Pedruska01 Pedruska01 komentáře u knih

☰ menu

Svůdné nebezpečí Svůdné nebezpečí Wendy Higgins

Druhý díl mám za sebou a bylo to stejně skvělé jako díl první. Stále vysoká čtivost, příjemný styl, drželo si mě to a bavilo to. Kvalitou kniha rozhodně nespadla ani o píď dolů a nekonalo se ani to, že by to měl být snad vycpávkový díl. Právě naopak.
Hlavní hrdinka Anna o trošek zestárla, což cením, vzhledem k tomu, že začínala hrozně mladá, pro mě určitě. Přeci jenom se to k ní hodí víc a taky už kvůli tomu, co zažívala, a že toho bylo požehnaně. Nijak se v mých očích nezměnila, měla jsem jí ráda, bylo mi jí líto a musela jsem jí i fandit. Bavily mě scény, kdy byla s Kopanem, protože ten závan trojúhelníku nabral na síle, a osobně jsem si to užila. Nakonec mě Kopano překvapil společně se Zanií, něco tady čichám. Kdyby to klaplo, byla bych především za něj moc ráda.
Hlavní hrdina Kai už zas tolika prostoru neměl, co minule, ale to na tom, že se jedná stále o mého oblíbence, nic nezměnilo. Když už se tam objevil, tak to stálo za to - chlad, zájem-nezájem, žárlivost. Kai se posunul tím osudovým směrem, kdy zjistil, že Anně podlehl s city a dle toho se choval. Líbilo se mi to společně s vyhrocenými situacemi romantického směru. Nesklouzlo to k nějakému přeslazenému klišé. Naopak se mi to dost pozdávalo, ti dva spolu, jejich romantika v takovém nebezpečném jednání. Příjemně jsem si užila i Blakea, doufám, že v další knize o něm bude víc.
Děj byl znovu plný akce a dalšího důležitého konání. Mělo to hodně dobré tempo, opět autorka nepolevila. Nebylo chvíle klidu, respektive neměla jsem šanci se snad nudit. Kolem celé té záležitosti se začíná utahovat smyčka a mám dojem, že knížata můžou cokoliv, z čehož mám lehce obavy, že až to přijde, bude to velké.
Druhý díl se mi moc líbil, rychle se přečetl, nedrhlo to, byl nabitý akcí a líbivá romantická linka. Velmi mě to bavilo, na hodně vysoké úrovni jako první díl a já se nemůžu dočkat závěru příběhu, protože prostě člověk je neskutečně zvědavý tvor. Hodnotím a doporučuji nejvíc, jak mohu! :)

23.05.2021 5 z 5


Svůdné zlo Svůdné zlo Wendy Higgins

Asi po stopadesáti letech jsem se konečně mohla dostat k této knize/sérii, a tak jsem nikterak neváhala a popadla ji. Tohle téma je pro mě stále tak trochu neznámé, ačkoliv něco málo načteno už mám, takže pro mě jednoznačně nové a originální. Četlo se to hodně rychle, příjemný styl, dokázalo si mě to pěkně pevně držet. Kdybych už pak velmi pozdě v noci neměla totálně unavené oči, dala bych to naráz. Až tak moc mě to bavilo!
Hlavní hrdinka Anna, ačkoliv šestnáctileté nevinné a hodné děvče, měla toho na bedrech zatraceně dost, co se týče zjištění kdo je a co se děje kolem ní. Ta holka mi nijak nevadila, dokonce jsem byla ráda za to, že je taková, měla jsem jí moc ráda. Musela jsem jí fandit. Oblíbila jsem si její kamarády Jaye především a i poté Veronicu. Líbila se mi její adoptivní máma Patti a mile mě překvapil i její otec, což doufám, že to tak i zůstane.
Druhý hlavní hrdina Kaidan byla postava, kterou prostě člověk musí mít rád, a to z mnoha důvodů. Neměla jsem to jinak. Získal si mě takřka hned. Líbilo se mi, že tam hrály roli čisté úmysly a pomoc. Mrzelo mě, že Kaidanovi dost věcí a zásad bránilo v tom, co by nejspíš chtěl. Ačkoliv nemůžu říct, že bych o tom byla pevně přesvědčená, věřila jsem, že chce. Líbil se mi jejich výlet přes státy, poznávání a i když bylo i bolestné, bylo to hezké. Co se týče jeho "přátel", upřímně jsem čekala opak toho, co jsem zjistila. A to u všech snad s výjimkou Kopa. Milé překvapení, u všech a byla jsem za to opět ráda. Navíc, ta jejich "práce" byla hodně zajímavá, samozřejmě nejvíc ta Kaidanova. Fakt drsný.
Co se týče děje, tak ten teda jel. Mělo to tempo a švih, stále se něco dělo, neexistovalo žádné hluché anebo nudné místo. A i když se jedná o první díl, který je především seznamovací, tak rozhodně to mělo sílu a velký potenciál. Není to nic nezábavného, užila jsem si to maximálně, přiznávám - ty vztahy především. Mám dojem, že kniha, alespoň tento díl, je většinou o vztazích, a to i bez ohledu na úkoly nefilů, než o jejich světě. A jak jsem zmínila, ty jsem si užila řádně.
V závěru bylo jasné, že přituhuje. Uplynulo dost času a Knížata, která ani omylem nejsou ctnostná, tak dodržují zásady - zla, špatností a stavu věcí, které se jim hodí do krámu či podle nich tak má být. A Anna to samozřejmě nemá, nedodržuje, takže v tom okamžiku se jim zapíchla jako trn do paty. Tohle bude ještě hodně zajímavé. Nechci tvrdit, že mě to zklamalo, ale rozesmutnil mě odjezd Kaidana, což ve mě evokuje lítost vůči Anně a především zvědavost.
Kniha byla skvělá romantická fantasy, která je pěkně skloubená s normálním světem, která mě hřála u srdce. Dobrá romantická linka, závan trojúhelníku, který je jen načrtnutý - vše, co mám ráda. Líbilo se mi to a bavilo mě to. Dobře napsané, úsměvné, místy vtipné a i bolestné. Kouzelné i kruté. Emoce dobře zpracovány, protože jako čtenář jsem je pocítila. Jsem moc ráda, že se mi konečně po těch letech tahle série dostala do rukou. Nemám nic proti, a tak rozhodně doporučím a hodnotím plným počtem! Těším se na pokračování. :)

16.05.2021 5 z 5


Důvodné pochybnosti Důvodné pochybnosti Whitney G. (p)

(SPOILER) No ano. Na tuhle knihu a především na tuhle autorku jsem se moc těšila. Autorka je prostě sázka na jistotu, která mě ještě nikdy nezklamala. Své příběhy vymýšlí a píše úžasně. Fakt to umí. A ať už je šablona naprosto originální anebo trochu profláklá, vždycky z toho vytříská něco prímového a vlastně originálního. Kniha se neuvěřitelně skvěle četla, je to ten typ příběhu, který se dá slupnout na posezení. U mě by to asi taky tak dopadlo, pakliže bych nemusela většinu času zaskakovat v běžném životě. Bezva styl a tempo, dokázalo mě to k sobě upoutat a nerada jsem knihu odkládala.
Hlavní hrdina Andrew byl celkem týpek - ve všech možných smyslech toho slova. Byl to chlap, který přímo smrdí arogancí, povýšeností, pedantstvím, manipulátorstvím, přísností, snad zlobou, nevymáchanou pusou a taky možná nepřímým využíváním všemi směry. Přidejme k tomu lukrativní vizáž, zajímavé povolání a máme tu dokonalého muže, po kterém prahne každá žena. V pohodě, prostě si to přiznejme. :D Ten malý bastard si mě získal hned. Ačkoliv jsem kolikrát nesouhlasila s jeho chováním, bavil mě. Líbil se mi jeho humor, sarkastické poznámky, moc. Jeho příběh tady hraje obrovskou roli, protože je ten hlavní a musím říct, že ta minulost nebyla vůbec pěkná a celkem mě překvapila. Bylo mi ho líto a mrzelo mě to. Kdyby si to aspoň nějak zasloužil, jako že karma... jenže on byl čistý jak lilie. O toto bylo smutnější a úplně chápu, že Liama pohřbil a zrodil se Andrew.
Druhá hlavní hrdinka Aubrey byla fajn, neměla jsem s ní jediný problém. Líbilo se mi, že se věnuje dvěma oborům a nakonec zvolila to, po čem její srdce prahlo víc - originální. Líbilo se mi, jak ačkoliv pokaždé propadla v přímé konfrontaci, tak i tak byla vůči svému protějšku vzdorná. Někdy se jí to dařilo řádně a člověk jí v tom vytrestání držel palce. Mrzeli mě její rodiče, kteří staví kariéru a úspěch před vlastní dceru. Snaze fungovat jsem potom té téměř disfunkční rodině úplně nevěřila. Jenže jí pak potkalo jiné, větší štěstí, které si zasloužila.
Společně mě tento pár bavil, překvapil mě opět věkový rozdíl, ale tentokrát z nějakého důvodu mě to absolutně nijak neiritovalo, ačkoliv mám dojem, že poslední dobou se z toho stává hit. Líbilo se mi to jejich kočkování, které teda mělo grády. Jejich chování, slovník, urážky, činy. Bylo to vtipné a úsměvné sledovat. Byla jsem ráda, že Aubrey dokázala s Andrewem trochu zacvičit, jak s cvičkama a že nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Přála jsem jim to. Jasně, tyhle příběhy končí všechny naprosto stejně, ale tohle bylo napsané tak, že do poslední chvíle člověk neví.
Autorka mě znovu potěšila a znovu se vyšplhala ještě víc na špici tím, že svůj epilog nezalila vědrem medu k usmrcení. Tohle moc cením. Přestože tam byly jasné dva prvky klišé, tak byly podány skvělou formou, kterou jsem si užila s úsměvem na rtech.
Tohle bylo báječné, hrozně mě to bavilo a líbil se mi celek - přeci jenom ten nápad!, nemám proti tomu ani popel, vážně ani smítko nebylo špatně, všechno bylo v pořádku a jsem spokojená. Takže jednoznačně doporučuju, je to vtipné, udrží to pozornost, velmi čtivé, skvělý styl, zároveň oddechovka, romanticko-erotická záležitost, kterou si člověk oblíbí a príma hlavní postavy. Mě si to získalo na plné čáře, takže musím hodnotit všemi hvězdami. A neskonale se těším na další autorčin počin. :)

