Síťovky
Táňa Kubátová
Co spojuje dvě mladé ženy z opačných konců republiky? Komunikace po síti. A protože obě disponují schopností dělat si legraci z vlastních trapasů, nahlížení do jejich e-mailů zaručeně vyloudí čtenářům úsměv na tváři. Obě "síťovky" - jak tyto kamarádky po síti nazval jeden svérázný Sandřin žák - se svěřují s palčivými momenty z minulosti a líčí své zážitky ze žhavé současnosti. Nečekané objevení Sandřiny staré nenaplněné lásky ze studentských časů inspiruje Ivanu k tomu, aby se naopak pokusila své nedávné milostné fiasko konečně uzavřít. Zda se jí to podaří, či ne, a zda je Sandřin osudový muž skutečně tím osudovým, se ukáže ještě dříve, než obě kamarádky e-mailovou formu komunikace opustí a naplno využijí možnosti se po síti slyšet i vidět.... celý text
Přidat komentář
Myslela jsem si, že jde o ty babičkovské háčkované tašky, ovšem jedná se o vtipné pojmenování dvou mladých žen, které bydlí daleko od sebe a proto komunikují formou dopisů psaných mailem. Svěřují se navzájem se svými zážitky a starostmi. Kdysi jsem přelouskala všechny knihy Táni Kubátové, jsou to takové příjemné jednohubky.
Milá knížka od autorky mně dosud neznámé. Trochu červená knihovna, ale i ta je občas potřeba.
Styl psaní, mailová korespondence, mě baví. V této knize sice nemá komunikace až takový spád, protože většina sdělení zabere několik stran, ale i tak se chcete dozvědět názor na “odeslanou zprávu a pokračování příběhu a popis událostí druhého pisatele. Zpočátku mi připadal styl psaní moc úhledný, spisovný a gramaticky správný, který by zřejmě nebyl v reálu takto dodržen, ale rychle jsem si zvykla a po té už převažovala má zvědavost jak se osudy obou mladých žen vyvinou. Oceňuji vtip, kterým autorka trefně dialogy obohacuje. A na závěr poznámka: moje první zkušenost s touto formou psaní - jedna z mých nejoblíbenějších oddychovek, knížka Dobrý proti severáku a její pokračování Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera, kterou doporučuji těm, kterým tento styl vyhovuje.
Příjemná jednohubka na dva večery. Nikdy bych si nemyslela, že román v dopisech (e-mailech) může být tak čtivý. Je nejen čtivý, ale vnese do života i optimismus. Všechny životní trable se totiž dají překonat, jen musíš mít odstup a zdravé sebevědomí. Knihu jsem si koupila díky čtenářské výzvě, abych přečetla něco o komunikaci přes internet. Nelituji toho, a dokonce ji doporučuji čtenářkám "ženské četby".
Sama patřím k těm, co nesnáší telefonní hovory, o to raději píšu. Dříve to byly dopisy, mám jich celé krabice, včetně konceptů mnou odeslaných, nyní emaily. Raději napíšu půl kilometru dlouhý email, než bych půl hodiny mluvila do telefonu.
Na to jak je kniha útlá, ji čtu dost dlouho, i vždy zapomenu, kdo je kdo, ač jsou jen dvě -:))
Psáno ale vtipně, a otevřeně, baví mě to a umím si představit, že bych knihu vzala do ruky více než jednou. Už je pro formu psaní. Obě ženy jsou sympatické ( a proto splývají v jednu), a klidně bych se k jejich komunikaci přidala. Také by se se mnou nenudily :-D
Doporučuji všem ženám, co jsou samy, ale ne osamělé.
Splnilo mé očekávání, lehké čtení do vlaku. Protože jsem však chvílemi byla napjatá, bavila se a ukápla i nějaká ta slzička, musím dát plný počet .
Opět pro mě čtivá Táňa Kubátová, tady formou přátelské korespondence líčí milostné, rodinné i pracovní trable dvou mladých žen..oceňuju smysl pro humor a svižnost, jakým se příběhy ubírají..
Sandra a Ivana, které prožily milostné zklamání, se náhodou setkají v kavárně a začnou si mailovat. V mailech si píšou o svých radostech a potížích a tajných láskách. Korespondence probíhá od října do prosince, kdy si začnou skypovat. Samozřejmě vše skončí happyendem a novými vztahy. Pochybuji však, že by někdo psal mail dlouhý deset knižních stran.
