Obviously komentáře u knih

Málokdy se styl ilustrace natolik hodí k příběhu, který je v komiksu vyprávěn, jako je tomu u Zátopka. Jakoby kresba sama o sobě sálala atmosféru dob dávno minulých. Lehkost dialogů, často i vážných, dodala příběhu na spádu, takže není sebemenší problém přečíst tento komiks naráz. Při čtení jsem pociťovala jakousi zaprášenou "národní" hrdost, ale zároveň také opět hrůzu z praktik komunistického režimu. Manželé Zátopkovi a jejich rozkošné hašteření mě vracelo zpět k víře v lidskost a důležitosti obyčejného lidského štěstí.

7 25.05.2020

Že to bude příběh předvídatelný a není možné od něj mnoho očekávat, mi bylo jasné už od přečtení anotace, ale i tak jsem chtěla tento typ knihy zkusit. Hezká obálka, Kodaň a hygge mě spolu ve spojení s kavárnou zkrátka nalákaly. Byla to past. Hlavní hrdinka byla tak naivní, že ani rádoby prozření, které jí mělo během příběhu samozřejmě přestavět životní priority, jí nepomohly k tomu, abych si k ní chtěla vytvořit jakýkoliv vztah. I ostatní charaktery vyskytující se v knize, byly tak ploché, že mě nezajímalo, jestli jim výlet do Kodaně něco přinese nebo ne. Vztah ústředních hrdinů mi byl po celou dobu úplně ukradený (ačkoliv bylo jasné, jak to s nimi skončí). Romantické scény byly tak nudné, že jsem se nutila očima nepřeskakovat na konec odstavce. Jestli je tohle odpočinkové čtení, potom určitě ne pro mě, protože já jsem se několikrát neubránila facepalmu. Jediné, co jsem si z této knihy odnesla, byla touha navštívit Kodaň a poddat se tamní atmosféře, u které jako u jediné věřím, že byla popsána aspoň zčásti autenticky (i když nepříliš obsáhle; i fyziologické procesy týkající se vzrušení hlavní hrdinky, byly popsány detailněji, avšak nepříliš uvěřitelně), a také náhlé nutkání navštívit IKEA a na chvíli si užít být obklopena hromadou severského designu.

11 18.04.2020

Povedená kresba a zábavný děj mě příjemně pobavily, takže jsem komiks přečetla jedním dechem a s velkým nadšením. Avšak nejsem si jistá, zda je to jeden z těch příběhů, který se vám vryje pod kůži a ještě za několik let na něj budete vzpomínat. Zážitek ze čtení je tady poněkud pomíjivý, zřejmě i proto, že hlavní zápletka je dost předvídatelná a moment překvapení se tudíž na konci příběhu bohužel nekoná. I tak na mě ale Mariniho podání udělalo dojem, ačkoliv prchavý.

3 18.04.2020

Jedině Édouard dokáže popsat příběh svého vlastního utrpení zcela odosobněným stylem, takže ho vlastně ani nevnímáme jako oběť, ale jakéhosi pozorovatele, který celé dění kolem sebe pouze komentuje. Své vlastní myšlenky dává zcela nepokrytě na odiv. V této knize, stejně jako ve Skoncovat s Eddym B., vidíme samé dno jeho duše.

2 14.04.2020

Hodnocení této knihy závisí na momentálním rozpoložení každého čtenáře. Mě se trefila do nálady naprosto skvěle. Byla zábavná, příběh pěkně odsýpal a Jan Tomeš mě ani na chvíli nenechal potýkat se s nudnější kapitolou. Je to příjemná oddechovka, ve které si leckdo může najít i něco víc, bude-li tomu dostatečně otevřen. Díky, vesmíre, za přihrání této knihy!

