Nibiru

Přečtené 598



Evangelium podle Satana
únor - duben 2022
Evangelium podle Satana 2007, Patrick Graham

Vynikající román, napínavý od začátku do konce, několik dějových linií, které se navzájem prolínají, a musím říct, že mě nejvíce oslovila ta temná, z raného středověku. Autor studoval dějiny náboženství a tak se určitě dostal i k různým dokumentům a spisům, které jsou pro veřejnost zapovězeny. Protože dějová linie, kolem které se celý příběh hlavních protagonistů točí, až příliš přesně připomíná dnešní svět. A ten, kdo není slepý a hloupý, tak si klade ty správné otázky a chápe, že skutečná historie musela být o dost jiná, než jak hlásá oficiální mainstreamový narativ. Nakonec, znaky tajných spolků jsou všude doslova na očích, pouze když tomu nerozumíte, neumíte je přečíst. Jeden příklad za všechny: Jednodolarová americká bankovka. Další příklad: celosvětová propaganda multikulti a zvrácených, amorálních aktivit, které dříve byly trestné a dnes jsou považovány za "normální". Změny pohlaví na denním pořádku, propagace satanismu jako "oproštění se od kultu upjatosti a pokání". NWO chce prosadit satanismus jako ofiko náboženství pro masy. A jeho hlavní heslo: "Dělej si co chceš, neneseš za to žádnou zodpovědnost!". Tento proces už začal a je jen na nás, kdo se probudili, zda se ho podaří zastavit. Autor tudíž psal s nadčasovým předstihem, je to stejné, jako s produkcí Holywoodu: vše, co nám ukazovali ve sci-fi, už je dnes pravda. Odkud to jen mohli vědět??? Náhody neexistují.


Prolomení hradeb
leden - únor 2022
Prolomení hradeb 2018, Petr Hampl

Knihu jsem si přečetla na doporučení. Jistě, obsahuje filosofické myšlenky a bazální teorie o fungování světa a společnosti, ale do hloubky nejde. Autor tvrdí, že tzv. "elita" , vychovávaná účelově jako "nadlidé" v mravní dekadenci, absenci empatie a s naprosto žádným sociálním či naturalistickým cítěním, se chová tak proto, že je motivovaná penězi, mocí a "vědomím si lepších lidí". To ale není úplně správně. Celý společenský a politicko-ekonomický systém na planetě dlouhodobě směřuje k otrockému NWO, protože lidem vládnou psychopati a vlastizrádci, zaplacení za to, aby zničili národní státy a vlastenectví, a MSM k tomu zaprodaná cíleně lidem vymývají mozky a dělají z nich bezduché loutky, neschopné rozhodovat samy za sebe. Je tu ovšem ještě jeden veledůležitý aspekt, o kterém ne každý ví, anebo ho považuje za natolik šílený, že o něm odmítá otevřeně publikovat. Právě ale tento aspekt je pro stav, v němž se planeta Země a její obyvatelé nyní nacházejí, rozhodující. Je to aspekt exopolitiky, protože ta je stěžejní v tom, jak se tzv. "elity" na Zemi ke svým "otrokům" a k přírodě chovají. Dualita Vesmíru, Světlo a Temnota mají své fyzické zastánce v podobě různých mimozemských ras, které jsou na planetě Zemi přítomny po desítky, ne li stovky tisíc let. V současné době vrcholí boj za osvobození lidí z otrocké nadvlády satanských mocností, které si zvolily čerpat zkušenosti z temné strany Vesmíru. To, že si zotročili lidskou rasu pro své účely, věděli velmi dobře již učenci starobylých civilizací, a všichni tzv. heretici v jednotlivých náboženstvích, která mají jeden účel: manipulovat a vymývat lidským otrokům mozky, podsouváním jim uměle vytvořeného Matrixu, ve kterém žijeme. Genetickými zásahy byl okleštěn lidský duchovní vývoj, stali jsme se vězni na této planetě a sloužíme jako "potrava" duchovní a bohužel i fyzická (těmto satanským entitám), hlavně děti. V návaznosti na to, kdysi dávno se určití lidští jedinci, zakládající si na tom,že v jejich DNA jsou otištěny "geny dávných bohů", zaprodali těmto silám, výměnou za moc, bohatství a utajené znalosti, popř. technologie. Tato hierarchie přetrvala poslední tisíce let od starobylého Babylonu až do dneška. Otrocký finanční systém, založený na dluzích a úrocích. Zmanipulovaný systém vzdělání, založený na papouškování dogmat, a nikoli na rozvoji tvůrčího ducha, který má každý lidský jedinec od Světelného zdroje. Překroucené zdravotnictví, založené na trávení organismu a neléčení většiny nemocí, přestože na všechny nemoci jsou léčebné prostředky. A hlavně, vytváření neustálého strachu o svůj život, rozdmýchávání válek a konfliktů, aby tekla krev. Krvavá "božstva" , žijící v jiné dimenzi, se sytí strachem, krví, a čím je lidstvo v názorech roztříštěnější, tím jsou oni silnější. Jedinou zbraní, která je proti nim účinná, je procítění lásky a jasné vyjádření odvahy a rozhodnosti. Ještě není vše ztraceno, ale každý musí začít sám u sebe.


Isis, kněžka noci – ve spárech satanské sekty
leden 2022 (20.-23.)
Isis, kněžka noci – ve spárech satanské sekty 2016, Karin Jäckel

Další z knih, zabývajících se hrůzným tématem satanismu a jeho odporných rituálů. Pravdivý!! příběh ženy, oběti, která byla od miminka podrobována zrůdným mučením a praktikám MK-ultra, tj. vymývání mozku, kdy tuto techniku "objevili" už za války nacisté. V dnešní "moderní" době je ovšem na satanistických obětech dovedena k takové dokonalosti, že osoba, která se tomuto podrobí, trpí celoživotně disociativní poruchou rozpadu osobnosti a velmi těžko se dokáže znovu zapojit do normálního života, naplněného citem, empatií a humánními morálními zásadami. Je třeba zdůraznit, že lidé, resp. entity, které satanismu propadly a praktikují ho v běžném životě, už snad ani za lidi nelze považovat. Protože zločiny proti lidskosti, které zvráceně praktikují na svých obětech, nemůže normální mysl vyplodit. Tito jedinci opravdu věří v "temnou stranu" Vesmíru, ve zhmotněné ZLO, tím pádem mu zaprodali svou duši a přišli o své lidství. Bohužel, lidstvo žije v Matrixu, a skutečná tvář systému, který svět ovládá, má tvář ZLA a jeho náboženství je satanismus. Tento odporný fenomén v současnosti připravuje cestu totálnímu zotročení lidstva vytvořením tzv. NWO. Všechny světové politicko-ekonomické vládnoucí vrstvy, korporace, elity mu upsaly svou duši a praktikují jeho ohavné rituály, počínaje sexuálním zneužíváním dětí a konče jejich rituálním vražděním za účelem získání nejdražší drogy ze všech: adrenochromu. To, co autorka popsala ve své knize, je jenom kapka v oceánu , v jehož odporných vlnách každoročně zmizí statisíce nevinných dětí. Je třeba, aby hodní lidé přestali zavírat oči a tvářit se, že je vše v pořádku, protože ono už dlouho není, Agenda NWO má totiž datum dovršení projektu: 2030!!


