NiNo komentáře u knih

V současné době už tak vtipná tahle komedie není. Dnes o ní řekneme jediné: je sexistická až to bolí. Jo, svět se za posledních 400 let dost změnil - podle mě k lepšímu.

2 29.04.2018

Nuda. Nuda. Nuda. Pokud tohle měly být vtipné příhody, tak se obávám, že Francouzům došel humor (bez ohledu na povolání).

2 20.10.2017

Kniha, kde nám autorka musela na konci doslovně říci, co chtěla svým dílem sdělit - protože by to z děje nikomu nedošlo. :-/ Kniha mne nezaujala ani jedinou stranou.

2 28.09.2017

Nenápadně se tvářící kniha, po jejímž dočtení mi však ještě dlouho běhal mráz po zádech.

2 01.10.2016

Zřejmě nejsem na absurdní drama stavěná. Nebo na prakticky jakékoli absurdno - já mám ráda logiku a v nesmyslném opakování, překřikování a klasickém "jeden o voze, druhý o koze" se nikdy vyžívat nebudu. Přelouskat těch pár stránek, co /literární perla/ Godot má mě stálo dvě hodiny života, které mi už nikdo nevrátí.

2 16.09.2016

Po dlouhé době kniha českého autora, která opravdu stála za to. V mnohých směrech není "dotažená", a tak musí čtenář zapojit notnou dávku fantazie - vzhledem k žánru i tématu je o to děsivější, vyvolává celou řadu otázek nejen "Co když?", ale hlavně "Co až?". Doporučuji.

2 16.09.2016

Text jsem četla v rámci studia antropologie náboženství a v tomto duchu jej i hodnotím. Brožura byla vydaná přímo pražskou muslimskou obcí, a tak by se k ní mělo přistupovat. Jde o text, který nemá za cíl obhajovat negativa, ale propagovat pozitiva islámu a muslimství. Přehlédneme-li obecnou omáčku okolo, můžeme shrnou zásadní myšlenku textu takto: Autor připouští, že existují lidé, kteří se hlásí k islámu a zároveň se radikalizují a tíhnou k násilí, ale zároveň zdůrazňuje, že takovíto lidé nejsou ve své podstatě muslimy, protože zásadním způsobem porušují nejzákladnější pravidla islámu mezi něž patří svoboda vyznání (podle Koránu k víře nesmí být nikdo k víře přinucen) nebo boj či násilí vůči komukoli (včetně bezvěrců nebo jinověrců) pouze v sebeobraně. Hezký text, bohužel absolutně nepřesvědčivý a dokážu si představit, že může být vnímán zcela opačně, než jak byl nejspíše zamýšlen - jako dogmatická habaďůra.

2 15.09.2016

Literární lahůdka. Trochu šílené, hodně ujeté, zajímavě ilustrované. Výrazná je také intertextualita, autor naráží nebo přímo odkazuje nejen na jiné literáty, ale všeobecně významné osobnosti a jejich díla (od malířů a sochařů, po architekty nebo politiky) - můžu jen odhadovat kolik náznaků mi ušlo, jiné mne dostaly do kolen (př. obrázek Mella z Death Note na str. 62). :-D A k tomu pochopitelně Praha... Doporučuju.

2 15.09.2016

Z této knihy mrazí v zádech. I člověk, který by o autorovi a jeho životě nic nevěděl, by poznal, že měl blízko k zármutku, lítosti a smrti. Je pochopitelné, že chtěl hledat "lepší zítřky", tak mu snad nejde ani vyčítat, že věřil v komunismus, který se halasil se silnými a hezky znějícími hesly - může jen být rád, že se nedožil trpkého vystřízlivění, že socialismus lidstvo nejen nespasí, ale ublíží mu víc než většina totalitních režimů dohromady.

2 15.09.2016

Přečetla jsem v rámci svého studia desítky sociologických knih, tato je jedna z těch, které na mě zanechaly "doživotní" následky - roz. zásadním způsobem mi pomohla zreformovat pohled na život. Žádné feministické žvásty ani dogmatická obrana mužství, celistvý pohled na problematiku genderové bipolarity. Škoda jen, že je kniha spíše odborná než populárně-naučná, laik, bez znalosti sociologických pojmů (habitus, pole, kapitál, soc. reprodukce, konformita atd.), se v ní bude jen těžko orientovat.