1 19.03.2020

O Vranách toho bylo napsáno a řečeno tolik, že jsem se po dočtení nejprve zdráhala nějaký komentář vůbec psát, což bylo také dáno tím, že jsem musela knížku pár dní "trávit". Každý psal, jak knihu přečetl na jeden zátah; já jí četla velmi dlouho, po velmi malých částech a i tak to pro mě bylo jedno z nejobtížněji stravitelných témat, se kterými jsem se v knihách prozatím kdy setkala. Některé úseky byly tak nepříjemně osobní a natolik realisticky vyobrazené, až mi přecházel mráz po zádech. S každou další kapitolou jsem očekávala jakýkoliv náznak onoho dobrého konce, který Petra Dvořáková slibovala, když o této knize mluvila, ale s každou další stránkou byl svět hlavní hrdinky těžší, horší a nechutnější, než jsem byla ochotná skousnout. A závěr? Ten byl pro mě osobně silně neuspokojivý a jen velmi těžce jsem se z něj snažila vytěžit nějaký ten optimistický výhled do budoucna.
Dědina se mi právě teď jeví oproti Vranám jako pohádka pro děti.

8 08.03.2020

Mnoho informací, kolik jsem se jich dozvěděla z této knihy, jsem se nikdy dříve v žádné jiné knize nedočetla, ani je od nikoho neslyšela, nikdy se o nich snad nepsalo v žádném časopise a ani jsem se k nim nedostala na internetu. Ovoce poznání by mohlo být učebnicí, kterou by si měly přečíst všechny dívky a ženy a vlastně bych ji doporučila i mužům, i když si uvědomuju, že jen málo z nich by tyto poznatky skously, aniž by utrpělo jejich ego či jednoduše jejich komfortní zóna.
Některé části byly doslova šokující (zejména potom fakt, že skutečná velikost celého orgánu klitorisu byla objevena až roku 1998!), avšak co se informací týče, je tato kniha nesmírně přínosná.

7 13.02.2020

Tento román dokazuje, že není potřeba stovky stránek k sepsání příběhu, který si budete pamatovat do konce života. Čtení této knížky bylo jako hořkosladký tanec se slovy, přičemž Delphine de Vigan mě vedla a já si užívala každý krok. Děkuji, Delphine.

12 15.01.2020

Čtení čtvrtého dílu detektivní série s Cormoranem Strikem v hlavní roli bylo jako návrat domů. Díky důvěrně známým charakterům, jejichž vzájemná dynamika je pro celkový obraz knihy stejně důležitá a působivá jako samotný příběh, jsem se cítila pevná v kramflecích, ale případ plný nejasných tvrzení, lží a tajemných prohlášení ať už vysoce postavených politiků nebo psychicky labilního Billyho mi velmi často dokázaly ukrást pevnou půdu pod nohama, abych mohla jen tápat ve tmě a nenechat se od knihy odloučit.
Sedm set stran jsem málokdy přečetla takovým tempem, od poloviny knihy bylo prakticky nemožné se pro stoupající napětí od stránek odlepit a po dočtení se ke mně dostavil onen pocit nenadálé prázdnoty a zoufalého vědomí, že Robin s Cormoranem musím opět na nějaký čas opustit, ale vůbec nic s tím nemůžu udělat.
Ještě, že je tady seriál Strike, který jen tak mimochodem vřele doporučuju!

9 08.01.2020

Ohromil mě styl, kterým je kniha napsána a zasáhl mě obsah. Od prvních stran jsem byla natolik šokovaná, že bych nemohla přestat číst, i kdybych snad chtěla. Doteď nejsem schopná uvěřit, že se děj odehrává v devadesátých letech a na přelomu milénia, na území Francie - té země, kterou bych byla ochotná dál považovat za vzor západoevropského otevřeného myšlení.
Tolik surovosti a otevřenosti, které nám autor naservíruje bez skrupulí přímo pod nos svým jedinečným způsobem na čtenáře zapůsobí jako něco děsivého, ale veskrze fascinujícího, jak už to tak u takových věcí bývá.
Ihned po dočtení jsem běžela do knihkupectví a ve všech třech, které jsem během jednoho večera stihla oběhat, byla Édouardova další kniha Dějiny násilí vyprodaná. Chápu proč.

