Dějiny násilí
kniha od: Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421657/bmid_dejiny-nasili-mUg-421657.jpg
3.8
171
Odvážná a šokující zpověď se vrací k událostem z prosince roku 2012. Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou a našel znovu sám sebe, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou. Autobiografický román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným dílem Chladnokrevně Trumana Capoteho, s tím rozdílem, že zde je klíčový pohled oběti. Louis se pohybuje mezi minulostí a současností, kombinuje věcnost policejní zprávy s upřímností deníku. Znovu se mu podařilo nahlédnout běžný rasismus a homofobii francouzské společnosti, zároveň si ponechal prostor k úvahám o agresivitě a o tom, jak dalece se může lišit vylíčení jedné skutečné události. Potvrdil, že je výjimečným spisovatelem své generace.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Paseka
Originální název:
Histoire de la violence , 2016
více info...
Komentáře (42)
Komentáře 42 Recenze 3
Moje druhá ,,louisovka" a musím říct, že asi autor nebude mým oblíbencem. Autor se snaží zvláštní formou vypsat svoje klíčové události ne zrovna lehkého života. Sestra autora líčí manželovi vše, co jí bylo řečeno a autor poslouchá- to je to, co nám běží před očima. Občas do toho vstoupí jeho osobní vsuvky a tím se dobereme až ke konci. Napadalo mě, kde je ta hranice mezi pravdou a lží. Protože mám doma ještě další jeho tři knihy, asi je taky přečtu, ale bojím se, že se vše ponese v jednom duchu. A proč ten název??? Ten jsem příliš nepochopil.
Opět skvělý čtenářský zážitek. Na knihu jsem se těšil po silných chvílích s první knihou autora Skoncovat s Eddym B. Je to silná a těžká kniha, syrová neučesaná výpověď mladého kluka, který se stal obětí děsivého násilí. Asi jsem nečetl nic podobného, kde oběť znásilnění a pokusu vraždy odkrývá své nejniternější myšlenky spojené s těmito útoky. Kniha je sledem myšlenek a úvah zabývajících se nejrůznějšími aspekty prožitého traumatu, a ukazuje, že skutečnost jako obvykle není černobílá. Skvělý příběh ukazující, jak se oběť vyrovnává s tím, co se jí stalo. Vůbec s nedokážu představit, jaké to musí být. Nejde zde v první řadě vůbec o homosexualitu, ale o obecnou výpověď o obětech podobných činů. Kniha asi neosloví každého, komu jde především o příběh, může být zklamán. Forma také asi nebude pro každého, text je částečně pojat v hovorové řeči (velká poklona překladatelce), ve vyprávění je plno odboček, vysvětlivek v závorce, a niterných úvah hlavního hrdiny. Ale aspoň pro mě prakticky každý odstavec textu obsahující popis pocitů, utrpěných traumat a souvisejících úvah byl pro mě podnětem a východiskem přemýšlení nad danými věcmi.
Zajímavý autobiografický román, kde autor otevřeně odhaluje, co se stalo jedné noci, vypořádává se se závažným traumatem. Chápu, že každému kniha nesedne, ale já jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Nechci nic prozrazovat, je na každém, aby se rozhodl jestli si chce přečíst náročnější knihu, u které si neodpočine.
Dějiny násilí jsou mnohem míň přístupné na první pohled než autorova prvotina. Louis si zde totiž víc hraje s formou, a asi i zkouší, co "román" ještě snese. Na můj vkus někdy až příliš na sílu. Některé filozofičtější úvahy jsem přečíst dvakrát (až třikrát), abych porozuměl, co tím chce říct. Samozřejmě nesmí chybět poměrně výrazná sociální kritika, tak typická pro francouzskou intelektuální levici. Ale stejně mu to žeru! Jen tohle nebylo tak "strhující jako Skoncovat s Eddym B.
