niknikita

Příspěvky

Prosím, stručněProsím, stručněVáclav Havel

ČTĚTE!

Opravdu není třeba slov, tak jsem si půjčila to poslední od jirka 9453

01. června


Půlnoční sluncePůlnoční slunceStephenie Meyer

Především musím podotknout, že tohle je kniha pro fanoušky Stmívání a protože k nim patřím, bez ohledu na věk, opravdu jsem si to v Edwardově hlavě užívala. Tečka:)

Neskutečně odbytý překlad a spousta chyb je na pár facek, ale není to důvod ubližovat nízkým hodnocením autorce.

31. května


HorečkaHorečkaVáclav Hrabě

Když básník píše prózu, je v ní celé jeho srdce...
Horečka je krásná povídka z mého divokého mládí a děkuji, že ji Václav Hrabě stihl napsat.

"...a řeka je černá, jako to ráno, kdy jsi se probudil a věděl, že ona už nepřijde..."

30. května


AndělAndělJáchym Topol

Vím, jak snadno se člověk dostane na samé dno a ví to určitě každý. Asi je to důležitá kniha o nicotě, ale moje mysl se takovému marasmu prostě brání...

29. května


Slepá mapaSlepá mapaAlena Mornštajnová

Ten způsob psaní, ten divný sloh z dob dávno minulých, to není nic pro mě. Chápu, je to prvotina, ale v té knize nebyla ani jedna jediná emoce a pokud ano, asi mne míjela.
Historické události byly zasazené do spousty nepřehledných postav a životních příběhů, které se staly nejednomu z nás.
Ano, patřím do kategorie rebelantů...

27. května


LoutkářLoutkářDaniel Cole

Nebudu hodnotit... prostě jsem se nedokázala začíst ani v první třetině.
Možná je chyba, "naskočit do rozjetého vlaku", protože jsem nečetla Hadrového panáka, ale šanci jsem tomu dala a zbytečně.

12. května


Maminka neříká pravduMaminka neříká pravduMichel Bussi

Musím dát plné hodnocení, přestože na Černé lekníny tentokrát tato kniha nemá.
Maminka neříká pravdu je trochu složitější a ocení ji především trpěliví čtenáři, které baví autorova fantazie a způsob psaní.

09. května


Hra na andělaHra na andělaZdeňka Žádníková Volencová

Tato kouzelná publikace na mne vykoukla z police vyřazených knih v knihovně, které se prodávají za symbolický poplatek. Bez váhání putovala ke mně domů.

Neměla jsem sice doporučené portské, ale užila jsem si to i se skleničkou Shiraz-Cabernet a bylo mi v té společnosti opravdu moc hezky.
Určitě se budu na stránky plné krásných veršů a fotografií často vracet a vždycky si přitom připomenu, že je ke mně poslala jedna šťastná náhoda.

02. května


Všichni lidé bratry jsouVšichni lidé bratry jsouJohannes Mario Simmel

Svědectví doby, na kterou lidstvo nemá dobré vzpomínky, ale je to krutá a pravdivá realita. Vždycky tak trochu ztrácím víru v dobro, ale čtu to pořád dokola.

28. dubna


O mé rodině a jiné zvířeněO mé rodině a jiné zvířeněGerald Durrell

Jeden z mých krásných návratů, který vždycky pobaví, zahřeje a vlastně taky poučí.
Vyprávění laskavé a kultivované, jako autor sám.
Tentokrát není třeba mnoha slov. Čtenáři mi jistě dají za pravdu.

27. dubna


Okouzlený satyrOkouzlený satyrLudvík Páleníček

Připadám si jaksi narcisticky a sotva věřím tomu, jak málo čtenářů má Okouzlený satyr.
Myslím, že za mne by stačilo, kdyby Max Švabinský namaloval jenom "Splynutí duší". Přitom je to nesmírně tvořivý umělec, který ještě deset dní před svou smrtí, podepsal svoje poslední litografie.
Když zabloudím na Vyšehrad, vždycky se zastavím na místě jeho odpočinku.

Ale třeba je to jenom moje osobní melancholická vazba na Kroměříž, kde se Švabinský narodil a kde jsem dlouho žila taky já a taky, že mám ve svém srdci místa, která nás oba okouzlila.

