PetK komentáře u knih

Poslechla jsem si pár kapitol, ale vůbec mě to nechytlo...

Umění vyprávět, to je hlavní deviza Aleny Mornštajnové. Dokázala ji ve všech knihách, které zatím napsala. Nechybí ani Listopádu, nepříjemné vizi toho, jak by to mohlo vypadat, kdyby.
V předchozích románech nastavila sama sobě vysokou laťku a i když Listopádu nelze upřít kvality (příběh, ženské hrdinky, atmosféra), nedostavil se u mě wow efekt tak jako u předchozích knih. To téma je zvolené skvěle, nicméně bych ho viděla zpracované klidně jako ságu typu Osmý život pro Brilku, úplně si o to říká. Autorka se však rozhodla pro kratší, čtenářsky přívětivější vyprávění, které pro mě skončilo trochu moc uspěchaně, bez katarze, která je obsažena v předešlých knihách.
Listopád se čte jedním dechem, příběh plyne jako řeka a bere vás s sebou. Vlastně mu nelze nic vytknout. Jen se zkrátka nemůžu zbavit pocitu, že z tématu šlo vydolovat mnohem víc.

3 19.05.2021

Nedočetla jsem. Rozumím tomu, že se to mnoha čtenářkám líbí, ale já asi nejsem cílovka. Na mě to působilo příliš sladce. Dočetla jsem do půlky a fakt mě to moc nezaujalo.

Klasika, audio ve slovenčině, parta z kancelárie 141, zajímavý případ, humor i temnota. Plnotučné vyprávění, "vyplněné" dialogy. Dánovka se vším všudy.

6 26.04.2021

Dán je pořád hrozně dobrý. Je to taková bezpečná jistota - víte, co dostanete, nečeká vás žádné extra překvapení, ale pořád kvalita říznutá humorem a plnotučnými dialogy. Tenhle příběh byl přesně takový.
Dánovky jedu prakticky výhradně v audiu. Marian Geišberg byl bůh a opět opakuji, že těmhle knížkám dal svým projevem 30 % navíc. Martin Mňahončák je důstojným nástupcem. No a tahle kniha se ke mně dostala v jakémsi amatérském provedení. A i když onen "amatér" zřejmě nebyl amatér a popasoval se s tím slušně, prostě to nebylo ono. Nedokázal vystihnout to, co výše jmenovaní pánové. Protože už si v dánovkách jedu nějaký ten pátek, úplně jsem slyšela, kde byl G a M dali důraz, pauzu, úsměv pod fúziky... Prostě jako by vaši milovanou písničku přezpívala Britney Spears.

5 13.04.2021

Tentokrát, na rozdíl od předchozích dvou dílů, sledujeme dění jen z pohledu jediné osoby. Je to změna, mám sice ráda pohledy více postav, no nevadilo mi to.
Celá trilogie mě navnadila zjistit si něco víc o slovenských dějinách, což jsem si ale, dlužno podotknout, říkala už i u Na smrť. Je vidět, že Karika si dal práci a nepodcenil rešerše. Prolíná se děsivá minulost s šílenou přítomností a zaznamenat můžeme zřejmě i autobiografické prvky.
Jak velký boss je ružomberský boss? Co vše je ochoten udělat pro své zájmy a zachování postavení? Do jaké míry je absurdní fungování státní správy karikaturou a do jaké míry skutečností?
Tahle trilogie a Na smrť mě baví mnohem víc než autorovy dřívější knihy. Ty jsou sice na vysoké úrovni, ale výše zmiňované otevírají i nepříjemné otázky a dotýkají se bolestivých ran, proto je považuju za hodnotnější. Je to prostě jiná liga.

4 03.04.2021

Po Zulejce, kterou považuju za jednu ze svých top knih, jsem se na Děti Volhy moc těšila. Čekala jsem, že zase dostanu dávku nádherného jazyka - a to se mi splnilo. Ostatní věci už ale ne.
Nečekala jsem, že dostanu magický realismus. Měla jsem pocit, že Jachina se nemohla rozhodnout, jestli píše reálný román nebo pohádku nebo útěky do fantazie. Nečekala jsem několik z kontextu vytržených scén, u kterých doteď nerozumím, co tam dělaly. Nečekala jsem, že příběh, který má spád, se bude každou chvíli zbržďovat předlouhými pasážemi bez děje.
Upřímně jsem to dočetla jen kvůli tomu mimořádnému jazyku (všechna čest překladu a hvězda nahoru). A to jsem si ještě musela v půlce dát pauzu. Dokonce jsem z toho byla rozmrzelá, holt zklamané očekávání. Prostě jsme se s knížkou tentokrát nepotkaly.

2 28.03.2021

Mám Kariku čím dál radši. Začala jsem jeho "bestsellery" - Trhlina, Tma... a pak se teprve dopracovala k "Mafii" a k Na smrť. A tyhle knihy, při vší úctě k výše jmenovaným oblíbeným thrillerům, jsou pro mě mnohem zajímavější a cennější. Je na nich poznat spousta poctivé práce a rešerší. A taky z nich cítím upřímný zájem autora. Podařilo se mu najít poutavý jazyk a vytvořit strhující děj. Plusem samozřejmě je i to, že co se okolo revoluce a po ní dělo u našich "bratov", máme ještě mnozí v živé paměti, a tak nám je to téma osobně blízké.
První díl jsem četla a pak poslouchala, druhý díl už jen v audioverzi. Oceňuji i kvalitu přednesu interpreta.