Neplakala jsem, když táta zemřel
? - leden 2022
Neplakala jsem, když táta zemřel 1993, Iris Galey


Zraněné dětství
říjen 2021 (11.-15.)
Zraněné dětství 2013, Pola Kinski

Opět jeden smutný příběh citově a fyzicky týraného dítěte, a vůbec mě nepřekvapuje, že se odehrává v rodině tzv. holywoodské celebrity. Knihu jsem si koupila ze zvědavosti, protože herce Kinského si pamatuju, jako teenka jsem ho v pár starších filmech viděla. Jako herec mi připadal divný a zvláštní typ. No a ani se nedivím tomu, co o něm píše vlastní dcera. A jenom se sama sebe ptám, kolik pedofilů a psychopatů je mezi tzv. holywoodskými celebritami, které se navenek prezentují jako "vzorní rodiče?" Pola měla smůlu, její rodiče byli absolutně nevhodní pro založení rodiny. Matka, duchovně a psychicky nevyzrálá, se zamiluje do egoistického narcisty a psychopata v jedné osobě, mladého herce Kinského, a z tohoto vztahu se narodí dcera. Manželství se zákonitě rozpadne a odnáší to dítě, kterému ani jeden z rodičů neprojevuje lásku. Matka se znovu vdá a veškerý cit věnuje svému druhému dítěti, malá Pola je odstrkovaná a přezíraná. Lásku hledá u svého slavného otce, tam však najde jenom zuřivost, výkyvy nálad, citové a sexuální vydírání a zneužívání. Ve chvílích "normálnosti" si ji její otec "kupuje" horami drahých dárků. Není divu, že dívka sama je jeden velký průšvih, pramenící z jejího rozháraného života. Nakonec ji Kinský v jejích 19 letech znásilní, ačkoliv sám je už potřetí ženatý a má další potomky. Kniha mě však zklamala, je psaná takovým plytkým nezáživným jazykem, a všechny postavy včetně hlavní hrdinky mi byly vysloveně nesympatické a působily nepřirozeně. Každopádně to muselo být peklo, žít v takové "ujeté" rodině a hlavně nechápu, jak se léta trvající zločin pedofilie podařilo utajit před orgány činnými v trestním řízení.


Hon na Cassandru
září - říjen 2021
Hon na Cassandru 2020, Lisa Kleypas

Krásné a zábavné završení celého cyklu Ravenelovi. Prostě a jednoduše, ačkoliv je to Červená knihovna, paní Kleypas píše neuvěřitelně čtivě a poskytne člověku pár hodin čistého potěšení z toho, že se může odpoutat od té drsné a chmurné reality, v níž teď žijeme. Oba hrdinové byli opět dokonalí, velmi mě bavily pasáže, kdy si dojednávali "osobní manželskou smlouvu" a také postava malého Bazzleho byla dojemná a příběh obohatila. Tom Severin - úžasný sympaťák, který pod vlivem mocných citů ke Cassandře zcela nevědomky a spontánně přešel od svých původních, zarytě uznávaných pouhých "pěti emocí" k celé té široké škále lidských citů, které dělají pravého člověka člověkem a utvářejí jeho ryzí charakter.


Hrady a jejich záhady
září 2021 (22.-26.)
Hrady a jejich záhady 2018, Petr David

Zajímám se o naše hrady a zámky už od dětství, takže knihu jsem si koupila ze zájmu, i když pár podobných už vlastním. Je pěkně zpracovaná, na křídovém papíře, historický popis vlastníků doplňují různé záhady a pověsti, které se k danému místu či stavbě vážou. Co mi ale vadí, je to, že autoři se převážně zaměřili pouze na stavby v Čechách, a docela opomněli významné a velkolepé hrady a zříceniny, nacházející se na Moravě. Jako rodilé Moravance, hlásící se k odkazu Velkomoravské říše, mi to docela vadí, a chtěla bych znát důvod, proč nebyly do knihy zahrnuty hrady jako jsou: Buchlov, Helfštýn, Hukvaldy, Lukov, Starý Jičín, Štramberk,apod. Rozhodně by si to zasloužily!


Tajná válka Anunnaků- Jak temné síly manipulují lidmi
srpen 2021 (01.-07.)
Tajná válka Anunnaků- Jak temné síly manipulují lidmi 2020, Jan Erik Sigdell

Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, protože jsem zjistila, že autor pojímá rasu Anunnaki z jiného úhlu pohledu. Každopádně, byť nesouhlasím se vším, co v knize tvrdí, nelze mu upřít, že mnoho aspektů dnešní společnosti se ubírá právě tím směrem, který v knize naznačuje. Ať už bylo křesťanství zmanipulováno směrem negativním pro lidstvo (ostatně, vzývat člověka umírajícího na kříži mi vždy přišlo morbidní), nebo ne, i slepý vidí, že s dnešním světem je cosi velmi špatně. A tím nemám na mysli pouze poslední dva roky, které se doslova zvrhly v covidfašismus. Jsem také stejného názoru, že naše, tedy historie lidské civilizace byla kdysi dávno obratně zmanipulována, ne-li přímo zfalšována, ve prospěch - toť otázka, ve prospěch koho??? Rozhodně ne lidstva. Protože dle všeho jsme byli ochuzeni přinejmenším o část našich skutečných psychických či duševních schopností, a to na genetické i mozkové úrovni. Žijeme už dlouho v "Matrixu"?? A znamená "probudit se" to, že se člověk ptá, zda je tento svět v pořádku, a začíná pátrat, přestává být pouhou marionetou v rukách obratných lhářů a zaprodanců, kteří zradili lidství za moc a peníze v materiálním světě ? Slouží světové vlády a podnikatelská a umělecká ELITA temným silám, jejichž hlavním cílem je svrhnout lidi do konečného otroctví bez tradičních hodnot, do satanismu?? Bohužel, ač nerada, indicie, které autor v knize udává, tomu více než napovídají. Dnešní světové šíření globalismu za každou cenu, odklon od tradičních hodnot a citů jako je rodina, láska, empatie, sounáležitost, soucit a starostlivost, naproti tomu prosazování genderismu za každou cenu, všech možných úchylek včetně pedofilie jako "normální", lhostejnost, nárůst kriminality, plíživé oslabování svobody jednotlivce, snaha o prosazování a asimilaci islámu do tradičních evropských historických států, přetrvávající degradace ženy v mnoha islámských státech, atd., to vše bohužel naplňuje předpoklady pro vytvoření Velkého Plánu - NWO, jehož hlavním cílem je vnutit lidstvu jedno "náboženství", zcela oproštěné od čehokoliv lidského, svědomí nevyjímaje: luciferiánské náboženství, satanismus. Gnostičtí křesťané, kteří věděli podrobnosti o prakřesťanství a reinkarnaci, byli zcela cíleně vyvražděni. Celou historii lidstva provází neustálé války, zvěrstva, útlak, prolévání krve a utrpení. Možná je to účel, protože temné síly potřebují ke svému životu energii, která takto vzniká. A není vůbec náhoda, že se uctívači Satana vyskytují po celém světě a dělají ty nejhrůznější věci, které si normální člověk ani neumí představit - mučí, zneužívají a zabíjejí děti, z jejichž krve pak získávájí látku, která,jak věří, zabraňuje stárnutí - adrenochrom. Je to obludné, ale satanismus pronikl do těch nejvyšších kruhů politického, podnikatelského, filmového a společenského života, a je hlavním pojítkem k Deep State. A jak sám autor závěrem říká: Ještě není pozdě, ale čím dříve se všichni lidé "probudí", tím dříve mohou nahlas projevit svou svobodnou vůli říci všem těmto "démonům" i jejich "lidským posluhovačům" hlasité NE!!


