Nočnípták komentáře u knih
No, Perry Mason to není, ale úplně špatné také ne. S Donaldem a Bertou jsem se setkala poprvé. Začátek nuda, pak se to rozběhlo. Když jsem si myslela, že vím, tak bylo všechno jinak. Musím zkusit další z téhle série.
Jsem milovník poezie, ale ne vždy jí rozumím. První báseň mě oslovila, pak už to bylo horší. Jak autor v úvodu píše, že to není básnická sbírka, spíš rýmovačky. Ty já opravdu nemusím. Knížečku jsem ale neodložila a jsem moc ráda, protože druhá část to jsou Legendy a romantika. Pak Něco málo o lásce a ještě A na známou notečku. Hlavně ty legendy mě nadchly. Jsem ráda, že knihu mám, třeba přehodnotím svůj vztah k rýmovačkám v první části.
Navíc jsem zjistila, že autora vlastně znám z dobrodružných a fantazy knih, které máme v knihovně.
Nějak mě ty verše neoslovili. Cítím z nich tesknotu, smutek. Samí havrani, vrány a krkavec. Taky krev.
Takové knihy jsou opravdu moc potřeba. Gump nám vypráví o sobě, o věrnosti k člověku, ale i o životě pejsků z množíren a útulků.
Film jsem neviděla, ale knihou zklamaná nejsem. Přečtěte jí opravdu za jedno odpoledne, nebo večer. Jsou v ní moc pěkné ilustrace a také fotky lidí a psů, podle nichž je příběh napsán.
Možná, že někteří lidé se po přečtení vydají do útulku a přivedou si domů psího parťáka.
Již od mého dětství mě provází psí kamarádi. Miluju je, vždy jsou členy naší rodiny, ale na víc jak dva najednou jsem neměla nikdy odvahu.
Autorovi a jeho ženě můžeme odvahu závidět. Mít psa je štěstí. Mít jich osm to je štěstí násobeno osmi. Také však je to osmkrát znásobená starost a práce. Kde vzal pan Hrabě vůbec čas všechno to sepsat pro nás čtenáře? Moc pěkně se mně to četlo, odpočinula jsem si. Asi se půjdu podívat do útulku, máme teď právě jen jedno štěstí.
Když se ke mně knížka dostala, moc nadšená jsem nebyla, další herečka napsala knížku.
Po pár stránkách se nadšení dostavilo, herečka napsala KNÍŽKU.
Milé, oddychové a tááák pravdivé. Svět viděný dětskýma očima. Humorné i smutné. Po celou dobu čtení jsem se usmívala, někdy i smála nahlas a slzička také ukápla.
Martinu Preissovou mám ráda jako herečku, nyní i jako autorku. Jdu si sehnat její první knihu.
Mě to bavilo. Mám ráda případy rady Vacátka a vrchní inspektor Budík vlastně jde v jeho stopách. Případy, které jsou napsány podle skutečnosti, jsou zajímavé a soukromý život detektivů též.
Ke knížkám paní Mornštajnové se budu stále vracet. K téhle určitě ne. Ne proto jak je napsaná, za to dávám pět*. Číst znovu nebudu kvůli temnému a těžkému ději. Čím jsem starší, tím hůř takové věci snáším. To nic nemění na tom, že si velice cením, že autorka tohle téma použila.
První kniha od Ohlssonové kterou jsem četla. Nalákalo mě, že i když severská autorka, tak to není žádný krvavák. Námět bezvadný, ale ze začátku dost nuda. Až tak tak po polovině začal mít děj spád. Samozřejmě jako u všech severských detektivek má policistka problém. Tentokrát to není alkohol ani psychické potíže, ale soužití s násilníkem.
Pachatele jsem tipovala dobře, ale čekala jsem od knihy větší zážitek.
Taková dnešní červená knihovna. V původní červené knihovně byl sex tabu, v dnešní to bez něj nejde. Jinak je to stejné. Spousta naznaků, myšlenek, nedorozumění. Všechno dobře dopadne. Odpočinková četba. Dočetla jsem s úsměvem, odpočinula jsem si a nemůžu si pomoct a musím z knihy citovat
"nemám ráda, když lidi soudí knihy podle obalu."
"Někdy se nám knížka může zdát zvláštní, může se zdát, že není pro nás. Je jenom potřeba... dát jí šanci."
"To platí i pro muže."