8 19.03.2021

No, takže je to celé o smrti. Konkrétně o sebevraždě z různých úhlů pohledu. Takže je otázka, jestli by to měli číst lidé na toto téma citliví nebo kteří nemají zpracovanou smrt blízkých... možná to na někoho může působit i jako terapie, i když těžko říct.
Protože jsem tušila, do čeho jdu (aspoň co se týče tématu), jednoduše jsem se rozhodla, že to na sebe nenechám hluboce působit a jaksi se odosobnila. Přesto se mě dva tři příběhy dotkly poměrně hodně.
I když povídky nejsou mým oblíbeným útvarem, myslím, že těmto příběhům sluší. Hanišová píše lehce, čte se to jako když proudí voda a co do rozsahu se jedná o poměrně subtilní dílo. Vzhledem k tématu je to, myslím, dobře. Úplně stačí "babrat" se v tom tři večery. Což nemyslím zle, jen vzhledem k tíži, kterou může téma vyvolat.
A taky oceňuju, že na rozdíl od předchozích románů Hanišové tyhle povídky mají všechny konec. :-)
Stvořit knihu na podobné téma muselo chtít odvahu jak autorky, tak vydavatele. Přece jen je sebevražda v naší společnosti do značné míry pořád tabu. I proto dávám pět hvězd.

10 19.03.2021

Mám ráda detektivní série. Většina z nich pak sleduje linku hlavního hrdiny a jeho životního příběhu, ale jednotlivé případy jsou oddělené a dá se tak kniha číst i samostatně. Autor tím jaksi jde na ruku čtenáři. Baker se vydal jinou cestou - už od prvního dílu si připravoval půdu pro finále, což ale v podstatě zjistíte až v díle třetím. To fakt oceňuju, že to má promakané. Stejně jako to (což už jsem zmiňovala u předchozích dílů), že začátek vlastně nebyl začátek, ale jakýsi prostředek, a že se v příběhu objevoval humor. Proto pět hvězdiček patří odvaze a propracovanosti celé série. A taky za úplný konec.
Abych jen nechválila, ke konci už jsem se maličko ztrácela ve jménech a odkazech na dřívější události. Taky se holt musíme smířit s tím, že v tomhle žánru se prostě občas dějí ne úplně uvěřitelné věci. Ale ráda je odpustím, pokud je zbytek kvalitní.
Určitě mrknu i po dalších knihách autora.

6 15.03.2021

Měla jsem audio. Trochu zvláštní, jakoby odosobněný styl četby měl asi evokovat nezúčastněného pozorovatele, no já jsem se několikrát přistihla, že ztrácím pozornost. (A to bych se z jinak úžasné Terezy Dočekalové klidně i vobkreslila.) Přitom mi příběh připomínal moc fajn knížku, kterou jsem četla vloni, Jeden den. Myslím, že kdybych to četla, bavilo by mě to víc.
Poměrně otevřený příběh dvou mladých lidí, kteří nedokážou být spolu ani bez sebe. Jejich vztah prochází různými peripetiemi, vlastně se nic zvláštního neděje a přitom se děje všechno. Bohužel si to asi nebudu pamatovat z výše zmíněných důvodů... Možná to časem s odstupem zkusím přečíst, protože mi to přijde škoda.

2 27.02.2021

Myslím, že Kříďákovi jsem dala 4, takže tady musím 3. Vyzdvihuju jistou ironii a nadhled, mám ráda, když se například v temných thrillerech a detektivkách objevuje humor, který to celé hezky vyváží. Podobně tady - neveselý příběh a lehký sarkasmus, dobrá kombinace.
Vlastně mě to bavilo číst, akorát nejsem úplně příznivcem vysvětlení, jaké autorka zvolila (nechci spoilerovat). Objevil se i nečekaná zvrat, vlastně fajn na večerní odreagování. Ale asi si to nebudu za pár týdnů pamatovat.

Ty případy jsou prostě takové, jak se od detektivky/thrilleru očekává, dobrý standard. Na sériích mám ráda vývoj osudů hlavních hrdinů. Tak se těším, že série bude ještě pokračovat, protože tyhle jsem si oblíbila. Jan Šťastný v audiu tomu dává ještě něco navíc.

8 19.02.2021

Doufám, že Dán nikdy nepřestane psát. Je to taková bezpečná kvalitní jistota - víte, co dostanete, ale těšíte se na to jako na Vánoce. S jednou výjimkou poslouchám slovenská audia, jsou vynikající. A nemůžu se dočkat dalších.

5 16.02.2021

Poslouchala jsem, brzy odložila. Připadalo mi to bez náboje a čím dál víc jsem tušila "romantický" pohled na holokaust, tím víc mi to lezlo na nervy. To už je mi milejší naprosto upřímně brutální Karika a jeho Na smrť.