Kacířská kniha
červen 2021 (03.-04.)
Kacířská kniha 2015, Erich von Däniken

Můj komentář nebude na rozdíl od jiných zde negativní. E.v.Däniken u mě navždy zůstane prvním, kdo vůbec de facto nastínil a otevřel široké veřejnosti téma intervencí mimozemských entit do vývoje lidstva, kdy toto téma naší dávné historie bylo do té doby tabu, a také první, kdo zpochybnil Darwinovu evoluční teorii (ta je už v mnoha aspektech dnes překonaná, ačkoliv učebnice opakují stále totéž paradigma, že se člověk "evolucí" vyvinul z opice). Tato kniha má krásné barevné ilustrace a zavede člověka aspoň takto do některých z mytologických míst, kam se není možné v rámci normálních turistických destinací dostat. Navíc mě velmi zajímá historie (ale skutečná, ne ta biblická) těch dávných, předpotopních ras a národů a jejich vůdců (Abraham, atd.) a jejich dodnes nenalezených hrobů. Totéž se týká i Ježíše z Nazaretu, ačkoliv jak sám autor píše, ten prý neumřel na kříži, ale byl věrnými učedníky sňat, vyléčen a odešel do Indie, kde strávil zbytek života a kde se také nachází jeho hrob. Kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Jisté je jedno: ET tady byli, o tom snad už může pochybovat jenom naprostý duševní omezenec. A nakonec, operují tu stále, my ty jevy dnes nazýváme UFO a dokonce už jsou i dříve utajované materiály jednotlivými světovými mocnostmi odtajňovány. Jen to jde dost pomalu na můj vkus, ale co se dá dělat. Lidstvo je pořád příliš hloupé na jedné straně a příliš nabubřelé na druhé, aby mohlo být těmto mocným "bohům dávnověku" rovnocenným partnerem, pokud jde o duchovní úroveň. O té technologické nemluvím, to je mimo diskusi. A stále více jsem nakloněna domněnce, že život na Zemi byl pojat jako "experiment", možná ne první, a bohužel si myslím, že se blíží doba jeho "zhodnocení", a že toto hodnocení pro nás moc příznivě nevypadá.


Co jsem tajil desítky let
květen - červen 2021
Co jsem tajil desítky let 2016, Erich von Däniken

Jako obvykle, další výborná kniha od světoznámého spisovatele. Má co nabídnout, obsahuje nové skutečnosti a fakta, která autor dříve nemohl publikovat. Velmi mě zaujala pasáž pojednávající o údajném Ježíšově hrobě v Indii.


Noc trifidů
květen 2021 (18.-20.)
Noc trifidů 2008, Simon Clark

Úžasné čtení! Nechápu, jak někdo níže mohl napsat, že kniha není tak poutavá, jako první díl. Naopak!! Myslím si, že kdyby se pan Wyndham mohl vyjádřit, byl by na svého pokračovatele S. Clarka hrdý, jak si s námětem více než výborně poradil a poslal ho na další, vyšší level! Za mě má kniha vše, co mít má: Sympatického protagonistu, syna BIlla Masena, Davida, který si nehraje na žádného superhrdinu, ale vystupuje jako normální chlápek, jenž však vlivem souhry okolností sehraje v dalším vývoji lidstva jednu z rozhodujících rolí. Přiznám se, že jakmile jsem přečetla první stránky knihy, nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední kapitolu. Prostě to nešlo, četla se sama. Vždy, když si člověk myslel, že je vše OK, přišel zvrat, a docela zásadní, takže je čtenář vlastně od začátku udržován ve stavu stálého napětí. O akční momenty také není nouze, a samozřejmě, že se nejedná o žádné pozvolné stoupání až ke "šťastnému konci". Příběh je pojatý realisticky, autor nikterak přeživší lidstvo nechválí, naopak, spíše poukazuje na to, že mezi lidmi nikdy nebude jednota, i když se jedná o tak fatální situaci, jako je přežití zbývající populace nebo podlehnutí v boji se všudypřítomnými trifidy, kteří navíc získali schopnost mutovat. Vždy stačí, aby se v rozhodující okamžik chopil moci psychopat s vůdčími schopnostmi, a vývoj lidstva rázem upadne v další z mnoha forem totalitního řádu, kde navíc nechybí prvky rasové a sociální diskriminace. Torrence je zde vylíčen jako takový postapokalyptický "Hitler", který si na troskách starého světa chce vybudovat ten "svůj, nový". A jeho prostředky jsou opravdu zrůdné - plánuje obětovat mladou dívku jako pokusného králíka pro to, aby její vaječníky posloužily k vynuceným oplodněním a mnohačetným porodům dětí, které by byly imunní vůči trifidímu jedu. Autorovo memento je jasné: Zlo a Dobro budou existovat věčně, a za jakékoliv situace. A pokud na planetě Zemi budou žít lidé, bude tento boj demonstrován jejich prostřednictvím. Kniha má takový otevřený konec.....dočkáme se pokračování?


Bylo mi dvanáct let...
22. duben 2021
Bylo mi dvanáct let... 1994, Nathalie Schweighoffer

Skutečný příběh dívky zneužívané vlastním sadistickým otcem od jejích 12 let se odehrává tentokrát pro změnu ve Francii. "Pro změnu" píšu proto, že většina těchto autentických osudů, které jsem zatím četla, se odehrávala v Německu. Autorka knihu sepsala ve svých 19 letech, a přestože prožila od vlastního otce otřesné věci, dokázala je správně a dokonale identifikovat, a to už v těch dvanácti letech. Měla ještě mladší sestru a bratra, a přestože se jejich zvrhlý otec pokoušel ve 14 letech zneužívat i její sestru, nepodařilo se mu to, naštěstí se ona sama dokázala vzepřít a říci mu důrazné "ne". Natálie, autorka knihy, jí to může jenom tiše závidět, protože ona tu sílu neměla, nebyla ve svých 12 letech dost důrazná. A tak celých 5 let snášela kruté bití, týrání, zneužívání, dokonce jí dával i drogy. Natálie měla však to štěstí, že její matka byla normální, citlivá žena, která musela podobné sadistické výlevy snášet od svého muže také. A tak trpěly obě, matka i dcera, ale až do určitého osudného dne jedna o druhé vlastně nevěděly. Naštěstí se dokázaly z područí tyrana společně vymanit. Museli však utéct k přítelkyni, kde se matka, Natálie, její sestra i bratříček skrývali, a maminka podala žádost o rozvod a Natálie podala na svého otce trestní oznámení za zneužívání. Západoevropské právo se i ve Francii "vyznamenalo": Hlavní pachatel zapíral, takže dokazování bylo de facto na straně obětí, což bylo velmi psychicky náročné a traumatizující. Evropské právo je vůči obětem takto závažných trestných činů neuvěřitelně bezohledné, což já stále nemůžu pochopit. Nakonec byl tento odporný jedinec odsouzen, dostal aspoň spravedlivých 12 let, a zbytek rodiny si mohl oddychnout. Natálie, bohužel, si rány na duši ponese ještě hodně dlouho, ale přeju jí už jenom štěstí a lásku. A za její odvahu ji moc obdivuji, protože si v hlavě a v duši, přes všechny ty hnusárny, které musela snášet, zachovala zdravý odstup a dostatečnou míru nenávisti vůči tyranovi, který se jí snažil "vymýt mozek".


