Elizino tajemství

dnes

I když bych chtěla hodnotit nižším počtem hvězd, protože ten konec Eliziina příběhu je na mě moc hollywoodský a velkolepý, tak to neudělám a dám plný počet protože: Jinak byla celá kniha skvělá a děj v Osvětimi a Osvětimi- Březince byl natolik realisticky podaný, že mi šel opravdu mráz po zádech, opravdu jako bych každou ránu, každé ponížení, klopýtnutí, prožila s hrdinkami i já, jako by i mně dřeváky drhly nohy do krve.... Nevím jestli je to tím, že autorem je muž a neměl potřebu nic přikrášlovat, ale ukázal krutost toho pekla v celé odpornosti, nicméně to udělal skvěle, bylo to i úžasně čtivé, jen ten konec no, ale ráda odpouštím, byla skvělá.

1 31. března

Elizino tajemství je příběh o životě a smrti. O snaze přežít a udělat vše pro přežití. O přátelství a o starostlivosti. Příběh o vlastní síle a o vůli přežít.

Rozhodnete-li se číst tuto knihu, očekávejte čtivý příběh plný všeho, co může život v Osvětimi nabídnout. Občas je krutost popsána velmi detailně. Budete to vy, kdo leží na dřevěných přičnách, kdo bude vysíleně ležet v blátě, kdo bude čekat na kulku do hlavy nebo mrskat nohama ve vzduchu s oprátkou kolem krku.

Charakter hlavní postavy poznáte díky kvalitnímu popisu autora velmi dobře. Já osobně jsem si však k Elize žádný blízký vztah nevybudovala.

Musím uznat, že několik posledních kapitol se mi četlo již těžce. Občas jsem se v textu ztrácela musela jsem některé pasáže číst vícekrát. To mi trošičku pokazilo dojem z knihy. Možná to byla má nepozornost, možná to bylo stylem. A jen kvůli tomuto nedávám knize nejvyšší možné hodnocení.

Přesto však Elizino tajemství hodnotím velmi pozitivně a myslím, že lidé, kteří mají rádi knihy s tímto námětem, se do knihy můžou s chutí pustit. Kniha odkrývá na rozdíl od jiných knih právě osvětimské nevěstince. To je téma, o které zatím žádná kniha nikdy nepojednávala.

A ještě musím zmínit, že kniha byla napsána na základě skutečných událostí. Už proto knihu doporučuji. To jsou příběhy, které nikdy nesmí být zapomenuty.

1 31. března

Knihy s tématem koncentračních táborů nevyhledávám téměř vůbec (asi na mě měla vliv vysokoškolská studia historie) - připadá mi, že celá řada jich to živoření dost romantizuje (čest výjimkám, jako je Jiskra života). Elizino tajemství nic neromantizuje. Hlavní hrdinka je sebestředná, zážitky z dětství traumatizovaná žena, kterou vlastně ani nelze za hrdinku označit. Vše co dělá, dělá především proto, aby přežila. A o tom to je. Ne všichni byli hrdinové. Většina vlastně jen chtěla přežít, což je zcela přirozené. Zatímco literárně je to spíše průměrná kniha, co do lidskosti (i přes trochu přehnanou povahu hlavní postavy) je to, myslím, víc než realita.

1 30. března

Když už mám číst o holocaustu, chci, aby kniha měla nejen informační, ale i literární hodnotu.

Dostala se mi do ruky tahle novinka polského spisovatele D. W. Rettingera Elizino tajemství, které se zabývá tématem osvětimského nevěstince, místa, kde ponížení klesá ještě o další patro níž. Nelze soudit ženy, které se rozhodly pro tuhle volbu, protože to prostě byla jedna z možností, jak se zachránit, i přes to bolestné ponížení, které s tím souviselo. Jenomže autor tady tak trochu bruslí na povrchu tohoto tématu, nejde mu pod kůži a hlavní hrdinku tu postavil do role nepříjemné, arogantní a sebestředné chudinky, sympatie se hledají těžko.

Za mě to bylo literárně prostě průměrné... z podobných knih chci emoci, chci, aby mnou příběh cloumal a posmrkala jsem celej balík kapesníků. Eliza mě ale opravdu nedojala. Osvětim poslední dobou funguje jako jistej prodejní artikl, ale literárně většinou tyhle knihy pokulhávají... Osvětimská knihovnice, Sophiina volba nebo Smrt je mým řemeslem; tam se pohybujeme v úplně jiných kvalitativních dimenzích...