14.05.2021 5 z 5


Zatracený Zatracený Rachel Van Dyken

Po prvním díle jsem se hrozně těšila na pokračování a musím hned na začátek prohlásit, že jsem trochu zklamaná - může za to jen pár věcí, ale i tak výsledek nadšení i hodnocení bohužel klesl. Rozhodně musím zmínit, jakou to má neuvěřitelnou čtivost, skvělý styl, humor i ta parta postav stojí za to. Z tohohle autorka rozhodně nepolevila. Bylo to milé, dojemné, vážné, vtipné i kouzelné. Byla to romantická kniha, kde znovu nebyly žádné detailní/pikantní popisy sexu, což nejen že vůbec nevadilo, ale i svým způsobem to dělá knihu zvláštní, jedinečnou - vzhledem k té partě mladých lidí a možná už i stereotypu této literatury.
Začala bych hlavním hrdinou, mužem mnoha jmen i tváří. Vybrala bych si jméno Gabe. Gabe si mě získal už v prvním díle, byla jsem na jeho příběh hrozně zvědavá a rozhodně nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ba naopak. Překvapil mě, dostal mě, totálně. Fakt drsný příběh, který není k závidění. Líbil se mi, jak se obětoval pro své nejbližší, jeho vtip/sarkasmus. Obdivovala jsem jeho sílu a výdrž, ačkoliv to už tolikrát chtěl vzdát. Většinou jsem před ním smekala klobouk.
Druhá hlavní hrdinka Saylor byla obyčejná holka, bez nějak zajímavýho životního příběhu, dovolím si říci, že neměla absolutně žádný. Ze začátku jsem proti ní neměla nic. Celkem v pohodě holka, ale pak jsme se dostali do fáze, kdy se z ní stala totální plačka. Brečela pořád a nesmyslně, kvůli ničemu, z ničeho nic. Štvala mě tím. Nejraději bych jí nakopla, protože na slzy měl právo Gabe, ona ne. Chovala se místy i dost iracionálně s kapkou vtíravosti. No, úplně jsem ji nepobírala.
Ti dva dohromady - začátek se mi líbil, takový to kočkování, ale pak se to zlomilo. Jako že fáze normálu a "získávání se" - ještě jakš takš, ale měla jsem dojem, že něco přeskočili, že spěchají a nedělají to řádně. Vrcholem byl však závěr, který byl pořádně přitažený za vlasy. Podivný konec Kimmy a pak ihned svatební zvony. Pane bože. Absolutně nerozumím, proč takový rádoby veselý a šťastný konec, vzhledem k tomu, že se znali neuvěřitelně krátce. Tohle je za mě špatně a nelíbilo se mi to. Klišé jako blázen!
Příběh se mi líbil z větší části, až na několik podstatných detailů, které to prostě pohnojily. Gabeův příběh byl teda silný kafe. Bylo mi ho líto, ale dokázal to zvládnout (tak nějak divně po svém). Dobře se to četlo a bavila mě celá ta parta lidí.
Součástí byla i bonusová povídka, která nás vrací tak nějak do prvního dílu za Wesem a Kiersten - budu upřímná, bylo to zbytečné. Těch x kapitol na cca 70 stránek se dal zkrátit nějakým výcucem a vložit do první knihy. Ačkoliv to bylo jasné, jak to dopadne. Rozhodně jsem nepotřebovala tak konkrétní popis unáhleného nápadu svatby. Navíc ty jejich rozhovory - žvanili pořad o tom stejném v jiném podání, jak se milují, jakým si jsou darem, jak si navzájem vlastní srdce a ještě takovou formulací, že to prostě tahalo oči. Tahle 22letí nemluví, co si budem. Takže podruhý klišé, ze kterýho mi trhnuly zuby. Jako romantik jsem, ale tohle bylo i na mě moc. Jediná světlá věc a pozitivum z tohohle bonusu byly ty tři krátké! kapitolky z pohledu Lisy, která nám poodhalila chlup ze svého příběhu, který už teď vypadá hodně dobře, hodně lákavě a hodně krutě. Na Lisu se hrozně těším, tak snad to bude stát za to se stejným pocitem a hodnocením jako první díl a nedopadne to se zklamáním jako tento.
Knihu jako celek i tak doporučím, jen hodnotím odřenými 4*. :)

12.05.2021 4 z 5


Kouzla rodu Thornů Kouzla rodu Thornů Margaret Rogerson

Tahle kniha mě zaujala hned ze třech důvodů - krásná obálka, velmi zajímavá anotace a taky samé pochvalné recenze. Takže jsem neodolala a prostě se na ni vrhla. Kniha má příjemný styl vyprávění a ačkoliv mám radši vyprávění v první osobě, tak jsem si na to rychle zvykla a neměla s tím žádný problém. Čte se to téměř samo a dokáže to vážně hodně rychle strhnout. Tohle je opravdu skvost, jelikož je to kniha plná knížek, ve fantasy světě s postavami, které jsou úžasné - co víc si přát? Autorka mě mile překvapila.
Hlavní hrdinku Elisabeth jsem si oblíbila okamžitě, byla to osiřelá holka, co žila v knihovně, utíkala z vyučování a raději se zabývala prolézáním tajných chodeb a skrýší plných pavučin a pisivek. Byla svá, neznalá jiného světa než ve zdech knihovny, neuvěřitelně statečná, chytrá a silná. Ta holka se mi líbila a musela jsem jí na každém kroku fandit i obdivovat. Neberu to jako výtku, jen bych asi hrdince připumpovala pár let navíc, ale v ději to vůbec nevadilo a vlastně ani nehrálo žádnou roli.
Druhý hlavní hrdina Nathaniel Thorn, magistr, který mi padl do oka už při prvním setkání. Jeho tajemnost a rádoby krutost, vzhled a především vtipné až sarkastické poznámky mě bavili neskutečně. Jeho osud k němu nebyl zrovna laskavý, až mi ho bylo líto. Bavilo mě sledovat, jakou má pověst nejžádanějšího svobodného mládence, který musí čelit svobodným dceruškám. Některé jeho zkušenosti/trapasy/historky byli hodně úsměvné. Nathaniel mi ukradl srdce, to bez pochyb. Má u mě jeden malinkatý vroubek, ale nejspíš vzhledem k vývoji celého příběhu je to odpuštěno. A stejně jako Elisabeth bych mu přidala pár let, i když tady to bylo rozhodně lepší než u jeho partnerky. Ti dva dohromady mě bavili. Co se týče romantické linky, je to jemné, nenásilné, milé a kouzelné.
Dokonce tu máme i třetí hlavní postavu - což se často nestává, která má velkou roli snad ve všech děních. Proto by byl hřích ho tu nezmínit víc - Silas. Pane bože, tenhle démon mě dostal. Ve všem. Líbil se mi neskutečně, to, co dělal, to, jak se choval, to, co říkal a i ta zmíňka, že přece jen nějaká emoce letěla kolem něho, ačkoliv to nemělo výt možné. Autorka to tam lehce umožnila a udělala dobře, protože každý čtenář si ho musí zamilovat, i když jeho nijaké "bezcitné" chování/řeči jsou na prvním místě. Musím říct, že místy mi kradl srdce víc než pan Thorn. To, co bylo zmíněno na samém konci mě za něj fakt potěšilo. Autorka to nemohla udělat líp. Všichni si to tam zasloužili.
Tahle kniha je úžasná, a to v mnoha směrech. Děj je velmi dobře zasazen do prostředí knihoven a knih - grimoárů, ze kterých šel upřímně strach. Ten svět je originální a výtečně vymyšlen/popsán. Je to neskutečná fantasy protkaná vtipem a opravdu příjemnou špetkou romantiky. A jelikož jsem romantik jak blázen, tak mi to absolutně nevadilo, naopak, sedělo to tam. Kniha je plná až natřískaná akcí, pořád něco a není tomu konce, i když by se zdálo. Žádné hluché místo, žádná možnost předvídání. Naopak, člověk tápe a nestačí se divit.
Hrozně mě to bavilo a vážně nerada jsem knihu odkládala v případech nutnosti. Líbil se mi ten svět, který je křížený s lehkým nádechem devatenáctého století jako "normální" doby i hlavní postavy, které jsem si zamilovala, a to nemluvím o příběhu samotném. Tohle se povedlo. A taky cením i to, že je to samostatná kniha, žádná série, což je zas v dnešní době skoro vzácnost. :D
Všem milovníkům žánru fantasy anebo prostě jen milovníkům knih rozhodně toto doporučím, tohle se dokáže trefit do noty, je to nové, originální, skvěle napsané. Nad hodnocením není nutné ani přemýšlet, věnuju vše, co mám! :)

