Nočnípták komentáře u knih

Po Lustru pro papeže, který každému na potkání doporučuju, jsem byla zvědavá na Tománkovo prvotinu. Srovnávat se to nedá. Každá kniha je úplně jiná. Lustr pro papeže je psán na základě skutečného příběhu. Motýlí křik je vlastně od všeho trochu. Trochu thriller, trochu špionáž, trochu detektivka, trochu fikce, trochu skutečnost. Mělo to spád, četlo se rychle. Jediné co autorovi vyčítám je, že je zde vidět komu straní v politice. A to mne jako čtenáře vůbec nezajímá.
Když se zamyslím nad tou fikcí. Co když to fikce nebude?

10 09.05.2021

Fejetony Lucie Šilhové v časopise mám ráda. Kniha mne však moc nezaujala. Ne, že bych se vůbec nebavila, ale bylo toho humoru nějak moc. Raději zůstanu u těch časopisových fejetonů.

6 09.05.2021

Mám ráda detektivky z poklidného anglického venkova. Tady však jsem spokojená nebyla kvůli odflinknutému překladu.

Takový příběh, jaký nám předkládá Kristin Hannah, se určitě v mnoha manželstvích stal. Láska a závislost na psychicky nemocném nemá většinou východisko. Tak dlouho Cora váhala s útěkem až bylo vlastně pozdě. Příběh se mě líbil, nejvíc jsem si ale užívala popisy nádherné aljašské přírody. Obdivovala jsem Leni, městskou dívku,pro kterou se drsná Aljaška stala domovem. Také nešlo si neoblíbit postavu Velké Marge. Happyendový konec bych mít nemusela, protože tak by to v životě určitě neskončilo. Ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se Leni vrátila domů na Aljašku, kterou milovala.
V podobných knihách je uvedena Kde zpívají raci. Já nějak tu podobnost nevidím. Snad jenom popisy přírody mají ty dvě společné. Velká samota tak trochu zaostává ve výrazových prostředcích / to může být překladem/ a korekturách. Tak nad tím přimhouřím oko. Dávám 4* a těším se na Slavíka.

Knižní výzva 2021- 9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih

20 09.05.2021

Jsem fanynka Petera Maye, ale tady to na plný počet* nebude. Ne, že by mi něco přímo vadilo, ale prostě to nějak nebylo ono. První třetinu jsem se dokonce ujišťovala, že opravdu čtu knihu od Maye. Kdo v tom jede, jsem uhádla už někde v polovině. Ale zase jsem se poučila o něčem co jsem neznala. Ostatně tak je to v každé Mayově knize. Tady to byl Usherův syndrom. Svérázný detektiv John Mackenzie je sice geniální, ale já si víc oblíbila Enza z francouzské série.

14 04.05.2021

O nevěstinci v koncentráku občas byla někde zmínka. Tady je však poprvé popsáno jak to v táborovém veřejném domě chodilo. To bylo na celé knize zajímavé. Jinak nic. Eliza mi byla skoro protivná. Celé její vyprávění bylo jaksi bezcitné, bez emocí. Možná, že to tak autor napsal úmyslně. Možná, že takové odosobnění pomáhalo přežít. Mně to ale vadilo. A dalším mínusem jsou pravopisné chyby. Doporučit knihu nemohu.

8 30.04.2021

Již z názvu vyplývá, že bez drastických scén to tady asi nebude. To ale není ten důvod, proč tentokrát nedám plný počet *. To spíš proto, že v závěrečném díle jsem nečekala takový trochu utnutý konec. No, je to ale Peter May, takže kniha je čtivá, zápletka nápaditá. Na rozhovor Margaret s Liovým otcem budu často myslet.

14 30.04.2021

Moje první kniha od Johna Sandforda. Bezvadná zápletka. Dobře popsáno jak vyšetřování pokračuje, jak spolupracují vyšetřovatelé s místní policií. Přesto, že je zde tolik obětí, nevyžívá se autor příliš v popisu hrůz. Ač mi to ze začátku tak nepřipadalo, je to jedna z nejlepších detektivek, které jsem v posledních letech četla.
Ráda doporučuji.

11 30.04.2021

Pro mne zklamání. V sexuálních scénách byla spousta vulgarismů, takže jsem začala přeskakovat. Autorku neznám, tak nevím, jestli to nebylo překladem. Protože jsem byla zvědavá co bude pravda, vydržela jsem až do konce. V poslední třetině knihy začal děj mít spád. Konec dobrý. Opravdu se rozhodujete co je pravda a co lež. To se mi líbilo, ale po dalších knihách od této spisovatelky netoužím. K postavám Lowen a Jeremyho jsem se stavěla kriticky. Sympatický byl jen malý Crew.
Chtěla jsem dát 2*, ale pak mne zaujalo poděkování autorky. Bod 39.
"Každému, kdo čte tohle poděkování. Ať už se vám tahle knížka líbila, nebo ne, důležité je, že čtete. Děkuju vám za to. Když jste teď skončili tuhle, běžte se vrhnout na další."
Za tohle musím zvýšit - 3*.

