Dějiny násilí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Odvážná a šokující zpověď se vrací k událostem z prosince roku 2012. Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou a našel znovu sám sebe, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou. Autobiografický román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným dílem Chladnokrevně Trumana Capoteho, s tím rozdílem, že zde je klíčový pohled oběti. Louis se pohybuje mezi minulostí a současností, kombinuje věcnost policejní zprávy s upřímností deníku. Znovu se mu podařilo nahlédnout běžný rasismus a homofobii francouzské společnosti, zároveň si ponechal prostor k úvahám o agresivitě a o tom, jak dalece se může lišit vylíčení jedné skutečné události. Potvrdil, že je výjimečným spisovatelem své generace....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421657/big_dejiny-nasili-mUg-421657.jpg 3.8104
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Paseka
Originální název:

Histoire de la violence, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Kniha Dějiny násilí

tweed
25. července

Trauma podáno s velkou dávkou odstupu a sebereflexe, tudíž to nepůsobilo pateticky. Nebylo to lehké čtení, vypravěcce jsem chtěla sem tam naliskat, ale celkově mi to sedlo do nálady a mám teď o důvod víc nemluvit na cizí lidi, takže za mě chválím.

mysak518
28. května

První kniha byla lepší tady mě příběh připadal zmatený a moc napřeskáčku


Tizi
18. května

Pro mě mnohem silnější a zajímavější než prvotina. Zvládl se tady vyhnout vyjadřování určité nadřazenosti a pozérství, který mi u první knihy vadil. Vykreslovat jednoduché lidi jednoduše je prostě jednoduché. To, co ale zvládl zpracovat v Dějinách násilí jednoduché nebylo ani trochu. A za mě byl sestřin způsob vypravování velice svěží a napomohl tomu, aby to téma nepůsobilo pořád celou svou váhou, ale aby bylo dávkováno postupně.

ondras666
23. ledna

Po přečtení předchozí knihy jsem se těšil na další, ale musím přiznat, že jsem zklamaný.
Kniha je svým tématem velice závažná, navíc když si člověk uvědomí, že je to autorova osobní zkušenost. Ale samotné téma dle mého hodně znevažuje styl psaní knihy. Hodně mi vadilo to přeskakování mezi sestrou a vlastním pohledem. A docela mi vadila i ta kurzíva, ale to je asi můj problém.
Jediné nad čím uvažuji je, jestli autor opravdu popsal doslovně svoji zkušenost nebo ji upravil? Pokud tak jak se stalo, tak nepochopím, že si do bytu vezme někoho zcela cizího... Ale každý ať se zamyslí...

Dominik_13
14. ledna

Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Jednak bych rád tuto knihu viděl v červené barvě, jednak je napsaná tak rafinovaně, že příběh jednoho znásilnění posunuje na skutečný literární zážitek. Že se snad někomu může číst trochu obtížněji? Asi ano. Ale to můžete říct i o Hledání ztraceného času. A všichni přece víme, že nečíst Prousta by byla věčná škoda...

Marekh
11.10.2020

Od autora jsem v minulosti přečetl knihu SKONCOVAT S EDDYM B. Kniha DĚJINY NÁSILÍ je autorova druhá kniha. Více se mi líbila kniha Skoncovat s Eddym B. Jedná se o autobiografický román, ve kterém nám líčí Édouard jak došlo ke znásilnění, co tomu předcházelo a jak se vyvíjela situace po znásilnění. Vypráví sám, anebo výpovědi vychází z úst jeho sestry, které líčil události, které se mu staly. Výpovědi jeho sestry jsou napsány hovorovým jazykem. Při jejich výpovědích vkládá autor do nich svůj komentář, jak to vidí on z jeho pohledu. V anotaci je uvedeno, že „román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným příběhem CHLADNOKREVNĚ Trumana Capoteho..“ V minulosti jsem četl knihu Chladnokrevně a tato kniha se mi líbila určitě více než kniha Dějiny násilí. Knihu mám doma.

