poiu komentáře u knih

Na Davidovi Mitchellovi je úžasné to, jak si hraje s vaší myslí, když už máte pocit, že tomu trochu rozumíte, tak se to zase obrátí... To platí i o tomto příběhu Grayerových....

V každé kapitole jsem doufala, že je hlavní postava to nějak vyřeší a všechno bude krásné a růžové a ono nee...... Bavily mě jednotlivé postavy, byly reálně vykreslené, živé - Sally, Freya, Nathan Bishop, Chloe, :-) .......

A potom ty odkazy na jiná Mitchellova díla – Vivyan Ayrs a slovo „orison“ z Atlasu Mraků; cesta na třináct měsíců jako jeho kniha Třináct měsíců; vistárie, hora Širanui a Enomoto z Tisíce podzimů Jacoba de Zoeta..... To miluju...

Nicméně závěr mě trochu zklamal,
______ SPOILER ______________________doufala jsem, že je zneškodní Freya nebo někdo, kdo se vydal hledat Freyu (a nebo, že to nikdy neskončí a dvojčata budou žít navěkyyy) .... Tu část s doktorkou jsem moc nepochopila..... nechápu, odkud se vzala, kdo byla a ani jak je zneškodnila...

P.S. Fakt to neodkládejte po první kapitole, ta je trochu divná a zmatená....

2 22.09.2017

Kniha se mi četla celkem dobře, díky krátkým větám v přítomném čase to celkem rychle uteklo, ale ten příběh, ten příběh....

Je to škoda, myslím, že to mělo velký potenciál a mohlo se to rozvinout v pěknou sondu do života zlaté mládeže v Paříži, ale bohužel zůstal tento potenciál nevyužitý... Sacha ani Augustin mě nedokázali ničím zaujmout a bylo mi srdečně jedno, kde se Sacha dneska opije, jestli ho vylijou ze školy nebo s kým se Augustin vyspí...

".... Protože nemáš žádnej sen, co by tě dokázal přenést jinam. Žádnej cíl. Jedinou radost ti přinášej prchavý, snadno dosažitelný chvíle smíření. Máš všechno, a v srdci máš přesto čím dál větší prázdnotu, zato hlava ti přetéká brutálníma představama, a jenom těm vděčíš za pocit, že žiješ. Vlastně všechno, ale úplně všechno děláš právě proto, aby ses ubezpečil, že jsi naživu."

2 27.03.2017

Nejdříve jsem chtěla napsat, že hlavní hrdina Frank je sebestředný a sobecký nýmand, kterého nezajímá nic kromě sebe samého a baví ho se neustále navážet do vlastní ženy, April je zase nesamostatná, povýšená a manipulativní....

Pak jsem nad tím ale několik dnů přemýšlela a napadlo mě, že oba jsou jen hrozně nešťastní v situaci, ve které se nechtěně ocitli - že jim asi nevyhovuje takový ten zářivý život na předměstí v Americe v 50. letech..... Že jim ale společenská situace nedovolí vyskočit ze zaběhnutých kolejí a proto se jen trápí a hledají různé úniky ze svého uzavřeného světa..... SPOILER ...... Frank pomocí nevěry se sekretářkou ve firmě a April zřejmě pomocí vyvolaného potratu??

Je mi z toho docela smutno.......

"........... "Tak a teď poslouchej," řekl a kroužil kolem ní v obývacím pokoji s rozhodnými dlouhými kroky. "Odlož na chvíli ten zatracenej hadr a poslouchej. Poslouchej mě. Především, ty víš zatraceně dobře, že mě miluješ."

2 04.10.2016

Moc příjemně se mi tato kniha četla, dobrodružství nezávislého agenta Stráže času Manse Everarda mě bavily. :-) Byl to takový zajímavý výlet do historie, poučný, čtivý... Trochu mi tam ale chyběly třeba nějaké příběhy z bližší minulosti (divoký západ, 1WW... apod.)

Čtyři hvězdičky dávám kvůli povídce Smutek Góta Odina, který mě štval tím, jak se tam ten "Poutník" neustále vracel, nedokázal se odtrhnout od té "svojí" rodiny a jak neustále zasahoval do minulé časové linie :-/ .... Ani mi ho na konci povídky nebylo líto.

