnost je vrtkavá... Je to podnapilá kur va, které je u prdele, komu sedá na klín. A pokud si ji nepřitáhnete násilím a neroztáhnete jí kun du, sama to neudělá... nebo jen občas a na nesprávných místech."

3 22.03.2024

(SPOILER) "Nakonec se z těch, kteří jsou nám nejbližší, nějakým způsobem stanou naši nepřátelé, ať už dobře míněnou láskou, lhostejností, anebo tím, že žijeme dost dlouho na to, abychom se pro ně stali zápornými postavami..."

Tuto knihu netřeba představovat, bourá celosvětové žebříčky. Zaslouží si ale takový hype kolem? NE! Za mě rozhodně ne...

Violet se chce stát písařkou, ale její despotická matka ji donutí přihlásit se ke kvadrantu jezdců draků. Ti jsou nadmíru krutí a nemilosrdně spálí na popel každého, kdo se jim bude zdát slabý, nebo křehký. Vivian je obojí, přesto dokáže zvítězit tam, kde zkušenější a lepší selhávají.

První polovina knihy mě neskutečně bavila. Svižný příběh hned od první stránky, nemilosrdné prostředí dračí akademie, násilí, podlé zrady a v kontrastu s tím nečekaná přátelství. Jenže pak převážila romantická linka a tím pro mě Čtvrté křídlo začalo ztrácet půvab a kouzlo.

Nadále číst jen na vlastní nebezpečí, obsahuje nějaký ten SPOILER!

Mělo to být enemies to lovers. Jenže žádnou nenávist jsem necítila, jen neustálé "spalující" a "žhavé" pohledy. Violet je fyzicky slabá, malá a má nějaké blíže nespecifikované tělesné omezení, ale i přesto dostane toho největšího draka a k němu ještě naprosto vzácného zlatého draka? Když celá jezdecká akademie je o tom, že se draci nespojují s nikým slabým? Důvodem má být duševní síla Violet, ale tu jsem tedy příliš nezaznamenala.

Další co nechápu je, že když mají sex draci, jezdci jsou tak nadrbraní, že by se vrhli i na hastroše na poli. Chybí vysvětlení, proč to tak vůbec je? Přišlo mi to dost úchylné. Draci jsou popsaní krásně, detaily fungování celé akademie a okolního světa ale dost chybí. Violet se má také stát nejsilnější postavou knihy, ale kvůli své fyzické indispozici se ani neudrží na svém drakovi. Dostane jako jediná sedlo. Ale proč sakra ostatní musí létat na tvrdých šupinách, když by mohli mít funkční sedlo, které by je v boji zvýhodnilo?

Poslední výtkou jsou sexuální scény. Věty typ: "Udělej se pro mě", nebo: "Cítím se uvnitř tebe tak dobře" jsou nejvíce antisexy, už chyběla jen mušlička a jeskyňka. Druhá polovina knihy se motá kolem chci ho/on mě nechce, nechci ho/on mě chce. Nezachránila to ani poslední věta knihy, protože něco podobného jsem čekala. Kniha není YA, ale spíše NA nebo Adult, takže bych očekávala trošku úroveň.

Ve výsledku kniha určitě není špatná a stojí za přečtení, už jen kvůli drakům. Kdybych je ale odstranila, zbyde jen průměrná kniha, o které si za měsíc nebudu pamatovat vůbec nic. Hodnotím 3/5* a děkuji Humbook za poskytnutí knihy.

3 14.03.2024

Věk doporučeného čtenáře knihy Vřesová můrka převyšuji tak trochu o destítky let. Ale víte co? Tuhle bych si s chutí přečetla i na smrtelný posteli s protézou ve skleničce a hůlkou vedle. Už dlouho mě žádná kniha tak nenadchla, abych u ní áchala, nostalgicky vzdychala a připitoměle se usmívala...

Příběh formou komiksu o jedné malé, bojácné, vřesové můrce, která si myslí, že je na světě jediná a den za dnem se pohybuje jen ve známém prostředí - na vřesovém paloučku. Vše se změní ve chvíli, kdy potká druhou můrku a ta jí ukáže, že svět se neskládá jen z jednoho paloučku. Pomůže jí také porazit strach z neznámého a prožijí spolu pestrá dobrodružství, včetně těch nebezpečnějších. Což je dalším plusem knihy - nenásilnou formou poukazuje na fakt, že život není jen růžový a překážky stojí za překonávání.

Jediné co mě mrzí je rozsah, brala bych aspoň 300 stran. Před autorkou Oksanou klobouk i s bradou padá až na zem. Za srdce chytající, detailní a něžné kresby, smysluplný a hodnotný příběh. A jak knihy nesbírám a většinou po přečtení posílám dál, tak u téhle jsem věděla už před otevřením, že mi bude hrdě zdobit knihovnu a čekat na další skvosty od autorky.... Hodnotím 5/5* a doporučuji všem, kteří mají děti, nebo v nich dosud zůstala alespoň špetka dětské dušičky. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

3 08.03.2024

Josef alias Goblin měl našláplou skvělou kariéru autora, jenže se rozhodl, že nebude psát žádný mainstreamový brak, ale pořádnou literaturu! Tedy rozuměj horor. Ačkoliv jeho posedlostí trpí celá rodina, přesto má krásný vztah se svojí dcerou Kristýnou. Není tak divu, že jí jeho smrt zasáhne.

