Nikusha
komentáře u knih
Naštěstí (ne)máme mléko
Neil Gaiman
Prohlížela jsem si hned první obrázek a tušila jsem, že ty detaily tam nejsou jen tak :) Dětská knížka, která vlastně ani nemusí být nutně dětská. Všechno na sebe navazuje, pohyby v čase i příšerky :) Moc hezké, roztomilé.. přečtu to své čtyřleté dcerce a uvidím, jestli se jí to bude líbit. Ale to je asi ještě možná brzo.
Roky pod psa
Markus Zusak
Věrohodně popsané situace teenagera, který je přesvědčený, že jeho pocity a potíže jsou ty nejhorší věci na světě. Všichni jsme to zažili a je fajn si na to vzpomenout. Teď, když máme opravdové problémy.
Když psi pláčou
Markus Zusak
Slyšel jsi někdy naříkat psa, Steve? Víš, co myslím, když vyje tak hlasitě, že to skoro není k vydržení? Podle mně takhle vyjou proto, že jsou hladoví, až to bolí, a přesně to samý cítím každej den svýho života já. Hladovím po tom, abych byl něčím... někým. Slyšíš mě? Jakživ se nespokojím s tím, co je teď. Ani kvůli tobě. Kvůli nikomu. Jsem hladovej, Steve. Jsem hladovej.
Batman v černé a bílé
Neil Gaiman
No mně se tenhle soubor líbil moc. Kdybych to měla shrnout tak určitě 80% knihy. Nemám ráda kresby, které jsou špatně čitelné, ale těch tam bylo pár. Krátké příběhy, které na sebe nijak nenavazují, zajímavé informace o každém autorovi na začátku jednotlivých příběhů. Četla jsem to v práci na noční a to je úplný ideál. Nenáročné, krátké, poutavé. Za mně ano!
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Film jsem neviděla a ani mě neláká po shlédnutí traileru. Knížka fajn, bavila, ale četla jsem už lepší.
Praštěný
Kevin Hearne
"Ještě se to moc neuchytilo. Ičet znamená vydávat vysoký zvuk ííí, lidi to dělají ze samého nadšení, když potkají celebritu, kterou uctívají"
Leif to chvíli vstřebával a pak se na mně podíval a nadzvedl jedno obočí. "Řekni mi, Attiku, už jsi někdy, no, ičel? Časuji to správně?"
"Jo, časuješ. A ano, už jsem si íkl."
"Pokračuj."
"Před pár lety jsem si zajel do San Diega na ComicCon, potkal jsem tam jednoho ze svých oblíbených autorů a mimoděk zaičel. Taky jsem si u toho trochu zakřepčil, a když jsme si podali ruce, asi jsem si trochu ucvrnknul. Většina lidí nevnímá spisovatele jako celebrity, ale já si dobrého a dobře odvyprávěného příběhu cením. Krom toho si myslím, že tenhle člověk možná vládne nadpřirozenými silami. Lidí kvůli němu ztrácejí i vládu nad močových měchýřem."
"Chápu. A kdo to je?"
"Neil kurva Gaiman."
Kdo zmiňuje a má rád Gaimana, toho mám ráda i já.
Na konci října
Lawrence Wright
Škoda, kdyby tam nebylo tolik politiky a odboček od hlavního příběhu, líbilo by se mi to víc.
Proklatý
Kevin Hearne
"To se snažíš bejt hustej zrovna teď, Leife? Fakt?"
"To si kuř, jsem totiž krutopřísnej borec."
Jee tak tenhle druhý díl je fakt super. Jak už někdo zmiňoval, co není v prvním díle, je zde dohnáno. Už jsme seznámení s postavami, máme je rádi a přidávají se pomalu další. A ty hlášky jsou fakt boží. Tohle mě baví. Ale teda nevím, proč Attik na přebalu vypadá jak Samvěd Křepelka :D
Zkurvenej příběh
Bernard Minier
Kdyby se příběh točil jen kolem Henryho a třeba by se postupně objevoval příběh toho politika, tak by se mi to asi četlo lépe. Pořád to přeskakování z lidí, které jsem jakž takž pobrala, zase na úplně jiné jména a takové to konstatování věcí, které vůbec nevím, ale jako časem by mi to mělo dojít, to mě v tomto případě nebavilo. Asi pro mně špatně podané. Nebavilo.
