Dějiny násilí

Tenhle autor má dar, popisovat nám život ve Francii jinak, než jsme zvyklí ho vídat v seriálech a filmech. Je to Francie plná nevzdělanosti, zpátečnictví a chudoby. Líbí se mi jeho styl, náš český překlad i jeho myšlenky. Náhled na oběť, útočníka a vyšetřovatele, je mi blízký a bavil mě.

Posloucháno ve zkrácené verzi z Radia Wave, je za mě osvěžující vidět, jak těžký je pohled oběti, i v případě že tou obětí je muž, v tomto případě si myslím, že ten hlavní důvod proč se s ním zaobírali byl ten, že do toho bylo zahrnuté i vyhrožování střelnou zbraní. 'Eda' si dal dobrou práci s tím, aby nám i vykreslil jak se následující dny a týdny poté cítil, jak se s touto událostí srovnával a retrospektivně i vykresluje, jak situace, která nepůsobila nebezpečně skončila eskalací... a jak homofobie, rasismus a předsudky ovlivnil jak útočníka, tak oběť i vyšetřovatele...

[audiokniha rádia Wawe]
Z velkého nadhledu mě zaujala vlastně nejvíc obrovská 'lepkavost' zla, které se tak snadno stane naší součástí, pokud nejsme dostatečně zralí a vyzbrojeni vztahy z funkční rodiny, abychom odolali a nešli riziku naproti.
Poslouchala jsem během adventní neděle, která byla posledním dnem pro poslech...
Daniel Krejčík má dostatek empatie, k zprostředkování následné bolesti a zdánlivé bezvýchodnosti situace. Smekám před autorem, mám soucit s jeho životem, jeho knihy mohou pomáhat, snad zejména jemu...
Literární forma není vstřícná, ale velmi komplexní.
Hvězdy mi k tomu nepasují, ale je to zvláštně dobře napsané...

Tahle kniha se mi vůbec nelíbila.
Poslouchala jsem ji v audioverzi na Rádiu Wave a kromě úplně chaotického vyprávění, ve kterém se nedalo vyznat, se mi nelíbil ani styl, kterým ho namluvil Daniel Krejčík. Tak nějak chápu, o co herci šlo, podle mě to ale bohužel přehnal.
Naštěstí byla kniha krátká a tak jsem se s poslechem netrápila dlouho.
Očekávání bohužel nesplnila a další autorovy knihy vyhledávat nebudu.

Čekala jsem, že to nebude úplně pohodové čtení a taky že ne. Záznam těch nejniternějších pocitů, až banalit v kontextu brutálního celku je dozajista tím, co mě na tom uchvátilo nejvíc. Přesně tak se totiž události dějí, ale v rámci reportáže se tyto detaily běžně ignorují, a to i přesto, že výsledný dojem ale fakticky utvářejí. Rozhodně neotřelý počin.

Dějiny násilí jsou kniha, která rozhodně není pro každého – a zároveň je přesně tou knihou, kterou by si člověk měl jednou přečíst, pokud na to má sílu. Édouard Louis se nebojí jít až na dřeň a jeho vyprávění je od začátku nekomfortní, zmatené a surové. A možná právě to je záměr.

Čtenář se zpočátku opravdu těžko orientuje. Není hned jasné, kde přesně je vypravěč, co se kdy odehrálo a jaké věty patří komu. Působí to chaoticky, jako by text kopíroval rozbitost samotného traumatu. Teprve postupně se začnou fragmenty skládat dohromady – a právě v tom okamžiku člověka zasáhne syrová síla příběhu.

Je to čtení tvrdé, drsné a místy až děsivé. Není tu žádné zjemňování, žádná distance. Louis popisuje násilí, bezmoc a následné vnitřní rozpadání tak upřímně, že z toho může být až fyzicky nevolno. Člověk musí mít opravdu „náladu“ i „žaludek“, aby v tom dokázal pokračovat. Ale zároveň se z textu nedá úplně utéct – je v něm něco naléhavého a důležitého.

Právě ta neuhlazenost dělá z knihy silné svědectví. Je to příběh, který se nečte lehce, ale který má smysl. Nutí přemýšlet o tom, jak trauma existuje nejen v člověku, ale i v jazyce, v rodině, v předsudcích a ve společnosti.

Dějiny násilí jsou prostě zvláštní, těžké a velmi osobní. A kdo se jimi prokouše, najde v nich nejen bolest, ale i odvahu autora nazvat věci tak, jak skutečně jsou.

Cením odvahu s jakou jde autor na trh. Bolestné téma které v určitých kruzích nikdy nenajde pochopení, to je můj hlavní pocit marnosti z Louisových knih, knih upřímných a důležitých.

