Nibiru komentáře u knih
Český záhadolog,kterého si velmi vážím, kniha je výborná, napínavá, čte se jako strhující detektivka.
Opravdu by mě zajímalo, jestli záhada jihlavského podzemí bude někdy uspokojivě vysvětlena. Před autorovou odvahou klobouk dolů!!!
Neméně zajímavá knížka o naší dávné minulosti trochu z jiného pohledu. Ačkoliv autor nenabízí ve většině případů odpovědi na hádanky, rozebírá problémy z jiného než suchopárného dějepistného hlediska a dělá tak naši historii přinejmenším stejně vzrušující jako přitažlivou.
Úžasně zajímavá knížka. Ačkoliv si troufám trvdit, že o záhadách této planety toho vím hodně, skutečnosti, které autor nějak získal z archivů KGB jsou pro mě zcela nové a omračující.
Je to zatím druhá knížka od této spisovatelky, kterou jsem přečetla, ale ani tahle mě nezklamala, stejně jako předchozí Hříšný slib.
Autorka píše tak krásně a některé scény jsou tak citlivé a dojemné, že ač neslzím u každé Červené knihovny, u této knížky jsem slzičku ukápla. Myslím, že srovnání s Lisou Kleypas je na místě, až na to, že Kat Martin nemá tak jiskrný humor. Občas tam sice probleskne, ale její doménou je vášeň ve své temné, zničující podobě a temný, rozpolcený a jak jinak, mužný hrdina, což je u této literatury zcela podle mého gusta.
Tuto knihu jsem potajmu jako náctiletá uzmula z knihovničky rodičů a pamatuji se, jak strašně jsem se při jejím čtení bála!! Nicméně, něco mě nutilo číst pořád dál až do konce :-)))
Moje první setkání s upírskou tematikou v knižní podobě. Hraběte Draculu jsem četla až později.
Toto byla moje první knížka, kterou jsem jako mladá od autorky přečetla, a od té doby jsem jí zůstala věrná, ačkoliv žánr detektivka u mě nikdy nebyl na předním místě.
Všechny tři díly jsou skvělé, je to jedna z nejlepších sci-fi od českého autora vůbec. Úplně jsem ji hltala, když jsem ji před x lety četla.
Opravdu krásná knížka, čtivá, napínavá, moc se mi líbila, nechybí tam ani romantická věrná láska.
Knihu jsem četla jako jak by se řeklo dneska teenager, ale vím, že mě úplně uchvátila, a to jsem tehdy přelouskala kdejakou sci-fi,co byla k mání. Četla se jedním dechem a do dnešního dne mi utkvěla v paměti, a to je co říct, vždyť už mi dávno není sladkých sedmnáct.:-))
Dovolím si s níže uvedeným čtenářem polemizovat. Mně tedy kniha zaujala opravdu hodně, to je mírně řečeno.
Je známo, že lidský mozek má kapacitně mnohem na víc, než na kolik v dnešní době funguje (asi z 1/3, zbytek je "nevyužit") Navíc není vůbec probádán. Je také známo ze starých pramenů, že v dávných dobách lidé žili daleko více v souladu s přírodou a dokázali jí porozumět, měli mnohem více vyvinutý onen "šestý smysl" (třetí oko?), což u lidí dnešní civilizace již dávno neplatí. Jsme zkrátka zakrnělí a tato degenerace s každou generací dále pokračuje. Proto nejsem daleka věřit tomu,že naši dávní předkové cítili, vnímali a viděli věci, které nám už jsou dnes skryté.