07.05.2021 5 z 5


Vzdorující královna Vzdorující královna Meghan March

Sakra práce! Na tohle jsem se těšila, protože prostě po prvním díle je akutní nutnost získat pokračování. Stejně jako předešlý díl se to četlo skvěle, hrozně rychle stránky mizely, až škoda, vzhledem k jejich zase nízkému počtu. Skvělý styl, tempo, čtivost a proboha zas to dění, které čtenáře rozseká. Vzhledem k tomu, že tohle je stále parádní šílenost, autorka si mě získala, neskutečně. Tady prostě není o čem.
Hlavní hrdinka Keira v mé již získané oblíbenosti pokračovala. Stále to byla osoba, která dokázala vzdorovat a postavit se tomu chlápkovi, co ovládá kde co a kde koho. Dokázala jsem s ní cítit a někdy jsem si připadala stejně jako ona. Balancovala jsem na hraně, kde se člověk buď brání nebo nechá strhnout. Tolikrát. Nebylo to příjemné. Snažila jsem ji pochopit v některých věcech, ale upřímně mi to šlo těžce. Bylo to tak zmatečné a protichůdné. Nenávidí, ale chce. Sakra. Mohla by si holka rozmyslet, co vlastně. Tahle jsme z toho mimo obě. :D Rozhodně byly chvíle, kdybych se prala zuby nehty. Ale bavila mě a měla jsem ji ráda.
Hlavní hrdina Mount, momenty zas zkomoleně "Lachtan" - to jméno je fakt děs, ani tentokrát nebyl moc štědrý na informace. Křivdila bych mu, kdybych tvrdila, že nic nevíme, naopak, něco jsme se o něm přeci jenom dozvěděli, ale stále toho, alespoň dle mého tolik schází. Musím se přiznat a dala bych ruku do ohně za to, že to v prvním díle nebylo, protože už tam bych byla mimo, že mě totálně šokovala informace, kolik mu vlastně je. Nevím proč, ale čekala jsem ho min. o dekádu mladšího! Nikdy jsem úplně velký fanda větších věkových rozdílů nebyla, z mnoha důvodů, ale přesto jsem z toho nesvá. Když tohle ale pomineme, tak i tak jsem toho parchanta měla svým způsobem ráda, i když se mi některé jeho metody nelíbili. A upřímně, nejvíc mě dostal na výletu v Dublinu. To si mě místy fakt získal. Jsem celkem ráda, i když se to nejspíš dalo čekat, že ten chlap trochu procitá. Že konečně neví, co se vlastně děje a je zmatený. Že existuje něco, nad čím nemá kontrolu.
Děj se tentokrát točí trochu víc kolem jejich vztahu, i když i to okolo, jako jejich práce a další zájmy tam figurují, ale víc v pozadí. Musím říct, že ta kniha mě dokázala hodně překvapit a ještě víc šokovat. Byla drsná, brutální, nepředvídatelná, nebezpečná, vzrušující i krásná. Pane bože, přeci jen ten nápad, splatit dluh a pak ho vymáhat takovým způsobem. Chci rozhodně znát odpovědi na milion otázek, k věcem, které tam byly jen tak zmíněny.Tohle napínání mi teda dralo nervy. :D Ale jinak mě kniha neskutečně bavila a užívala jsem si jí, fakt moc. Vážně mě mrzí, že to nemá víc stran. Taková nespravedlnost. A ten konec? Autorka nám připravila něco, díky čemu mám teď chuť vraždit. Asi jsme na tom stejně. Úplně stejně jako v Králi nás chtěla zničit. Daří se jí to, rozhodně. Nenávidím takové ukončení knih, v případě, že není možnost číst dál! Tohle naléhavě potřebuje třetí díl, na který se přímo klepu. Laťka je vysoko, byla to perfektní jízda.
Skvělé pokračování, které chytne a nejen za srdce. Rozhodně nic, co by parodovalo přechodový můstek k finále. Jsem tak neskutečně zvědavá a napnutá jak kšandy. Musím doporučit a stejnak tak hodnotit všemi hvězdami! :)

29.04.2021 5 z 5


Miluju tě. Já vím Miluju tě. Já vím Nofreeusernames (p)

Tak a mám dočteno, včetně dodatku jako bonusové kapitoly, a to prostě nechceš! Nechceš! Já chci zpátky! Ach jo. Každopádně, těšila jsem se na to, to je jasný, takže jsem měla ohromnou radost, když se mi to dostalo do rukou a směle jsem se na to vrhla. Skvělý styl, neskutečný vtip, tempo, a ty konverzace, které jsem si neskutečně užívala!, prostě forma, která mi sedla. Musím pochválit i samotnou knihu, která oproti Navždycky super padla do ruky - byla poddajná, ne tak tvrdá, krásně se otáčely stránky aniž by z toho bolela ruka a stále to mělo vysokou úroveň - kvalita papíru, apod. Líbila se mi grafika, ilustrace, obrázky i QR kódy - rozhodně skvělý nápad.
Hlavní hrdinka Ava... nejdřív jsem teda o ní měla nějakou představu, někde se to o ní i tak prezentovalo, takže jsem byla trochu zmatená a snad mě ta dezinformace nakrkla, že tomu tak vůbec není. Ale ono to snad bylo i lepší. Měla jsem jí ráda, dostala se mi pod kůži hned, především tím humorem/sarkasmem. Byla jednoznačně ujetá, jakože fakt sakra hodně, ale člověk jí to musel odpustit. :D Bavila mě a jednoduše jsem byla zvědavá na každý její krok.
Druhý hlavní hrdina Chris Carter - to jméno mluví snad za vše. :) Kluk, který si prostě vaše srdce ukradne, ne - vy mu ho dáte zcela dobrovolně a ještě mu poděkujete, stejně tak jako naše Ava. Byl to príma kluk, u kterého se sice objevilo pár mráčků pochybností, ale to bylo vše rozmetáno. Ale absolutně se nedivím, že z něho byla Ava vyvařená. Špehování při sekání trávy muselo stát za to. :D A nejen to.
Spolu mě hrozně bavili a užívala jsem si je, a opět, ty jejich konverzace - což je vážně super nápad. Těšila jsem se na ně v každé kapitole snad víc než na text samotný. Mimo jiné se objevili na scéně i naši staří známí jako Mei, Liam, Travis. Príma banda. Haló, Olo, dopřej konečně tomu našemu chudáčkovi Travisovi šťastný konec a nějakou lásku! :) I ostatní vedlejší postavy jsem si oblíbila, snad až na Prestona, který sice vypadal nadějně a normálně, ale ve výsledku mě zklamal, šmejd jeden.
Ta kniha je prostě obrazem dneška, moderní doby - digitální komunikace v mobilech, Instagram, Netflix, Youtube, mraky songů a jistých dalších věcí, které hýbou světem a lidmi samotnými, fenomény - Harry Potter, Star Wars (u kterého, ačkoliv hrál obrovskou roli, tak jsem byla mimo :D) nebo třeba třpytivými jednorožci, mraky populárních seriálů a z toho všeho vznikají další a další věci - koníčky, fanoušci/fanatici, Ava, Mei a tak. :D Nesmím zapomenout taky na knihy samotné, které jsou velmi důležité, zvlášť v naší komunitě knihomolů. Ty narážky na jednotlivé díla dnešní doby se mi líbily, co si budem, je to stále aktuální téma, taky i zmíňky o tom, že si Ava bere knihu na fotbal nebo ples. :D Nenapravitelný knihomol, level 100.
Jsem nadšená a vážně moc mě to bavilo. Je to něco nového, co tu jen tak nebylo anebo jsem se s tím nesetkala. Miluju tě. Já vím., jsem si užila stejně jako Navždycky. Jako pro mou romantickou duši to bylo tak milé, příjemně sladké a pernamentně úsměvné. Rozhodně tyto dva výtvory nechci srovnávat, ale neodpustím si malé zapolemizování... zda ta chemie mezi Mei a Liamem nebyla o kapičku lepší než u Avy a Chrise? Možná to dělala ta hate-love. Ale co, není to výtka, naopak. Jsem spokojená a rozhodně bych uvítala další knihu! Na Storkách máš dost materiálu a věřím, že nejen tam, tak to pojď využít, jde ti to vážně dobře, Olo! ;) Držím palce.
Musím doporučit, hodně vtipná, totálně odpočinková, romantická záležitost, která musí padnout do vkusu naprosté většině. Mě teda sedla, jak prdel na hrnec! A tak hodnotím vším, co mám k dispozici! Těším se na další počin! :)

27.04.2021 5 z 5


Otrávená Otrávená Jennifer Donnelly

Potom, co jsem se dozvěděla, že autorce u nás vyjde další kniha, další adaptace na slavnou pohádku, tak jsem se prostě těšila. Měla jsem to podobně jako s předchozí knihou/příběhem. Tahle věc pro mě byla dost originální, nová a neskutečná. Přece jenom moc takových předělávek Sněhurky není. Má to rozhodně něco, co se jen těžko pojmenovává, ale je to skvělé. Četlo se to velmi dobře i rychle, ačkoliv to má hrozně malé písmo (přesně jako předchozí kniha), ale má to krátké kapitoly, které to zdání rychlosti ještě umocňuje.
Hlavní hrdinku Sophii jsem si oblíbila. Zdálo se mi teda, jako by v sobě měla dvě tváře - jednu nevinnou, naivní, především laskavou a druhou vzdorovitou. Ta druhá mi v jistých situacích moc neseděla, ale nebylo to o tom, že by mi vadila. Možná jsem ji i chápala, vzhledem k tomu, jak a v čem byla vychovávána, tak se to zdálo logické. Přesto ta druhá tvář byla venku tak málo a na krátkou dobu, takže o ní nelze říct nic víc. Sophie byla vzor síly, který je nástrojem lásky a ta je vším. Hezká myšlenka. Autorka se nebála ublížit hrdince, a že těch pokusů bylo. Mohlo se to jevit jako náhoda, že všechno jen štěstím zvládla a ani vlas je jí u toho nezničil, ale právě tomu tak úplně nebylo - ta holka si užila. A co pak to nevědomí, kdy hodiny dojdou?
Na cestě jejím příběhem a dobrodružstvím bylo mnoho dalších postav, které sehrály velké role. Samotná královna Adelaide, žena, která se možná odlišuje od té jen zlé královny. Bylo mi jí líto. A je to zase o tom, co dokáže autorka, že ukáže ten pohled za oponou, který nikdy nebyl spatřen. Dí čtenáři možný scénář, který ho nikdy nenapadl. Haakon, princ, kterému jsem chtěla věřit, i když jsem ho podezírala už na začátku, zklamal mě. Sedm mužíků, ty jsem si oblíbila hned, hrozně mě bavili, měli dobrá srdce. A tady rozhodně můžu prohlásit, že poprvé přiznávám, že ten pavouk byl zlatíčko, líbil se mi a sama bych ho objala. (Jinak na tyhle tvory leda tak s násadou od smetáku :D). Arno, který dělal to, co se běžně nedělá, pod přetvářkou - byl dobrosrdečný.
A nakonec Will, to je snad taková druhá hlavní postava, respektive, parťák do dvojice k princezně. Toho kluka jsem si oblíbila, líbil se mi - chytrý, statečný, nesobecký. Jeho příběh, rodina. Příběh doprovázely i další postavy - především Corvus a jeho sestra. Zajímavá vsuvka, svým způsobem tam patřily, jen v nečekaném ztvárnění. I ta jejich poslední kapitola byla na místě, protože oni nikdy nezmizí. Jen se přesunou. Všichni.
Děj byl plný akce, zvratů a musím říct, že se autorka nebojí i brutality a krutosti. Ten příběh je takový syrový, ale i krásný a dokonale to k tomu sedí. Pracuje se tam s protiklady, obecně zlo a dobro. Rozhodně jsem se nenudila, bavilo mě to a pohánělo mě to dopředu. Bylo to napsané tak zajímavě mnoha směry a významy, jako autorčina předešlá kniha. Velmi netradičně. Rozhodně není stejná. Proto asi úplně není fér tyto dvě knihy srovnávat a já to rozhodně nemám v plánu.
Takováhle verze pohádky se mi líbila, užila jsem si to. Nemám co bych vytkla. Skvěle vymyšleno i napsáno. Postavy sympatické nebo smutné. Těžko říci, kdo byl skutečným padouchem. Autorka tohle vykreslit umí. Umí přidat něco, co normálně nikoho nenapadne, a právě to je na tom to nejlepší, až fascinující. Za mě určitě ano. Pokud by se pustila do dalších adaptací na slavné pohádky, určitě si mě už dávno získala jako čtenáře, takže by nebylo nad čím přemýšlet a rozhodně bych se do nich pustila. Tohle určitě mohu doporučit a za mě si to těch všech pět hvězd zaslouží. :)

