Nočnípták komentáře u knih
Bezvadná kovbojka. Kdysi jsem ji už četla, ale skoro všechno zapomněla. Tak jsem si to teď užívala. Louis L'Amour je jedničkou mezi autory knih o divokém západě a jeho romány o rodu Sackettů nemají podle mě konkurenci. A v této knize se jako vedlejší postava objevil jeden z nich. Městský maršál Tyrel Sackett.
Ocenění zaslouží práce překladatele a také se mně líbí moc hezká obálka.
Už dlouho jsem nečetla nic od Simenona, ale teď jsem moc dobře nezvolila, bylo to takové průměrné, Maigret byl z pozice lázeňského hosta pouhým poradcem v případě vraždy, sám nevyšetřoval. Asi tak do poloviny knihy se nic moc nedělo, zajímavé a opravdu Maigretovské to bylo až v druhé polovině. Konec se mně líbil.
Skvělé napsané. Výborný překlad. Jsem moc spokojená, že je to román s kriminální zápletkou a ne krvavý thriller. Postavy výstižně popsané, většinu jsem skoro nesnášela, ale musela jsem číst a číst. Inspektor Gunnar Barbarotti je sympatický, normální mužský. Těším se na další setkání.
Já to slyším, pane Radku. Slyším jak si ty básničky s těmi obrazy povídají. A moc ráda bych slyšela i další.
Můj první Dán. Dlouho jsem čtení této knihy odkládala. Vždycky ty, které máme doma v knihovně čekají a čekají a stále je předbíhají ty půjčené, které musím vrátit. Teď mě mrzí, že jsem jí zespodu hromady těch na čtení, nevytáhla dřív. I když začátek se mně nijak zvlášť nelíbil. A chvíli trvalo než jsem si udělala pořádek ve jménech. Jednou totiž postavy jmenovali příjmením, pak zase křestním jménem. A těch postav je tam opravdu dost. Těžko jsem se dějem prokousávala a říkala si, že to přece není možné, když toho Dána tak chválí moje kamarádka medlovice. Asi jsem si vybrala nějakou slabší dánovku. A najednou to přišlo. Čtu a nemohu se odtrhnout. Paráda. Přečteno za dva dny. Měla pravdu medlovice. Už se těším na další.
Ne že bych byla cílová skupina čtenářek této knihy, ale chtěla jsem zjistit jestli by se kniha líbila vnučce.
Začátek byl podle mě moc pěkný, pak už se některé situace a myšlenky Eriky dost opakovaly, přestávalo mě to bavit. Konec se mně zase líbil. Pro mě byl vlastně zážitek už to, že jsem knihu přečetla. Jako holka jsem takové dívčí knihy nečetla. Byla jsem spíš na klučičí četbu. A po mně je asi i nejstarší vnučka. Té by se to nelíbilo. Ovšem té druhé určitě ano, tak už vím co jí koupím k narozeninám.
V komentáři 9660 píše, že knihu četla asi v devíti letech. No, každý čtenář je jiný, ale že by děj téhle knihy byl pro takhle malé cácorky dost pochybuji. Snad tak od třinácti, čtrnácti si myslím. Vždyť hlavní hrdince je šestnáct. Už to snad trochu napovídá věkovou kategorii.
Evička a Monoklíček. Kořist z antikvariátu, která vyvolává vzpomínky. Kampak se ztratila ta z mého dětství? Jako dneska ji vidím. Měla takový podlouhlý formát a na výšku asi tak osm centimetrů. No, hlavně že ji mám, formát neformát.
Z nostalgie musím dát těch hvězd samozřejmě 5.
Veterinář doktor Morávek sepsal humorné i vážně případy ze svého profesního i rodinného života. Někdy úsměv, někdy slzička. Pro mladší čtenáře možná těžko uvěřitelné jak to bylo s veterinární praxí za socialismu.
Po třech měsících od přečtení si toho z knihy pamatuji opravdu málo. Přitom se četla docela dobře, zvládla jsem to za tři dny. Podle zdejších komentářů je většina čtenářů nadšená. Asi to není autorka pro mě. I když Klub divných dětí byl bezvadný. Z toho jsem nadšená byla. To se však nedá říct o Martě v roce vetřelce, ani o této knize.
Tady myslím, že nejlépe vystihuje knihu slovo fascinující. Aspoň já byla všemi těmi příběhy fascinována. Některé jsou známé, psalo se o nich už vícekrát, ale o některých jsem četla poprvé. Je zde bohatá fotografická dokumentace. Také je tu však dost překlepů a nesrovnalostí.