Těžká kniha. Obsahem i zpracováním. Silný, autobiografický příběh Edouarda B., který byl znásilněn a téměř zavražděn a pokouší se s tímto hrůzným zážitkem vyrovnat.
Nechutné, že se takové věci dějí, je mi líto všech, kdo se s něčím takovým v životě setkali. V knize je vše popsáno autenticky, ale vlastně je to tak strašně nechutné, že to na mém stolku zůstává nedočteno.
Zaujímavá deojvá linka, kde to skákala z rozprávača na rozprávača. Preklad musel byť zaujímavý a to viac ho kvitujem. Ďakujem autorovi, že sa s nami podelil o túto svoju životnú skúsenosť, pretože ľudia majú tendenciu znásilnenia homosexuálov bagatelizovať, akoby to robili menšiu traumu, tým, že ich znásilnila osoba rovnakého pohlavia.
Druhý díl autorova životního příběhu není napsán tak poutavě, jako ten první, stále se ovšem jedná o velmi silnou zpověď, za jejíž sepsání a zveřejnění má autor můj obdiv.
,,Možná pršelo a on se usmíval a náznak úsměvu na tváři zmáčené deštěm činil jeho radost zjevnější, protože déšť nám obvykle evokuje nevrlost, a úsměv za deště tak nutně podtrhuje vzniklý kontrast násobí význam, smysl úsměvu.“
Dějiny násilí jsem si chtěla přečíst už v momentě, kdy vyšly, ale dostala jsem se k nim až nyní - o 3 roky později. Po přečtení anotace asi není potřeba nic dodávat, kniha je to těžká, plná pocitů, strachu a vyrovnávání se s událostmi, které by se stát vůbec neměly. O zradě, ponížení, bolesti, ale přesto o odpuštění a nalezení nového života. Autobiografický příběh je ozvláštněný o pohled sestry, které tyto události vylíčil rok po té a nyní sedí za dveřmi a poslouchá, jak ona předává toto vyprávění manželovi. Kniha není dlouhá, ale je psána tak specifickým stylem, že rozhodně nesedne každému. Ale její unikátnost jen dokazuje, jak skvělý spisovatel Eduard Louis je. Díky němu nahlédneme do mysli znásilněného muže, do jednání policie, do vyrovnávání se s posttraumatickou stresovou poruchou, kdy se potácíte sami v sobě a nevíte vlastně moc co dál. Dějiny násilí jsou ohromně těžká kniha tématem, ale nádherná kniha zpracováním.
Moje hodnocení: 9/10
Tento román sa výnimočne zaoberá autorovou rodinou a zázemím viac okrajovo, než je tomu pri ďalších tituloch, no rukopis – síce formálne obohatený o zaujímavú prácu s naratívom, strihom a istou detektívnosťou – je rozoznateľný, a opäť nie je možné oddeliť minulosť, zázemie a rodinné vzťahy od násilia a traumy. Pre závažnosť témy knihy, ktorou je krádež, sexuálne znásilnenie a pokus o vraždu behom jedného dňa, je náročné o knihe hovoriť ako o knihe, pretože by to bolo zjednodušovaním skúsenosti a reálneho utrpenia, ktoré si autor zažil a z ktorého sa tu nielen vypisuje, ale nad ktorým uvažuje, respektíve ho vysvetľuje. A tu prichádza zvláštnosť formy, ktorá nám sprostredkováva nielen autentický ponor do udalostí počas diania a po ňom, ale taktiež perspektívu s časovým odstupom a taktiež prerozprávanie príbehu sestrou, ako by bolo rozprávačov viacero: prvým je Édouard tesne po udalosti, ďalším Édouard, ktorý o nej hovorí sestre, ďalším je Édouard, ktorý počúva posledného rozprávača, a tým je jeho sestra, ktorá to celé hovorí svojmu mlčiacemu mužovi. Vďaka tomuto rozbitiu je pre autora možné zaznamenať takmer všetky detaily vo svojej celistvosti, pretože aj spomienky majú svoj príbeh.