24.04.2021 5 z 5


Když jsme se poznali Když jsme se poznali Sarina Bowen

Na knihu jsem se těšila, protože anotace byla hodně zajímavá. Dalo by se říct, že je taková nová, originální, aspoň v podobném žánru, a alespoň, co se týče toho vozíku. Byla jsem na to zvědavá, takže jsem neváhala a sáhla po ní. Styl mi seděl skvěle, rychle a snadno se to četlo a klidně za mě to mohlo mít víc stránek, střídání postav mi vyhovovalo. Musím se přiznat, i když ostatní knihy mám v plánu, ještě jsem od autorky ani ve spolupráci s ní, nic nečetla, takže mě čekala další novota a možné překvapení.
Hlavní hrdinku Corey nebo spíše Callahanovou jsem si hodně oblíbila. Byla to fajn holka, která měla teda sakra pech s tím, co se jí stalo. Pokud tohle nikdo sám nezažil, asi to nedokáže úplně procítit, ale osobně jsem se o to snažila a byla znát ta naštvanost i bezmoc, vděk. Překvapilo mě, čím vlastně byla před tím, jakým sportem se zabývala a líbilo se mi to. Musela jsem jí držet palce a byla jsem za ní ráda, že se jí daří. Líbil se mi její postoj a vyjadřování. Rozhodně žádná chudinka, co by si nechala něco líbit, uměla si jít za svým.
Nevím, co to všechno obnáší, jak to pořádně vypadá, jak to probíhá - každodenní rutina či mobilita těch lidí, takže nesoudím a ani si to nedovolím, přesto mi aspoň v tomto vyprávění některé věci přišly až jednoduché a lehké. Jako - jo, mám vozík a berle, ale jinak je to v pohodě. Chtěla bych věřit, že je to v pohodě, ale s největší pravděpodobností není. Každopádně podobným naší hrdince musím smeknout, jste bojovníci, každým coulem a držte se.
Druhý hlavní hrdina Hartley - proč ne "jméno", ale Adam by snad bylo lepší, alespoň v jistém osobním směru. Ale tak, zase mi to nevadilo. Ten kluk mě okouzlil a uzmul si moje srdce hned, a bez debat. Byl neskutečně vtipný, bavil mě a líbil se mi, kým byl. Upřímně jsem nerozuměla, proč je s někým tak úplně odlišným, i když pár důvodů se teda našlo, ale rozhodně nebyly hlavní, ne? A snad víc jsem nerozuměla Stacii, proč s ním byla. Přeci taková světa znalá dámička. Ta holka byla... "hrozná", ale na konci zas překvapila, to jí musím nechat, i když to nebylo žádné velegesto. Měla jsem za Hartleye radost, jak jeho příběh na konci změnil směr k zajímavému a snad lepšímu, co se rodiče týče.
Ti dva mě bavili, byl to skvělý tým ať už na hráčském poli před obrazovkou anebo mimo ni, ve škole. Bezvadní kamarádi, kteří jimi pak nebyli, protože každý chtěl na jinou, vyšší pozici. Na jednu stranu toho kluka musím obdivovat, protože se "nebál" chtít holku, která je na vozíku, neviděl její handicap jako překážku, a to chce nejen odvahu, ale především velkým obdiv. Tohle se přece úplně běžně neděje. Dneska se hraje na dokonalost, a ta v tomhle příběhu rozhodně v tomto smyslu není. A o to, to bylo krásnější.
Tenhle příběh ačkoliv se zdá, že je trochu drama, tak tomu tak není, naopak, je to hrozně milý až kouzelný příběh, kterému nejde něco výrazného vytknout. Samozřejmě, téma není sranda, ale jsou horší/vážnější dramata. Tady je to odpočinkové čtení, kde držíte palce hlavním hrdinům a sledujete, jak se to všechno vyvíjí a následně si to užíváte s úsměvem na tváři. Ten příběh zasazený do školního prostředí byl opravdu hezký. Líbilo se mi to a bavilo, dokázalo mě to i překvapit a rozesmát. Možná někdo mohlo být něčeho víc a někde něčeho míň, ale to jsou jen drobnosti, respektive osobní vjemy, žádné kazy. A co je důležité, že tahle dvojice k sobě fakt prděla. :)
Fajn byly i ostatní postavy a ačkoliv se úplně až tak moc neodhalil Bridger, že by o něm člověk měl dokonalý obrázek, tak mi tady připadal prima a těším se na jeho vyprávění, jeho knihu. Autorka mile překvapila, takže se vůbec nebráním se s ní zase potkat v jiné knize/sérii. Tohle rozhodně doporučím a hodnotím všemi hvězdami. :)

21.04.2021 5 z 5


Neměli bychom Neměli bychom Vi Keeland

Na Vi a její knihu jsem se hrozně těšila, ona (sama) je prostě jednoznačně sázka na jistotu, každá z její knih, z této "edice", byly skvělé, takže jsem rozhodně nečekala snad něco jiného. Tím pádem, hned jak mohla vypadnout z tiskárny, jsem po ní chmatala. Kniha se hrozně rychle četla, vlastně téměř sama, neuvěřitelná čtivost. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Skvělý, příjemný styl, který mě bavil, střídání postav, hrozně vtipná věc, z obličeje mi nemizel přitroublý úsměv nebo jsem se smála nahlas. Vážně v tomto ohledu to bylo hodně povedené, vynikající práce.
Hlavní hrdinka Annalise jsem měla hodně ráda. Líbilo se mi, jak i když šlo o hodně, tak se snažila jít správnou cestou, tedy vše, aby bylo fér. Měla svoje mouchy, respektive strachy, ale snažila se s nimi bojovat/fungovat. Byla svá. Dokázala toho hodně a držela se. Mrzel mě promarněný život po boku Andrewa, byl to pitomec. Taky měla svatou trpělivost a pevné nervy v jednom, v přítomnosti Bennetta.
A Bennett je druhý hlavní hrdina, který byl naprosto úžasný. Ten chlap si mě získal okamžitě, ukradl mi srdce a byl neuvěřitelně vtipný. Hrozně mě bavil, jeho průpovídky, slovník, činy. Užívala jsem si jeho přítomnost/společnost neskutečně moc. V tomto případě to byl on, kdo měl to špatný v životě, co ho potkalo a nebylo to zrovna příjemné. Chápu, že to s ním zatřáslo. Ale byl to bojovník. Líbil se mi vztah s Lucasem, co pro něj dělal a mrzel mě osud Sophie. Ačkoliv, kdyby to bylo jinak, tak by byl jiný i tento příběh, a to by byla škoda, protože je skvělý. A taky se mi líbil Bennettův koníček kreslit superhrdinky. :)
Ti dva si hodně sedli. Byla to dvojice, která se klasicky staví proti sobě, škádlí, až si propadnou. Bavili mě. To jejich kočkování stálo za to. Hodně pro sebe dokázali udělat a nebyli vůči sobě brutální, podlí. Zasloužili si přesně to, co dostali. Přes pár klacků, co jim napadaly pod nohy se dostali do krásného cíle. Člověk by jim to snad záviděl. :D
Co obrovsky cením je děj, to zařazení. Vypadá to jako něco, co už tu bylo nespočetněkrát, jako šablona - nová holka nastupuje do velké firmy a protiklad je velké zvíře, které jí nemá rádo, ale nakonec podlehne - ale není tomu tak. Jasně, určité prvky tam byly, ale zároveň i ty odlišnosti, kterých si cením víc. Nebyl to vztah šéf a sekretářka, byli si rovnocenní. Nebyl to bohatý frajírek, generální ředitel, co se narodil se stříbrnou lžičkou v puse a chudá ubohá holčička, která se dostala do velkého světa. Ne, i tady si byli vyrovnáni. Nebyli to boháči ani chuďasové. Dřeli, aby se dostali tam, kde jsou. Mimo jiné, když jsem u toho Zvířete - přirovnání chlapů k postavičkám od Disneye se mi líbilo, bylo to opravdu zajímavé. :)
Té knize nemám absolutně nic, co bych snad vytkla, ani omylem. Bylo to naprosto úžasný, oddychová, romanticko-erotická záležitost, která mě rozesmívala, s postavami, které jsem si zamilovala (především Bennetta). Bylo to vážně hodně dobré. Epilog, taky překvapil. Na epilogy jsem trochu vysazená, že mají většinou sklon se utopit v cukru a ta poslední tečka za dobrým příběhem prostě hrozně vyhoří, ale ačkoliv tady samozřejmě nějaký ten klišé prvek nesměl chybět, tak mám dojem, že je vše v pořádku. Nebyl sladký, stále mám všechny zuby.
Jsem moc spokojená, až nadšená ve všech ohledech a možná mě jen mrzí, že příběh netrval déle, vážně rychle jsem ho zdolala. Byla to opravdu dokonale vyvážená směska, vynikající příběh. Rozhodně doporučuju, protože si to nic jiného nezaslouží, včetně hodnocení plným počtem! Tohle se zase jednou skvěle vydařilo. Těším se na setkání s další novou knihou od Vi. :)