Jinak by to bylo za 5 * :-)

2 09.12.2015

No..... Nadsamec -- taková trochu fantaskní povídka odehrávající se v roce 1920, kdy se vybraná společnost kolem Ondřeje Merceuila snaží vědecky dokázat možnost existence člověka, který by zvládl překonat starověké sexuální rekordy. :-) Ondřej je skutečným nadsamcem, neboť pod maskou Indiána tyto rekordy opravdu během 24 hodin překoná - načež ho společnost prohlásí za stroj a pokusí se elektrodami jeho nesmírnou energii překonat... A vzbudit v něm "nějaké" city k dceři pana Elsona, které ale Ondřej už dávno cítí.... Pokus "přetvořit stroj na člověka s city" bohužel ale končí tragicky....

......."Vypadal, jako by měl pocity spíše příjemné. Všichni tři pozorující učenci si řekli, že Marceuil jasně chápe, co od něho stroj chce, neboť právě v té chvíli ze sna řekl: - Zbožňuji ji...... "

Další povídka Messalina se odehrává ve starověkém Římě. Musím říct, že se mi četla velmi těžce, vůbec nechápu, o čem byl děj (byl-li jaký?) a co se odehrávalo v nějakých fantaziích (a co to mělo znamenat) a co měl být reálný příběh...... Fakt nevím. Zde malá ukázka textu:

......"Claudius zprvu neodpověděl, napínaje sluch k skřípění křišťálových oken: břichaté, opletené láhve vína tak stoletého, že v krunýři korálů vypadaly jako vykuchané, plazily se po tlapkách krabů nebo po tuctech břišních výrustků - vzbouzejících závratný hnus - korýšů, jejichž tuhé hřbety, napojené voskem, ucpávaly jejich hrdla.Potom se od skla odrazilo burácení taprobanského bubnu a nahý potápeč s kamenem mezi stehny spustil se sbírat burdigalské ústřice a hrající čaroděj ho po celou dobu, po kterou zatajoval dech, chránil před bdělostí žraloka hlídajícího kruhovitou sádku."

Připadá mi to, jako by to bylo napsané v nějakém cizím, divném jazyce, kterému fakt nerozumím.... :-(

NADSAMEC: * * * *
MESSALINA: *

2 05.11.2015

Opět typicky pro pana Browna.... Příběh se zaplétá a zamotává, aby se nakonec ukázalo, že je všechno vlastně úplně jinak..... :-) Finální rozuzlení příběhu je na posledních asi 10 stranách a musím se přiznat, že mě řešení tajného kódu napadlo trochu dřív než hlavní hrdiny :-D (a mám z toho radost...).

Na druhou stranu mi tam trochu chyběl u jiných Brownových knih tak skvělý historický kontext.....

2 16.09.2015

Miluju pana Darcyho. :-) :-)

2 15.07.2015

Krásná kniha. Velmi čtivý příběh poctivého účetního Jacoba de Zoeta, skvěle vykreslené uzavřené Japonsko, hluboký osobní příběh.... Skvělá, skvělá kniha.

2 15.07.2015

Děj tří volně navazujících příběhů se odehrává několik generací před začátkem ságy Píseň ledu a ohně. Musím říct, že se mi četla skvěle -- ale mám několik výhrad k překladu. Chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, že králova "ruka" je vlastně "pobočník krále", doteď nevím, co znamená "vrah rodných" (???) a trochu mě štvalo, že překladatel často používal obrat "volky nevolky"..... :-/ Ale celkově musím knihu hodnotit kladně, protože se mi líbí příběhy západozemí a vlastně do sebe všechno pěkně zapadá. :-)

2 14.07.2015

Daleká Austrálie, ospalé městečko Willbrook, a policejní stanice, na které se řeší hlavně domácí hádky. Policejní seržant Chandler Jenkins je zde velitelem a vody rozčeří zakrvácený muž, který vtrhne na stanici a tvrdí, že byl unesen neznámým vrahem. Později je na stanici dopraven další muž, který tvrdí totéž. Kdo je kdo? A kdo je vrah? A kde jsou mrtvoly?