Postupne sa tak dozvedáme, ako k tomu došlo, ako to prebiehalo, ako to skončilo, ako to pokračovalo a ako to v sebe celé autor spracovával, pričom začiatok je veľmi neprehľadný až chaotický, pokračovanie nám pomaly všetko vyjasňuje a následne sa začítavame do detektívneho príbehu podobného Kráľovi Oidipovi, kde vieme, ako to skončí, no dozvedáme sa, ako k tomu vlastne došlo a čo bolo za tým. To však neznamená, že sa opäť nevraciame skrz rozprávanie sestry do autorovho detstva, ktoré je opäť doplnené o niekoľko detailov; avšak bolo to práve naozaj rozsiahle rozprávanie sestry, ktoré bolo pre mňa otázkou – možno nepodstatnou – ale ako veľmi bol jej monológ vykonštruovaný? V zmysle nie že spochybňujem autenticitu a závažnosť rozprávania, práveže ma zaujíma autorova voľba, prečo práve takto a prečo nie inak.
Celkovo je tak dielo silné, obsažné, ako emocionálne, tak plné úvah a analýz daných situácií a vlastnej mysle, vlastného správania, et cetera, no treba si byť vedomý toho, že to nie je kniha jednoduchá či ľahká – rovnako ako pri zvyšku autorových kníh, no tu to podľa mňa platí dvojnásobne. A ďalším rozdielom je naozaj akási literárna komplikovanosť oproti zvyšku autorovej tvorby, ktorá je naopak absolútne zrozumiteľná a priama.
Střídání vypravěčů je dost náročné na čtenářovu pozornost, je snadné se ztratit v čase i místě. Možná i to byl důvod proč jsem se ze začátku nemohla začíst. Nakonec mě ale vyprávění vtáhlo, ačkoli místy byly věty na můj vkus příliš nabubřelé a rozvláčné.
Kniha nemá v podstatě žádný děj, je to takové hodně intimní líčení a místy je to až psychicky nepříjemné. Zvlášť když si člověk uvědomí, že jde o autobiografii.
Celkově mám z knihy spíš smíšené pocity. Takové jako lepší tři hvězdy.
Zajímavé a smutné téma, ale vůbec jsem se nezačetl a příběh mě nesthnul. Možná mi vadilo přeskakování pohledů hlavního hrdiny a jeho sestry. Text mi případal zbytečně složitý.
Kniha je to velmi zajímavá, dokonce bych řekl, že i lepší než kniha předchozí, Skoncovat s Eddym B. Jenom jsem se občas ztrácel, je to napsané tak trošku chaoticky, ale nakonec jsem se zorientoval.
Édouard Louis mě prostě baví. Namlsaná první knihou jsem si nemohla nechat ujít ani jeho druhé dílo. A to za mě bylo snad ještě lepší, více se mě dotklo...
Skvělé bylo především literární zpracování. Autorův jedinečný styl psaní, kombinace pohledů více osob, přeskakování v čase - to vše dalo knize neuvěřitelnou dynamiku, která mě udržovala v napětí a naprosto mě pohltila. A navíc to téma... Těžké, dusivé, bolavé... Podané bez příkras, až na dřeň... Přibližující pocity oběti tak hrozného zločinu, jakým je znásilnění. Opravdu to nebylo lehké čtení...a přesto jsem nemohla knihu odložit a hltala písmeno po písmenu.
Byl to vskutku jedinečný čtenářský zážitek - doporučuji!
