petrarka72 komentáře u knih

Příjemné překvapení. Temná fantasy, jakoby vycházející z příběhů středověkých i pozdějších o putování dospívající(ho) krajinou, pečlivě vykreslený svět i se specifickým pojmenováním věcí, nečekané rozuzlení. Oddechovka, ovšem nikoli blbá...

13 28.06.2017

"Většinou neodmítáme Boha, jako spíš svou představu o něm." (parafrázováno) - Kdybych v knize našla jen tuto větu, stálo za to si ji přečíst... Nemohu se zbavit dojmu, že vyprávění o dětství a dospívání mohlo být kratší (na druhé straně člověk si na ledacos vzpomene, s lecčím se identifikuje), ale prolínání zprávy o kněžském působení se zprávou o vztahu s Bohem je skvostné. A neodmyslitelná je v této knize postava zpovídající - Markéta Zahradníková ví přesně, kdy položit otázku, kdy zaprovokovat, kdy se stáhnout do pozadí... A mimochodem - jsem ateistka. :-)

11 26.06.2017

"Jseš kámoš," prohlásil jsem a potřásl jí rukou.
"Jsem debil," odpověděla.
***
"... povídám si s pavoukem, co má ksicht jako opice a jmenuje se Britney."
"Zlovolné dítě," řekla Britney. "Vstávej. Vezmu tě na snídani. Napereš si ústy nácka."
***
"Vymažete nám třeba mozek nebo tak? Víte, abychom si to nepamatovali."
"Ty se moc koukáš na filmy, Charlie. Ne. To se dělá mnohem jednodušeji. Jestli komukoliv cokoliv řeknete, najdeme si vás a zabijeme vás."
***
Občas je velmi osvěžující přečíst si něco jednoznačně dobrodružného, jednoznačně scifíčkářského a jednoznačně pro mládež. :-D

4 24.06.2017

Veliké nadšení. Po dlouhé době mi připadá pět hvězd málo... Tahle sbírka povídek je (většinou) měkčí než Strašidla, má o kapku méně humoru než Prokletí či Zatracení a jen o trochu více originality než Program pro přeživší; ty povídky opravdu "nejde odečíst" (marně jsem si říkala - každý den jednu až dvě, maximálně tři... dobrá, možná čtyři - již druhý den jsem byla ztracená a hltala jednu za druhou - teď pláču, protože povídky "došly" :-) ). Je jedno, že čtenář většinou jednotlivé motivy zná od jiných autorů (prvky z Poa a Lovecrafta ve Výpravě, z Kena Keseyho ve Sklonech či Shaffera v Big Boyovi jsou jen ty nejzřetelnější); je jedno, že některé kousky působí jako cvičení stylu v duchu toho kterého vzoru (koneckonců Palahniuk je postmoderní autor a k ohlasovým postupům se hrdě hlásí); přesto je většina povídek velmi napínavých a překvapivých nejen v závěru a vyznění, ale i v samotném průběhu - málokterý spisovatel je schopen pointovat takřka každý odstavec jako Palahniuk. A ať už vzbuzuje znechucení fyzické (zakopaná děloha jednoznačně vede, ale Princ Žabák taky dobrý) či morální (Románek), nevěřícný úžas (Red Sultan´s Big Boy), zlost (Studené kontakty), strach (Výprava) či naopak smích (Jak jedna židovka zachránila Vánoce) nebo lítost (Ťuky ťuk) a velké množství hraničních emocí, poslání těch příběhů je bez výjimky pozitivní: protože "all you need is love", protože porozumět sobě, zachovat se správně, být užitečný je to, co chceme a co se nám dokonce někdy i podaří... nebo taky ne, ale v tom případě to tak mělo být. Top 3 bez uvedení pořadí: Red Sultan´s Big Boy, Proč Hrabáč nikdy nepřistál na Měsíci, Zombíci).

1 24.06.2017

Olbřímí reklama - a obsahem i stylem zanedbatelná kniha. Průhledná zápletka, i na tento žánr jednoduché zvraty, nepřekvapivý závěr, to vše bez atmosféry -
jako by autorka ovládala techniku psaní, ale neměla dost fantazie a talentu... Hvězdu navíc dávám za popis Annina duševního rozkladu, tam jako by se tu a tam objevila jiskřička něčeho zajímavě autentického.

9 23.06.2017

Záležitost průměrná, leč milá. Situováno do další venkovské oblasti, která se - stejně jako Midsommer - brzy vylidní...

2 19.06.2017

Apelativní kniha, v níž za záměrně zjednodušenými hesly stojí veliký strach o svobodný svět a obava z atrofie vůle k osobní odpovědnosti. Pro mne vstup do díla autora, který je nepochybně velmi vzdělaný - a který mě snad bude bavit v dalších knihách i bez zjednodušování.

7 17.06.2017

Román pro ženy, co se tváří jako detektivka. Ještě že je May tak vynikající vypravěč a je schopen udělat "z prdu kuličku", tedy z ničeho napětí - jinak bych nedočetla...

4 16.06.2017

Styl Juliana Barnese mi připomíná styl Per Olov Enquista - oba (Enquist někdy, Barnes vždycky) píší spíše eseje s epickými prvky než čistokrevné romány... V tomto případě na základě hraničních životních zkušeností skladatele Dimitrije Šostakoviče, hodnocených ve třech přestupných rocích, 1936, 1948 a 1960. "Věděl jen, že horší to nikdy nebylo" - a to pokaždé... Esej o možnostech umění a jeho tvůrců za kultu osobnosti i za zdánlivého uvolnění, o Moci, přisluhovačích a těch, co se snaží přežít, o neodhadnutelnosti reakcí na dílo, o životadárnosti zbabělosti - a tichém šumění hudby, ne vždy přehlušovaném hukotem času...