17.04.2021 5 z 5


Milosrdná vrána Milosrdná vrána Margaret Owen

Na tuhle knihu jsem se prostě těšila, to bez debat, ale pořádně jsem nerozuměla tomu hodnocení, to, že tomu zatím nikdo nedal plný počet. Nějak se mi nechtělo věřit, že by ta kniha mohla být "nic moc", když jsem pozorovala spíš opak. No, tak jsem se o tom chtěla sama přesvědčit. Teď už to ale chápu. Jsem jen malinko zklamaná a je to škoda, protože tohle mělo jako celek obrovský potenciál. Abych byla upřímná, na tu formu vyprávění jsem si musela zvykat, přeci jenom se teď spíše setkávám s vyprávěním z první osoby, ale dalo se to. Čtivost byla, takže jsem ji i relativně rychle přečetla. Jenže mi tam něco nevonělo. Snad to nebylo tak učesané, snad se tam sdělovalo něco bez důležitých slov, snad v tom příběhu jeli na domněnky mezi sebou a byla z toho pointa, která mi osobně unikla nebo spíš nedávala smysl. Důležité věci nedotažené, nevysvětlené, respektive nevyřčené. Prostě... V tomhle směru z toho mám hrozný dojem. Nebylo to samozřejmě stále, ale bylo toho tam dost na to, aby mi to vadilo.
Hlavní hrdinka Fie nebyla špatná, naopak jsem jí měla celkem ráda a fandila ji. Nijak jsem jí nezáviděla úlohu, kterou jako Milosrdná vrána měla ani vlastně život. Tu misi, ten úděl bych ještě chápala, ale to, že jejich život je jen o cestování, navíc o nebezpečném, kde nasazují vlastní krky? To teda ne. Jediné, co mi na ní teda vadilo, byl věk. Proč nebyla starší, sakra? Tohle mi tam nepasovalo. Protože mi přišlo neadekvátní, jak se ta šestnáctiletá, byť ostřílená, holka chovala. V některých scénách či výrazech to bylo mimo.
Druhý hlavní hrdina a vlastně i třetí hrdina byl Jestřáb Tavin a princ Jasimir. Princ byl fajn, neměla jsem s ním problém. Většinou jen postava, která čeká, poddá se, ačkoliv se snaží rebelařit. Však Tavin? Ten byl něco jiného. Postava, která si mě zcela získala. Líbil se mi jeho charakter, humor, průpovídky. Měla jsem ho ráda a se zájmem jsem sledovala jeho kroky. Ani tyhle dva dohromady neměli jednoduché bytí, které se nezávidí, i když jeden z nich je princ.
Co se týče romantické linky. No... rozhodně mohla být lepší. Pravdou je, že to pro mě nebylo nejhorší, dalo se to. I když... když Fie přidáme pár let, tak by se k sobě i hodili, přeci jenom ta odlišnost, určitá nevraživost teď dost letí a prostě bere, ale vzhledem k tomu, jak dlouho ten příběh časově trval? Milujou se už po měsíci a fous? Opravdu?
Ten svět, který nám autorka předložila je za mě dost originální, propracovaný, dost dobré fantasy, které se mi moc líbilo a bavilo, a to v mnoha aspektech - postavy, mluva, kasty, prostředí, atd. Bylo i fajn to, že se objevilo něco, co je svým způsobem tabu anebo to není rozhodně tak časté - druh antikoncepce, zmínka o krvácení, sex, orientace. To, že se celá kniha procestovala je logické, nevadilo mi to a neshledávám to za kaz. Akorát, to v jaké formě to bylo napsané, respektive nenapsané, mi dělalo zmatek a vyvolávalo to ve mě pocit složitosti. Nebyl to rozhodně jednoduchý svět a ještě to ztěžovalo tohle. Obrovský kaz, tohle čtenář prostě nechce. Občas jsem se vrátila na předchozí řádky, zda jsem něco nepřehlédla - ne, nepřehlédla. Chci tomu rozumět a pochopit to. Ne, dostat něco, co si musím domyslet sama anebo to přejít, protože na to stejnak nepřijdu a vzniká díra, která nelze vyplnit, ale táhne se semnou pořád dál. Prostě tam jednoznačně chyběly informace. Škoda.
Do plusu musím přihodit to, že se tam stále něco dělo, pořád byla nějaká akce, menší nebo větší, rozhovory. Nenašla jsem místo, kde bych se nějak nudila. A musím taky pochválit obálku, je vážně úchvatná.
Jak jsem zmiňovala, teď už chápu to hodnocení. Strašně jsem si přála to zvrátit a dát plný počet, jenže to vážně nejde. Ta kniha mi to nedovolila. Kdyby si s tím autorka vyhrála ve smyslu: bylo řečeno, co má být, aby bylo vše jasné, trochu to stylově učesat, alespoň hlavní hrdince přidat zletilost, přihodit uvěřitelnější romantickou linku, která by na konci nemusela být klišé - bylo by to všechno skvělí.
Konec knihy je ale za mě trochu nečekaný, aspoň v několika aspektech, proto to znamená, že člověk potřebuje další díl, aby se to mohlo všechno rozklíčovat, přeci jenom, stalo se tam toho dost. Upřímně doufám, že se toho druhého dílu dočkáme, byla by škoda, kdyby to bylo jinak. Začínám se těšit, ale především jsem zvědavá. Mělo by nás toho čekat dost. Taky nemám problém doporučit a hodnotím 4*,ačkoliv s odřenýma ušima. :)

15.04.2021 4 z 5


Studie kouzel Studie kouzel Maria V. Snyder

Jednoznačně po dočtení Jedu to hned chtělo pokračování, které jsem měla možnost zanedlouho získat. Stejně jako první díl měl tenhle čtivost, takže to pěkně odsýpalo. Autorka ze svého standardu tedy nepolevila, což je jen dobře. Navíc, co cením je, že to začalo téměř tam, kde to skončilo.
Hlavní hrdinka Jelena byla fajn. Oblíbila jsem si ji hned v úvodu jejího příběhu a jinak tomu nebylo ani tady. Měla jsem jí ráda a líbilo se mi, že to byla postava, která činí, vždy a všude. Že to není jen postava, která tak nějak se založenýma rukama čeká, až jí někdo tu cestu proklestí. Naopak - byla statečná, tvrdá a přemýšlela. Žádný sobec. Jen musím v té akčnosti snad vytknout, že jí autorka připravila až moc klacků pod nohy, respektive celému tomu příběhu, neřešilo se jen její kouzlení, ale spousta dalších věcí kolem. Až jsem měla dojem, že je to až moc. Možná by neuškodilo, jednu, dvě akce ubrat. Neberu to však jako výrazný kaz, který by zkazil celou knihu, to vůbec.
Druhý hlavní hrdina Valek měl jen málo prostoru, pravda, ale když už nastoupil na scénu, tak se ukázal v tom nejlepším světle. Možná stejně jako u Jeleny - až moc - v dokonalém. Přeci jenom vzhledem k tomu příběhu by asi neškodilo trochu toho lesku ubrat. Ale jinak bylo příjemné se s ním setkat. Člověk mu prostě fandí, včetně hlavní hrdinky i jako páru.
Třetí a čtvrtý hrdina, které bych zmínila jsou Leif a Cahil. Leif jako bratr Jeleny mi byl od začátku dost proti srsti. Nerozuměla jsem jeho postavení vůči sestře. Má nelibost trvala opravdu dlouho a nejsem si jistá, zda vůbec skončila, i když to na první pohled vypadá, že už je to v pořádku. Zaznělo tam z jeho strany dost sobectví a až nesmyslných myšlenek. No, budiž. A co se týče Cahila? Nevadil mi, naopak to byla postava, která to opět zpestřila anebo dokonce pár kapek toho nebezpečí přidala. Prostě další takový darebák, protože těch není nikdy dost a zároveň se vždycky nějaký objeví. Jeho myšlenky byly logické, až teda na ten "výkyv", který měl být snad polevením a romantickou vsuvkou. Ta se jednoznačně nepovedla. Nemůže být absolutně řeč o něčem jako milostném trojúhelníku. Tohle autorka nezvládla nebo to prostě neumí - abych byla upřímná, mám dojem, že ani mezi hlavními hrdiny v Jedu to nezvládla nijak dobře. Buď to měla napsat jinak, aby se ten příběh osvěžil v tom romantickém směru nebo to tam vůbec nedávat, protože pak nedává smysl, jak rychle se k ní zase Cahil obrátil zády. Navíc Jelena ho měla totálně na háku.
V příběhu/knize se pořád něco dělo, nemůžu říct, že ne - stále nějaká akce (místy možná na škodu, takže bych pár stran ubrala). Jen jednou jsem narazila na místo, které pro mě bylo hluché, nijaké až nudné, které mě moc nebavilo. Však akceptuju takový poklesek vzhledem k dalšímu dění a vývoji, jen tomu nerozumím. Někdy mi taky přišlo, že některé náhody jsou až moc okatě nasnadě anebo různé pohnutí dějem uměle vytvořené, aby se Jelena dostala tam, kam měla. Což mě vzhledem k Jedu mrzí, protože tam nic takového nebylo.
Příběh mě ale bavil a líbil se mi, ačkoliv to bylo totálně něco jiného (svět) než ve striktním Jedu. Bylo hodně znát, jak jsou ty země jiné, ve všech ohledech. Skvělý protiklad. Mihlo se tam dost postav, které byly fajn, ale byla jsem ráda, když se objevil Janko a Ari - snad jako bych se vrátila s Jelenou domů. Nebyli jsme ochuzeni ani o lidské zrůdy a jejich činy, které autorka teda umí vykreslit. Těmto věcem nemám co vytknout. Dokonce jsem sama do poslední chvíle netušila, jak se Jelena rozhodne, jak to vůbec dopadne. Bylo tam dost překvapivých momentů, předvídat nelze v jejím jednání a krocích.
A jak jsem psala na začátku, že první díl potřeboval hned navázat na druhý, tak i v tomto případě to není jinak. Kouzla nutně potřebují pokračování, na které se těším a jsem upřímně zvědavá, kam se zase dostaneme, co všechno prožijeme. Tohle autorka zvládá moc dobře. Musím doporučit a co se týče hodnocení, bohužel jsem tam našla něco, co mi nešlo moc pod nos, takže musím trochu srazit, ale i tak je to vysoký a krásný počet hvězd, takže směle do toho. :)