Knižní výzva 2021 - 8. Kniha, ve které hraje důležitou roli dopis

11 27.04.2021

Knihu jsem četla vlastně kvůli mojí mamince. Aby jsme si o ní mohli popovídat. Nenapadlo mi, že z ní budu tak nadšená. Líbí se mi na ní všechno. Jak paní Jiřinka stručně vypráví o celém svém životě a tu stručnost rozšiřuje velkým množstvím fotografií. Jak se v ničem zbytečně "nevrtá". Jak s nadhledem přizná i věci pro ni ne zrovna lichotivé.
Znám ji jako bezvadnou herečku z filmů, ze zábavných televizních pořadů a z večerníčků kde spousta postaviček mluví jejím hlasem. Na divadle jsem ji nikdy neviděla. A to je to, co mne teď moc mrzí.

11 26.04.2021

Myslela jsem, že si nesu z knihovny pohádku. Ale ona to je zvláštní pohádka, takový kratičký příběh o životě. O smutku, slzách, emocích a opětovném nalezení radosti v životě.
Pan Budař byl pro mne hercem, který je takový "nevýrazný", neupozorňující na sebe. Až do teď. Jeho kniha tento můj názor na něj úplně rozmetala. Text i ilustrace se mi moc líbí. A výprava knihy je krásná. A já musím přidat *, protože tři jsou přece jen málo.
Kdo má velký smutek, nevidí krásu kolem sebe.

9 26.04.2021

O tom jaký opravdu Saint-Exupéry byl jsem nikdy nečetla, ale tak nějak jsem tušila, že moje představa určitě skutečnosti neodpovídá. Čtenář si rád idealizuje autory knih, které má rád. Takže moje představa opravdu byla daleko od skutečnosti. Navíc Consuelo pro mne byla velkou neznámou. Věděla jsem o ní jen že existovala. Jinak nic. S velkou chutí jsem se pustila do čtení. Dobře se to četlo, děj měl spád. Asi tak do poloviny. Pak už to bylo jen trápení. Už jsem měla dost jejich věčně se opakujících dohadů, rozchodů, návratů. Nedokázala jsem pochopit ani jeho ani ji. Přestalo mne to bavit. Přesto jsem dočetla. Své čtenáře si kniha určitě najde, ale já byla zklamaná. Nejen Anthonym, ale i Consuelo. Jak tady někdo psal, byl to toxický vztah. Přesto si myslím, že ten kdo napsal takovou krásu jako Malého prince, musel někde v sobě mít šťastné vzpomínky na dětství a aspoň trochu dobroty a něhy. Já tomu chci věřit a věřím.

13 19.04.2021

České detektivka čtu ráda a Brůhová je moje oblíbená spisovatelka. A teď jsem zjistila, že tuhle první ze série s Valentou a Novákem jsem ještě nikdy nečetla. Takže jsem překvapená a spokojená. Líbila se mi. Teď si dám opáčko těch jejich dalších případů.

Duše okřídlená, tys oblohou tančila,
jekotem svým rozbřesk rušila.
S loděmi létala a moři čelila,
na křídlech větru ses ke mně vrátila.

Zdá se mi, že slova jako úžasná, nádherná, skvělá nedokážou vystihnout jaká ta knížka je. Přečetla jsem ji dvakrát. První čtení bylo rychlé, jako kdybych s někým závodila Kdo dřív. Nemohla jsem přestat, dokud jsem ve tři ráno nedočetla. A večer jsem ji otevřela znovu. Druhé čtení - pomalé a vychutnávající. Stále jsem se vracela a vychutnávala si popisy nádherné přírody. Už mám dočteno, knížka vypadá jak ježek. Ze všech stran z ní trčí barevné lepivé papírky, abych rychle našla básně a pasáže o mně neznámých ptácích, stromech a travinách. Abych si mohla dohledávat na internetu všechno o bažinách pobřeží Severní Karolíny. Říct, že jsem nadšená, ale zdaleka nevystihuje moje pocity.
Protože nechci prozrazovat děj, napíšu jen, že v některých chvílích je příběh možná až naivní a vzdálený realitě, ale nevadilo mi to. Dokonce jsem vzala na milost i ten happyendový skoro konec. A ten úplný konec mne nepřekvapil a moc oceňuji, že to autorka takle ukončila.
Kniha mne překvapila, moc jsem si čtení užila. Kya a bažiny budou mým častým společníkem.
Ještě musím ocenit úžasnou práci překladatelky Jany Hlávkové a také poděkovat vydavatelství Jota za to, že mají schopné korektory.
Prostě těch 5* je opravdu za to všechno málo a to jsem ještě nechválila překrásnou obálku. Vlastně nejen obálku. Když ji sundáte, uvidíte i překrásné desky. Tahle kniha se fakt povedla.
Ještě musím dopsat.Teď jsem si procetla komentáře. Ten od Maevie z 1.1.2021 vyjadřuje přesně jaká ta kniha je.