Už nejsem vaše dcera
duben 2021 (14.-20.)
Už nejsem vaše dcera 1995, Karin Jäckel

Felix6338 - naprosto souhlasím s tímto čtenářem a s jeho komentářem k této knize. Tato kniha si zaslouží recenzi zvlášť, proto se zde nebudu rozepisovat, ale napíšu svůj pohled do oddílu "recenze". Hvězdičky jsem dala 4, protože ač se kniha četla "dobře", tak časová posloupnost mnohdy nesouhlasila, a to je dost velký nedostatek. Více v mé recenzi.


Imámova dcera
duben 2021 (08.-12.)
Imámova dcera 2015, Hannah Shah

Díky této a dalším podobným knihám, které jsem v poslední době přečetla, jsem si uvědomila, jak jsou na tomto světě (bez ohledu na právní vyspělost toho kterého státu) pošlapávána a ignorována základní lidská práva. A zejména pak práva žen a dětí. Je to prostě katastrofální stav, a to, že jsme jako technokratická civilizace v této problematice naprosto selhali, je více než zřejmé. Islám je v tomto ohledu opravdový extrém a rozhodně nejhorší ze všech ideologií. Autorka této knihy doslova překročila vlastní stín, když se dokázala z této odporné komunity osvobodit, i když ji í to trvalo více jak 16 let!! Tak dlouhá doba neuvěřitelného utrpení ze strany příslušníků vlastní rodiny, otce a matky!! Ta kreatura, která byla jejím otcem, to byl přímo precedens typického pokryteckého tupého fanatika, hlásajícího islám. A navíc sadistický pedofil. Odporná kombinace. Ale uvnitř své komunity si hrál na světce, oddaného rodině a koránu! Nenáviděl všechny bělochy, ale žít v jejich státě jako parazit a bez práce využívat štědrého sociálního systému, to považoval "za správné"! Na této osobě je jasně vidět, jak zvrácená ideologie to je. A navíc: každý správný věřící musí umět číst 600 stran koránu v arabštině, ačkoliv neumí jediné slovo arabsky!! Další obludnost, která se vymyká zdravému rozumu. Pro mě je islám, jak je praktikován a vykládán v dnešní podobě, jenom manipulativní zvrácená ideologie, zaměřená na jediný účel: totální vymývání mozků a absolutní poslušnost vůči jakémukoliv příkazu. A přestože korán není rasisticky zaměřen, vyzývá islám ke svaté válce proti bělochům, takže navíc schvaluje rasismus v té nejhorší podobě. Je jisté, že tak jako Bible, tak i Korán byl svého času zmanipulován, ale zatímco křesťanství jako takové prošlo historickým vývojem a dosáhlo určitého pokroku, islám se zradikalizoval do té nejhorší možné podoby - a tou je genocida ostatních odlišných vyznání a jejich vyznavačů.


Strýček
06. duben 2021
Strýček 2020, Josef Strauss

Toto je velmi silná, šokující kniha. Napsaná, jak autor sám uvádí v doslovu, podle skutečné události, jež se stala ještě za doby socialistického Československa. Autor příběh zřejmě trochu pozměnil a zasadil jej do let po r. 1989. Nicméně, protože jsem tu dobu zažila a dobře si na ni pamatuji, musím uvést pro ty, kdo snad pochybují, že za tzv. "totalitního režimu" by podobné kreatury, jaké vystupují v knize, stihl ten nejvyšší možný trest, myslím si, že i trest smrti. Protože ten tehdy ještě naštěstí platil. Pedofilové, vrazi a prznitelé dětí a sexuální devianti byli tou nejhorší spodinou, na které spravedlnost měla ten nejtvrdší metr. Proto tehdy byly také tyto krysy dobře zalezlé ve svých úkrytech. To až po "převratu" , v "demokracii", podpořené ještě zrušením trestu smrti, vylezli houfně ze svých doupat a začali zamořovat společnost. Jsou si vědomi toho, že v tzv. "právním státě" jim žádný hrozný trest nehrozí. Názorně to bylo doloženo nedávno uvedeným filmem "V síti". Kolik takových "strýčků" jenom v našem státě žije. Může to být klidně váš soused nebo vedoucí kroužku, kam chodí vaše dítě. Pamatujte na to a buďte obezřetní, protože v dnešní době "tzv. svobody" se musí člověk o svoji bezpečnost a bezpečnost svých dětí postarat sám. To je bohužel holá pravda. Kniha se četla dobře, tedy v rámci otřesných podrobností, které uvádí, ale opět mi zde vadil příliš useknutý a uspěchaný konec, a pakliže autor řekl A, tak už neřekl B, totiž, jak byly tyto lidské kreatury potrestány, a co se stalo s těmi, kteří tu hrůzu přežili.....


Jako kus masa!
04. duben 2021
Jako kus masa! 2003, Josef Strauss

Kniha si nebere servítky a s brutální syrovostí seznamuje čtenáře s jedním druhem zločinu, který bohužel ve světě nabývá stále větších rozměrů - sexuálním otrokářstvím, únosy dívek a žen za účelem donutit je provozovat prostituci za nelidských podmínek, aby na nich jejich pasáci mohli vydělávat obrovské peníze. Příběh je to otřesný a jenom pro silné povahy. Já snesu hodně, ale místy to i pro mě bylo "silné kafe". Především si myslím, že v reaálu by takové zacházení nemohla ani jedna dívka přežít, určitě ne ve zdraví, ať už tělesném nebo duševním. Jejich "ubytování" v katastrofálních podmínkách, neustálé zvrhlé mučení a bití ze strany "otrokářů", fakt, že byly buď neustále zraněné nebo pod drogami a bez přístupu k potřebným lékům, už to samo o sobě vylučuje jejich dobrý fyzický stav, přestože byly mladé. Byly vystaveny permanentnímu stresu a strachu, nadto několikrát denně znásilňovány různými mužskými devianty ,a všechny tyto faktory mají v dlouhodobém působení na organismus destruktivní vliv. Jako příklad toho, jak může tato "odvrácená strana naší reality" vypadat, jak funguje svět prostituce, násilí, mučení a zvráceností všeho druhu, je kniha poučná a je dobře, že ukazuje tyto děsivé věci, které si normální člověk jen stěží umí představit. Mně osobně však nejvíce vadily dvě věci: příliš useknutý konec a příliš vulgární a drsná mluva zajatých dívek. Že tak mluvili jejich věznitelé. to beru, byli to nelidské hyeny. Ale ty dívky většinou pocházely z normálního prostředí a to, že mluvily hůř jak dlaždiči, to mi tam nesedělo. Naopak mě zaujal nápad s podzemním labyrintem chodeb, které se nacházely pod domem, kde byly vězněny. Pokud je to z geologického hlediska možné, a pod Karlovými Vary se takové jeskyně nacházejí, jeví se mi myšlenka, zakomponovat tuto kulisu do příběhu, jako výborná.


