Percabethka
komentáře u knih
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Musím přiznat, že jsem od téhle knížky čekala něco úplně jiného. Že je Frankenstein stvořitel netvora a ne netvor sám jsem věděla, ale že je tahle knížka spíš než hororových scén plná filosofie a psychologického rozboru člověka, to pro mě byla příjemná novinka.
Líbilo se mi, že jsme si mohli přečíst pohled Frankensteina i netvora, protože se oba považovali za oběť a netvora viděli v tom druhém - a oba měli pravdu.
Myslím si, že spíš než jako podklad pro hororové filmy by se tahle knížka měla používat například při řešení šikany na školách, protože na ni jde tenhle příběh výborně aplikovat. Když kolektiv zavrhne někoho tlustšího/z chudší rodiny/jiné barvy pleti a ten se cítí ublíženě a začne ostatní bít nebo jim krást věci, kdo je viník - a kdo oběť?
Frankenstein je rozhodně nadčasová kniha s výbornou stylistikou i ponaučením.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
"Všiml sis, že většina lidí na světě je strašně seriózní?"
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila právě ve chvíli, kdy jsem sama potřebovala na čas utéct z hektického života, slézt na dno studny a jen v té tmě a tichu přemýšlet.
Bavila mě ta klidná, lehce kafkovská atmosféra knihy, všechny ty symboly, nad kterými musel člověk dumat a sbírat k nim vodítka, než je pak ke konci Murakami vysvětlil. A nebo nevysvětlil a nechal to jen na nás.
Murakami prostě nezklame)
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Skvost!
Příběh, filosofie i to, že Bradbury knihu napsal v roce 1953...
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla - a bezkonkurenčně nejlepší dystopie!
Proměna
Franz Kafka
V téhle knize je naprosto bravurně vykresleno, jak často lidé povrchně odsoudí někoho jen kvůli vnějšímu vzhledu. A i když bylo smutné, jak Řehoře jeho rodina zavrhla, přestože ho předtím měli rádi, příběh kvůli tomu vůbec nebyl ponurý - pouze vybízel k zamyšlení.
Mimochodem bylo vážně vtipné, že se Řehoř proměnil v brouka, ale místo toho, aby se lekl, začal panikařit nebo přemýšlel, jak se proměnit zpátky, se jen lekl, že mu ujel vlak do práce a začal pospíchat, aby stihl aspoň ten další :D :D
Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
Krásná!️
PÍSEŇ O DĚTSTVÍ
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
Tulák po hvězdách
Jack London
Už když se mi tahle kniha dostala poprvé do rukou, byla jsem překvapená, že tuhle ezo věc napsal zrovna Jack London - a navíc dřív jak před sto lety. Zaujalo mě to a teď jsem za to ráda, protože se mi celá kniha líbila, ačkoli je tu pár věcí, které mi vadily. Hlavní z nich je samotná postava Darella Standinga, která mi byla silně nesympatická, nejvíc mě však rušilo to, že byl Darell v každém životě někdo super-důležitý a nikdy to nebyl třeba obyčejný sedlák nebo já nevím kdo. Zároveň mi přišlo zvláštní, že i když kniha začíná příhodou o dívce, která se vracela do minulých životů a byla střídavě muž/žena, Darrel byl v každém životě muž. London si měl podle mě vybrat jeden způsob a pak ho použít u obou postav. No a nakonec mi dost vadil Londonův pohled na ženy, ale vzhledem k tomu, že Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915, dá se to tolerovat.
Proces
Franz Kafka
Ať už v Procesu člověk vidí kritiku byrokracie, metaforu lidského života, nebo cokoli jiného, je to kniha, která se nedá číst bez toho, abyste se co chvíli zastavovali a přemýšleli, co tím chtěl asi autor říci - a nebo se vztekali kvůli naprosté absurditě celého příběhu a přemýšleli, co by se asi stalo, kdyby Josef K. jednal čistě logicky a racionálně a celý soud i s procesem prostě ignoroval...
“Těžké čísti mezi řádky, když nelze čísti ani tyto řádky."
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
"Člověk ujde sotva pár kroků a věci nadobro ztrácejí zdání opravdovosti. I to, jaký jsem byl já sám ještě před docela malou chvilkou, mi už připadá neskutečné."