4 14.06.2017

Polská verze baroka - a verše rozličnější oproti Růžím ran či Hvězdám v noci: nejen duchovní, milostné (Naborowski) a smrt opěvující (Morsztyn), ale i satirické (Opalinski), epigramické (Potocki) či epické (Stanislawska). A Naříkání chlopů na pány, trochu připomínající středověkou frašku, je roztomilý bonus.

3 12.06.2017

Potřebná kniha, navíc dobře napsaná. Díky!

2 11.06.2017

Kallentoft je skvělý, ale prudce depresivní, většinou bez humoru, se zatěžkanou atmosférou, bez naděje a bez "logických" pachatelů, s konkrétními vazbami na současné dění (odkazy na zvýšení rasismu ve společnosti, terorismus, pokrytectví nejen politiků...), surovými obrazy (pohřbení zaživa, ústa naplněná hlínou, letlampa pro ukřižovaného muže, řečové centrum vypálené kyselinou...) a prudce zvýšeným adrenalinem až na posledních stránkách. A ano, tentokrát se moc neozývají, ale hlasy mrtvých, jimž Kallentoft dává prostor v každé své knize, jsou velmi působivé...

2 11.06.2017

Bála jsem se, že barokní poezie už se nově nepřekládá a že budu do smrti závislá na výborech typu Růže ran nebo Kéž hoří popel můj... takže veliká radost. Navíc Pelánovy překlady hezky balancují mezi jazykem archaickým a současným, jdou po podstatě tématu jednotlivých básní a z většiny opravdu dělají malé skvosty. Fakt, že co básník, to jiná země původu, tedy i mírně odlišný styl, a vyčerpávající předmluva jsou bonusy navíc.

3 11.06.2017

Nelehké, ale skvělé čtení, nedočteno mou vinou - ta kniha prostě dostane druhou šanci, až bude více volna a hlava bude fungovat lépe...

2 10.06.2017

Zpočátku rozpaky, pak nadšení - co se čtení této jednohubky týče. A zábavnost plynoucí z popisu všednodenních zážitků a faktů od druhé poloviny devadesátek, navíc dětským pohledem, a pak první pětiletky nového tisíciletí, pohledem rebela, muzikoctitele, zakladatele kapel Abstinenční příznaky a Ibogain a požívače (nejen) houbiček. Vynikající je práce s jazykem, pointování kapitol i zachycení životní cesty od sladkého přesvědčení dospívání, že genialita, byť není úplně jasné v čem, nepochybně dojde ocenění a slávy, po vnímání hořkosti dospělosti a trochu překvapení z toho, že pokud se nemá věřit nikomu přes třicet, nutno začít u sebe - protože člověk už je tam... p.s. Inspirace mimoliterární - konečně jsem našla čas a ověřila si, že brněnská Čočka ještě pořád existuje. :-)

4 09.06.2017

Zbytek života jakoby v husté mlze, rozhodně však k moři směřující... Vyprávění o tom, co se stalo s Aslem a Alidou, prostřednictvím vizí na pomezí snu a umírání Alidiny dcery. Ukazuje se, že jde vlastně o příběh autorových předků... ale to není až tak důležité. Kam se dějí životy našich předků? A opravdu mizí tak, jako by nikdy neproběhly?

2 09.06.2017

Parádní jízda. Násilí, sex, humor a napětí, nejednoznačnost a jistota, to vše ve vyváženém poměru, abych použila otřepanou, ale přesnou frázi o něčem, co se mi rozhodně nechce pitvat. Jen tohle: miluju Nesboův smysl pro paradox (třeba to, že způsob myšlení vrahů a vyšetřovatelů, případně obětí může být týž - a v některých lahůdkových případech je nerozeznáte) - a to, jak si ze mě neustále dělá blázny přes zdánlivě "jasná" fakta, "jasná" řešení, "jasné" charaktery... které ale situace mění k nepoznání. Tenhle pán je velmi artistní literát...

13 07.06.2017

Good bye, Mr. Pratchett... Jedna z těch slabších, ale nemožno ji minout. A jak to máte s bohy vy? :-D

6 05.06.2017

Pár stránek, a tolik bolesti... Otec s dcerou, plavící se za zdravím - nebo za smrtí? Modelová situace, postavená na historických faktech. Epidemie radesyken (asi kombinace kurdějí a lepry, asi s prvky syfilidy, v Norsku se vyskytovala 1710-1860, objevila se i zmizela bez vysvětlení), lékař Hendrich Deegen, převoz nemocných do kodaňského špitálu - to jsou fakta. A cesta otce s nemocnou dcerou, melancholické líčení jejich plavby, přelévání skutečnosti do snu a naopak, atmosféra pomalého plynutí času a překotného uplývání života, neokázalá vzájemnost a rozhodnutí k oběti - to je Heivollova nadstavba. Ne každý rád lyrickou prózu, ale autor nepochybně umí psát - zdánlivě banální a nevzrušivě plynoucí slova provokují množství emocí - pokud je čtenář odpočinutý a ochotný se naladit.

1 04.06.2017

Je mi líto. Pár dobrých nápadů v záplavě banalit, předpokladatelný děj a mimořádně špatné dialogy.

3 29.05.2017