Zotročená - V pasti obchodníků s bílým masem
02. duben 2021
Zotročená - V pasti obchodníků s bílým masem 2010, Sarah Forsyth

Drsná, brutální, syrová svědecká výpověď skutečně prožité části života, o kterou se s širokou veřejností podělila v této knize sama autorka, Sarah Forsythová. Za její odvahu a sílu jí vzdávám hold a vřelý dík. Ale znovu se musím ptát, poté, co už jsem přečetla několik knih s touto problematikou: V jakém světě to vůbec žijeme? Je to "ono osvícené, pokrokové, humanistické 21. století, nebo nějaký jiný okleštěný matrix", který si na rovnoprávný svět jenom hraje?! Spíše to druhé. Jsem zhnusená z pokryteckého politického systému, v němž politický a právní establishment, který je nadstandardně odměňován z kapes daňových poplatníků, nejen že není schopen, ale ani ochoten (jak z knihy bohužel vyplývá) s těmito zločiny proti lidskosti účinně zatočit a skoncovat. Ba co víc, přímo v Amsterodamu si městští konšelé pochvalují, jak bohaté zisky jim z tohoto "obchodu s bílým masem" plynou do městské kasy!! Neslýchané!! Na tomto hrůzném životním osudu autorky se jasně ukazuje, jak prohnilý a nefunkční je celý kapitalistický systém i se svým pochybným "západoevropským" právem, Právem, které, místo aby účinně pronásledovalo a trestalo tyto zločiny proti lidskosti, buď zavírá oči úplně nebo je tak zkostnatělé a vlažné, že zločinci se smějí a oběti jsou po tristních soudních procesech ještě více frustrovány směšnými tresty, které zločinci vyfasují. Ani v případě Sarah tomu není jinak. Holandské právo je v tomto jasným "unikátem" , ale ani u nás to není o moc lepší. Zákon vždy více chrání obviněného, jak jeho oběť. Proto považuji celý systém "západoevropského práva" za naprosto zcestný, a politický systém, který ho stvořil, za špatný. Ne nadarmo jedno z biblických Desatera přikázání praví: Oko za oko!! Ale to by samozřejmě v těchto odporných zločinech a obchodech se sexem nesměli být namočení i "zástupci práva a spravedlnosti", což je i v knize jasně demonstrováno - obchodníci s "bílým masem" měli podplacen nejméně jeden celý policejní sbor v Amsterodamu. Co dodat? Dokud toto "novodobé otroctví" bude existovat v tomto světě v jakékoliv míře a podobě, dokud bude korupce přetrvávat v systému bezpečnostní a právní moci státu, dokud nebude dostatečně silná politická vůle k tomu, aby přestala před tímto obludným problémem zavírat oči, a dokud i sami lidé budou lhostejní a sobecky uzavření ve svých "soukromých maloměšťáckých ulitách", dotud se nic nemá šanci změnit. V kapitalismu, kde je byznys a peníze nadřazen všem morálním a etickým hodnotám, a který je záměrně deklarován za "demokratický systém", nelze ovšem žádnou nápravu rozhodně očekávat. Jiný systém? Asi ano, otázka je, jaký. Zlo má mnoho podob, a pokud mu dáme svou lhostejností šanci vítězit, do té doby bude žen, dívek a dětí s podobným osudem, jako měla Sarah, jenom přibývat.


Byla jsem otrokyní v satanské sektě
březen 2021 (20.-25.)
Byla jsem otrokyní v satanské sektě 2009, Ulla Fröhling

Dodávám ke své recenzi vzhledem k níže uvedeným komentářům, které znehodnocují věrohodnost a fakta, uvedená v knize: V úvodu je jasně napsáno, že je kniha napsána na základě skutečných událostí, které její protagonistka prožila, a důsledkem toho trpí disociativní poruchou. Jenom chci zdůraznit, že ohavnosti, v knize popisované, se dnes opravdu dějí, a celý globalistický politicko-hospodářský systém dneška je na této satanské filozofii doslova založen. V těchto praktikách jedou všechny mocensko-politické, ekonomické a show-byznysové elity dnešního světa. Stačí se porozhlédnout a objektivně sledovat, kam svět spěje a co se dnes ve světě děje. Ale nahlédnout do králičí nory je drsné a někdo na to není připraven, proto se také spousta lidí "neprobudí" a zůstane dále uvězněna v "Matrixu" iluzorního světa. Vše naší historií počínaje a školním vzděláním konče je zmanipulované a vylhané, lidstvo je tísíce let zotročeno a jeho skutečné psychické schopnosti jsou systémem potlačovány, což se děje vymýváním mozku. Uvažujte, nevěřte božské bedně, hledejte souvislosti a moudrost tam, kde se "lacině nenabízí".


Děvčátko
? - březen 2021
Děvčátko 2007, Sarah Preston

Knížka je celkem útlá, a dá se přečíst za jedno odpoledne. Příběh je autentický, jedná se o zkušenost samotné autorky, a za to jí díky, že dokázala jít "se svou kůží na trh", aby na tento hrozivý problém veřejnost upozornila. Její rodiče si zaslouží trest a opovržení, o tom pedofilovi, který ji zneužíval čtyři!! dlouhé roky ani nemluvě. Její matka, gamblerka, její otec, asi jednoduchý primitiv, který, jakmile ho manželka opustila, sáhl ve své zbabělosti po vlastní dceři, aby měl jistotu, že "nebude odmítnut". Ovšem stále nedokážu u těchto příběhů pochopit jedno a to samé: že ty dětské oběti s tím strašným traumatem bojovaly samotné a nedokázaly to NĚKOMU říct. Nevím, nejsem psycholog ani psychiatr, možná, že dětská duše je opravdu tak lehce manipulovatelná, když se ví, jak na to. Dneska, když vidím, jak se tyto a různé ještě horší zvěrstva, páchaná na dětech, stávají pomalu "standardem v jistých vysokých kruzích", děkuji Bohu za to, že mi bylo dopřáno klidné, bezstarostné a šťastné dětství v normálně fungující rodině, obklopená starostlivými a milujícími rodiči. Kniha má vypovídací hodnotu, ale do zbytečných podrobností nezachází, což ale může znase znamenat, že na ni čtenář brzy zapomene.