21. dubna


Ecce homo!Ecce homo!Karel Klostermann

Díky čtenářské výzvě jsem tuto knihu vzala na milost.
Protrápila jsem se ke konci a nezbavila jsem se pocitu marnosti nad nepochopitelným jednáním hlavních postav, přestože jejich myšlenkové pochody se autor snažil popsat víc než podrobně.

18. dubna


MiláčekMiláčekGuy de Maupassant

Jeden z mých nejmilejších miláčků i přestože Georges Duroy je vlastně lump k pohledání.

Tuhle knihu nepřestanu chválit a číst pořád dokola.
Dýchá na mne atmosférou Paříže dané doby a všechny postavy románu vidím živě před očima, díky Maupassantově neuvěřitelně barvitému popisu.
Autor je mistr vyprávění, o tom nelze pochybovat, a jeho Miláček je nadčasová záležitost, která nestárne.

15. dubna


Dům v BretaniDům v BretaniMarta Davouze

Příběhy z Bretaně popisuje paní Marta Davouze ze svého osobního pohledu. A protože je to Dáma s velkým D, může někoho iritovat spousta maličkostí a třeba i pocit nadřazenosti autorky, ale stálo by za zvážení, jestli se často nejedná o čtenářské neporozumění.
Já osobně pro tuto knihu sáhnu ráda kdykoli a vždycky mne obdaří dobrou náladou a vždycky zatoužím rozjet se do Bretaně.

09. dubna


Láska je jen slovoLáska je jen slovoJohannes Mario Simmel

K tomuto příběhu se vždycky ráda vracím. Hltala jsem ho už v mládí a to se nijak nemění ani dnes. Řekla bych, že možná s ještě větším respektem čtu každou stránku tohoto vyprávění, kdy Johannes Mario Simmel vložil slova do úst mladého Olivera. I tato skutečnost je pozoruhodná, vzhledem k tomu, jak se slohově liší od ostatních knih autora.
Baví mne stále stejně a vždycky mne znovu dojme a naplní obrovským množstvím emocí.
Jednotlivé postavy jsou barevné jako život sám a Oliver zůstává v tomto panoptiku lidských charakterů napořád můj princ na bílém koni, bez ohledu na můj věk...

31. března


Dívka, již jsi tu zanechalDívka, již jsi tu zanechalJojo Moyes

Dívka, již jsi tu zanechal mne nikdy neomrzí. Je to překrásně sestavený příběh a souhlasím, že zatím nejlepší z knih od Jojo Moyes.

12. března


ListováníListováníJan Werich

Další z milých návratů ke knize, která je v mých očích jako pestré mozaikové okno do života vzácného Jana Wericha.

11. března


AureliánAureliánLouis Aragon

Vrátila jsem se na známá místa v Paříži, do dekadentní společnosti a k Aureliánovi.
Vracím se sem v nepravidelných intervalech docela často a pokaždé se sama sebe ptám, proč nikdo doposud nedokázal zfilmovat příběh toho krásného a neklidného Francouze se smutným úsměvem? A přitom dobře vím, že právě Aragonův román je vlastně poezie napsaná v próze a že je nesdělitelná v jiné podobě, než v této knižní.

04. března


Romeo, Julie a tmaRomeo, Julie a tmaJan Otčenášek

Velký příběh v nepatrné knížce, psaný skoro básnickým slohem, který Jan Otčenášek tak krásně uměl.
Temná doba našich nedávných dějin dala vzniknout tragické a zakázané lásce dvou čistých duší, které dohromady svedl náhodný okamžik.Možná díky této náhodě mohla prožít Ester aspoň krátké chvilky štěstí a možná by spolu s Pavlem měli větší naději, kdyby se neobjevila postava ohavného Rejska. Možná...

24. února


Jedenácté přikázání / Plameny lásky / Stín v písčinách / Dělej, že ji nevidíšJedenácté přikázání / Plameny lásky / Stín v písčinách / Dělej, že ji nevidíšJeffrey Archer

V podstatě hodnotím jenom poslední knihu: Dělej, že ji nevidíš. Trochu slabší příběh, který mne nijak zvlášť neupoutal a tak je asi dobře, že jsem četla jen tuto zkrácenou verzi.
Ostatní tři tituly byla pouze ztráta času. Je mi líto.

23. února


Dům u jezeraDům u jezeraKate Morton

Dvakrát jsem knihu odložila, abych potřetí zjistila, že je to nad moje čtenářské síly.
Naprosto zbytečný a matoucí počet postav, nepřehledné časové smyčky, spousta květnatých slov a následně důležité momenty, které jsou zmíněné jenom okrajově a to všechno na úkor skutečného příběhu.
A přitom je námět přinejmenším zajímavý ...