Za mě skvělé autobigrafická kniha, která se na jednu událost kouká pohledem více různých postav. Líbí se mi jak pasáže pomalu přecházejí ve verzi příběhu hlavní hrdinka a verzi jeho matky a dcery. Navíc styl psaní mi v tomhle případě sednul. Za mě je kniha jednoznačně bombou. Jak po tématu, které je třaskavé, tak i po styl psaní, který vtáhne jedince. Mému vkus rozhodně tato kniha sedla
04/2022 Jak se píše zezadu na obálce, tohle je dokonalá anti-teze ke knize "Chladnokrevně" od Trumana Capoteho. Dokonale rozebraný zločin, tentokrát z pohledu oběti. Když jsem po přečtení knihy narazil na tohle dokonale výstižné přirovnání, tak jsem si uvědomil, že nic lepšího už mě nenapadne. Co víc napsat? Je to autobiografie, je to román, je to vyprávění ve vyprávění, které zkoumá možnosti média. Jednoduchá historka popsaná hned z několika úhlů pohledů, které se navzájem prolínají - ze spisovatelského hlediska majstrštyk. Z hlediska obsahu už jsem tak uchvácen nebyl, nedokážu se s tím zas tak dobře identifikovat. Ale Édouard v tomto díle každopádně potvrzuje své výjimečné postavení na evropské autorské scéně.
Trauma podáno s velkou dávkou odstupu a sebereflexe, tudíž to nepůsobilo pateticky. Nebylo to lehké čtení, vypravěcce jsem chtěla sem tam naliskat, ale celkově mi to sedlo do nálady a mám teď o důvod víc nemluvit na cizí lidi, takže za mě chválím.
Pro mě mnohem silnější a zajímavější než prvotina. Zvládl se tady vyhnout vyjadřování určité nadřazenosti a pozérství, který mi u první knihy vadil. Vykreslovat jednoduché lidi jednoduše je prostě jednoduché. To, co ale zvládl zpracovat v Dějinách násilí jednoduché nebylo ani trochu. A za mě byl sestřin způsob vypravování velice svěží a napomohl tomu, aby to téma nepůsobilo pořád celou svou váhou, ale aby bylo dávkováno postupně.
Po přečtení předchozí knihy jsem se těšil na další, ale musím přiznat, že jsem zklamaný.
Kniha je svým tématem velice závažná, navíc když si člověk uvědomí, že je to autorova osobní zkušenost. Ale samotné téma dle mého hodně znevažuje styl psaní knihy. Hodně mi vadilo to přeskakování mezi sestrou a vlastním pohledem. A docela mi vadila i ta kurzíva, ale to je asi můj problém.
Jediné nad čím uvažuji je, jestli autor opravdu popsal doslovně svoji zkušenost nebo ji upravil? Pokud tak jak se stalo, tak nepochopím, že si do bytu vezme někoho zcela cizího... Ale každý ať se zamyslí...
Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Jednak bych rád tuto knihu viděl v červené barvě, jednak je napsaná tak rafinovaně, že příběh jednoho znásilnění posunuje na skutečný literární zážitek. Že se snad někomu může číst trochu obtížněji? Asi ano. Ale to můžete říct i o Hledání ztraceného času. A všichni přece víme, že nečíst Prousta by byla věčná škoda...
Od autora jsem v minulosti přečetl knihu SKONCOVAT S EDDYM B. Kniha DĚJINY NÁSILÍ je autorova druhá kniha. Více se mi líbila kniha Skoncovat s Eddym B. Jedná se o autobiografický román, ve kterém nám líčí Édouard jak došlo ke znásilnění, co tomu předcházelo a jak se vyvíjela situace po znásilnění. Vypráví sám, anebo výpovědi vychází z úst jeho sestry, které líčil události, které se mu staly. Výpovědi jeho sestry jsou napsány hovorovým jazykem. Při jejich výpovědích vkládá autor do nich svůj komentář, jak to vidí on z jeho pohledu. V anotaci je uvedeno, že „román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným příběhem CHLADNOKREVNĚ Trumana Capoteho..“ V minulosti jsem četl knihu Chladnokrevně a tato kniha se mi líbila určitě více než kniha Dějiny násilí. Knihu mám doma.