12.04.2021 4 z 5


Neopouštěj mě Neopouštěj mě Laura Kneidl

Právě jsem dočetla. Druhého dílu jsem se nemohla dočkat, protože, co si budeme - ten konec první části byl zkrátka na čtenářovu sebevraždu. Je to hrozně fajn a zároveň ten stav nenávidím, když kniha končí napínavě a pokračování v nedohlednu, ale co... dočkala jsem, se a to je důležité! Pokračovalo to ve stejném duchu, tudíž příjemný styl, tempo a dobře se to četlo.
Hlavní hrdinka Sage, holka, která si zažila šílené věci, a kterou jsem měla ráda byla stále v pohodě. Můj vztah a pohled na ni se nezměnil. Jak jsem psala k předchozí knize - to, co si zažila si nemůžeme pořádně představit, natož pochopit její pocity, chování, pokud jsme tím sami neprošli. Dokážu akceptovat její kroky, činy, snad jí i porozumět v pocitech a že to prostě nejde hned a všechno potřebuje čas, přesto si asi dovolím jednu malou poznámku. Není to však vyloženě výtka. Ta holka se nakonec dokopala k tomu největšímu kroku, který ji čekal a který byl zatraceně těžký. Jsem za ni ráda a fandila jsem jí, ale přeci jenom... nebylo zbytečné to utrpení tak dlouho protahovat? Copak vážně nevěřila svému okolí - Lucovi především nebo mámě? Měla to udělat dřív! Ušetřilo by to mnohé. Její trápení, náš čas i stránky, které se mohly věnovat jiným věcem.
Luca, druhý hlavní hrdina, který si mě získal už dávno byl samozřejmě skvělý. K němu nemám absolutně nic. Měla jsem ho hrozně ráda a líbilo se mi, jak se choval, a to za každé situace. Měl právo se zlobit a dělat hloupé kroky, měl právo se cítit dotčený, uražený. Líbilo se mi však, jakým byl uvnitř. Ochotný se pro druhé, které má rád, obětovat, rozdat se, pomoci. Měl vážně zlaté srdce! I když sám měl taky trable.
Ti dva k sobě hledali cestu, kterou už měli trochu předšlapanou. Bylo jasné, že žijí pro sebe a bylo příjemné sledovat jejich kroky, vžít se do jejich pocitů. Sledovat, jak jsou si navzájem oporou. Na to, jak vlastně byli mladí se chovali k sobě i samostatně prostě neuvěřitelně, hezky.
Taky jsem u prvního dílu zmiňovala tu partu přátel, co měli kolem sebe. Byla fajn a líbila se mi. Jen mě asi trochu mrzí, že jsme se k nim nedozvěděli víc, opět. Jediný, o kom byla více řeč byl Connor, a to bylo málo. Byla jsem na ně zvědavá a fakt mě to zajímalo, proto, co se týče tohohle, ta kniha potřebuje pár stránek navíc. Fakt je škoda, že nevím, jaké vztahy vznikly a jestli vůbec.
Děj pěkně plynul a rozdělila bych ho do několika fází, ne nutně za sebou - hledání se, oddalování a sbližování se a především také vyústění toho dramatu, který tam hrál taky podstatnou roli. Sage to dokázala a byla jsem na ni hrdá, o tom žádná. Scény, kdy se setkala s Alanem nebo ho konfrontovala se mi líbily, možná bych je trochu ještě okořenila, i když... samo o sobě celá tahle problematika byla zkažená dost. Takže mi to nijak nevadí anebo si nestěžuju. V některých místech mám ale trochu dojem, že se zbytečně "něco" řešilo dlouho, co nebylo úplně podstatné a někde to autorka uspěchala. Není to ale vyloženě kaz, protože jako celek je to opravdu povedené.
Jsem ráda i za epilog, který byl nohama na zemi, nic přeslazeného a klišoidního. Naopak - opět jsem byla překvapená tím, jak se tak mladí lidé uspořádali. Možná to bude tím, že si jsou souzení, nikoliv věkovou kategorií.
Kdybych to měla zakončit, tak jsem spokojená, moc se mi tenhle příběh líbil a myslím, že se povedl. Je to milé, romantické, oddechové, potěší i vzbouří emoce vzteku. Dobře se to čte. Dobrá směska. Takže neváhám doporučit. Co se týče hodnocení, za ty drobnosti musím trošičku srazit, takže - 4,5*. :)

07.04.2021 5 z 5


Chobotnice Chobotnice Paulina Świst

Upřímně jsem se pokračování Kolotoče trochu obávala, a to díky tomu, že právě Kolotoč mě zklamal. Obávala jsem se, že bude v podobném duchu, přesto jsem doufala, že tomu tak nebude. Díky bohu nebylo to tak a hrozně mě to těší. Jako bych zase poznávala Paulinu - ten její styl, postavy, natřískaný děj, takže upřímně nechápu, co za error první díl byl.
Hlavní hrdinka Lilka byla fajn, měla jsem jí ráda. Byla to taková ženská, co je pěkně ostřílená - činy i sprostými slovy, nenechá si nic líbit a na druhou stranu umí být i důvěřivá, toužící a naivní. Lilka mi nijak nevadila, jen ta naivita, kterou disponovala - smýšlela nebo činila - přeci jenom, byly tam nesmyslné kroky, když vezmeme v potaz vše okolo, mi trochu kazila dojem. Úplně jsem jí nevěřila, že by mohla být taková idiotka - jak o sobě občas říkala. Chápu, když si na něco ženská hraje, na blbku kvůli chlapovi, jenže ona si místy na tohle nehrála, takže jí opravdu byla. Mátlo mě to a moc mi to k ní nesedělo, abych byla upřímná. Naštěstí to nebylo nic, co by mě iritovalo.
Hlavní hrdina Michał mě bavil. Byl to drsný týpek, co se s ničím nemaže. Možná to vypadalo, že mu místy chyběl i nějaký lidský pud sebezáchovy. Šel do všeho po hlavě, ačkoliv si to uměl promyslet, byl upřímný a ochotný riskovat. Jeho minulost, i když nebyla nijak rozebraná, se mi líbila, netypická.
Ti dva spolu byli párem, kterým to klape, byla cítit chemie. Roli měli jasně danou, Michał měl hlavu pořád na krku, tedy při zemi, za to Lilka ji měla v oblacích. Protiklady. Ale sedli mi skvěle. Jejich romantická linka se mi líbila.
Jelikož tahle kniha nemá kapitoly, ten styl se mi líbí, prolínání vyprávění obou hlavních hrdinů. Každopádně, můžu říct, že to mělo nějakou kapitolu, kde vyprávění zase skočilo na hrdiny z minulého dílu Olku a Orla - kteří mi teda moc nesedli a fandit jsem jim nemohla. Překvapilo mě to, trochu nemile, abych byla upřímná, že jsem se s nima potkala a musím říct, že min. Olka je pěkně blbá. Nevím, co je pro ni víc, zda láska nebo život/"svoboda". Ale určitě to bylo dobré navnadění na třetí díl.
Příběh Chobotnice se mi líbil, bylo to hodně vtipné a rozhodně pěkně nabyté akcí. Bylo fajn, že se střídaly postavy z předchozích knih/série. Četlo se to samo a pěkně rychle. Oproti prvnímu dílu tohle bylo skvělé. Takže jsem vážně jen zvědavá, co bude dál, protože tohle nejsou jednotlivé příběhy v jednotlivých knihách, ale tohle všechno spolu souvisí.
Tento díl hodnotím hodně vysoko, nejen, že je to na místě, ale i oproti Kolotoči a samozřejmě doporučím dál. Tady už Paulinu budete zase poznávat. :)

01.04.2021 5 z 5


Studie jedu Studie jedu Maria V. Snyder

Knihu jsem si chtěla přečíst, ale trvalo by mi to asi delší dobu než bych se k ní dostala, ale díky jednomu urputnému Poupátku jsem k tomu přistoupila dřív. A udělala jsem dobře. Musím hned na úvod říct, že jak je ten příběh "starý", tak mi ale do dnešní doby pasuje neuvěřitelně skvěle, je přímo nadčasový - děním i postavami, především jednou, za zmíňku stojí Velitel. Musela jsem obdivovat to umění. Proto je vlastně jedno, že je vydaný až teď. Četlo se to hodně dobře a rychle, styl mi seděl a nemohla jsem se jen tak odlepit.
Hlavní hrdinka Jelena mi seděla hodně, měla jsem jí ráda a prostě jsem jí se zadrženým dechem držela palce. Vůbec jsem jí nezáviděla, co musela absolvovat, natož její minulost, která byla brutální. Líbilo se mi, jak se snažila, nevzdávala to, s ničím se nesmiřovala. Byla silná a odvážná. To se u "zlomeného" člověka jen tak nevidí. Už jenom ta první volba - umřeš nebo můžeš umřít později - byla zatraceně těžká! Jelena mě bavila, nenašla jsem na ní nic, co by mi bylo proti srsti, takže ano, takováhle hlavní hrdinka byla výtečná.
Druhý hlavní hrdina Valek se rozhodně nezdál jako jasná postava. Byla to taková liška mazaná. Uměl se přiklonit do obou stran. Takže jsem leckdy přemýšlela, jakou hru to hraje. Byl skvělý. Líbilo se mi, že se v něm jen tak nedá číst, tudíž mě dokázal překvapovat. Bylo příjemné se dozvědět i něco malinko o jeho minulosti, ačkoliv mám dojem, že ještě něco důležitého nám nebylo řečeno.
Co se týče těch dvou a romantické linky. No. Byla jsem upozorněna, že je to zatraceně pomalé a vlastně úplně nevýrazné, ale že se to ke konci změní. Dobrá, počítala jsem s tím. Ale... bylo to nic, nic, myšlenka, nic, myšlenka, nic a pak prásk. Jelikož jsem romantická duše, tak tady v tom případě mi to během toho příběhu ani nechybělo (světe, div se), nebo nebylo to nic, co by mi na tom vadilo. Opravdu ne. Jen... nevím, ke konci to alespoň pro mě bylo tak nějak náhlé vyznání a činy. Možná proto, že celou dobu fakt nic a pak bum. Úplně jsem tomu nemohla věřit, vůbec mě to nechytlo za srdce, a to mě svým způsobem mrzí. Takže takové nijaké, ale i tak mohu prohlásit, že mi to nevadí vůči celému příběhu.
Protože ten byl fakt neskutečný. Plný akce, nebylo jediné místo, kde by se něco nedělo. Nebezpečí, intriky a smrt na každém kroku. Stránky jsem hltala. Nic předvídatelného, naopak. Hrozně se mi to líbilo a moc mě to bavilo. Emoce mi ten příběh taky rozvířil, jednou naděje, pak vztek, bezmoc, radost. Postavy skvěle pracovaly, i ty vedlejší. Díky některým se mi teda otevírala kudla v kapse, to musím přiznat, ale byly i takové, co jsem si hodně oblíbila. Ale celek jako takový byl hodně, hodně povedený.
Díky tomu se taky těším na druhý díl, mám představu, kam nás vítr bude vát, ale určitě mě autorka neskutečně překvapí jako v Jedu. Jsem napnutá jak kšanda. Hodně dobrá práce. Vážně se to moc povedlo. Proto ráda doporučím a hodnotím plným počtem. :)