Zasloužíš si smrt!
Zdenka Hamerová
Ale joo dobrý.. autorka si úspěšně hraje s čtenářovými úsudky, protože ten konec je fakt, ale fakt nečekaný a vlastně i dost nepravděpodobný v tom smyslu, že by musel mít dotyčný nějaký měnič hlasu, aby ho Věra po telefonu nepoznala. Ale tak jsou i filmy, kde je žena převlečená za muže, je to očividné, že je to žena a stejně to "nikdo nepozná" :D
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Jeee to je tak krásné! Četla jsem ji jako e-knihu, ale musím ji mít v knihovně! Abych ji pak mohla věnovat svoji dcerce až vyroste. Ten Neil je fakt čaroděj.
Démonologové
Gerald Brittle
Tohle téma je fakt rozporuplné. Já kupříkladu mívám v noci taky "stavy" ve smyslu, že vidím třeba na druhé straně pokoje postavy (už odmalička), ale prostě jsem si řekla, že je to hra stínů + člověk je v polospánku. Ale kurde kdyby mi po pokoji začal lítat nábytek nebo takové psycha, tak asi vyskočím z okna. Nevím, prostě se mi tomu nechce věřit, tak stejně jako nevěřím v existenci jakékoliv Boha. Čtení zajímavé, ale nedočetla jsem do konce.Hodně se to pak opakovalo. Doufám, že jsem si tím čtením na sebe neupoutala nějakého dýmna.
Tiché dítě
Sarah A. Denzil
Nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Zajímavé téma, od začátku to odesejpá, člověka to přiková a čte pořád dál. Ale pak se to začne trochu omílat, konec kapku překombinovaný. Každopádně do poslední chvíle si nejste jistí kdo je ten padouch.
Hra o tebe
Neil Gaiman
Krásný příběh, dobře uchopená myšlenka kukačky. Úžasné kresby, vykreslené situace, které si dotvoříte sami. Nevadí, že je Morfa málo, stejně na mně pořád z každé stránky dýchá.
Prohnaný
Kevin Hearne
Nejlepší je Oberon! Kéž bych mohla taky tak komunikovat se svým pejskem. Příběh fajn, dobrá oddechovka, vtipná, proč ne :)
Černý telefon a další příběhy
Joe Hill (p)
Tak ta povídka o Francisovi co se promění v mouchu je dobré psycho :D Jinak ostatní nic moc. Ani ten černý telefon mě moc nebavil.
Údobí mlh
Neil Gaiman
Ten třetí díl byl takový wtf?! Proč ? Tento čtvrtý je zase úžasně dokonalý, všechno navazuje. Líbí se mi chování Morfea, jak vystupuje nenápadně, ale přitom má moc.
Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Obdivuju rodiče dětí s takovými poruchami. Musí to být tak náročné. Mně dcera prošla "obdobím vzdoru" (pořádně si mě vychutnala) a stačilo mi to. Jen jsem četla ty pasáže, kdy začal ječet a vstávaly mi chlupy na rukou. Ty chvíle, kdy dítě řve a nevíte co máte dělat, aby to konečně skončilo a zároveň jste nebyla pro okolí tyran anebo naopak laxní, jsou vyčerpávající. Obdivuju a zároveň si i lituju.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Tahle knížka má být asi vtipná, ale mně přijde sakra nabitá životními moudry. Jakoby se autor na chvíli ztratil v příběhu a zatoulal se ve svojí mysli. Jakoby tam bylo všechno co si každý myslí, ale třeba o tom neví nebo spíš neví jak by to řekl. Jakoby mezi dvěma řádky byl ještě ten jeden, který vidí jen autor a pár lidí, kteří ho vidět chtějí.
"Vedla jste někdy tříleté dítě za ruku ze školky domů?"
"Ne"
"Nikdy jindy není člověk důležitější"
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Taková odnož Daisy Jones & The Six = hej tak existují ti lidi nebo ne?!?! Napsané je to zase opravdu skvěle, ty postavy si dokážete reálně představit až máte pocit, že jste je někde viděla. Příběh jako takový upoutá, ale není to zase kdoví jaká pecka. Ale opravdu to dorovná styl vyprávění a umění vykreslení postav.