Po přečtení knihy jsem si říkal, že k znásilnění nemuselo vůbec dojít, pokud by se Édouard zachoval jiným způsobem, ale člověk sám neví, jak by se zachoval, pokud by se vyskytl v jeho situaci. Každý člověk jedná ve vypjatých situacích rozdílně, někdo zachová chladnou hlavu a jedná racionálně, jiný člověk se chová z našeho pohledu nerozumně a my při čtení knihy jen kroutíme hlavou a říkáme si, že bychom rozhodně jednali lépe. V knize se nachází Intermezzo, ve kterém autor ukazuje příběh ženy Temple z románu Williama Faulknera Svatyně, která jedná v obtížné situaci, ve které se nachází, jinak než bychom očekávali. Člověk nikdy nemůže se stoprocentní jistou říci, že by se určitě vyvaroval hlavní chyby, které se dopustil hlavní hrdina a tím by předešel všem nesnázím. Myslím si, že většina lidí by se zachovala rozumně a dávala si pozor, ale z druhého hlediska tento příběh, který je založený na skutečných událostech, může posloužit k tomu, aby to bylo varováním pro všechny lidi, kteří by se ocitli v podobné situaci. Jednoduše řečeno, aby byli ostražití a zbytečně neriskovali své zdraví, případně svůj život, a pokud se ocitnou v bezprostředním nebezpečí, aby se snažili zachovat chladnou hlavu a jednali adekvátně na danou situaci.
Znásilnění je určitě velké trauma pro člověka, který si tím musel podstoupit. Zastávám názor, že je určitě důležité, aby oběti tohoto činu to nahlásili na policii a nenechali to být, jakoby se nic nestalo. Je důležité, aby byl pachatel za svůj čin odpovědný a nesl za něj následky. Je určitě těžké a obtížné o znásilnění mluvit před policií, odpovídat na jejich dotazy, opakovat nesčetněkrát svou výpověď. Možná je ještě obtížnější se vypovídat svým nejbližším, ale člověk by měl najít sílu, aby se s tím někomu svěřil, protože pokud si toto tajemství ponechá pro sebe, bude to pro něj mnohem horší a bude se tím ničit. Rodina, nejbližší přátelé nebo kamarádi takovému člověku mohou pomoci, vyslechnout ho, podat mu pomocnou ruku, mohou mu být v takové těžké situaci oporou, kterou oběť znásilnění bezesporu potřebuje, byť se třeba zdráhá požádat o pomoc. Oběti znásilnění jsou většinou ženy, ale tato kniha je důkazem, že obětí znásilnění může být také muž. Možná těchto znásilnění je ve skutečnosti více, ale my o nich nevíme. Možná, že muži, kteří jsou znásilněni, to nikomu neřeknou, protože by to pokládali za něco ostudného a potupného a srazilo by to jejich hrdost, ztratili by snad mužství. Myslím si, že na mé myšlence bude kus pravdy. Každopádně ať už je oběť znásilnění žena, anebo muž, měl by se s tím někomu svěřit, aby na svou bolest nebyl sám a psychicky byl na tom lépe. V knize Dějiny násilí se vyskytuje řada zajímavých myšlenek, ale nevypisoval jsem si je. Knihu hodnotím na 80 %.
No.. prvotina se mi asi líbila více. Chápu, že kniha je některým trochu proti srsti .. nicméně i o těchle věcech by se mělo psát a trošku roztříštit to tabu.
Autobiografický román, volné pokračování knihy Skoncovat s Eddym B. V této knihy najdeme otevřenou zpověď, kdy byl v roce 2012 Édouard znásilněn a málem zavražděn. Po prvotním šoku se vrací zpět do rodné vesnice, aby se vyrovnal s tím, co se stalo.
Stejně jako s první knihou, i s touto mám problém. Ač je to téma vážné, citlivé, nechává mě to chladnou. Jak v předchozí knížce, tak i tady, mně nesedl styl psaní autora a knížkou se prostě prokousávám.