Já mám ráda romány formou mailů a dopisů, dost si v tom libuju, takže se mi jako oddechovka líbily i Síťovky.
Tak já bohužel musela hvězdičku ubrat, protože mi trošku trvalo se do čtení románu formou mejlu začíst. Mám ráda téměř všechny romány Táni Kubátové, ale tady jsem měla problémy se začíst, přesto, že knížka byla jen několikstránková. Ted se mi podařilo sehnat ještě jednu knihu, kterou jsem nečetla Záruční list na život a tu si vychutnám.
Moje první kniha od paní Kubátové a určitě ne poslední. A co, že zaspala dobu. Já taky každému neposílám zprávy přes facebook, který je pro mě více než pohodlný a taky nejrychlejší způsob předání informací. :-)
Z příběhu jsem nadšená. Už dlouho se mi nestalo, abych vyprávění hltala jedním dechem a nemohla se dočkat, až začnu číst. Skvělé odreagování a odpočinková četba, která vykouzlí úsměv na tváři.
Po internetu vznikají mnohá přátelství a tato kniha je o jednom z nich. Opravdu velmi vydařené. Není to jen takové tlachání dvou děvčat po síti, nýbrž zajímavé příběhy každé z nich, jejich životní kotrmelce a důkaz, že i na dálku může existovat plnohodnotné kamarádství. Ke skvělému pobavení doporučuji všem.
Za mna plny pocet *
Ani neviem ako zacat ... je to kniha o dvoch zenach byvajucich daleko od seba, ktore su v e-mailovom kontakte. Chvilami som mala pocit, ze pisu o mne. Ked som mala pauzicku od citania mala som chut sa pridat do ich konverzacie. Zasmiala som sa, aj smutok ma navstivili. Ivaninho otca som chcela chytit a zatriast nim, ako sa k nej moze tak chovat?
Pri Sandrinych spravach sa ku mne dostala chut na dobry zakusok nalepsie so slahackou :D
Za mna asi tak, skoda, ze je taka kratka ...
Ze začátku jsem se nemohla začíst, spíš jsem se nutila. Ale zalíbil se mi Víťa a od vejrů copatejch už jsem hltala. Ivanin příběh by se mi líbil i jako samostatná knížka. A Sandřina otce bych nejraději kopla do .. toho.. do pihele tmavýho.
Po několika letech jsem si přečetla knížku Táni Kubátové a moc mě teda nenadchla, ikdyž dřív jsem ji četla ráda. Buď jsem se změnila já nebo její knihy, ale tahle mě ničím nezaujala.
Knihy paní Kubátové se prostě čtou samy :-) Dobře jsem se bavila při líčení Sandřiných setkání s Víťou, líbilo se mi, že autorka popisovala i jiné problémy než ty s láskou - v práci či rodině. Ivana ani Sandra se v ničem neodchylují od prototypu hlavní hrdinky, jak jsem ji popsala ve svém komentáři u medailonku autorky. Ale už jsem si zvykla :-)
Nicméně Síťovky byly jakési moc ukecané... Tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že tato forma románu trochu zaspala dobu. Kdo dnes kontroluje maily jednou za dva tři dny? A kdo si vůbec vyměňuje takové dlouhé maily, když volání stojí pakatel? Již zmíněná kniha Dobrý proti severáku je v tomto ohledu mnohem reálnější. Síťovky by podle mě mnohem lépe fungovaly v době, kdy si kamarádky vyměňovaly dlouhé dopisy a poště trvalo tři čtyři dny, než je doručila...
P.S.: Zajímalo by mě, jestli četné chyby v interpunkci byly způsobeny nedbalostí korektury, nebo byly záměrné a měly konverzaci dodat na autentičnosti.
Autorovy další knížky
2019 | Bukůvky |
2017 | Vánoční zázraky |
2018 | Osud tančil charleston |
2006 | Hrníček z lásky |
2009 | Abstinentka |
Kniha Síťovky je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 113x |
Čtenářské výzvě | 48x |
Doporučených | 2x |
Knihotéce | 40x |
Chystám se číst | 43x |
Chci si koupit | 4x |
Tuto útlou knihu jsem si v knihovně vyhledala díky ČV. Nic moc jsem od ní nečekala a byla jsem příjemně překvapena. To, jak se obě protagonistky snaží své radosti i strasti v mailech pro kamárádku popisovat s určitým nadhledem, mě několikrát upřímně rozesmálo. Bavila jsem se.