42 18.04.2021

Čím jsem starší, tím mám povídky víc a víc ráda. Do knihovny jsem šla pro úplně něco jiného, ale na pultě ležely povídky paní Hanišové. Její Anežka se mi sice moc nelíbila, ale Houbařka zase moc líbila. Zvládla jsem je přečíst do večera. Napřed jsem myslela, že to nedám. Jsou depresivní. Hodně depresivní. Jenomže paní Hanišová píše tak, že čtete a čtete i když vlastně ani nechcete vědět jak to skončí. Já prostě nedokázala knížku odložit. Nevím, mám nebo nemám ji doporučit? Jsem z ní docela rozhozená a smutná. Paní Hanišová je "třída", ale jestli máte špatnou a depresivní náladu v této divné době, odložte čtení na později.
Stále na povídky musím myslet. Čiší z nich beznaděj. Až na tu poslední. Tam jiskřička dobrého konce svítí. Snad.
Možná, že bych dala 4*. Jenomže ta obálka je hrozná. Taky depresivní. Takže 3*.

13 18.04.2021

Od paní Klevisové druhá kniha o kočkách. Bylo to moc pěkné a pohodové čtení.Od dětství miluju psiska, vždycky nějaký pes byl v naší rodině. Kočky jsem neměla ráda ani nerada. Prostě mi nic neříkali. Až do teď. Asi si pořídím kočičího kluka.

10 10.04.2021

Já patřím k těm, kterým se kniha líbí. Moc líbí. Nesouhlasím s hodnocením Christien, ale palec za komentář jsem jí dala. Ten komentář se mi totiž líbí. Také moc. Přesně totiž vystihuje rozdíl mezi knihami Poláčka a Foglara. Já si ten rozdíl uvědomuji, přesto mám ráda oba autory.
Mně nervy nedrásala často se opakující nezvyklá slova a výrazy. K té době a ke kupeckému synkovi tak nějak patří. Nevím, jak dnešní mládež, ale když jsem chodila já na základku, tak jsme byly pro kluky blbé holky a kluci pro nás holky byli blbí kluci. Nic pobuřujícího jsme v tom neviděli.
Ještě musím napsat, že moje nejstarší vnučka miluje Foglara. Ta mladší ho číst nechce. Jedenáctiletý vnuk si sám Poláčka ke čtení vybral a byl spokojený. Foglarovky zkusil a nedočetl zatím žádnou.
Je jen dobře, že si každý může vybrat podle svého. Já mám knížku Bylo nás pět zařazenou v knihovně vedle foglarovek, mayovek, setonovek a cooperovek.

28 05.04.2021

Radka Malého mám ráda. Jeho poezii pro děti i dospělé, dokonce i ty pochmurné básně z Vraních zpěvů. Domeček plný koleček jsem ale nekoupila. Nechápu, proč předělávat něco co bylo pěkné a prověřené nadšenými čtenáři. No jo, já vím, jsem staromilec. Dnešním dětem se určitě líbí, jenomže ty neznají to původní leporelo.

Pokaždé, když si přečtu nějaký vstřícný komentář k této knize, tak si říkám, že si ji nutně musím přečíst znovu. Četla jsem ji kdysi v mládí a vůbec se mi nelíbila. Říkám si, že jsem třeba na ni neměla vhodný věk. Přece není možné, když ji většina čtenářů opěvuje, že já na ni vzpomínám jako na nezajímavou a nudnou. Jenomže mám tolik plánů co chci přečíst, že tuhle stále posunuji na konec.

Teď, po přečtení komentáře od Metla jsem se uklidnila. Konečně má někdo z knihy stejné pocity jako já. Už se tím nebudu trápit. Rozhodla jsem se ji znovu nečíst, když k tomu vlastně nemám chuť.
Čtenářce Metla za ten komentář moc děkuji. Nad těmi body jsem si teprve pořádně uvědomila, co mi na té knize tenkrát tak vadilo. A určitě by vadilo i dnes.

Tohle se mnou teda zamávalo. Žijeme v jakési bublině, kde si nepřipouštíme, že je něco takového možné. Ve skutečnosti ale víme, že takové mámy a tátové existují, jen na to radši nemyslíme. Nevíme totiž jak pomoct.
Nikdy nepochopím jak může máma dělat rozdíl mezi svými dětmi. Navíc tady bylo dobře vidět, jak se pak protěžované dítě začne ke svému sourozenci chovat. Už jenom to, že jedna byla Katuška a druhá Baruna o něčem vypovídá. K tátovi mám jenom jedno slovo, vlastně dvě "hajzl" a "hnusák".
Někdo tady psal, že by kniha oslovila holky od dvanácti let. Vzhledem k tomu, jak šokující a beznadějný byl pro mne konec, já bych to nejspíš číst vnučce nedala. Té starší, čtrnáctileté, už ano.
Knihu jsem četla na jeden zátah, na začátku jsem si myslela, že bych potom zkusila i audioknihu. Teď nějak nemám odvahu ten děj prožít znovu.

Knižní výzva 2021 - 16. Kniha, která je do 15. místa v některém žebříčku

32 19.02.2021