V knížce autor pomalu odhaluje, co se stalo. Chvíli vypráví on, chvíli jeho sestra a čtenář si tak skládá celý příběh jako puzzle. Příběh je surový a reálný. Autor se nám ukazuje jako citlivý člověk, který se má vypořádat s těžkým traumatem. Je zde vidět jeho složité psychické rozpoložení. Navíc jsou v knize témata jako rasismus, život na francouzském venkově, práce policie i lékařů.
Kniha je pro mě chvílemi nepřehledná a někdy jsem se v ději ztrácela. Rozhodně doporučuji si přečíst nejdřív knihu Skoncovat s Eddym B.
Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, moc se mi nechtělo pokračovat, ale je to prostě kousek, který jsem chtěla mít přečtený. A pak jsem jenom užasla - je to příběh celý o znásilnění, ale ne o jen tak obyčejném znásilnění (pokud něco takového je)! Celou dobu se příběh rozplétá pomocí lidového vyprávění značně primitivní sestry, chladného výslechu u policie a nakonec hlavně ze vzpomínek citově vyprahlého muže. Je to značně kuriózní příběh, kde si celou dobu říkáte, kde je to násilí a znásilnění? A pak to přijde, a je to realistické, silné a... nechci spoilerovat. Síla je v tom, že je to reálný příběh, kde autor ze sebe nedělá silného přeživšího, ale prožívá to svým vlastním způsobem.
Příjemné překvapení. I když způsob vyprávění není snadný, tak jako celek je to prostě síla.
Bolestné, nejednoznačné, nečte se to dobře. Křehkost hlavního vypravěče-oběti, tvrdost vypravěčky-sestry, odosobněnost lékařů a policistů, zmatek přátel - a unikavost skutečnosti. Je jasná jen skutková podstata (znásilnění a pokus o vraždu o vánoční noci); pravda o tom, co a jak reálně proběhlo, se ztrácí v podrobnostech, rozdílech popisů a až drásavé pomalosti.
Není to tak wow jako Skoncovat s Eddym B., ale po chvíli se to čte dobře. A i když na prvních stránkách zjistíme téměř vše, i způsob vyprávění je trefně motající se stále kolem osudné noci.
A také skvělá výpověď o vlastní hanbě, nelogičnosti jednání, chladné profesionalitě policistů a lékařů. A k tomu vhled do denního rasismu a homofobie.
"Policista se uchechtl. Nebyl to zlomyslný smích, spíš onen druh smíchu, jakým reagujeme na nesmysl pronesený dítětem. Uklidnil se, odkašlal si a prohlasil: 'Teď už to ale nezáleží na vás, pane, je mi líto. Teď už je to v rukou spravedlnosti.' Toho večera jsem nechápal, jak mi moje vyprávění mohlo přestat patřit."
"O deset minut později jsem byl zpět v místnůstce. Lékař nepřišel. Byl jsem ne trpělivý, zatínal jsem pěsti a zuby, říkal jsem si v duchu: Teď už je pozdě, už jsi nemocný, jsi nemocný kvůli nim, vstal jsem a zase začal chodit kolem dokola, obcházet v kruzích po pokoji, Teď už je pozdě. (...) lékařka byla tady v místnosti hned naproti pokoji, pouhých několik metrů od něj; hrála si na počítači Solitaire, zatímco ve mně, v mém těle, se s každou uplynulou vteřinou pravděpodobně rozvíjel AIDS."
"Marně hledám, nenacházím rozdíl, nevidím nic jiného, prodlužují Redu, jsou Reda, už jsem se na ně nedíval a snažil se znovu najít jejich původní tváře a myslel jsem si: jsou Reda, jsou Reda, pokud tě Reda toho večera zbavil svobody pohybu, pokud to, co ti Reda asi na hodinu vzal, je volba, svobodná volba pohybu, volba ve věci těla, dělají ti teď to samé, a stejně jako Redu je prosíš, aby tě ušetřili, prosíš je, aby přestali, a oni nepřestávají. Nepřestávají. A Didier říkal: 'Když to nenahlasíš, udělá to i jiným. Je to tvoje povinnost.'"
