Petja komentáře u knih

Knihu jsem pořídila hned v předprodeji, protože každou Mornštajnovou musíme mít v knihovně. Z tématu jsem byla trochu rozpačitá, nemám moc ráda nerealistická témata, a toto naštěstí po 17. listopadu nenastalo. Kniha mne však překvapivě nadchla a pohltila, přečetla jsem ji za dva dny a pořád o ní přemýšlím. Opět skvělá práce!

17 21.07.2021

Klasická kniha pro nejmenší od Josefa Kožíška s půvabnými ilustracemi Zdeňka Milera, vedle Kuřátka a obilí a O veselé mašince nutná součást knihovničky pro nejmenší.

15 26.08.2018

Ronju prostě milujeme! I když obsahuje některé pohádkové prvky (skřítky, bludičky, větrnice), celkové vyznění je „realistické“ (na rozdíl třeba od Pipi, která pro mne byla vždycky těžko uvěřitelná). Je to krásný příběh o přátelství, o lásce mezi rodiči a dětmi a o lásce ke svobodě a přírodě. Některé pasáže jsou vtipné (např. jak po rozpůlení hradu zůstal za Pekelnou tlamou záchod), některé velmi napínavé (např. útok větrnic na Ronju a Birka ve vodě nebo na Ronju ve sněhu).
S příběhem jsme se poprvé setkaly v kresleném japonském televizním seriálu, který, stejně jako švédský film z osmdesátých let, odpovídá knize (není jen „na motivy“), a pro velký úspěch jsme si pořídily i audioknihu, kterou vypraví Rudolf Hrušínský. Ronja se tedy stala neoddělitelnou součástí naší domácnosti, jen lituji, že mne tento příběh v dětství minul.

14 07.08.2019

Řeklo by se obyčejný příběh čtyřicátníka - chirurga, který prožívá krizi středního věku: nerozumí si s manželkou, vytáčí ho patnáctiletý syn, dere ho tchán, najde si milenku a začíná (opět) hledat útěchu v alkoholu.
Celý příběh je ovšem vyprávěn jeho očima a to tak přesvědčivě, že jsem měla pocit, že všechno prožívám s ním. Zejm. když otevřel flašku a dal si první hlt, říkala jsem si "Zavři to, další si už nedávej!". U části, kdy mu zemřel otec, jsem se jen těžko bránila slzám (a to u knih skoro nikdy nebrečím). Hezké je, že přes všechny své karamboly stále myslí na to, aby ve vztahu k pacientovi všechno udělal správně, je ochoten pomoci kolegům, myslí na své děti a snaží se najít východisko ze své neutěšené situace.
Samotný příběh není originální, takových máme kolem sebe určitě spoustu, o to větší obdiv si ale zaslouží autorka, která nám ho dokázala podat přesvědčivě a čtivě tak, že ho prostě zhltnete.

13 12.01.2020

Zrušte povinnou četbu Jiráska a nahraďte ji Mengeleho děvčetem! Tuto knihu by si měl však přečíst úplně každý, nejen středoškoláci. Lehkým srozumitelným jazykem popisuje hrůzy, které museli Židé prožít (a často nepřežít) v koncentračních táborech za druhé světové války. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzpomínky hlavní postavy a jedné z autorek, Violy Stern Fischerové, obsahuje kniha opravdu hrůzostrašné detaily o životě v lágrech, takže si je člověk může daleko lépe představit, než když se o nich obecně dozvídá jen v hodinách dějepisu (ať už jde o konkrétní Mengeleho pokusy, nebo o to, že chleba v Birkenau byl výlučně pilinový a že se spalo jen na hliněné zemi v řadách, ve kterých se člověk nemohl ani pohnout. Všechny hrůzy pak podtrhují autorčiny plesové šaty, které musela nosit místo pracovního mundúru). Velmi smutná je také informace, že ty, co přežili, zbývající společnost po válce nevybíravě vytěsnila. Osobní vzpomínky jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími materiály (např. identifikační karty autorky jako vězenkyně atd.)
V knize je dále velmi silný kontrast mezi autorčiným klidným idylickým životem před válkou, životem v ghettu a lágru za války a po ní. Po přečtení kapitoly o poválečném setkání s Arturem na nádraží a s Baby v restauraci si říkám, že se jedná o tak neuvěřitelné náhody, že autorčin osud byl snad předem nalinkován.
Musela to být neuvěřitelně silná žena, které patří nejen obdiv za to, že přežila a dokázala jít dál, ale i velké díky za to, že nám vše společně s druhou autorkou, Veronikou Homolovou Tóthovou, zprostředkovala, i když oživování takových vzpomínek pro ni muselo být velmi těžké.