Po přečtení knihy jsem si říkal, že k znásilnění nemuselo vůbec dojít, pokud by se Édouard zachoval jiným způsobem, ale člověk sám neví, jak by se zachoval, pokud by se vyskytl v jeho situaci. Každý člověk jedná ve vypjatých situacích rozdílně, někdo zachová chladnou hlavu a jedná racionálně, jiný člověk se chová z našeho pohledu nerozumně a my při čtení knihy jen kroutíme hlavou a říkáme si, že bychom rozhodně jednali lépe. V knize se nachází Intermezzo, ve kterém autor ukazuje příběh ženy Temple z románu Williama Faulknera Svatyně, která jedná v obtížné situaci, ve které se nachází, jinak než bychom očekávali. Člověk nikdy nemůže se stoprocentní jistou říci, že by se určitě vyvaroval hlavní chyby, které se dopustil hlavní hrdina a tím by předešel všem nesnázím. Myslím si, že většina lidí by se zachovala rozumně a dávala si pozor, ale z druhého hlediska tento příběh, který je založený na skutečných událostech, může posloužit k tomu, aby to bylo varováním pro všechny lidi, kteří by se ocitli v podobné situaci. Jednoduše řečeno, aby byli ostražití a zbytečně neriskovali své zdraví, případně svůj život, a pokud se ocitnou v bezprostředním nebezpečí, aby se snažili zachovat chladnou hlavu a jednali adekvátně na danou situaci.

Znásilnění je určitě velké trauma pro člověka, který si tím musel podstoupit. Zastávám názor, že je určitě důležité, aby oběti tohoto činu to nahlásili na policii a nenechali to být, jakoby se nic nestalo. Je důležité, aby byl pachatel za svůj čin odpovědný a nesl za něj následky. Je určitě těžké a obtížné o znásilnění mluvit před policií, odpovídat na jejich dotazy, opakovat nesčetněkrát svou výpověď. Možná je ještě obtížnější se vypovídat svým nejbližším, ale člověk by měl najít sílu, aby se s tím někomu svěřil, protože pokud si toto tajemství ponechá pro sebe, bude to pro něj mnohem horší a bude se tím ničit. Rodina, nejbližší přátelé nebo kamarádi takovému člověku mohou pomoci, vyslechnout ho, podat mu pomocnou ruku, mohou mu být v takové těžké situaci oporou, kterou oběť znásilnění bezesporu potřebuje, byť se třeba zdráhá požádat o pomoc. Oběti znásilnění jsou většinou ženy, ale tato kniha je důkazem, že obětí znásilnění může být také muž. Možná těchto znásilnění je ve skutečnosti více, ale my o nich nevíme. Možná, že muži, kteří jsou znásilněni, to nikomu neřeknou, protože by to pokládali za něco ostudného a potupného a srazilo by to jejich hrdost, ztratili by snad mužství. Myslím si, že na mé myšlence bude kus pravdy. Každopádně ať už je oběť znásilnění žena, anebo muž, měl by se s tím někomu svěřit, aby na svou bolest nebyl sám a psychicky byl na tom lépe. V knize Dějiny násilí se vyskytuje řada zajímavých myšlenek, ale nevypisoval jsem si je. Knihu hodnotím na 80 %.

Raszkulce
21.09.2020

No.. prvotina se mi asi líbila více. Chápu, že kniha je některým trochu proti srsti .. nicméně i o těchle věcech by se mělo psát a trošku roztříštit to tabu.

eva3992
17.09.2020

Autobiografický román, volné pokračování knihy Skoncovat s Eddym B. V této knihy najdeme otevřenou zpověď, kdy byl v roce 2012 Édouard znásilněn a málem zavražděn. Po prvotním šoku se vrací zpět do rodné vesnice, aby se vyrovnal s tím, co se stalo.

Stejně jako s první knihou, i s touto mám problém. Ač je to téma vážné, citlivé, nechává mě to chladnou. Jak v předchozí knížce, tak i tady, mně nesedl styl psaní autora a knížkou se prostě prokousávám.

V knížce autor pomalu odhaluje, co se stalo. Chvíli vypráví on, chvíli jeho sestra a čtenář si tak skládá celý příběh jako puzzle. Příběh je surový a reálný. Autor se nám ukazuje jako citlivý člověk, který se má vypořádat s těžkým traumatem. Je zde vidět jeho složité psychické rozpoložení. Navíc jsou v knize témata jako rasismus, život na francouzském venkově, práce policie i lékařů.

Kniha je pro mě chvílemi nepřehledná a někdy jsem se v ději ztrácela. Rozhodně doporučuji si přečíst nejdřív knihu Skoncovat s Eddym B.

1