Jedině Édouard dokáže popsat příběh svého vlastního utrpení zcela odosobněným stylem, takže ho vlastně ani nevnímáme jako oběť, ale jakéhosi pozorovatele, který celé dění kolem sebe pouze komentuje. Své vlastní myšlenky dává zcela nepokrytě na odiv. V této knize, stejně jako ve Skoncovat s Eddym B., vidíme samé dno jeho duše.
Takový syrový průvodce prožitým traumatem..styl vyprávění sestry nás opět vrací do knihy Skoncovat s Eddiem B., kde je velmi reálně popsáno prostředí, ze kterého Eddie pochází. Přála bych mu najít klid.
Někdy si říkám, že je toho na jednoho člověka až příliš. Po traumatickém dětství, další děsivá událost. Kolik toho člověk ještě unese? Ten kluk je nesmírně silný. Některé by to zničilo.
Autor nás zahrnuje svými dojmy, slovy...Jen je to všechno jaksi studené.Odtažité. Jako by ztratil všechny emoce...
Prolínání vyprávění Eduarda a Clary bylo zajímavé. Ze začátku jsem měla trochu problém s dlouhými větami, které interpretovaly Clařino vyprávění. Ve finále je ale knížka svým způsobem zajímavá.
Čtivé jako Skoncovat s EB to není, ale čtete, protože vás hodně zajímá, jak to Eddy všechno zvládl, jak se jeho citlivá duše dokáže srovnat z tímhle hrůzným zážitkem a trochu vám vadí jeho ukecaná ségra, která to prostě neřekne všechno rovnou, ale furt odbíhá, ale v ní poznáte tutově někoho z příbuzných, no a její manžel, i když neřekne ani slovo, úplně ho vidíte, jak před ní sedí a ani se nesnaží vypadat, že poslouchá a takovýho člověka taky určitě ve svým okolí máte a pak to vyšetřování celé události, to vás taky nenechá chladným, že všichni jedou tak nějak ze setrvačnosti a na psychiku oběti nikdo moc nehledí...a najednou je konec a na vás zůstane deka z jedné vánoční noci v Paříži.
Když jste znásilňováni, myslete na umělou vůni pracích prostředků. :-) Za mě moc pozérské a vyprávění na přeskáčku tomu taky nepřidalo. Prvotina byla lepší výpovědí. (Čteno v překladu Sáry Vybíralové.)
Tohle je opravdu silný příběh. Nedokázal jsem si představit, co po skvělém Skoncovat s Eddym B. může ještě přijít a tady nám autor naservíroval další masakr. Bohužel styl vyprávění mi absolutně nesedl a většinu knihy jsem protrpěl. Pan Louis tady vypráví prostřednictvím své sestry, která „tlumočí“ příběh svému manželovi. Jenže ona ty vole to vypráví přesně jako moje ségra, neustálý odbočky a vytáčky a než se dostane k jádru pudla, tak jí to trvá vždycky tak dlouho, že jí skoro neposlouchám???? a tady to trvá neuvěřitelnejch 150 stran, který mě mega otravovaly, protože jeho sestra je otravná stejně jako ta moje a hodně jsem uvažoval, že knihu odložim. Nakonec jsem vytrval, ke konci se to celkově zlepšilo, ale dojem z knihy to již nezachránilo. A to mě po předchozím úžasnym dílu hodně zklamalo.
Rozhodně jiná kniha než kterákoliv jiná. Je napsaná zvláštním způsobem, který nemusí pasovat každému. Nicméně když se člověk do knihy začte, pohltí ho. Je to smutný příběh, který je ale velmi dobře sepsán.
Trvalo mi osm hodin přečíst tuto knihu, knihu při jejímž a po jejímž přečtení jsem necítila žádnou emoci, je to autorovým stylem, nebo takovou surovostí události a následného chování všech aktérů, že pro emoce nezbývá místo? Možná autorovou "otupělostí" nebo naprostou neschopností jakékoliv empatie jeho sestry, která se promítá v jejím líčení příběhu.