11 30.12.2019

Myslím, že Saturnina není třeba podobněji komentovat, je to prostě špica. Po letech jsem si ho poslechla jako audioknihu v podání skvělého Ondřeje Havelky, a když je příležitost, bavím se znovu a znovu i u filmu :-). Úžasná klasika!

11 19.08.2019

Jsem ráda, že se oblíbená kniha mého dětství (již velmi opotřebená a lepená) dočkala dotisku. Jedná se o velké obrázky z jednotlivých vtipných epizod o Maxipsu Fíkovi s krátkými popisy a částečně s „bublinami“, ideální pro začínající čtenáře i pro děti, které si rády samy knížky prohlíží. Dnes už bych si knížku troufla označit za klasiku, která by neměla chybět v knihovně žádného fandy Maxipsa Fíka.

11 03.08.2019

Deník kocourka Modoočka jsme si nejdříve půjčili z knihovny, potom jsme ho četli v lázních a nakonec jsem na něj natrefila na dětské burze, kde jsem ho nemohla nechat. Přečetli jsme ho tedy potřetí a i teď se k němu dcera opakovaně vrací.
Vypravování příhod kocourka přímo z jeho pohledu je vtipné a nadčasové - první vydání je již z roku 1965, což při čtení z ničeho nepoznáte! Knihu bohatě ilustrovala Helena Zmatlíková.
Máme rádi i audioknihu s hudbou Marka Ebena, vedle ní existuje ještě jedna starší.

10 17.08.2019

Popis obyčejného života jedné rodiny, kterou postupně rozvrátí stereotyp. Zdánlivě obyčejné, ale přesto hluboké. Má oblíbená Soukupová, jak ji známe :-)

9 13.03.2021

Měla jsem dědka a už ho nemám....Dědinu jsem si začala přát hned, jak jsem viděla obrázek na přebalu. Po roce mé přání Ježíšek vyslyšel a mám ji doma. A je přesně taková, jak obrázek slibuje. Retro, tradiční, venkovská, prostě naše :-).
Běžný život na dědině, jeho strasti a slasti, jsou popsány očima členů několika rodin z dědiny. Každý vypravěč mluví trochu jiným nářečím, podle toho, jakou generaci reprezentuje (např. nářečí staré babičky je mnohem výraznější než u ženy jejího vnuka).
Knížka se dobře čte (což asi nemusí platit u toho, kdo čte raději ve spisovné češtině) a přesto, že jde o běžné problémy běžných lidí, moc mne bavila. Jediné, co by mne zajímalo, kde na Vysočině autorka vyrůstala, protože v nářečí je hodně prvků nářečí z Malé Hané.

9 15.01.2020

Klasika, která blaží již několikátou generaci, námi všemi milovaná, celý život si ji pamatuju a dále s láskou předčítám :-). Nevím o tom, že by v mně známých vydáních byla jakákoli chyba. Nad označením Čarkových veršů za odpad mi spadla brada...děti, které čtou Čarka a Hrubína se nemusí učit česky, ty česky prostě umí!

9 26.08.2018

Jedna z mých nejoblíbenější dětských knih, po které jsem ráda sáhla ještě na střední škole i na vysoké. Vůbec nedovedu pochopit, že ji třeba někdo nemá v knihovně :-). Nyní ji posloucháme s mou malou dcerou jako audioknihy v úžasném podání Libuše Šafránkové a rády si pořád dokola prohlížíme úžasné ilustrace Heleny Zmatlíkové.

9 05.02.2017

Vydání knihy bylo doprovázeno velkou marketingovou kampaní, k přečtení mne však přesvědčily až zdejší pozitivní komentáře. První třetina knihy se docela dobře četla, líbily se mi kapitoly ze života autorky (např. kapitola o Paříži). Zbylé dvě třetiny jsou spíš úvahy o lásce, životě, vztazích, rodině..... Přestože jde o myšlenky pozitivní, ukazující, že na světě je spousta milých drobností, z nichž se člověk může radovat, bohužel se různě opakují (např. téma vaření, porod, život s dětmi, které člověka ráno vzbudí, i když se mu nechce vstávat...) a kniha tak ztrácí spád (byť s řadou názorů souhlasím). Spíše jsem se knihu snažila rychle dočíst, abych se mohla pustit do jiné.
Grafické zpracování je zajímavé a bohaté, alespoň drobné kresby jsou snad na každé stránce, celkově je zde velká řada ilustrací v prvorepublikovém stylu. Líbí se zakulacené rohy, nabarvené listy a možnost zavřít knihu gumičkou, což připomíná deník. Komu nejde o obsah, může si knihu aspoň vystavit do knihovničky (já ji i přesto raději vrátím do knihovny).