Z města Port Headland sem přijede vyšetřovat bývalý Chandlerův parťák Mitch, který se ukáže být nadšeným budovatelem kariéry, za kterou jde - ehm - trochu přes mrtvoly :-) :-) (Ale on není vrah, nebojte :-D )

Oba se v tom vyšetřování strašně plácají, nedokážou zjistit žádné podrobnosti o žádném z podezřelých, natož o obětech, nikde nejsou žádné stopy.... A oba policisté absolutně nespolupracují, jeden je ublížený a druhý arogantní blbec. No.

Škoda, autralské prostředí je velmi zajímavé a neokoukané -- to věčné dusno, horko, a rudý prach, je velmi působivé samo o sobě, ale jeho potenciál zůstává nevyužitý, přesně, jak to píše @trudoš.

>> Arthur chvíli kráčel vedle Chandlera mlčky a pak se přiškrceně zasmál. "Víte, všichni jsme dost jako Martin."
"Jak to?" zeptal se Chandler, nahlédl do křoví, nečekal, že něco najde a nepletl se.
"Tady venku... se pomalu ztrácíme. Všichni jsme tak hodinu dvě od toho, abychom zašli do divočiny a zmizeli."
(...)
"Já vím, že nechcete, abych přednášel modlitby a žvanil, ale to není proto, abych ostatní motivoval. Dělám to, abych motivoval sám sebe."

1 02.06.2024

(SPOILER) První díl mě bavil moc, i tohle se četlo dobře, je to psané rychlým, svižným stylem, ale .....

Děj mi přišel docela překombinovaný, vraždy spíše neuvěřitelné, zbytečně naaranžované a "přepálené" ...... No k příběhu samotnému. Sabina začíná studovat na akademii a celý děj se odehrává během velmi krátké doby. Vůbec nechápu, kdy to Sabina všechno stihla. :-D Takže: někdo postřelil jejího přítele Erika D. a Maarten S. Sneijder taky zmizel. Vyšetřování série vražd je tedy jen na Sabině, které ale nikdo moc nevěří .... A kdo je opravdu za těmi vraždami?

A taky mi trochu vadil překlad. "Je narušena její genetická esence." To vážně? :-(

1 22.05.2024

Veroniku Hurdovou mám ráda, ráda ji sleduju na facebooku a čtu její příspěvky.

Tahle knížka je takovým mini návodem, jak být fajn máma a táta a nehrotit "maličkosti". Nejde mi to tak snadno, ale snažím se. :-)

Takže: fajn návod pro rodiče začátečníky, věčné začátečníky a .... trochu i jejich děti.

Pomáhá nastavit tohle rodičovství v sobě -- být víc v klidu, vic s dětmi (a ne vedle nich :-) )

"Dítě vás vytočí tak, že byste nejraději utekli. Nejlépe na nějaký ostrov, kam mají VŠECHNY děti vstup zakázán. Přitom je to právě naopak. Dítě nebrečí proto, že vás chce odehnat, ale protože chce přilákat vaši pozornost. (...) prostě tam buďte s ním a pro něj. Nabídněte dítěti objetí, pokud o něj bude stát. Někdy vás dítě bude odstrkovat. I to je v pořádku."

1 22.05.2024

Cestopisy mám moc ráda a ráda je čtu, vždycky jsem s autorem někde na výšlapu, prší na mě spolu s ním a nebo mě ve tmě pronásleduje žlutý pár očí: PUMA! (Tvl, bych umřela strachy!)

Tady je to hlavně o osobním příběhu, možná nějaká forma terapie? Ale musím říct, že za mě je Monika hrdinka, že to zvládla i se svou zdravotní indispozicí, kterou v době výšlapu řešila. Není to žádný návod, jak Hřebenovku projít a co si zabalit, ale je to osobní příběh, skoro-deník a jako takový mi jeho forma i obsah vyhovovaly. Moc se mi líbilo, jak se Monika dokázala osamostatnit, poradit si sama a prostě.... Zvládnout to. Respekt a obdiv. :-)

"Po několika dnech mi začal déšť lézt i ušima. Prší, proč pořád prší? Klusala jsem po trailu. Měla jsem nepromokavou bundu s kapucí a taky jsem nosila tu údajně nepromokavou sukni za 30 dolarů. Dlouhá, modrá, měla jen jednu nevýhodu: měla rozparek a promokla! Takže ve výsledku jsem pořádně zmokla a navíc jsem chytla rýmu.
Na to znám jediný recept. Jít dál!"