Jak mě kniha Skoncovat s Eddym B. okamžitě pohltila, tak jsem se u Dějin násilí docela trápila. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v tom, kdo vlastně událost popisuje, zda se jedná o současnost, minulost nebo myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Znovu se jedná o odvážný, autentický a syrový styl vyprávění, tentokrát popisu události, která mění životy vzhůru nohama – znásilnění. Nicméně mi přišlo, že čtenářsky tato roztříštěná a těkavá "reportáž" až tolik vstřícná není.

Tohle bylo hodně silné. Autora obdivuju, s jakou komplexností dokázal příběh popsat. Hodně mě dostaly různé pohledy - vyprávění sestry, vyprávění Édouarda, popis události policii...
Výjimečné dílo, důležité téma, absolutně skvělé zpracování (i když velmi smutný obsah).

U Louise nelze jinak, než to přečíst na jeden zátah. Uf.

Nemyslím si, že je umělecké psát přímou řeč bež uvozovek. V knize se opravdu špatně orientuje. Víc energie mě stálo pochopit, kdo mluví, než vstřebat událost, kterou autor popisoval.

Moje druhá ,,louisovka" a musím říct, že asi autor nebude mým oblíbencem. Autor se snaží zvláštní formou vypsat svoje klíčové události ne zrovna lehkého života. Sestra autora líčí manželovi vše, co jí bylo řečeno a autor poslouchá- to je to, co nám běží před očima. Občas do toho vstoupí jeho osobní vsuvky a tím se dobereme až ke konci. Napadalo mě, kde je ta hranice mezi pravdou a lží. Protože mám doma ještě další jeho tři knihy, asi je taky přečtu, ale bojím se, že se vše ponese v jednom duchu. A proč ten název??? Ten jsem příliš nepochopil.

Opět skvělý čtenářský zážitek. Na knihu jsem se těšil po silných chvílích s první knihou autora Skoncovat s Eddym B. Je to silná a těžká kniha, syrová neučesaná výpověď mladého kluka, který se stal obětí děsivého násilí. Asi jsem nečetl nic podobného, kde oběť znásilnění a pokusu vraždy odkrývá své nejniternější myšlenky spojené s těmito útoky. Kniha je sledem myšlenek a úvah zabývajících se nejrůznějšími aspekty prožitého traumatu, a ukazuje, že skutečnost jako obvykle není černobílá. Skvělý příběh ukazující, jak se oběť vyrovnává s tím, co se jí stalo. Vůbec s nedokážu představit, jaké to musí být. Nejde zde v první řadě vůbec o homosexualitu, ale o obecnou výpověď o obětech podobných činů. Kniha asi neosloví každého, komu jde především o příběh, může být zklamán. Forma také asi nebude pro každého, text je částečně pojat v hovorové řeči (velká poklona překladatelce), ve vyprávění je plno odboček, vysvětlivek v závorce, a niterných úvah hlavního hrdiny. Ale aspoň pro mě prakticky každý odstavec textu obsahující popis pocitů, utrpěných traumat a souvisejících úvah byl pro mě podnětem a východiskem přemýšlení nad danými věcmi.

Zajímavý autobiografický román, kde autor otevřeně odhaluje, co se stalo jedné noci, vypořádává se se závažným traumatem. Chápu, že každému kniha nesedne, ale já jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Nechci nic prozrazovat, je na každém, aby se rozhodl jestli si chce přečíst náročnější knihu, u které si neodpočine.

Dějiny násilí jsou mnohem míň přístupné na první pohled než autorova prvotina. Louis si zde totiž víc hraje s formou, a asi i zkouší, co "román" ještě snese. Na můj vkus někdy až příliš na sílu. Některé filozofičtější úvahy jsem přečíst dvakrát (až třikrát), abych porozuměl, co tím chce říct. Samozřejmě nesmí chybět poměrně výrazná sociální kritika, tak typická pro francouzskou intelektuální levici. Ale stejně mu to žeru! Jen tohle nebylo tak "strhující jako Skoncovat s Eddym B.

Těžká kniha. Obsahem i zpracováním. Silný, autobiografický příběh Edouarda B., který byl znásilněn a téměř zavražděn a pokouší se s tímto hrůzným zážitkem vyrovnat.

Kniha mi bohužel nesedla...

Nechutné, že se takové věci dějí, je mi líto všech, kdo se s něčím takovým v životě setkali. V knize je vše popsáno autenticky, ale vlastně je to tak strašně nechutné, že to na mém stolku zůstává nedočteno.

Zaujímavá deojvá linka, kde to skákala z rozprávača na rozprávača. Preklad musel byť zaujímavý a to viac ho kvitujem. Ďakujem autorovi, že sa s nami podelil o túto svoju životnú skúsenosť, pretože ľudia majú tendenciu znásilnenia homosexuálov bagatelizovať, akoby to robili menšiu traumu, tým, že ich znásilnila osoba rovnakého pohlavia.