P.S. Na otázku, o čem to bylo, jsem těsně po přečtení knihy nedokázala odpovědět. Až potom jsem se v anotaci dočetla, že se jedná o soubor fejetonů - Čapek žasne, Vaculík se diví...S určením žánru jsem ovšem podle zdejších komentářů neměla problém sama. :-)

9 28.01.2017

Na knížku o mouše Rudolfině a Helence, která nově vyšla v Baobab, jsme narazily v knihovně a hned jsme se jí ujaly. Začaly jsme číst včera večer, napadaly mne při tom myšlenky o poetice a realismu a chvalozpěv na chytrou mouchu, které pak zmíním v komentáři na Databázi knih.
Pětiletá dcera byla ale daleko přesnější a opravdovější - v 6.20 přišla do kuchyně a když jsem jí ke kakau nabízela pohádku na Déčku jako obvykle, prosebně řekla "Maminko, přečti mi, prosím tě, zase o té mouše Rudolfíně, mně to tak hrozně baví." Teď je večer a máme dočteno. Říkám, že knížku tedy vrátíme do knihovny a holčička jen toužebně povzdechne: "Maminko, nejradši bych to četla celé ještě jednou...". Tak si to, Ježíšku, prosím, zaznamenej! :-)

8 30.08.2019

Takový severský Forest Gump, poslouchala jsem jako audioknihu v podání Martina Stránského při vánočním úklidu a opravdu dobře jsem se bavila. Je neuvěřitelné, jak je děj do detailu promyšlený na pozadí historických událostí a všechno do sebe krásně zapadne.

8 07.08.2019

Klasická literatura pro nejmenší od Františka Hrubína ilustrovaná Zdeňkem Milerem. Provázela mne celé dětství, poté jsem ji četla bratrovi a po letech při předčítání dcerce jsem zjistila, že ji stále umím zpaměti. Základ knihovničky každého malého knihomola; tuto knihu většinou kupuji dětem příbuzných a známých jako jeden z prvních dárků do výbavy. Daleko předčí všechny minipedie, otvírací okénka a novodobé příběhy o krtkovi.

8 02.08.2019

Mé nejmilovanější příběhy Čtyřlístku, dostala jsem je ve druhé třídě k Vánocům a četla pořád dokola (stačilo otočit a jelo se znovu) celou základku a asi i někdy na gymplu, měkkou vazbu má celou opotřebovanou :-). Trochu mne zklamalo, že nové vydání už není oboustranné, je to drobnost, která čtení přidává další kouzlo.

7 28.08.2019

Malý pražský erotikon je skutečně erotikon, nevím, proč jsem nečekala tolik vztahů a sexu :-). Kniha popisuje život dvou (ne)obyčejných rodin od roku 1975 do současnosti - od založení rodin přes život jejich dětí až po současnost. Stejně jako u ostatních Hartlových knih je zde zobrazen život takový, jaký doopravdy je - šťastné i smutné chvíle, pády i happy endy, nic není černobílé. I styl vyprávění je stejný a některé situace těžko uvěřitelné. Přestože se kniha lehce čte, byla tentokrát příliš dlouhá, do čtení prostřední části jsem se musela občas nutit.

7 31.01.2018

Knihu jsem přečetla jedním dechem, nevadí mi, že příběh byla fikce zasazená do reálného prostředí vily Tugendhat, autor se tak prostě rozhodl a není nutné řešit, že osudy románových postav a skutečných obyvatel vily Tugendhat se liší. Navíc je obdivuhodné, jak autor dokázal popsat Brno, kde v době, kdy knihu psal, nikdy nebyl.

7 30.01.2017

Kniha mne úplně pohltila a tři dny mne nutila ve volném čase jen a jen číst :-). Jedná se o kombinaci románu s detektivkou, vyprávění je retrospektivní - na začátku se zdá, že jde jen o vyprávění ze života "školních matek" v Austrálii, postupně se ale ukazuje, že se něco stalo a čtenář postupně rozkrývá, co (přiznávám, že na straně 200 z necelých 500 jsem to nevydržela a podívala se nakonec). Každá kapitola je doplněna výpovědí několika svědků, což ještě více znesnadní odhadnout, co se stalo a kdo to způsobil. Kniha je dobře přeložená, lehce se čte a nejsou v ní pravopisné chyby, což je v dnešní době nutné ocenit.

7 22.01.2017