Podobný pocit se dostavil po shlédnutí Nabarveného Ptáčete. Krutost , jež je díky stylu autora vylíčena bez emoce? Nebo taková krutost, která nám nedává možnost pocítit nějakou emoci? Všechno vyplní krutost a na emoci nezbyde místo
"O čemkoliv coděláš ty lidi řeknou, že je zajímavý" Je to pro to, aby sami zněli zajímavě nebo pro to že vlastně nevědí co na to říct a zajímavý zní dobře, tak proč to nepoužít. "Stejně o tom nic nevím a je to moc složité se tomu snažit rozumět." Zajímavý se objeví v tichu a v tichu zase zmizí.
"Ve chvílích, jež nás vytrhnou z naší každodennosti čas plane jiným způsobem." Čas a věci jež normálně nevnímáme, začínají nás najednou v takových chvílích otravovat a jsme až moc polapení onou situací, která se nás bytostně týká, na druhou stranu je to jakoby bychom byli jen pozorovateli této situace.
Proč v některých chvílích jednáme tak jakoby bychom jinak nejednali? S odstupem času pak hodnotíme svoje rozhodnutí a jednání a jakoby by se nám jevilo naprosto cizí. Jak jsem mohl/a takto jednat a rozhodnout se?
Autorova prvotina se mi sice líbila více, ale stále jsou "Dějiny násilí" nadprůměrnou knihou. Nejdeme v ní mnoho ze současných témat, ať už je to rasismus, homofobie či nechápavost mezi městským a venkovským obyvatelstvem.
Čtení knihy je pro čtenáře poněkud obtížné, ať už s jedná o téma, tak i stylistické zpracování. Minulost se prolíná se současností a autorovy myšlenky s výpovědí jeho sestry.
Je to těžká kniha. Obsahem i formou.
Po obtížném dětství život nachystal Louisovi další krutou zkoušku a my se s ním setkáváme v okamžiku vyrovnávání se s ní. Jako všichni i on musí projít všemi nepříjemnými stádii, má to však o to horší, že postrádá podporu rodiny. Tak jí hledá, kde může a zahlcuje čtenáře slovy, dojmy emocemi.
Jestli se mi nějaká kniha někdy špatně hodnotila, byla to tahle. Dějiny násilí popisují jednu z nejhorších událostí, která vůbec člověka může potkat, proto se absolutně nebudu zabývat dějem a půjdu jen po stylistické stránce. Louis pro svou výpověď zvolil prostředníka – sestru – která nám celou událost předkládá, vypráví ji manželovi čili čtenáři. Autor sám sice do promluvy zasahuje, ale pouze, aby upřesnil některé věci, jenž sestře sám zamlčel nebo aby výpověď doprovodil vlastní emocí. A právě zvolený vypravěčský styl pro mě byl velkým kamenem úrazu. Kniha se mi špatně četla a nevžila jsem se do hlavního hrdiny ani zdaleka tolik jako kdyby si Édouard vybral ich formu. Samozřejmě chápu, že takto pro něj mohlo být psaní o něco méně bolestivé, pro mě, jako pro čtenáře, byl nicméně tento faktor zcela nevyhovující. Výpověď se taky do značné míry opakuje, motá se v kruhu a tím, že konzument knihy přesně ví, co v příběhu nastane, nekoná se tak vlastně ani žádné překvapení, rozuzlení… Jak jsem psala v úvodu, je mi zatěžko srážet knihu, která popisuje tak závažnou událost, a aniž bych chtěla jakkoliv znehodnotit obsah příběhu jako takový, musím popravdě přiznat, že stylisticky šly Dějiny násilí absolutně mimo mě.
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura znásilnění gayové
Autorovy další knížky
| 2018 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Kniha Dějiny násilí je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 210x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 117x |
| Chystám se číst | 119x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 2x |