Ukradený život
březen 2021 (16.-17.)
Ukradený život 2013, Ulla Fröhling


Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha
únor - březen 2021
Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha 1990, Uladzimir Karatkěvič

Výborná napínavá knížka. Četla jsem ji poprvé už dávno, ještě při studiu na střední škole. Nyní jsem si ji chtěla v paměti "obnovit", a dobře jsem udělala. Už jsem si totiž pachatele vůbec nepamatovala, pouze jsem věděla, že má děj co do činění se skomírajícími tradicemi ruské šlechty a s dávným tajemným prokletím jednoho šlechtického rodu. Poslední dědička rodu Romanovců se připravuje na smrt z rukou "divokých lovců samozvaného krále Stacha", protože tajemná kletba se vztahuje až do dvacátého kolena, což se právě týká mladinké Naděždy Romanovny Janovské. Příběh se také, podobně jako Pes baskervillský, odehrává v ponurém prostředí zamlžených a chladných běloruských blat a vřesovišť, kde jediný neopatrný krok znamená neodvratnou smrt na dně zrádných bažin. A sem přijíždí na radu svého přítele folklorista, absolvent ruské Akademie, mladý Andrej Bělarecký, aby zde sesbíral lidové legendy a pověsti zdejšího kraje. Je přijat a ubytován na starobylém zámku rodu Janovských, který však obývá už jenom jediná a poslední, mladinká šlechtična se svou hospodyní, podivínským správcem a tajuplnými přízraky, které se po nocích plíží a naříkají na zpustlých chodbách zámku. Bělarecký zprvu pohlíží na dávnou legendu jako na lidový folklór, avšak to jen do okamžiku, kdy oba přízraky, Malého muže a Modrou paní, sám uvidí na vlastní oči, a málem zahyne na blatech, když ho honí "divocí lovci krále Stacha". Poté se rozhodne přijít všem záhadám na kloub, nejen proto, že je pragmatik, ale hlavně proto, že je mu líto usoužené a k smrti vyděšené Naděždy Romanovny. Na pozadí pochmurného koloritu nevlídné krajiny a podivných zvyklostí zdejších lidí, jejichž nuzotu ještě prohlubují pitoreskní "představitelé" zdejší šlechty, obývající blata , pomalu odhaluje velmi pečlivě plánovaný, zákeřný a chladnokrevný úmysl záhadného zločince, který se v touze po pochybné moci a bohatství neštítí zprovodit ze světa každého, kdo se mu postaví do cesty. Autor v příběhu dobře vystihl nejen morální, ale i dobový úpadek jednoho končícího společenského systému, který se sice zuby nehty, a i za cenu poroby a strachu svých poddaných , snaží přežít a zachovat, ale při konfrontaci s pokrokem, osvícením a vědeckými způsoby myšlení nemůže vyhrát. Zlo zde svádí sice krutý, ale předem prohraný boj s uvědoměním, soucitem a láskou k bezmocným a zastrašovaným obyvatelům, ať už jsou to chudobní mužici-rolníci nebo osamocená a vystrašená, ale nikoliv rezignovaná a naivní Naděžda Romanovna, paní zámku na Blatných Smrčinách. Odvaha, láska a naděje spojí oba hlavní protagonisty dohromady a pomůže jim zvítězit nejen proti zločinnému spolčení, ale i najít sílu začít nový život jinde a jinak.


Mimozemšťané v dějinách
březen - listopad 2020
Mimozemšťané v dějinách 1992, Jacques Bergier

Tento geniální vědec a spisovatel mě přitahuje nejen svými poutavými knihami, ale i proto, že měl původně německé příjmení (které je shodou okolností stejné jako to moje:-)), a ačkoliv původem z Ruska, prožil většinu života ve Francii, kde si také změnil jméno:-). Kniha vyšla v 90.letech min.století, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale to vůbec nevadí, přesto, že některé v ní zmiňované záhady už jsem znala, některé pro mě byly i tak zcela nové (např. Kašpar Hauser nebo Henry Cavendish). Je mnoho záhadných událostí v historii, které nejdou dost dobře rozumem pochopit. Líbí se mi jeho hypotézy o Rozumových bytostech (rozuměj mimozemšťanech), kteří nás všelijak "testují", podobně jako my testujeme např. šimpanze nebo zkoumáme chování slonů či mravenců. Proč si jenom člověk osopuje právo, že je na této planetě ten nejinteligentnější?? Přece argument, že "ovládáme" hmotu a něco budujeme (a plundrujeme přitom přírodu) nemůže obstát už jenom z toho důvodu, že tuto agresi a toto úsilí máme zabudované v genech. Je možné, že jiná inteligence nemá zapotřebí žít technokraticky, ale naopak v sepětí s přírodou, a tudíž žádné průmyslové ani jiné aglomerace k životu a k přežití nepotřebuje. (Delfíni, sloni, mravenci, hypotetičtí obyvatelé podzemních světů).... Tato fakta ovšem nijak nevyvrací moje přesvědčení, že na této planetě v minulosti operovali různí E.T., a takové monumenty, jako je např. proslulý Baalbek nebo Puma Punku, jsou jejich výtvorem.


Paní z Růžového útesu
červenec 2020 (11.-23.)
Paní z Růžového útesu 2002, Rexanne Becnel

Třetí díl této historické romance jsem četla s notným časovým odstupem od prvních dvou dílů, které se mi ohromně líbily. Tento příběh je o divoké vášni a lásce, která proti sobě postavila dva politicky nesmiřitelné protivníky, Isoldu, dceru Randa, pána na Růžovém útesu, a Rhyse ap Owain, divokého a drsného velšského rytíře, posedlého pomstou, kterou v sobě živil 10 let. Ovšem když dojde na rozhodné střetnutí, a Rhys se zmocní hradu a zajme dceru hradního pána, Isoldu, události se začnou vyvíjet jaksi samovolně a přestávají být ovládané vůlí. A to jak Isoldinou, tak Rhysovou. Hrdý Velšan a půvabná, inteligentní Isolda bojují ze všech svých sil, ale vášeň, která nepodléhá rozumu ani vůli, je silnější než oni. Příběh se dobře čte, není překombinovaný ani nevěrohodný, ale dávám čtyři hvězdy proto, že předchozí dva díly se mi přece jen dějově líbily trochu více. Autorka dobře vystihla drsné prostředí raného středověku, povahu i charaktery jednotlivých postav, jejich lásku a pevný vztah k přírodě, půdě, a ochotu hájit svou vlast i za cenu obětování svého života.


Ďáblova dcera
červen - červenec 2020
Ďáblova dcera 2019, Lisa Kleypas

Zatím poslední ze série Ravenelů, která u nás vyšla. Opět velmi zdařilé a svěží čtení, ale pro mě to byl zatím ze všech dílů ten nejméně zajímavý, co se zápletky týče. Naopak, velmi se mi líbilo zapojení ostatních postav, které zde zase účinkují nejvíce ze všech dílů, hlavně vévoda Sebastian St. Vincent, to je můj "božský hrdina" ještě z doby, kdy se zasnoubil jako mladý vikomt s Evií. Sebastian svými bonmoty dává dějové linii opravdu "grády". West jako mladší z Ravenelů je sice sympaťák a "odvaz", ale s tím svým "sebemrskačstvím" to už ke konci přeháněl a lezl mi trochu na nervy. Taky jsem jaksi moc neuvěřila hloubce citu mezi Phoebe a bývalým nemocným manželem Henrym. Nevím, přerod Phoebe ze submisivní a trpělivé manželky, obskakující neduživého, byť hodného manžela ve skutečnou erotickou dračici mi připadal trochu nevěrohodný. Ale asi podlehla kouzlu živočišného a bezprostředního Westona Ravenela:-). Protože jsem kočkomilka, moc se mi líbilo zakomponování polodivoké Galoše do příběhu, protože ho hezky oživila. A opravdu pěkně je vylíčen krásný a spontánní vztah Westona k Phoebeiným synkům, což mě až dojímalo. Tak teď si musíme počkat do podzimu, až u nás vyjde poslední díl série, v němž se završí osudy Pandořiny sestry Cassandry.