30.03.2021 5 z 5


Tyran Tyran T. M. Frazier

Uf. Na knihu jsem se vážně moc těšila. Když jsem kdysi četla Kinga, byla jsem skoro unešená a hrozně mě mrzelo, že pokračování pořád neleze na světlo. Uběhlo pár let a konečně jsme se dočkali. Jak říkám, těšila jsem se hrozně moc, proto jsem neváhala a vzala ho do rukou hned jak jsem mohla. Byla jsem smířená, že si z Kinga pamatuju prd, ale pustila jsem se do Tyrana s vervou. To nadšení mě ale postupně opouštělo. Nemůžu se rozhodnout, který faktor mi to ničil víc. Buď to, že mě to prostě nebavilo, přišlo mi, že se hrdinové povahově změnili a mě to lezlo na nervy. Nebo to, že jsem to začala číst dejme tomu v počínající čtecí krizi? Nemám páru. Každopádně pro mě větší první polovina knihy byla strašná. Proto jsem jí taky tak dlouho četla, jsem z toho zklamaná. Však po té hrůze přišla konečně pasáž, kde se začalo dít něco pořádného, něco, co mě chytlo a bavilo, něco, co mě nakoplo to prostě téměř na jeden zátah dočíst.
Ačkoliv si nepamatuju charakter a chování hlavní hrdinky - Doe/Ramie/Štěně - v Kingovi, tak tady se mi nijak zvlášť nelíbilo. Byla to jednoduše blbka. Hrála si na rebelku, která je ale zároveň naivní. To její drsňáctví mi lezlo krkem, bylo to tak mimo. Na každého házela ramena, ale pak na scénu přišel King a nechala si vyndat mozek z hlavy, padla na kolena, nechala se ovládat, jako by tahle náhlá změna chování byla v pořádku. Ne, sakra nebyla. Bylo to náhlé, hloupé a nepochopitelné. Ta holka před tím chlapem neměla vůbec žádnou sebeúctu. Bylo jí vlastně jedno, co v tu chvíli je, hlavně, že jí ohnul. Nic jinýho pro ni snad neexistovalo. Ať už řešila cokoliv, vždycky a zcela nevhodně se jí do myšlenek procpal King. Ta holka mi vážně pila krev.
A ten týpek King? Neměla jsem proti němu v podstatě nic. Drsňák v drsným světě bez normálních pravidel. OK, to beru. Jen se mi nelíbil ten podivný zvrácený vztah, který měl s Doe/Rae. To oslovování Štěně? Přijde to jenom mě, že je to oslovení ponižující? Choval se k ní jako ke kusu hadru, který může ovládat (a ten hadr se s radostí nechal!), ačkoliv to maskoval velkou láskou. Ten vztah nebyl úplně zdravý. Vlastně ani jeden hrdina to neměl v hlavě v pořádku, co se tohohle týče.
Zmínila bych ještě Tannera, ten člověk se mi líbil a bylo mi ho zatraceně líto. Chápala jsem, že díky tomu, co se stalo, už to něco, co by rád, nemohlo být, protože Doe/Rae - pořád vlastně nevím, jak tý holce říkat - je jinde. Mohla se ale k němu chovat jinak, snad s citem či ohledem. Fandila jsem mu. Ale pak... ty vado.
Dlouho mi vrtalo hlavou, kdo je sakra Tyran. Měla jsem za to, že je to zároveň King - vlastně, určitě takový jedno z mnoha jmen má, jenže jsem se dost spletla a čekalo mě obrovské překvapení. Tahle část byla skvělá, ta mě nakopla a jsem za ni fakt ráda. Bylo to tak nečekané a vážně brutální! Nemile mě překvapila Tyranova identita a možná ve výsledku mě zklamalo, co se z něho stalo.
Samotný závěr je takový méně uvěřitelný, ale i tak se dal skousnout. Kdybych to shrnula, moje těšení na knihu ten příběh zabil. Na scénu přišlo zklamání a odkládání knihy. Slabá půlka knihy byla vážně dobrá, zbytek nestojí za řeč. Problém s hlavními hrdiny, především s hrdinkou. No, žádná sláva to není a mrzí mě to. Hodně. Pokud jste četli Kinga, je logické, že si musíte přečíst i Tyrana - je to prostě jeden příběh a ty knihy k sobě patří. Je to na každém z vás, zda číst. Hodnotím takovým středem, který neustále balancuje.

27.03.2021 3 z 5


Poskvrněná svatozář Poskvrněná svatozář Julie Johnson

Na tohle jsem se celkem dost těšila. Znělo to dobře, nově, zajímavě. Takže jsem nikterak neváhala a hned, jak jsem mohla, tak jsem knihu vzala do rukou. Pro mě takovéhle téma bylo premiérou, ačkoliv tuším, že podobné knihy existují, však pro mě je hodně originálním kouskem. Četlo se to skvěle, báječný styl a fakticky se nedalo odtrhnout. Knihu jsem se snažila šetřit, jinak bych ji slupla za několik hodin. Je škoda, že to má "tak málo" stránek. Snesla bych víc. Rozhodně si mě autorka získala, takže už teď se nemůžu dočkat pokračování, a to nejen vzhledem k tomu, jak to skončilo.
Hlavní hrdinku Emilii jsem měla ráda. Byla to normální holka, ačkoliv neměla celý život na očích pásku, tak stejnak byla násilně vhozena do úplně jiné dimenze, a které mi bylo kapku líto. Přesto jsem jí fandila a snad nedočkavě sledovala její kroky. Muselo to být drsný, to co následovalo a nebylo toho zrovna málo. Jejího kamaráda Owena jsem si oblíbila hned, jak se objevil na scéně. Bylo jasné, že ji má hodně, hodně rád, a proto mi ho bylo líto o to víc. Však to co udělal? Jako jo, chápu to, rozumím důvodům i okolnostem, ale i tak - bylo to hodně kruté podkopnutí nohou.
Druhý hlavní hrdina Carter přišel celkem dost zajímavě na scénu. Člověk si ho musel oblíbit hned v tom autě, to jinak nešlo. A to jsem neměla ani páru kým skutečně je. Měla jsem tušení, že to bude něco rádoby do přízně té rodiny, ale tohle bylo překvapení. Přesto není to taková ta klasika - vztahová. Každopádně líbil se mi, hodně. Co jsem nemusela je jeho ségra. Jako není otravná a snad možná ani ne-nesympatická, ale přesto se neuvedla na scénu zrovna, alespoň pro mě, dobře. A pak ty její věčný drogy? Otrava. Akceptuju ji, ale rozhodně nejsem jejím fanouškem. Tahle postava ne. Mimo jiné jejich máti bych kopla do hlavy - příšerná ženská. A tatíček král mě v jistém ohledu zklamal.
Děj byl takovým "úvodem"/začátkem něčeho velkého - věřím tomu, ale i ten stál za to - teda vážně jo. Žádná prasárna. Všechno, co se tam stalo - mě ohromně bavilo, směska toho, co se mi líbí a mám ráda. Jak jsem psala ze začátku, zajímá mě akutně pokračování - skončilo to lehce děsivě. Taky co bude s hlavními postavami, zda se k nim nebo mezi ně někdo třetí dostane a nebudeme si nic nalhávat, několik adeptů tam je - a každý má jiný zájem. Jsem napnutá jak kšandy.
Tohle není taková prvoplánová věc, jak chudé děvče ke korunce přišlo. Je to složitější - vztahově, monarchicky, protknuté navíc i nevyřešeným zločinem. Fakt mě mrzí, že ta kniha je tak tenká. Chci, potřebuju víc. Baronet měl zase šťastnou ruku! Navíc se mi líbí i fyzický obsah knihy - rodokmeny, erb i úvodní slovo autorky. Neobvyklé, pěkné. Celek jako takový byl milý, úsměvný, odpočinkový, romantický i napínavý. Za mě úžasný výběr.
Jsem moc spokojená, bavilo mě to a úplně mě to pohltilo. Postavy jsem si hodně oblíbila, fandím jim a soucítím s nimi, ačkoliv se vzájemně mohli projevit víc. Ale tak, to jistě přijde. Těším se na pokračování, jednoznačně, protože tohle potřebuju rozlousknout. Poskvrněnou svatozář mohu rozhodně doporučit, věřím, že to bude skvělá série a samozřejmě dávám plný počet hvězd. :)

26.03.2021 5 z 5


Leova šance Leova šance Mia Sheridan

Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem si tuhle knihu vzala hned po přečtení Lea. Naivně jsem si myslela, že tahle kniha bude něčím novým do příběhu, který jsem znala. Jakési pokračování s tou dvojicí, akorát z pohledu Lea a možná nějakým zábleskem minulosti. Prostě něco originálního, nového. Omyl. Velký.
Tahle kniha je braná přes kopírák prvního dílu, s rozdílem, že vypravěčem je tentokrát Leo a ještě s tím, že sem tam nám ukáže vyloženě něco vlastního, přesto to už člověk zná taky z první knihy. Našly by se možná tak tři momenty, které pro mě byly nové a které mě bavily. První díl mě nadchnul, byl to úžasný a silný příběh. Tohle? To mě nudilo. Nic mi to nedalo. Tu knihu jsem měla hrozně dlouho rozečtenou a nijak jsem se k ní neměla. Bylo to pro mě hrozné číst, nutila jsem se do toho. A tohle prostě špatně.
Upřímně nechápu, proč tahle kniha vlastně vznikla. Co tím autoři sledují? Krom výdělku teda. Nemám ráda tento typ knih, kdy čtete znovu to, co znáte. Je to totiž úplně jiné než poprvé. O ničem, otravné, horší. A ještě se mi nestalo, že by druhý díl byl nějak lepší, proto ani nechápu vlastně to hodnocení tady. Má to být naopak, Leo v červených číslech a Leova šance v modrých. Ach jo. A kdybych věděla, že tahle kniha je všechno tohle, nešla bych do toho. Ušetřila bych si mnohé.
Dokonce jsem i díky tomu pohledu na postavy lehce změnila názor. Jen teda v jistých scénách, ale vedlo to opět k tomu horšímu názoru. A to taky není nic příjemného. To dobré to překope.
Nejspíš nemá cenu dál o tomhle psát, protože nic nového to nebylo, co by si zasloužilo další slova. Za mě tuhle knihu nedoporučuju a upřímně mě to hrozně mrzí. Autorka je jinak moc fajn a psát umí, ale tohle byl pořádný přešlap vedle. A pokud knihu číst? Tak leda po sakra dlouhé době od Lea, jinak si zkazíte zážitek, očekávání mnohem víc.
S hodnocením bojuju do poslední chvíle. Ty světlé okamžiky, které se dají spočítat na prstech jedné ruky a ještě mi pár prstů zbude to rozhodně nezachraňuje, takže ani na nějaký střed to snad ani nemá. Z mnoha důvodů tak 2,5*. víc dát nemůžu. Nejlepší by bylo, kdyby se ty dvě knihy spojily dohromady, vyprávění na střídačku jako je to už běžné, a to by potom byla pecka. Škoda. Jsem zklamaná. :(