Pecha zase jednou něco napsal! Bizarní, nechutné, ujeté dílo s heslem #tonevymyslíš... Vtipná jednohubka na zkrácení upršeného odpoledne, ve které opět nechybí odkazy na klasiku nejen v hororovém žánru. Objeví se Kotleta, Hartl a další, na kterých Goblin nenechá nit suchou. Ale na Kinga! Na toho mu nesahejte!

Zmínky o Goblinových dílech, která bych nutně potřebovala, jako například o upírce, co vysává mužské oběti skrze vagínu, či příběh o vyvržení policisty řitním otvorem. Nebo dílo s názvem Stará má v prdeli plamenomet. A u toho bych poslouchala Goblinovy skladby Smích uťaté hlavy, Tlející hudba močálu či Symfonie prokletých duší. Třešničkou na dortu je, když se dcera sjede s otcem pomocí LSD a užívaj si parádní trip. Oceňuji kromě prvoplánové brutality i zapojení psychologie postav a jejich morálních dilemat.

Autor umí a jistě se můžeme těšit na další šílená a opovrženíhodná díla a jsem moc vděčná, že vzniklo nakladatelství, které dává prostor i takové literatuře, protože i ta má své místo na trhu. Za mě byl konec příběhu trochu zbytečně překombinovaný, ale jinak nemám výhrady a rozhodně doporučuji k přečtení. Hodnotím 4,5/5* a děkuji GD za poskytnutí knihy.

3 07.03.2024

Moje již třetí kniha od autorky. A zatímco Svědectví jsou rozhovory a Mezi dvěma Kimy zážitky Niny, u Severky se prolíná skutečnost s fikcí. Už to mi vadilo. že jsem vlastně nevěděla, čemu věřit. Rozhodně bych ale nesnižovala hodnocení, jako někteří čtenáři, že je tam MOC násilí.

Naopak. Vzhledem k obtížnosti dostat se z KLDR a faktu, kolik to stojí peněz, tak se přes hranice dostane většinou jen střední a vyšší třída. Nemáme absolutně ponětí, co se tam děje. Proto soudit příběh jako takový je nesmysl. Stejně jako soudit Severku, která rozhodně není kladnou postavou. Jenže vyrůstat v takovém prostředí, byli bysme jiní? Čtení mě bavilo, bohužel pokulhává literární úroveň, škoda, že kniha neprošla větší redakcí. I tak ale rozhodně doporučuji k přečtení, 3,5/5*.

3 01.03.2024

Vítejte v Ruinách - domovu smrtek. Když Meggie zabije někdo, kdo ji měl spíše chránit, ještě se ani nevzpamatuje z toho šoku a už musí jako smrtka chodit pro duše zemřelých. Potká se se spoustou dalších smrtek a zjišťuje, že ani po smrti to není jednoduché. Situaci příliš neulehčuje fakt, že se v Ruinách začnou objevovat brutálně zavražděné a rozpárané smrtky. Začnou ožívat smrťácké legendy a ten pravý horor může začít!

Příběh vyprávěný z pohledu Tessie, Meggie a Emy, každá tak jiná, ale přesto jsou si blízké. Přiznám se, po přečtení jsem měla chuť jít do nejbližší ZOO a skočit do ohrady plné lvů, abych se dostala do Ruin. Třeba by tam na mě taky čekal Káleb, Erik nebo Estor. Týpci, kteří pamatují ještě když se lidi mlátili kyjem a ženy by jim padaly k nohám, kdyby z nich neměly tak šílený strach.

Šťastně až po smrti je tak trochu dortík, co pleskali pejsek a kočička. Základem na korpus je retteling Červené karkulky, či Jeníčka s Mařenkou. Špetka artušovských legend, ždibec z Mezopotámie, krém z Robina Hooda, pořádná naběračka Vikingů. Kombinace fantasy, lehkého dark romace, teskného čtení o smrti, samotě, ale i pevných přátelských poutech. A nakonec hutná poleva hlášek, co sednou jak prdel na hrnec. A víte co? Tenhle dortík nebudete chtít ochutnat. Přepadnou vás mrzké zvířecí pudy a budete se do něj chtít ponořit, laskat se s ním a nikdy ho neodložit!

Tohle je přesně ta oddechovka, která vás pohladí na duši a co si budem, dost možná i o pár cenťáků níž... Zkrátka příběh, kde chodí smrtky k nebožtíkům čumět na Walking Dead a cpou se brambůrky, zatímco vedle nich tuhne tělo, ten si musíte přečíst. Bez přemýšlení 5/5*, děkuji autorce za poskytnutí knihy.

3 16.02.2024

(SPOILER) Daniela od mala vyrůstá v nefunkční rodině se sestrou Janou, každá na svém břehu, jsou si tak blízko, ale přitom tak vzdálené. Jejich rodina tvoří čtyřčlennou síť, v jejímž středu střeží svou rodinnou pravdu...