Do svítání tvá
06. červenec 2020
Do svítání tvá 2004, Teresa Medeiros

Velmi dobrý námět ke zpracování, vylíčení hlavních hrdinů je úžasné, jejich vzájemný boj "kdo z koho" je místy velmi humorný, že se člověk z ničeho nic musí začít prostě chechtat, a pak zase zvážní o pár odstavců dál.... Jako obvykle titulní stránka knihy je nemožná, kdy hlavní hrdina nemá blond vlasy, ale tmavé.... Já nechápu, proč to vydavatel neumí pohlídat.... Souhlasím s názory níže, že některé scény byly přitažené za vlasy, ale tímto je autorka typická (viz. krvácení z tepny), anebo to, což podle mě knize na závěr uškodilo, že by Gabriel, tak zkušený muž a milenec, a navíc když měl namísto zraku,o který přišel, ostatní smysly mnohem citlivější, nepoznal, že v posteli má jednu a tutéž ženu?? Tomu jsem prostě neuvěřila. Ale jinak je kniha opravdu pěkně čtivá, Gabriel je vylíčený fantasticky, ať už jako morous nebo jako uzdravený hrabě, no a postava Samanty jako opatrovnice se mi taky líbila. Zápletka je zpracována dobře, protože člověk opravdu netuší, jak se věci mají, akorát ten závěr mi přišel trochu křečovitý a jakoby moc zestručnělý, což knížce uškodilo. Proto dávám čtyři hvězdy.


Setkání s cizincem
červen 2020 (25.-30.)
Setkání s cizincem 2018, Lisa Kleypas

Série Ravenelovi je úžasná. I po přečtení čtvrtého dílu jsem nadmíru spokojená a moje romantická duše na tuto knihu dlouho nezapomene. Autorčiny knihy se mi líbí nejen proto, že vypráví poutavé příběhy, které mají hloubku a jiskru, ale její hrdinové nejsou tuctoví, a hlavně ženské postavy jsou veskrze inteligentní, nekonvenční a používají vlastní mozek, a toho si cením. Tato kniha se navíc inspirovala skutečnými událostmi tehdejšího Londýna a skutečnou postavou ženy -lékařky, první v historii Anglie. Oba hlavní protagonisté, Ethan i Garrett měli těžký osud a museli se s ním poprat, než dosáhli vytouženého cíle. Ethan má charisma a všechno, co má správný přitažlivý muž mít, a je mňam, prostě k sežrání. Líbí se mi vykreslení jeho charakteru a takového milence by si určitě přála každá žena:-)) Garrett statečně bojuje s konzervativními názory té doby, jako např. že usilovné přemýšlení způsobuje ženě "měknutí" mozku:-)), apod. Poctivou prací a svým lékařským umem si však postupně získává respekt a uznání i v nejvyšších kruzích. Moc se mi líbil její "majetnický" vztah, který dává najevo vůči Ethanovi, když je kvůli zranění upoután v horečkách na lůžku: "Ten je můj a jenom můj", říká si v duchu s rukou,položenou na jeho hrudi. Příběh má detektivní zápletku, je napínavý, příjemně erotický a hodně romantický. Nakonec se ukáže, že Ethan má s bratry Ravenelovými společného mnohem více, než jen spolupráci v rámci svého pátrání po politických spiklencích.


Ďábel na jaře
květen - červen 2020
Ďábel na jaře 2017, Lisa Kleypas

Třetí díl ze série o Ravenelových, tentokrát líčící proměnu dvojčete Pandory ze svérázné mladé dívky, naivní až hrůza :-), protože vyrostla zcela odloučená od běžného života, v mladou milující a milovanou novomanželku. Jejím manželem se má stát, poté, co ji na plese nechtěně kompromitoval, syn vévody St.Vincenta (který byl mimochodem hl. hrdina románu Zimní naděje) Gabriel, neskutečně hezký a hříšně bohatý mladý šlechtic. Svérázná Pandora má však jiné cíle - chce být samostatná, vydělávat si sama peníze vymýšlením a výrobou deskových her a o muže nejeví zájem. Hlavně se obává naprosté podřízenosti, jakmile by se vdala, přišla by o všechnu volnost a svá práva, jak to tehdy ze zákona bylo. Gabriel, který je hodně zkušený a má milenecký vztah s vdanou ženou, je zprvu z Pandory mírně konsternován, avšak postupně ho její bezprostřednost, nevinnost, nezkušenost hraničící až s naivitou a v neposlední řadě také její půvab, ovládají čím dál víc, až je jí úplně posedlý a za každou cenu ji chce za ženu. Je to hezké a romantické čtení, opět okořeněné jistou dávkou erotiky, jak to p. Kleypas umí, ovšem předchozí dvě knihy se mi líbily o malou trošku více. V této knize se však ve větší míře objevují i postavy z knih jiných, a tak se jejich osudy navzájem prolnou, za což jsem byla ráda. Je zde opět i postava Dr. Gibsonové a detektiva Ransoma, ale nejvíc se mi líbily postavy vévodkyně Evi a Sebastiana St. Vincenta, rodičů Gabriela. Kniha je místy hodně humorná, hlavně mě pobavily Pandořiny poznámky ohledně jejího nastávajícího možného sňatku, které si pilně zapisovala. Je tam i trochu napínavá zápletka, díky níž Gabriel "okusí" stav, kdy nemůže mít všechno pod kontrolou, a kdy prostě ani peníze nic nezmůžou. Také oceňuji, že autorka do knihy začlenila skutečná historická fakta, a že si pouze nevymýšlí. Mám na mysli popisy tehdejších lékařských zásahů a metod léčení nebo historických událostí.


Svatba s Winterbornem
květen 2020 (24.-29.)
Svatba s Winterbornem 2017, Lisa Kleypas

Série Ravenelovi je zatím velmi povedená, musím konstatovat po přečtení 2. dílu. Je stejně svěží, romanticko-erotický (hodně), příjemně dějově vzrušující a humorný jako první díl. Hlavní hrdinové, Helen a Rhys jsou mi oba sympatičtí, každý svým způsobem. Zápletka je tentokrát spojena s hlavní hrdinkou a je dost stěžejní, protože na tom, jak se Helen rozhodne, závisí celá její budoucnost. Vyrostla v citově chladném prostředí, ale přesto se z ní stala morálně silná, čestná a odvážná žena, žádná "husička", schovávající se pod křídla mocného a bohatého Rhyse Winterborneho. Místy jsem při čtení byla i dost naměkko, a Rhys by opravdu stál za hřích. Jeho mužná, divoká krása (Welšan) ve spojení s bohatstvím, co víc si přát, že??:-) Postava lady Berewickové, náhradní matky Kathleen a strojené gardedámy dvojčat a Helen, mě hodně bavila. Pandořina prostořekost a bezprostřednost byla osvěžující a Cassandra s ní jako dvojče statečně "drží basu". Vítám postavu Dr. Gibsonové, jako prototypu moderní emancipované ženy, které to jako průkopnice tehdy vůbec neměly lehké. Ostatně, žena, když se chce uplatnit v důležitých profesních funkcích, to nemá lehké ani dnes, a to jsme v čase o 200 let později. Už se těším na další díly série.