10 29.12.2019

Toto je jedna z knih, která by se měla ocitnout v seznamech povinné literatury. Příběh o inteligenci, touze a osamění osloví každého z nás a svou autenticitou zanechá v srdci hořkosladkou vzpomínku, která nenechá naší mysl v klidu. Ani postupem času se z příběhu nevytratí byť jen špetka jeho síly a schopnosti rozložit duši čtenáře na malé kousíčky. A to občas potřebuje každý.

16 02.11.2019

Zajímavý vhled do problematiky sexuality marockých žen i mužů. Spoustu věcí jsem možná tušila, ale nechtěl jsem věřit, že to může být pravda. Krásné zpracování a poutavé příběhy podle skutečných osudů mladých žen, které se potýkají s nespravedlností místních zákonů, ale i ká'idy, tedy nepsaných zákonů. Jsem velice ráda, že mi byla tato kniha doporučena, ba přímo vnucena - už kvůli krásnému epilogu, který dodává naději na změnu, která by marocké společnosti jen prospěla.

2 25.10.2019

Každému fanouškovi fanfiction bude nad touhle knihou radostí srdce plesat. Protože tohle je to, co jsme vždycky chtěli - držet fyzicky v ruce povídku, kterou jsme donedávna mohli číst téměř výhradně jen ve virtuální podobě. Pro mě osobně by bylo velmi jednoduché, zasadit si děj knihy do jistého, možná i největšího, fandomu, kdy by stačilo pouze zaměnit jména hlavních hrdinů a změnit pár detailů. Na konci jsem se ani nesnažila zamáčknou slzu dojetí způsobenou vší tou něžností, která na mě po celou dobu četby působila. Děkuji, Theo, že jsi mi splnil sen.

7 13.10.2019

Nádherná kniha, u které jsem žasla nad geniálností formy, jakou byla napsána. Její příběh se mi zprvu jevil nepříliš důležitý a užívala jsem si především stylu, ale ke konci, jsem jím byla už natolik zaujatá, aby mi na posledních několika stranách zlomil srdce.

9 06.09.2019

Rozumím všem rozporuplným názorům na tuto knihu, avšak mě uchvátila od první stránky a pak už jsem se od ní nemohla odrhnout. Co se nejdřív jevilo jako vtipné průpovídky, se vyvinulo do vážného příběhu, který jsem přečetla jedním dechem. Tahle kniha rozhodně není pro každého, ale já bych jí i tak každnému doporučila. Zasmějete se, naštvete se a v hlavě zůstane spoustu dojmů.

4 13.08.2019

Tato kniha mě nadchla svou originalitou a zasazením do českého prostředí. Všechny postavy, jejich charaktery i vzájemné vztahy jsou perfektně vykreslené. Ovšem nemohla jsem nepocítit určité zklamání nad zakončením. Nejprve jsem měla pocit, že jsem závěr nepochopila, později mi připadlo, že byl napínavý závěr až příliš rychle utnut a řešení, na které jsem na posledních stránkách čekala, se nedostavilo. Nic to nemění na tom, že na mě Kaziměsti udělali dojem a nikdy už se na město nebudu dívat tak, jako dřív.

12.07.2019

Detektivka, která může skvěle fungovat v originále, ale bohužel se spoustou narážek na místní nářečí či přízvuk je nepochybně o škálu jinak vtipných situací v českém překladu ochuzena.

24.06.2019

Ne, že by mě příběh strhl hned ze začátku (mohla za to i faktická chyba - Alice Cooper je zpěvák, nikoliv zpěvačka), ale o to víc jsem si užila následný spád událostí a od půlky knihy už jsem nebyla s to se odtrhnout. Úplný závěr byl možná trochu rychlejší, ale za to nad poslední kapitolou mi poklesla brada překvapením.

4 07.06.2019