18.03.2021 2 z 5


Snít znovu Snít znovu Mona Kasten

Konečně jsem se Mony a jejího pátého příběhu dočkala. To čekání je pokaždé hrozné peklo. Ta ženská a její knihy jsou už srdeční záležitostí a jsem opravdu hrozně ráda, že jsem jednoho dne v tom knihkupectví na její první příběh úplnou náhodou narazila. Každopádně, dočkala jsem se a je mi líto, že to vlastně skončilo. Nejen kniha, která se čte rychle a úplně sama, ale i tahle série jako taková. Chci víc barev (knih) a už bych věděla i o dalších adeptech na svůj vlastní příběh. Opakovala bych se, kdybych tu psala dlouhou chválu na Monu a její styl a psaní celkově. Je skvělá a umí to báječně.
Hlavní hrdinka Jude mi rozhodně seděla bezvadně, neměla jsem s ní vůbec problém. Možná v jistých scénách prolévala slzy, které tam být úplně nemusely, ale co. Nebylo to naštěstí nic, co by mě životně iritovalo. Jude se mi líbila a bavila mě. Její příběh, respektive to haló, od kterého utekla nebylo zrovna závidění-hodné, to je pravda a proto mě to celkem mrzelo, co jí život připravil. Velká rána pro mladou holku, co si jen chtěla splnit sen. Ale její okolí - bratr (ten mě fakt překvapil v jednom směru a nejsem si jistá, zda mile, jinak jsem ho měla hodně ráda, bručounka :D), rodiče včetně samotných přátel byli úžasní lidé, takže měli pochopení a dokázali ji podržet, i když v to sama nevěřila a vyhýbala se tomu.
Hlavní hrdina Blake - toho týpka jsem zbožňovala už v předchozí knize, kde mi ukradl srdce. Měl zatracenej pech už na konci knihy Doufat znovu a k tomu se stala ještě tahle rána týkající se srdce, leckdy horší. Ach jo. Chtěla jsem ho obejmout. Bylo mi ho líto a zároveň jsem chápala, že je plný vzteku, který řádně dával najevo. Na toho kluka toho bylo moc a nevěděl si s tím moc rady - přeci jenom, je to rána jak z čistýho nebe, když otevřel ty dveře. Ale propracovával se tím k cíly pěkně. Pomáhali mu přátelé, které měl kolem sebe, kteří byli fajn. Chtělo to čas a pak jsem na něj byla hrdá. Na tom týpkovi jsem neshledala absolutně nic, co by mi nějak vadilo, naopak jsem mu držela palce. Zasloužil si to nejlepší. Byl skvělý.
Téměř vražedné ignorování, nenávist, zlost a i kočkování, které postupem času ustupovalo a měnilo se různými směry mě opravdu bavilo, užívala jsem si ho mezi hlavními hrdiny. Zároveň se k sobě ti dva hodili jako dva kusy skládačky. Vlastně všechny páry měli tu vlastnost, anebo Mona má ten unikátní um. Byla radost o takových lidech číst. Prožívat to všechno s nimi, prolévat slzy anebo se debilně usmívat na popsané stránky knih. Nechat si lámat srdce a pak si je lepit. Jo, bylo to bezva.
Je pravdou, že i když jsem něco málo odhadla - kupodivu :D, vůbec mi to nevadilo, pořád a stále jsem se příběhem nechávala překvapovat. Tak či tak se v různých směrech odhadnout absolutně nedalo. Proto až do poslední chvíle není úplně jasné, co bude dál. Člověk jako čeká, že to dopadne dobře, jenže stránky ubíhají a ono to tak pořád nevypadá. Sakra! Až má čtenář obavy.
Konec samotný byl jednoduše krásný, protože, jak název knihy napovídá, ti dva si dovolili snít znovu. Byla jsem moc ráda, jak to skončilo - smířením, upřímností, splnění snů, láskou,... oni si to zasloužili. Sem tam se i objevila zmíňka - respektive se použilo jen jejich jméno, o hlavních hrdinech této série, ale roli "větší" tam měla jen Everly z minulého dílu jakožto velká kamarádka Blakea. Už to nebylo tak propojené jako ze začátku. Možná škoda, ale upřímně mi to nijak nevadilo. Našly se tu jinačí, bezva postavy.
Jak jsem psala na samém začátku, je mi hrozně líto, že tahle série skončila. Bylo to úžasné. Ale vždycky něco končí a něco jiného začíná - tak to prostě chodí, a tak se už teď těším na další, novou sérii Mony, které se snad dočkáme už brzy. Tuhle "Znovu" sérii, ale doporučuji všem romantickým duším. Včetně samotného doporučení tohoto pátého dílu. Hodnocení opět nejvyšší, tady není o čem. :)

13.03.2021 5 z 5


Krev a med Krev a med Shelby Mahurin

Připadalo mi to jako celá věčnost, co jsem v ruce měla první díl, co jsem se tam chtěla vrátit - do toho světa, do toho dění, k těm postavám a konečně přišel díl druhý. Jenže on to není ani rok - což je neuvěřitelné a vlastně díky bohu. Každopádně, ano a konečně! Neskutečně jsem se těšila a pomalu jsem nemohla ani dospat, kdy budu mít ještě teplou knihu z tiskárny doma! :D A taky, je těžké okomentovat něco, abych se neopakovala s tím, co jsem napsala k Holubici, ale tak zkusme to. Pokračování se nese ve stejném, skvělém duchu jako předchozí kniha. Sice malé písmo, ale rychle se to čte, velmi dobře, vtáhne to do děje a nepustí. Ono se ani pustit nechcete. Výborný styl, střídání oblíbených postav, které je super. Fakt nerada jsem tu knihu odkládala a jen, když jsem nevyhnutelně musela. Spánek je na prd. :D
Hlavní hrdinka Lou, sarkastická, vtipná, provokatérská a sprostá čarodějnice byla výborná. Nezklamala mě, měla jsem ji ohromně ráda a dost jsem jí fandila. Přeci jenom to, co byl její hlavní problém byla víc než prekérka. Mimochodem, její matku vážně, ale vážně oficiálně nenávidím. Podělanej fanatik. Shnít v pekle by byla pro ni odměna. Doufám, že skončí opravdu velmi špatně. Na kusy, na popel, bolestivě. A o tom celém to bylo, vyřešit problém, však jsem jí to vůbec nezáviděla, a to z mnoha důvodů. Nic nebylo stálé, pořád se něco dělo, padaly klacky pod nohy, nepřátelé. Bylo znát, že se postava Lou mentálně vyvinula od prvního setkání dál. Místy jsem se o ní bála, jakým směrem se vydává, co podniká, co tím způsobuje, kvůli ní a i kvůli Reidovi.
Druhý hlavní hrdina Reid, můj chlapec milovaný, na něj jsem se těšila. Tady bylo znát o drobek víc, že jeho postava se dostala dál. Popíral to, nechtěl to přijmout, jelikož celý život proti tomu bojoval, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, po kouskách, jelikož to byl prostě on. Včetně hromady viny, kterou cítil, kterou si připouštěl. Měl neskutečně dobré srdce. Byl rozpolcený a hledal se. Jeho jistotou se stal někdo, kým dřív opovrhoval, jasně, že je pak člověk zmatený jak včela. Bylo mi ho tak líto, tak ráda bych ho utěšila a objala. Přesto všechno byl ale silný. Hodně. A tolik mě to těšilo. Kvůli němu samotnému. Líbilo se mi, jak se choval k Lou, co k ní cítil, co pro ní dělal, co pro ní obětoval. Oba to měli podobně, ačkoliv si toho navzájem někdy nevážili, vždycky to mysleli dobře, jen každý po svém si to přebral. Překvapilo mě dost věcí - jeho rodina, respektive sourozenci, matka i otec samotný.
Děj příběhu je jednoznačně a nepřekonatelně nepředvídatelný. Je to opět jízda, to bez debat. Vždycky jsem úplně zírala, co si pro nás autorka nachystala. Je to natřískané. Určitě to není něco, co by se pojmenovalo vycpávkou před samotným finále, to ne. Hodně se cestuje, hodně se shání, ať už informace anebo spojenci. Takže to může budit ten dojem, ale není tomu tak. Ohromně mě to bavilo, nenudilo, hltala jsem každou stránku, každou kapitolu každého z našich hrdinů. Dokázalo mě to rozesmát, rozněžnit, naštvat i úplně zlomit srdce. Šokovalo mě to, napínalo kšandy, bože... Dokázalo to mnohé a neskutečné. Vedlejší postavy a bylo jich celkem dost, které ale byly důležité jsem měla ráda, líbily se mi a celkem zajímavě dokázaly zamíchat kartami. Vlastně i postavy, se kterými jsem myslela, že se již nesetkám. Mnozí mě překvapili a rozbili na kusy - tohle teda ne! Ten závěr! Závěr mě zas rozstřelil. Zase jsem se dostala do situace, kdy potřebuju akutně pokračování - na které se těším, kterého se už teď chvíli po dočtení čerstvého druhého dílu nemůžu dočkat! Kriste pane. To budou muka zase. :D Věřím, že to bude senzační finále, které bude nabušené, zvrácené a šokující. Takové, kde se mi emoce budou střídat, jak na horské dráze. Takové, kde mi nebude stíhat bušit srdce.
Hrozně jsem si tu knihu užila. Opět jsem získala pěknou bichličku, ale přečtená byla hrozně rychle a teď mi to je líto, že mi ještě nějaká ta stránka nezůstala. Autorka a její svět, postavy, dění - jsou tak skvělé. Vysoká laťka. Jsem skutečně nadšená. Hodně povedená série a jsem fakt šťastná, že jsem na ni mohla narazit. A nešťastná, že se musím zase na dobu neurčitou rozloučit, chci zpátky - za Holubicí a Hadem pomazanými krví a medem. Plný počet a doporučení je tutová věc, to snad ani nemusím zmiňovat! :)

03.03.2021 5 z 5