norrasun komentáře u knih
Opět pro mě čtivá Táňa Kubátová, tady formou přátelské korespondence líčí milostné, rodinné i pracovní trable dvou mladých žen..oceňuju smysl pro humor a svižnost, jakým se příběhy ubírají..
V kategorii "ženské čtení" prostě super. Příběh je nekomplikovaný, samozřejmě schematický (protagonisté se na začátku nemusí, aby po pár společných zážitcích k sobě postupně nacházeli cestu, končící hlubokým, trvalým, vřelým citem), vnitřní monology jsou stručné, věcné a humorné a dialogy to samé. Mám knížky paní Kubátové ráda, tato je má nejoblíbenější.
Setkání dvou velkých talentů, přesněji řečeno talentovaných žen, které vytvořily tento úžasný komiks. Příběh postupně plešatějící hlavní hrdinky mě opravdu dojal..a místy jsem se upřímně zasmála..jsem moc ráda za takovéhle literární počiny.
Knížky Soukupové pro mě mají velké kouzlo a ani tuhle nemůžu ohodnotit jinak, než plným počtem hvězd.. pojednává o úplně obyčejných věcech (dva se potkali, vzali, udělali děti, přišla vztahová rutina..), napsána věcně a přitom tak čtivě..užila jsem si každou větu.
Vcelku čtivý psychologický román, který po přečtení nezanechá hlubší stopu.. spíš než tajemno se řeší vztahové peripetie..vystresovaná, ale nadržená hlavní hrdinka, okolo níž krouží dva osudoví hrdinové..
Natahovaná nuda..děj podivný..po dvou týdnech nevím, o čem to bylo..
Marta prožívá ve svém devatenáctiletém životě dost nepříjemné turbulence a i když to čtení není zrovna nejveselejší, zvlášť třeba pro někoho, kdo si prochází něčím podobným, musím přiznat pět hvězdiček.. Za styl, přesvědčivost, občas ujetý humor..
Kniha je moc dobře napsaná, přesto se nečetla zrovna lehce, právě kvůli té divné depresi a beznaději, která teče z každého odstavce..
Součást mého dětství, milovala jsem příběhy pejska a kočičky v době, kdy jsem sama neuměla číst...je to jedna z klíčových knih, která ovlivnila můj vztah k psanému slovu..
Bezvadně zpracované výtvarně i co do obsahu, s nadhledem a i humorem, nakolik to toto citlivé téma dovolí..
Fatva, která ženám zakazuje sahat na banány a okurky..nebo jiná, podle které má žena pětkrát (proč zrovna pětkrát?) nakojit svého kolegu, aby se tak mezi nimi vytvořil vztah matky a syna.. hm..
Mě to nijak nezklamalo, četla jsem to se zájmem.. a to ani není můj oblíbený autor..ano, je to místy sebelítostivé a bolestínské - ale přiznaně, a celkem s vtipem.
Ze začátku jsem chvíli v ději tápala, ale záhy jsem se naprosto oddala příběhu. No, vše podstatné už bylo vychváleno v hodnoceních přede mnou.. já vyzdvihuji vynikající překlad, a samozřejmě výtvarné provedení - prostě perfektní a poctivé dílo
Mě tenhle komiks nadchl..pravda je, že ostatní díly série jsem nečetla, tudíž nemám srovnání a taky nejsem bůhvíjaký fanda této ságy.. Nicméně vypodobnění Zaklínače, jeho bláznivého přítele Marigolda i ostatních postav mi sedělo, příběh chytil a nepustil, ani humor nechyběl.. takže v klidu za pět.
Mě tohle zajímavé pojetí severské mytologie dost bavilo.
Taky jsem dumala nad těmi líbeznými tvářičkami u mužských postav - co tím ilustrátor vlastně míní - ale celkový pozitivní dojem mi to nakonec vůbec nezkazilo. Jsem celkem zvědavá na pokračování..
Dvojka je narozdíl od černobílé jedničky v barvách, ale to je řekla bych jediný rozdíl. Stejně jako v prvním díle tady nechybí akce a humor je všudypřítomný. Hodně se mi líbí, jak je nakreslený panter.
Chvíli mi trvalo, než jsem se chytla, ale uznávám, že to stojí za to..
Akce a humor, a ještě 'nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťanské společnosti, v níž je dolar alfou a omegou života' :)
Krásně vyvedená manga umíchaná z mých oblíbených přísad: všestranný přitažlivý zabiják, velká láska, velké tetování..:) příběh má spád a člověk už se těší na pokračování..
Další skvost z dílny pana Čecha. Tentokrát hraje roli totalitní režim, ve kterém pouze vyjadřovat AAA je to správné a jediné.
Svět A je pochmurný a temný, přísný, policejní. Hlavní hrdina s rádiovkou není příliš šťastný, rád si sní - a nejen to, potajmu si vyrábí létající kolo....
Výstižně a beze slov, dá se listovat a prohlížet zas a znova..
Oceňuji otevřenost, s jakou Vlastina popisuje šťastnější, ale i ta nepříliš šťastná životní období. Pasáž o porodu Adámka se mě hodně dotkla..
To je taková krása.. Ty příběhy beze slov žijí a promlouvají tou nejhezčí řečí..