Mám pocit, že mně autorka viděla do hlavy a moje myšlenky hodila na papír. Jako bych citovala sebe.
Přečteno rychle a s větším zájmem něž předchozí díly. Bylo to určitě méně naivní a méně nepravděpodobné. Že by to bylo tím, že se tak nějak vytratila hlavní dějová linka a je to víc o pocitech a mezilidských vztazích? Tak tady musím třetí* přidat.
Všechny tři knihy mají moc pěkné obálky, papír i tisk. Druhý a třetí díl i rodokmen a tento díl i krásné poděkování autorky na konci. Za to je ta čtvrtá*.
Na čem opravdu záleží?
"Na každé hodince strávené s lidmi, kteří mají srdce na pravém místě.
Na každé minutce v objetí tak pevném, že se dotýkají nejen těla, ale i duše.
Na každém okamžiku, kdy se zvedneme ze dna a žijeme dál, jak nejlépe dovedeme."
Naivní a neskutečné jako první díl, ale co o jsem se chtěla dozvědět, to jsem se dozvěděla. Přibylo dost postav, musela jsem dávat pozor kdo vypráví a hlavně v jakém čase. Jako plus beru rodokmen na začátku. Podle mě lepší než Hodinky,ale hvězdičku přidat nemohu. Nelíbil se mně konec. Nemám ráda když člověk který zemřel, vypráví jak umíral.
Jsem si vědoma, že nejsem cílová skupina pro kterou autorka píše. Většině mladších čtenářů, hlavně čtenářek, se knihy paní Jonešové líbí. A to je dobře. Mladá autorka má psát pro mladé, má k nim blízko. Já už se do dalšího dílu pouštět nechtěla a už ho mám také přečtený.
Patnáctá kniha s Armandem Gamachem a pořád mě baví. Už se mně stýskalo po starých známých z Three Pines. Chtěla bych číst pomalu, ale zase jsem ji zhltla za dva dny. Pak mě mrzí, že už je konec. Až když jsem dočetla, uvědomila jsem si, že tentokrát schází úryvky básní. To mě trošku mrzelo, ale zase tady byly citace z Bílé velryby.
Netrpělivě budu čekat na další knihu.
Nepravděpodobné, naivní. Nevěřila jsem tomu, že dočtu. Nakonec jsem ráda, že jsem to nevzdala a dočetla. Asi opravdu někdy potřebuju trochu vypnout a zklidnit a to tahle kniha splnila. Během třiceti let, kdy žili jeden bez druheho, neměli skoro žádné starosti, byli finančne zajištěni, cestovali po světě. Někdy pracovně, někdy soukromě. Přes všechny mé výhrady a úsměvy nad tím jaký život Patricie a Samuel žijí, nahlédnu do dalšího dílu. Jsem prostě zvědavá. Přijdou nebo nepřijdou nějaké problémy, které v normálním životě lidé řeší?
Ještě jsem nezapsala, že knihu čtu a už jsem měla dotčeno. Nedalo se odtrhnout. Zajímavé, logické, nečekané a napínavé. Teď se musím vrátit v čase a přečíst i první díl. Jsem moc zvědavá co bylo dřív. A také doufám, že na třetí díl nebudeme čekat moc dlouho.
Michaela Klevisová opět bezvadná. Přesně podle mého očekávání. Starý známý Bergman, krásné popisy přírody, tři vraždy a žádné potoky krve.
Nejvýstižnější je komentář mag097.
Já byla docela zklamaná. Po bezvadném druhém dílu jsem čekala stejně bezvadnou Nastereu, možná ještě lepší. Nějak se mně četla hůř. V některých hádankách a nápovědách jsem se vůbec nevyznala (ostatně Ilan také ne) a to časté kombinování různých záhad se mně zdálo až překombinované. Možná, že mohla být kratší.
Ovšem konec, ten se mně líbil. Navnadil mě na pokračování, které není.
Ještě lepší než Naslouchač. Co bylo v prvním díle nedovysvětlené a záhadné, zde se vysvětluje. Pak se zase objeví další záhady, děj se zamotá a nedovysvětlí. Paráda.
Detektivka z Beskyd. Dokonce se odehrává v blízkosti městečka které znám. Najdeme zde od všeho trochu - vraždu, mučení, pomluvy, drogy, alkohol a taky jednu nechutnost.Děj trochu až neuvěřitelný, ale moc dobře se to čte.
Děj se odehrává v období jelení říje, na obálce to vypadá jako daněk.