Nerozumím tomu, proč tolik autorů píše tyhle zbytečně tlusté knihy?

08. února


ŽertŽertMilan Kundera

Hnusná doba dělá z lidí hnusné tvory.

Omlouvám se, že jsem napsala tuhle větu, protože tentokrát jsem po každé stránce propadala do stále šedivější reality. Aktuálnost Kunderových knih je až mrazivá.
Když jsem četla Žert poprvé, měla jsem mnohem lepší pocit, ale asi proto, že jsme měli perspektivu skvělé budoucnosti.

Chraň nás od všeho zlého v současném světě.

28. ledna


Rakoncaj - Měl jsem klikuRakoncaj - Měl jsem klikuJosef Rakoncaj

Tuhle lahůdku jsem si náležitě vychutnala. Stačilo by napsat jednoduše: Krásná kniha.

Mám nesmírný obdiv k pokoře, kterou Josef Rankoncaj projevuje, to především, proč by mu jinak asi byla nabídnuta možnost účastnit se na zahraničních expedicích? Především zkušenosti a rozvaha rozhodují, stejně jako osobní charakter, který mu neschází. Nedá se ale popřít, že také ta příslovečná klika hraje při jeho počínání v horách naprosto důležitý fakt.

Kniha, která o tom vypráví je zpověď člověka, kterého si nesmírně vážím. Je to skvělý horolezec, otec fungující rodiny, fotograf a podnikatel...těch superlativ je určitě mnohem více, ale to posoudí každý sám.

Já přidám jenom skromné díky autorům knihy, která zdobí můj domov ❤️

25. ledna


Pamatuj na měPamatuj na měMary Higgins Clark

Další z knih, která není určená pro mne.
Krátké kapitoly byly tentokrát na úkor napínavosti příběhu, do kterého jsem se nedokázala pořádně začíst.
Asi je to subjektivní názor, protože nadšených čtenářů je tady převážná většina, takže budu opět za rebelku.

22. ledna


BábovkyBábovkyRadka Třeštíková

Prý se nevstupuje do stejné řeky... potvrzuji.

Můj návrat k Bábovkám tohle rčení potvrdil.
To není kniha. Tohle je puzzle a k tomu nálož deprese. Nic pro dnešní složitou dobu.

14. ledna


Paní BovaryováPaní BovaryováGustave Flaubert

Konečně jsem se prokousala touto klasickou literaturou. Téma nespokojené a následně nevěrné ženy, která nedokáže řešit svoji zoufalou situaci jinak než zoufale. Téma staré, jako lidstvo samo.

Poctivě přiznávám, že jsem se do čtení nutila a styl vyprávění byl na můj vkus zdlouhavý, příliš starodávný a nedokázala jsem ocenit autorovy košaté metafory.

Jsem asi z jiného světa a tak se omlouvám literárním géniům, že mi schází pořádná dávka trpělivosti a tolerance.

10. ledna


Půlnoc je osamělé místoPůlnoc je osamělé místoBarbara Erskine

Fantazie Barbary Erskine nemá hranice, zato moje čtenářská trpělivost dosáhla vrcholu v půlce knížky.

Tahle nebetyčná duchařina byla nad rámec mojí tolerance, a to jsem si dala práci zapátrat hluboko do britské historie, která autorku inspirovala. To je taky jediné, co bych ocenila, ale jinak...nuda.

06. ledna


Nelituju ničehoNelituju ničehoColleen Hoover

Myslím, že Colleen Hooverová zraje jako víno. Vím, že je to klišé, ale nenapadá mne přesnější přirovnání.
Nevím jak je možné psát o obyčejných věcech života tak neobyčejně...Tohle byl opět příběh, ke kterému se ráda vrátím.
Děkuji, Colleen, za krásné pohlazení na duši :)

02. ledna


Mlha nad Shadow SandsMlha nad Shadow SandsRobert Bryndza

Poměrně slušný základ příběhu a dobře vykreslené postavy, ale přikláním se k názoru, že méně stran by knize slušelo více.

22.12.2020


ÚtočištěÚtočištěJérôme Loubry

Budu stručná.
Útočiště je psycho a já jsem se občas přistihla, že zapomínám dýchat.

17.12.2020


1 ...