Nebylo to pro mě takové zjevení jako Nejlepší pro všechny, kde jsem se s vypravěčským stylem Soukupové, cosi na pomezí vyprávění a vnitřního monologu, setkala poprvé (pak jsem četla ještě K moři). Často je to trefné až k pláči, jak v průběhu minuty měníme rozhodnutí, co nás k tomu vede, jak jsme k sobě ne/upřímní... A co si budeme povídat. Takových, manželství, kde lidi spolu vlastně ani neměli být (?), rodin, kde to všechno ne/funguje a proč, je kolem nás většina.

5 14.02.2021

Dočteno, mám dojem, že snad po půl roce (i když to byly necelé dva měsíce). Spousta dojmů, tak to zkusím nějak sepsat.
Knížku normálně buď na sílu dočtu až do konce, nebo odložím a už se k ní nevracím. Tentokrát jsem měla krizi někdy před půlkou a kamarádka říká: "Dej si oddech a pak se k tomu vrať." Takže jsem poprvé knihu odložila, proložila detektivkou a po týdnu se k ní vrátila. A dobře jsem udělala.
Je to příběh o čtyřech kamarádech, ústřední postavou je však Jude, tajemný, jemný, drsný, životem neuvěřitelně zkoušený kluk, jehož tajemství je tak kruté, že se s ním nedokáže svěřit ani nejlepším přátelům. Právě ve chvíli, někdy před půlkou, kdy se Judeova tajemství (a taky osudy jeho blízkých) začínají postupně rozkrývat, mě kniha chytila. Do té doby jsem bojovala s pro mě fakt dlouhými, občas snad i bezobsažnými pasážemi, které mě uspávaly. Proto ta krize. jednou jsem ale četla, už skoro spala, najednou jsem přečetla jednu větu - a oči mně vyletěly až ke stropu. Byla jsem stoprocentně bdělá a říkala si - panebože, cože?!? A pak už to jelo.
Ano, i ve druhé půlce se opakovaly pasáže, které bych si klidně odpustila, ale vzhledem k tomu, že osudy hrdinů nabraly spád, zvládala jsem je mnohem lépe. Moc pěkný jazyk v celé knize byl další z důvodů, proč jsem to nevzdala.
Kniha ve mně vzbudila velký smutek, úzkost, otázky na téma přátelství, lásky, vztahů obecně, duševních úrazů, které se občas nezahojí. Byla to pro mě teda kláda, a to nejen časově, ale i emocionálně, ale nelituju, že jsem ji nakonec zvládla.

4 07.02.2021

V minulých dílech se autorka zaměřovala vždy na nějaký jev (uprchlictví...). Tentokrát se to vše hodně točilo okolo osoby samotné Kim. Když pomineme, že je potřeba brát všechno trochu s nadsázkou (a to je v tomhle žánru prostě nutné vzít do hry), tak si série pořád drží slušnou úroveň a splňuje, co od ní čekám. Dobrý standard, oddechovka, odpočinek, čtivost, napětí a dokonce i trocha humoru.

1 29.01.2021

Opět audio s Janem Šťastným, opět tomu dodal něco navíc. Případy v této sérii jsou taková klasika, nic, co by extra vybočovalo, ale baví mě i osobní životy hlavních hrdinů, život francouzského "policajta-modela" v drsném Skotsku... Už se těším na čtvrtý díl.

3 21.01.2021

První kniha roku 2021, trošku záměrně. Nesbo je můj oblíbenec, tak mi to přišlo symbolické.
Vypravěčem a ústřední postavou příběhu je Roy, sedlák z norských hor, který o sobě říká, že se víc vyzná v autech a ptácích než v lidech. A není to samozřejmě pravda. Je to kniha o rodině, lásce, nejistotě, zradě, vině a trestu. O kulíkovi hnědém, brzdových destičkách, rvačkách na vesnické tancovačce, drbavé kadeřnici a chybějících svodidlech. A o tom, že věci padají kolmo dolů.
Jen trochu pozorný čtenář najde styčné body mezi mlčenlivým chasníkem Royem a mlčenlivým policistou Harrym. A ač Království není primárně detektivka, i tento motiv je přítomný.
I v Království Nesbo využívá to, co se mu osvědčilo v sérii s Harrym - vystavuje napětí, naznačuje a nechává čtenáře tápat, jak že to tedy vlastně bude...
Místy to bylo dokonce vtipné a myslím, že je po třeba za to poděkovat i překladatelce Kateřině Krištůfkové. Nejen za ty nečekané vtípky, ale jak celkově pojala jazyk vypravěče, moc se mi to líbilo.
Od pěti hvězdiček mě odradilo pouze to, že u mě nenastal wow efekt, i když takhle ta knížka postavená není. A to, že někdy ke konci jsem si říkala, že to mohl autor maličko zesvižnit.
Nedá se svítit, Nesbo umí. V neposlední řadě mu nepokrytě fandím za to, že se nebojí často vystupovat komfortní zóny veleúspěšné série a pouští se i do jiných vod a příběhů.

6 10.01.2021