Ale teda fakt nechápu, jak jí mohl uplavat ešus i s lžící. Jak? Jak?

1 05.03.2024

(SPOILER) Hlavní hrdinkou je (pra)babička, která se snaží srovnat krok se současným světem, nade vše miluje svou vnučku Magdičku a pravnučku Karolínku, snaží se všem zavděčit neustálým pečením.

Mezi řádky ale na povrch vyplouvá její vlastní příběh o manželu alkoholikovi, o tom, jak pro něj nikdy nebyla tou první a jedinou, o jejích vlastních výčitkách vůči svému synovi....

"Magdička kojí Kájinku, kluky má vedle sebe a čte jim, to je báječný, co ona všechno dokáže. I že takhle dlouho kojí. Já ji obdivuju. To za nás nebylo, tolik se věnovat, furt chodit s dětmi ven a ještě pořád číst. No, my měli víc práce okolo provozu, ty plíny vyvářet, taky přesnídávky ve skleničce nebejvaly. Mnoho maminek dnes ani nežehlí ani Magdička ne.
(...)
Kdybych mohla vrátit čas, nežehlím, nehledám po hospodách. Byla bych s Románkem, četla mu, šla bych s ním krmit kačenky."

1 23.01.2024

(SPOILER) Taky se mi ty rozhovory nečetly zrovna lehce, ale mám taková témata (=osobní zpovědi a příběhy, rodová prokletí apod.) moc ráda.

- Anička (jízda na koni, pád, šikana ve škole, znásilnění otčímem) "Hrozně jsem chtěla, aby se mě někdo zastal. Bylo by skvělé, kdyby s ním máma vyrazila dveře. Ale ona to neudělala., protože mi nevěřila. Říkám, že jí nic nevyčítám, ale tohle jí odpustit nemůžu. Sama mám dceru, a pokud se na ni někdo jen špatně podívá, tak bych ho snad zabila."

- Aneta (adopce, rebelie proti všemu, drogy, manipulátor) "Věc, kterou máme všichni stejnou, je upínání se. Někoho si najdeme a nalepíme se na něj, i kdyby nám ten člověk nejvíc ubližoval. Já to tak mám odjakživa. Bojím se opuštění."

- Dorota (trans, fotografka, stará se o babičku) "Ignorace" - "Spíš nezájem o skutečného člověka. (...) Nikdy mě plně nevnímala, jen chtěla, abych měla vzdělání, dobrou práci a nedělala problémy. To chtěla po každém."

"Jsem schopná ze sebe zvracet, dřív jsem se i škrábala v obličeji. Jeden z hadů v mé vizi mi řekl, že nosná emoce, která provází celý můj život, je sebelítost. Do té doby jsem nechápala, že to, jak se nemám ráda, jak mi chybí rodina a pochybuju o své dostatečnosti, že to je všechno sebelítost. Pod jediným slovem se skrývá všechno."

- Laura (dluhy, prostituce)

- Jana (pošahaný manžel z Pákistánu, boj o děti, stalking) "Viděla jsem pár pákistánských filmů a připadalo mi, že že v nich jsou všichni permanentně naštvaní, křičí nebo brečí. Ale jim to přišlo normální."

1 23.01.2024

(SPOILER) Obecně mám povídky docela ráda a i tenhle výber byl celkem fajn... :-)