Murakamiho filosofie a stylistika, surrealistické scény, ve kterých se zhmotňovaly duševní boje a prožitky jednotlivých postav, kontrast mezi mladým Kafkou a starým Nakatou a velká spousta symboliky. Nejen díky tomu je tahle kniha skvělá.
Kafka na pobřeží se v mnoha ohledech podobá ostatním Murakamiho knihám. Často jsem se nad nějakou větou zastavila a říkala si, že už jsem podobnou myšlenku četla třeba v Kronice ptáčka na klíček apod. Zároveň je ale něčím úplně jiná.
Během čtení mě bavilo nacházet skryté odkazy na mytologii, knihy a podobně. A vždycky jsem pak přemýšlela o tom, jak velkou část se mi nepodařilo odhalit.
Jednu hvězdu ale strhávám za ty detailní scény, ve kterých Kafka spí se svou matkou a sestrou.
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Pokaždé, když čtu nějaké Williamsovo drama, jsem zase o trochu víc vděčná za život, jaký mám. Za společnost, dobu, prostředí a hlavně klid. Po umělecké stránce je Tramvaj do stanice touha výborná, líbí se mi i její letní a trochu snová atmosféra, kterou však často narušují lži, hrubost a problémy. Je to zvláštní. Po dočtení Williamsových děl mám vždycky až úzkostnou náladu - a stejně se těším, že se k nim zas někdy v budoucnu vrátím.
Na západní frontě klid
Erich Paul Remark
Nikdy bych nevěřila, že by mě mohla bavit kniha s válečnou tématikou... ale je to tak. Remarque má skvělý styl psaní, protože dokáže nepochopitelně stručně shrnout děj i popsat prostředí a čtenáři stejně připadá, jako by tam byl taky. Je pravda, že párkrát mi trošku víc popisu chybělo, třeba jsem si nedokázala představit, jak vypadá "trychtýř", do kterého se schovávali, bubnová palba a vlastně i o zákopech samotných jsem měla pouze mlhavou představu. Válečná tématika se mi prostě nelíbí, tak toho o ní moc nevím. Rozhodně se ale podívám na filmové zpracování, tak si to pak snad budu umět představit lépe. Jak ale říkám, platilo to jen pro těch pár výjimek a jinak bylo všechno popsané tak realisticky, že by na to jiný potřeboval o 100 popisu stran víc.
Při čtení téhle knihy mě skoro na každé stránce překvapovala nová a nová zranění vojáků a další způsoby smrti. Na jednu stranu mi to otevřelo oči, protože bych si dřív nikdy nedokázal představit, jak moc krutá ta válka byla. Zároveň se mi z toho ale dělalo špatně, protože to na mě bylo příliš morbidní. Z toho důvodu už znovu po téhle knize, či nějaké jiné se stejnou tématikou, asi nesáhnu, přestože se mi jinak opravdu líbila.
Proč spíme
Matthew Walker
Tahle kniha mi změnila život.
Mnoho lidí říká, že je zbytečné ji číst, že jsou v ní jen obecně známé informace. A z části je to možná pravda. Křesťani ale také čtou bibli, přestože dobře vědí, jak se mají chovat. Když člověk tyhle knihy čte, lépe si vše uvědomí a spíš si domyslí důsledky svých činů.
Co všechno se děje, když spím každou noc jen 5 hodin. V čem nám to škodí okamžitě a v čem do budoucna.
Určitě jsme schopní naplánovat si zdravý spánek sami.
Já k tomu ale potřebovala tuhle knihu.
Co za světla není vidět
Kerstin Gier
*čteno v originále*
Jestli je Kerstin Gier na něco expert - kromě vymýšlení a vyprávění příběhů, které vás vtáhnou do děje a už nepustí, roztomilý humor, popis prostředí a skvělé vykreslování postav -, pak jsou to trapné situace, při kterých jen nervózně sedíte nad zavřenou knihou a sbíráte odvahu ji zase otevřít. A nakonec se odhodláte, protože nutně potřebujete vědět, jak to celé dopadne.
Líbilo se mi, že byla kniha vyprávěná z pohledu Matildy i Quinna. A taky ten malý crossover s Rudou jako rubín byl fajn!
Co se Rudé jako rubín a Stříbrné knihy snů týče, Pomněnka se jim úplně nevyrovná, třeba se to ale změní v dalších dílech - a už tak je ta knížka parádní!