Úzkost a beznaděj Danielu provází i po odchodu z domu na univerzitu, kde potká Štěpána, který si také nese jistá traumata z dětství. Její očekávání, že dosavadní utrpení hodí za hlavu, se však příliš nenaplní...

Autor velmi zvláštním způsobem čtenáře seznamuje s tématem gaslightingu - formou manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality. Vše se navíc odehrává vždy jen v srpnu napříč ubíhajícími lety. Text je rozhodně napsán originálně - kombinace úsečných věty přítomného času a ER formy chválím.

Avšak navzdory závažnosti příběhu jsem se většinu knihy nudila a měla jsem ty samé pocity jako v Les v domě od AM - šokující téma, avšak plytce a povrchně zpracované. Hodnotím tedy 2/5*, ale jelikož se jedná o autorovu prvotinu, určitě jsem zvědavá, jakým směrem se vydá příště.

3 13.02.2024

"Hýl odletí a já si promnu oči, jako bych se právě probudila. Vysoko nad Sněžným hvozdem svítí měsíc a celý svět halí modrostříbrným nádechem. Špičky stromů sahají až ke hvězdám a větvě šumí šeptanými tajemstvími. Hýlovo volání možná utichlo, ale mě k lesu pořád něco táhne. Něco mnohem silnějšího: příslib odpovědí na otázky, kdo jsem a co se se mnou děje. Už se tomu nedokážu dál bránit."


Janku našla její mamočka jako dvouletou u medvědí jeskyně. Ve vesnici jí říkají Medvědice Janka, i kvůli její statné a nezvykle rozložité postavě. Trápí jí to, neví kdo je a odkud je. Jednoho dne neodolá vábení lesa a vydá se na výpravou za hledáním svého já. Cesta to je dobrodružná, leckdy životu nebezpečná. Během ní Janka pozná nejen spoustu přátel, ale především zjistí, že nemusí být na všechno vždycky sama a že není slabost požádat o pomoc....


Miluji tenhle typ knížek - pohádka pro děti, i dospělé. Hřejivý příběh, u kterého vám nevadí určitá šablonovitost, ani že víte, jak dopadne. Příběh, který se prolíná do reálného života, vždyť koneckonců každý chce někam patřit, zbavit se té občasné příšerné zmatenosti kdo jsem a co tady dělám. Vše podtrhují úchvatné ilustrace a proložení klasickým ruskými pohádkami, které miluji už od dětství.


Můžete ji přečíst povrchně, jen jako jednu z mnoha pohádek, či v ní hledat ukrytá moudra, jako : bojovat s tím, co je ti souzeno, přináší jen žal a zlomené srdce, nebo to co je člověk uvnitř, se nemění tím, jak člověk vypadá navenek. Či abys dokázal sílu, nemusíš se stát vůdcem smečky, stačí být jejím členem.


Chaloupka na muřích nožkách byla skvělá, ale promiň Márinko, Janka mi ukradla srdíčko! I zde máme chaloupku na muří nožce a jí miluji ty výrazy, jako když chaloupka mlčky pokrčí okapy, nebo nesouhlasně přimhouří okna a dveře. Bez rozmyslu 5/5 a rozhodně ji musíte mít!

3 21.01.2024

Chtěli byste se podívat do budoucnosti?

Zefko je 22 letý hovado - chlastá, hulí, lže a ohne všechno, co vrhá stín. Na jedné diskotéce v zimě potká krásnou zrzku. V povznesené náladě se vydají ven a..... Zefko se probudí o 450 let později, obklopen uchvacující budoucností. Lidé v ní nemusí skoro pracovat, vše zastávají roboti, nikam se nemusí chodit, Nokii nahradí Skynet, který vám najde ideálního partnera pro život během pár okamžiků. No není to sen?

Musím říct, že poslední obdobně povedené sci-fi pro mě byla trilogie Nyxie. Autor si dal opravdu záležet s popiskem moderních udělátek, vzhledu města, fungování technologií, zázraku medicíny i rozdělení světa! Nejvíce se mi líbil nápad organických domů, které samy rostou a jsou ekologické, stejně jako absence chovu zvířat na maso.

Co se týče Zefka, tak to byl fakt korunovaný vůl, ale postupně prošel přijatelným progresem, dokázal se zamyslet nad chybami dosavadního života. A i když mi někdy vadila jeho neskutečná naivita a neochota zamýšlet se nad důsledky svých rozhodnutí, musím ocenit, jak na konci našel "koule" a ukázal, že i otravný zevl může dospět.

Co mi trochu chybělo, bylo vysvětlení kriminality, která by se logicky měla zvednout, protože když lidi nebudou muset pracovat a budou mít vše zajištěné, zbývá hóóódně prostoru na vymýšlení sviňáren. Pak mě trochu mrzel ten stereotyp, že Zlo pochází vždy z Ruska, ačkoliv chápu, že to k tomu svádí. No a taky na konci mi chyběl nějaký WAU efekt.

Hodnotím 4/5, určitě jde o kousek, který stojí za pozornost. Děkuji autorovi za poskytnutí knihy.

3 15.01.2024