Nakonec, vždyť mystika, okultismus, šamanismus, tajné nauky a znalosti provázely lidsko od nepaměti a byly vždy chráněny a předávány jenom zasvěceným, zřejmě aby nemohly být zneužity. A odkud se asi dostaly do lidského povědomí různé pohádky a zkazky o strašidlech,démonech,přízracích atd, které přetrvávají věky? Je to něco v kolektivním nevědomí,které se stále dere do naší reality, na povrch, a je demonstrováno prostřednictvím paměti člověka. Nehledě na to, že člověk musí v sobě mít asi něco destruktivního, protože celou jeho historii, ať už tu novověkou či tu dávnou, provázejí války, krvavé střety a boj o moc. Prostě krev tekla vždy proudem a ani naše století není výjimkou a stále jsme jen krůček od toho, zničit celou naši planetu. Boj o moc stále skrytě pokračuje, i když, jak píše čtenář, on to ve svém životě asi nepociťuje dost přesvědčivě (ale naše politická scéna mu asi nestačí). Možná my budeme mít to štěstí, že v Evropě dožijeme bez války, ale co zbytek světa? Je třeba se dívat na věci z kontextu a z nadhledu a pak si člověk uvědomí veškeré souvislosti. A největším uzurpátorem moci byl vždy ten, kdo měl skryté informace, vědomosti, tedy duchovní moc, aby jich pak mohl využít na fyzické rovině k ovládání. Církev v novodobých dějinách je toho zářným příkladem, v nedávné minulosti pak SS a Hitler se svým zájmem o minulost a okultní vědy (Ahnenerbe). A nakonec, dneska v rámci kvantové fyziky vědci předpokládají za základě matematických výpočtů věci, které ani nevidíme, např. ony paralelní světy či mnohovrstevný vesmír. Takže ne vše, co dnes víme a dokážeme změřit , je střed vesmíru, ale naopak, každý další objev vyvolává nesmírné množství nezodpovězených otázek, na které neznáme odpověď,protože zkrátka ne vše se dá fyzikálně změřit a mnohé z těchto prokázaných, leč fyzikálně neměřitelných jevů právě spadají do problematiky oněch paralelních světů.
Citový vztah Sofie a Tobina je velice pěkně popsán, hlavně ten průběh od vzájemné prvotní arogance a nevraživosti až po citové vzplanutí a rozpolcenost a souboj mezi ano- nebo ne?
Takové to napjaté jiskření mezi mužem a ženou autorka nádherně vystihla. Knížka se mi moc líbila.
Mně se tedy knížka moc líbila, je tam zajímavá zápletka, i na tehdejší dobu dost drsný zločin,potažmo motiv a hlavní hrdinové splňují moje představy o romantické lásce, která po několika prudkých konfrontacích nakonec dojde naplnění.
Mně se kniha velmi líbila, scény byly přiměřené erotické, ne příliš vulgární, jako je to např. v knihách od Smallové.
Hlavní hrdina byl sice rozpolcený, ale po tom, čím si prošel, se ani není čemu divit. A konečně, nejsou muži ve svém sobectví už takoví? Chtěli by všechno, ale neumějí obětovat nic, nebo jen velmi málo a dlouho jim trvá, než si v prioritách udělají jasno.
Naštěstí v knížkách většinou vše dopadne happy endem:-))
Druhý díl ke knize Hrdá otrokyně. Dante Risande už není sice hlavní postava, ale i tak se kniha četla velmi dobře a nezklamala mě.
Vzhledem k tomu, že červenou knihovnu beru jako odreagování a útěk do světa snů z dnešní bezútěšné reality, tak mi nevadí, že jsou popisy hrdinů a situací trochu nadnesené. Konečně, kdo by si ve snech nepředstavoval ideálního muže, že?
Takže hodnotím tuto romanci kladně a doporučuji všem milovnicím podobné literatury.
Krásná romantika a jak jinak, opět velmi charismatický a sexy hrdina.
Toto byla první knížka od Kleypas, která se mi dostala do rukou a četla se velice dobře, i napínavá zápletka tam byla a samozřejmě ta správná dávka romantiky, okořeněná erotikou, dobře vyvážená, jak to Kleypas umí, což jsem poznala i u dalších jejích knížek.
Doporučuji k četbě, i když romance z kolonií mě moc neberou. Mám radši starou dobrou Anglii.
Literatura faktu není román nebo vyprávění. Jsou to fakta, obohacená o autorovy hypotézy či teorie.
Z tohoto pohledu knihu hodně cením, protože i u nás je spousta záhad a nevyřešených tajemství, což je více než zajímavé.
Autor má svoje originální hypotézy, které pro milovníky záhad jistě nebudou nezajímavé.