Pěkný příběh o Elišce, která si zvyká na nový domov, školu a kamarády. Krásná čeština a hezké ilustrace od Evy Chupíkové. Tuhle ilustrátorku jsem si oblíbila.
Když jsem objevila Tima Weavera, byla jsem nadšená. Pak jsem však zjistila, že ne u všech jeho knih, které jsem přečetla, si pamatuju děj. Třeba je to tím, že jsem je hltala rychle za sebou. Teď jsem si dala delší přestávku. A je tu znovu to nadšení.
Ztracené střípky je trochu jiný, podle mě i lepší Weaver. Není zde David Raker, kterého mám ráda i když je tak trochu nezničitelný hrdina. Postava Rebely Murphy je však bezvadná. Tim Weaver chtěl napsat jinou knihu a moc se mu povedla.
Není to žádná suchopárná encyklopedie, ale zajímavě řešená a čtivá kniha. Texty od Ondřeje Hníka a ilustrace Jiřího Votruby jsou doplněné textem a obrázky malých čtenářů. Podle takového atlasu se prima cestuje.
Úžasná kniha pro malé trampy a vlčata. Docela mě to přinutilo si přičichnout a fakt jsem měla pocit, že cítím les a oheň. Jsem zvědavá co na ni řeknou kluci. Už se těším až s nimi zase vyjedeme pod širák. Rufus pojede určitě s námi.
Tahle kniha se teda opravdu povedla. Doufám, že pan Dolenský bude pokračovat ve psaní.
Nádherné. Něžné. Poučné. Ilustrace moc hezké, ale zavádějící. Není to kniha pro malé děti. A ten konec, ten konec. Ach jo. Poslední kapitola je tu jaksi navíc, vůbec se sem nehodí. Až budu číst příště, tak bez tohoto povídání.
Tak nějak nevím. Krásný, trochu melancholický příběh. Na začátku zvláštní holčička, která vidí to co nikdo jiný nevidí. A na konci kouzelná kniha, která plní přání. Zdá se mi, že to k sobě nějak neladí. Takový neskutečný konec jsem nečekala. Ale ilustrace jsou nádherné, celou knihu krásně propojují. Tím tohle vydání hodně získalo.
Dala bych tři*. Vím, že na příběh pohlížím jinak, než děti. Těm se bude určitě líbit. Mně se nejvíc libily ilustrace paní Chupíkové a proto přidám ještě čtvrtou*.
Začátek byl pro mě hrozně nezáživný, chaotický. Říkala jsem si, co jsem to koupila za blbost, asi to ani číst nebudu a pošlu ji dál. Další dny jsem se dost přemlouvala, že ještě kousek. Nevím kde se to zlomilo. Najednou čtu a nevím kdy přestat. Sice jsem docela brzo prokoukla kdo Anitě provádí všechny ty divné věci, ale na čtenářský zážitek to vliv nemělo. Jsem spokojená.
A mazací tramvaj! Co všechno se člověk nedozví z knihy.
Teď jsem si přečetla zdejší komentáře a musím napsat, že na rozdíl od kackahracka, mně se právě líbila obálka knihy a název mě zaujal, proto jsem knihou doplnila objednávku, přesně jako dzzarka.
Sedmiletý Míša si na víkend přinesl Kocourka, který měl rád déšť. Už byl se čtením skoro na konci a nemohl se dočkat jak to dopadne. Zatím neví, usnul než jsem dočetla, ale mně se to tak líbilo, že jsem začala od začátku. Moc pěkný příběh. Dobře a lehce se čte. Líbilo se mně to moc, ale já jsem dospělá, nevím jestli nebude Míša z toho konce zklamaný. No, taky to ale mohlo dopadnout ještě hůř.
Od pana Mankella se mi líbily Švédské holínky i Italské boty. Na detektivky se už dlouho chystám. Knížka pro děti mě překvapila. Myslím si, že opravdu dobře vystihl radosti a starosti malého kluka.
Jestli se Míšovi bude knížka pořád stejně líbit i po dočtení, tak snad přidám i tu pátou*.
Pobavila jsem se, zavzpominala a darovala knihu synovi. Jsem zvědavá co na ni řekne. Podle komentářů čím mladší čtenář, tím menší nadšení vzbuzuje. Mně se moc líbí komentář od hopla. Lépe bych to nenapsala.
Chvíli se mně to líbilo, chvíli nelíbilo a zase dokola. Viděla jsem to tak na 2*. Ovšem pro ten konec musím jednu*přidat. Někomu se nelíbil, že byl useknutý, otevřený. Podle mě byl na celé knize to nejlepší.