° A. Mornštajnová - Třešeň -- o osudové lásce (ale ten osudový muž je nakonec někdo jiný :-)
° M. Viewegh - Provence z Florence -- za mě ne, Viewegh opět trochu ublížený a útočný k ženám... (????)
° P. Dvořáková - Švihák -- láska v domově důchodců --- milé a moc fajn. Líbilo se mi.
° J. Rudiš - Vypisovači -- Tady se člověk ani pořádně nemohl nadechnout, psáno snad v jediné jediné dlouhé větě, ale žádný Hrabal to není...... Doufala jsem v nějakou pointu, ale...
° A. Nelis - najdisvujosud.cz --- o trablech s fotkou na seznamce :-)
° A. Geislerová - Důkaz -- tady docela woow efekt, důkaz lásky k paní doktorce. Samotář na chatě. ---> Musím říct, že mě Aňa G. už několikrát příjemně překvapila. :-)
° B. Bellová - Pohádka -- O dopisech Jeníka a Mařenky.... Proč si je jenom schovávala? Hmm...
°A. Bolavá - Motýlí křídla Marušky Cihlářové -- o tom, že láska nikdy neskončí...
°I. Hejdová - Má mě rád, nemá mě rád -- jaké by to jenom bylo, kdyby se nevrátil?
° B. Dočekal - Sofi --- hm, vlhký sen každého padesátníka o opálené blondýnce se sametově hladkými stehny, tentokrát ve Francii.

1 12.12.2023

Taková milá čtecí jednohubka třeba na prázdniny, na dovolenou nebo cestu vlakem...

Většina z nich je celkem reálná, uvěřitelná, několik z nich je o špatné komunikaci mezi dvěma lidmi, o tom, co mělo být řečeno, ale nebylo....

Za mě asi top:
Cizí rozhovory, Špatná matka, Sociální sítě, Cyklista, Poradna

Horší: Spisovatel, Kabelka, Rocker, Návrat

No. :-) Ale jako oddechová jednohubka moc fajn. :-)

Úryvek ze Špatné matky:
"Nebylo to samozřejmě pořád. Ale bylo období, kdy to s tebou bylo fakt těžký. Dokonce jsem měla chvílema pocit, že tě nemám dost ráda, a měla jsem kvůli tomu strašný výčitky. O to víc si těď vážím toho, jak si teď rozumíme."
(...)
"Hele mami, jak jsi říkala, že jsem Radka pořád provokovala, znamená to, že tě Radek tolik nevytáčel?"
Dlouhé ticho.
"Radek má úplně jinou povahu než ty. Je klidnější, trpělivější, snášenlivější, bylo s ním vždycky míň práce. Ty máš zase jiný kvality, akorát trvalo trochu dýl, než se ukázaly. Ale o to jsou teď výraznější."
Máma mě pohladila po tváři.

1 03.08.2023

Taky mám bohužel pocit, že se ...... hmm.... dalo z příběhu dostat víc. Alex žije spolu se svými sourozenci a rodiči v malé anglické vesnici. Matka si snila svůj sen o práci reportérky a otec o prodeji počítačů a počítačových kurzů. Děti si své sny jen opravdu snily..... Co se stalo, že z celkem obyčejné, nepříliš bohaté rodiny stalo tohle?

Dívka A: Alexandra (Lex), která příběh vypráví
Chlapec A: Ethan, nejstarší ze sourozenců (korunní princ božího království)
Dívka B: Delilah: nejkrásnější z všech, roztomilá holčička
Dívka C: Evie: sdílela s Alex pokoj, byly si nejbližší
Chlapec B: Gabriel ..... Dobrosrdečný, zlatý chlapeček, ale potom..... :-( :-( Zoufalé hledání podpory a lásky, ale... Bez úspěchu
Chlapec C: (Daniel) - hodně, hodně, hodně pláče
Chlapec D: Noah - nejmladší miminko
_________________________________________
"Počkej, až se vrátí," řekla jsem nahlas. "Když je takový, ber to tak, že odešel někam, kam se ti za ním nechce jít. Vždycky se k tobě zase vrátí."
___
"Vím, jak se asi cítíte. Můžete ten dům zbourat nebo nás vyzvat, abychom ho prodali. Ale nemůžete vymazat minulost ani ji napravit či přibarvit na růžovo. Vezměte ji takovou, jaká je, a použijte ji pro dobrou věc. Můžete z ní vytěžit něco dobrého, podobně jako to musíme udělat my."

1 13.06.2023

"Válka není, všude mír." Tak by mohla začínat anotace k této knize. Ale ono to s tím mírem po druhé válce nebylo tak jednoduché.