2 15.09.2016

Další kniha, která vznikla jen jako umělé nastavování příběhu. V podstatě nic se v ní nestalo, jednoduše by se dala shrnout jako: Já tě miluju - já tě miluju víc - dáme sex? - mám noční můru - dáme sex? - miluju tě - já tě miluju víc. Pokud volíte mezi tupým zíráním do zdi a čtením této knížky, asi by knížka vyhrála. Jinak je to ztráta času.

2 14.02.2016

Nejúžasnější na této knize je, že každý je blázen, jenom Yossarian je letadlo (i když letadla nesnáší a neváhala bych se říct, že se jich i bojí). Až s přečtením zjišťuji, kolik popkulturních narážek má původ v tomto díle, a zároveň kolik inspirací z něj vzešlo (včetně krycích jmen politických nebo vojenských operací). Rozhodně doporučuji!

2 11.02.2016

Tak tohle byla prostě hrůza. Je zajímavé, jak lze napsat více než tři sta stránkovou knihu prakticky bez toho, aby do děje promluvily hlavní postavy. Za to jsme zjistili pohled na "situaci" všech okolo. Když už náhodou byl děj vyprávěn z pohledu jedné z hlavních postav, prakticky vždy to bylo ve stylu: nic-nic moc-něco zajímavého a střih, ta samá situace z pohledu druhé hlavní postavy úplně od začátku, takže zase nic-nic moc-něco zajímavého a střih, konec kapitoly. Nečíst předchozí díly, ani sakra nevím, co se děje a kdo je kdo.

2 11.02.2016

První třetinu knihy jsem se smála, pak se nudila a ke konci už jen trpěla. V případě takovýchto knih je největším průšvihem, když se začnou brát vážně (což zřejmě autorka udělala, když se z komedie snažila vytřískat drama).
To, co mi ale nejvíce vadilo (platí pro tento i druhý díl), bylo to, že devět z deseti postav v knize jsou úžasní, krásní, vzdělaní, úspěšní, bohatí, milí, pozorní, přátelští (atpod.) lidé, kteří mají samozřejmě rádi oba hlavní hrdiny a jejich "lásku na první pohled" jim přejí a neváhají jim za všech okolností se vším pomoci. (Zajímalo by mě, zda autorka ví, že Stepfordské paničky jsou hororový román.)

2 11.02.2016

No páni! Takhle jsem se už dlouho nenasmála - škoda jen, že vtipnost knihy nebyla prvoplánová, ale vyplývala spíše z neuvěřitelnosti příběhu, prostoduchosti hlavní hrdinky a absolutní ignorace autorky k historickým i demografickým reáliím. :-D

2 11.02.2016

Malého prince jsem přečetla nejméně desetkrát. A nejméně stokrát ho ještě přečtu. A pokaždé přitom budu potřebovat krabici kapesníčků.

2 27.02.2015

Je zajímavé uvědomit si, že propagandistické texty se psali už před více než dvěma milénii. :-) Doporučuji nejen milovníkům Antiky nebo militaristické literatury.

2 27.02.2015

Na přebalu stojí: Budete číst jedním dechem. Absolutní pravda.

2 27.02.2015

(SPOILER) Při čtení jsem se nemohla ubránit tomu, abych se pořád sama sebe neptala: Je autorka líná, nebo jen nemá fantazii? Buď se jedna situace opakuje pořád dokola jen s trochu jinými kulisami (hlavní hrdinka a léky), nebo se někdo omlouvá za něco, co se stalo, ale autorka se neobtěžovala s popisem toho, co se stalo, nebo se řeší následky toho, co se stalo, bez toho, aby bylo popsáno, co se vlastně stalo... Připadalo mi, jako by nějaký cenzor vystříhal polovinu knihy. Popsány byly v podstatě jen dvě situace - ta podivnost se zkaženým jídlem a rvačka na konci - obě tak přitažené za vlasy, že došlo v podstatě ke skalpování. Absurdnost chování obou protagonistů nemá cenu ani komentovat, vedlejších jakbysmet (Nejlepší kamarád, navíc policajt, který nechá vědomě a cíleně zdrogovanou holku v "péči" člověka, který jí celé měsíce v podstatě psychicky a v některých případech i fyzicky týral? Jako váženě?). Vtipné mi na knize nepřišlo vůbec nic, romantika žádná, jen odkládaný sex. Dočteno jen kvůli čtenářské výzvě, autorce se budu obloukem vyhýbat.

Upřímně... Jediné, co se dá na tomto díle (a vlastně i několika předešlých) hodnotit je kresba, která je skvělá jako vždy, ale co se příběhu týče je to jen boj, boj, boj a žádný nebo jen minimální posun vpřed.

1 18.09.2022