Duna
Frank Herbert
Výborná kniha, takový sci-fi pán prstenů. Třebaže ne tak dopodrobna jako Tolkien, Herbert má skvěle promyšlený svět, jazyky, politiku, náboženství či dokonce ekologii na Arrakisu. Stejně jako u Tolkiena tu také máme nepřeberné množství postav, z nichž většina má různá jména v různých jazycích a člověk se občas musí zastavit, zamyslet a zorientovat, o jakou postavu to zase jde. Ničemu to ale nevadí. Co bych však vytkla je psychologický vývoj postavy Paula (náhlým skokem v ději o dva roky dopředu, připravil Herbert čtenáře o možnost sledovat Paulovu proměnu ve Fremena - a pak, Paul je celkem Gary Stu) a také určitou distancovanost vypravěče, kvůli které je těžké se do postav vžít - s tak velkým množstvím postav to ale možná ani jinak nešlo. Navíc je to vyváženou spoustou filosofie a skvělým vypravěčským stylem.
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Victor Hugo musel být živá encyklopedie své doby. Nechápu, jak může být někdo tak geniální a mít tak nezměrné znalosti na poli literatury, historie, architektury, filosofie, zeměpisu, fyziky, biologie, teologie a jazyků. Spíš než že bych četla příběh jako takový, mi přišlo, že čtu vědecké pojednání o... vlastně o všem. Nejen, že byly pasáže popisující třeba architekturu Paříže nebo dějiny Francie obvykle delší než pasáže dějové, ale i v těchto dějových pasážích používal Hugo metafory a přirovnání typu “měl tvar jako vojsko v bitvě u Eknomu” nebo “házel sebou jako mrtvá žába při galvanizaci”.
Je to teda čtení na dlooouho, alespoň z mé zkušenosti, ale stojí to za to. Opravdu❤️
Petr a Lucie
Romain Rolland
Při čtení si z knih často vypisuji citáty, které mě něčím zaujmou. Po pár stránkách Petra a Lucie jsem s tím ale musela přestat, protože bych akorát do svého deníku přepsala skoro celou knihu. Příběh samotný mě moc neokouzlil, ale ty úvahy a filosofie kolem byly výborné.
Dobytí severního pólu
Zdeněk Svěrák
Hra je sice moc hezká, ale když jí srovnám s tím výletem na Kokořín... :D
I když už jí mám dočtenou, bude dlouho ve mně.
Jediné, co mě trošku mrzí, je, že tu chyběla ta scéna s Maďarkou :D
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Už pár let nosím - a sundavám ho jen výjimečně - Arwenin náhrdelník, který ve filmu dala Aragornovi. No a teď jsem zjistila, že ho ve skutečnosti dala Frodovi ke konci posledního dílu :D Celkově mi přijde, jako by byly dva příběhy, jeden knižní a jeden filmový - a oba mám stejně ráda, přestože jsou o tolik jiné. ❤❤
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Kniha se mi moc líbila, hlavně pro svou tajemnou a napjatou atmosféru. I případ mi tentokrát přišel opravdu zajímavý. Co mi ale trochu scházelo byla přítomnost Sherlocka, kvůli kterému jsem knihu převážně četla - a pak také vysvětlení historických úmrtí způsobených baskervillským psem. Pokud si dobře vzpomínám, umírali všichni členové rodu za podivných okolností, tak jsem až do konce očekávala nějaký jednotící charakter, který se ale nedostavil…
České nebe
Zdeněk Svěrák
Mrzí mě, že v knize chybělo tolik vtipů, se kterými zřejmě herci na jevišti improvizovali, aby vylepšili úvodní seminář. I tak je to ale rozhodně #mustread pro všechny milovníky Járy Cimrmana.
Jen jestli si nevymejšlíš
Shel Silverstein
To je prostě ta nejlepší básnická sbírka ze všech! :D Shel a taky překladatelé (protože přeložit tohle musel být vážně herkulovský úkol) jsou vážně borci :D asi u poloviny básniček jsem umírala smíchy a u zbytku jen kroutila hlavou, jak tohle někdo může vymyslet! Mimochodem to s tou Monikou, která chtěla poníka, odteď používám taky! :D
POJĎ BRUSLIT
Řekli: "Pojď bruslit!"
Prý je to celkem prima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Tak jsem šel teda s nima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Ale něco vám povím:
oni šli na led,
a já měl kolečkový...