Odsunutí Němci s ranečky ještě ani nezašli za roh a do jejich domů či bytů už se stěhovali naši čeští "vlastenci" (teď by to byli ti, co se píší s F). Poválečná doba je těžká a pro spoustu "obyčejných" lidí dobrá příležitost, jak přijít k nějakému tomu majetečku, trochu si zchladit žáhu a pocit ukřivděnosti na někom, kdo s tím neměl nic společného... Jak bychom se asi zachovali my na jejich místě? Hmm...

Jindřich Klemsa před válkou i během ní pracuje v cihelně jako účetní. S politikou nechce mít nic společného. Potom ho ale národní výbor jmenuje národním správcem cihelny a pomalu se roztočí kolotoč událostí, které musí Jindřich chtě-nechtě řešit. (Samozvané poválečné mstitele, kteří tyranizují německé zaměstnance cihelny, mstu na bývalém německém starostovi, navrátivšího se manžela své milenky Ireny nebo zběha z Rudé Armády Pavla (kde to asi taky nebylo růžové) a potom i vlastní boj o život.).

Víc, jen víc takových knížek a víc takových knížek (nebo jejich vyprávění) do škol. Ať jen se ví, jak tady Češi (a taky Rusové) po válce řádili. Protože co není zakázáno, je dovoleno, že...

Ukázky:
"Patří jim to," řekla a dolila si z láhve. Když neodpověděl, ozvala se: "Ty je snad lituješ?"
"Ne, ale taky jim nepřeju to nejhorší, protože ti, co by to zasluhovali, už pláchli do bezpečí. Tihle válku nevyvolali a teď to odskáčou."
"Ale jsou to taky Němci."
Neklidně sebou pohnul, zavadil o kraj stolu a v posledním okamžiku zachytil vratkou lahev.
"S tímhle argumentem si poslouží každý našinec, aby si ulehčil svědomí, pokud nějaký vůbec má. Nemusí přemýšlet a ostatní mu napoví rozhlas či noviny."

1 14.03.2023

(SPOILER) Laurel Macková má tři děti. Nejstarší je chlapec Jake, potom dcera Hanna a nejmladší a dcera Ellie. Ellie je vzorná a bezproblémová studentka, která ale jednoho dne záhadně zmizí. Laurel po ní nepřestává pátrat, ale policie už je bezradná... Po deseti letech už pátrání pomalu vzdává, když se náhle objeví Elliiny ostatky....


Kniha je velmi čtivá, vlastně se o ní skoro nedá odtrhnout, ale je tu několik ALE:
(POZOR SPOILER!!!!!!!!!):
- To se vážně 15 letá holka pokusila o útěk jen jednou?
- Co to okýnko? Nedalo se otevřít? Pokud ne, dalo se na něj bouchat, vždyť vedlo na ulici! Pokud se otevřít dalo, dalo se jím buď prolézt nebo aspoň volat o pomoc. (Pokud se otevřít nedalo, jak se tam dostával čerstvý vzduch?)

Otázky, samé otázky..... :-)



A taky matka mi nebyla moc sympatická: "To tys měla zmizet a ne tady jíst toast s fazolemi."

Ukázka:
"Ta otázka Laurel zaskočí. Nezněla totiž, jestli ji nenáviděly, ale jestli ji nenávidí. Vybaví si včerejší telefonát s Blue a Jakem. Vybaví si, že Hanna je ochotnávést pouze tu nejzákladnější lidskou komunikaci, i to, jak si ji oba potomci drží od těla."

Larel matce Ruby: "Chci, abys věděla, že jsi ta nejlepší a nejbáječnější máma na světě a já mám mimořádné štěstí, že jsi tu se mnou tak dlouho. (...) A že jsi nemohla být v ničem lepší, než jsi byla."

"Laurel," odtuší Paul opatrně, "řekl bych, že jestli od tebe Hanna něco opravdu potřebuje, tak odpuštění."
"Odpuštění?" diví se Laurel. "A co bych jí měla odpustit?"
Nastane dlouhá odmlka, Paul si rozmýšlí, jak odpovědět.
"Měla bys jí odpustit...," řekne nakonec, ".... že není Ellie."

1 12.10.2022