Chladnokrevný ničema
květen 2020 (21.-24.)
Chladnokrevný ničema 2017, Lisa Kleypas

Další romanticko-erotická romance z dob viktoriánské Anglie z pera slavné autorky. Lisa Kleypas, to je sázka na jistotu, že se při čtení člověk nebude nudit ani minutu:-). Mám radši romance ze středověku, ale u knih p.Kleypas dělám ráda výjimku:-). Říct, že její knihy jsou čtivé, je zkrátka málo. Protože ony se čtou samy, zapomenete u nich na čas, aspoň mně se to stává pořád:-) Nemůžu se soustředit na nic, dokud knihu nepřečtu. Vztah Devona a Kathleen byl vzrušující, podmanivý a eroticky jiskřivý. Oba jsou výstižně popsaní, včetně jejich vnitřních rozháraných pocitů. Nemám hl.hrdince za zlé její kolísavé chování. Byla vychována prudérně, jak bylo tehdy v té době zvykem u vyšších vrstev, bez přímé mateřské lásky a okleštěná konvencemi škrobené doby. Navíc na ní po šoku ze svatební noci a událostí následujících zůstalo břímě péče o své švagrové, ač sama byla de facto stejně stará jako ony. Do toho přijde Devon se svým bratrem a jejich bezohlednými, sobeckými móresy rozmazlených nezodpovědných šlechticů. Líbil se mi pozvolný přerod Devona v zodpovědného a morálně statečného muže, snažícího se zachránit zadlužený majetek, který mu "spadl" do klína; přičemž lví podíl na tom má samotná Kathleen, do níž se zamiloval, aniž by si toho byl hodně dlouho vědom. Kathleen je pro mě prototyp ženy, která sice podléhá postupně svým hlubokým citům k Devonovi, ale zároveň se vší silou brání jakékoliv citové manipulaci z jeho strany. Rozkošná byla scéna v koupelně, kdy jí nahý a mokrý Devon stojí za zády:-) A prasátko Hamlet, to celý příběh krásně koření.... Slovní půtky a vůbec dialogy mezi Kathleen a Devonem jsou prostě dokonalé, jiskřící humorem (bavila jsem se moc) a zároveň dvojsmyslně erotické. Shrnutí: krásné, zábavné čtení a romantika na jedničku!


Oliviana: zářivý safír
květen 2020 (15.-18.)
Oliviana: zářivý safír 2001, Gabriele Marie Schuster

M.Cordonnierová v sérii Drahokamy z Armoru popisuje věrohodně dobovou atmosféru temného středověku a její příběhy se vyznačují ryzí romantikou a vášněmi. Pět novicek z kláštera v Aubrey dostalo od abatyše po jednom drahokamu ze vzácného artefaktu - kříže z Ys - který, složen dohromady, má zajistit jeho majiteli vládu nad Bretaní. Každá novicka prožívá svůj strastiplný osud, než se dočká vytouženého štěstí a lásky od osudového muže. Jedno však mají hrdinky všech těchto příběhů společné: jsou to charakterově silné, hrdé a statečné ženy, které se dokáží s nepříznivým osudem porvat a které nakonec díky své odvaze nejenže zachrání drahocenné kameny, ale postarají se rovněž o to, že nepadnou do chtivých rukou zákeřného vraha ,samozvaného vévody ze St.Cado.


Čas na lásku
květen 2020 (13.-15.)
Čas na lásku 2006, K. MacGregor (pseudonym)

Tak, dočteno, za dva dny, což je celkem rekord. Co napsat k této knize z edice ČK, pro kterou jsem sáhla, abych trochu změnila žánr literatury faktu, který jinak čtu již dlouhé roky. Je to šestá kniha od této autorky, kterou jsem četla, a vyvolala ve mně beze sporu nejvíce rozporuplných emocí. Ztotožňuji se s názorem čtenářky Lembac, neboli je s podivem, že se ze Sína, pod tíhou všeho, čemu byl od dětství vystaven, nestal psychopat, ale dokázal to vše překonat, jak jinak, díky lásce a odvaze statečné Callie. No ano, středověk byla velmi těžká doba, v níž násilí a vraždy byly dennodenním řešením všech lidských záležitostí, a spravedlnosti bylo jako šafránu. Přesto však autorka nadělila Sínovi, velice sympatickému hrdinovi, na můj vkus až příliš krutý úděl. Nemyslím si, že něco takového je možno přestát, a přitom si zachovat zdravý rozum a smysl pro čest, bez následků na povahu a na duši. Ale to je jedno, je to koneckonců oddechový román. Až na to, že jsem u této knihy spotřebovala příliš mnoho papírových kapesníčků....City se mi střídaly jako na houpačce, na jedné stránce slzy, na druhé už zase přes slzy smích, a tak stále dokola:-) Autorka zde dokázala bravurně spojit smutnou scénu s veselou:-) Ale konec knihy, těch pár posledních stránek jsem fakt pro slzy ani nemohla dočíst.... Moc jsem oběma hrdinům ten zaslouženě šťastný konec přála, i když to vůbec nadějně nevypadalo.... Pro ty některé neustále se opakující fráze dávám tentokrát jen 4 hvězdy.


Omyly v zemi Mayů
květen 2020 (06.-08.)
Omyly v zemi Mayů 2012, Erich von Däniken

Mám všechny knihy E.von Dänikena, které u nás vyšly. Vpodstatě díky němu a jeho knížce Vzpomínky na budoucnost, kterou jsem četla někdy v 16 letech! jsem byla uvedena do této "neučebnicové alternativní historie", a jak se na tomto poli během svého života neustále sebevzdělávám, tak musím panu Dänikenovi vzdát hold a obdiv za to, že měl v tzv. Době temna 20. stol" tu odvahu, položit doslova kacířské otázky. Postavil se tak, tehdy úplně sám!!, celému vědnímu oboru, který v té době byl, a v mnoha ohledech zůstal až do dneška, zatvrzele konzervativní. Jeho přínos archeoastronautice je obrovský a nezpochybnitelný. Naprostou většinu destinací, o nichž ve svých knihách dopodrobna píše, sám osobně navštívil a prozkoumal, takže mnohé jeho knihy jsou takové archeologické cestopisy. V knize Omyly v zemi Mayů rozebírá znovu skvosty mayské architektury včetně záhadných artefaktů, jejich popis dokládá mnoha barevnými fotografiemi, což je velmi důležité z hlediska zapamatování si - čtenář vidí, o čem autor píše, hned na fotografii. Protože obyčejný člověk se do většiny popisovaných destinací nedostane - ať už z důvodů finančních nebo bezpečnostních. Některé nálezy jsou doplněny o ty nejnovější vykopávky a také o nová zjištění (teprve nedávno bylo zčásti rozluštěno mayské písmo). Velmi zajímavé jsou nálezy stovek dokonalých koulí na území Kostariky a Guatemaly, které jsou roztroušeny po rozsáhlém území a některé!! dokonce na vrcholcích Kordiller!! Těch důkazů o mimozemské přítomnosti na naší planete je dnes už tolik, že celkem nechápu, jak ještě někdo dneska může tuto teorii pokládat za zcestnou.


Tajemství ztracených civilizací
duben - květen 2020
Tajemství ztracených civilizací 2014, Philip Coppens

Za tuto knihu jsem moc ráda. Autora jsem objevila díky seriálu Vetřelci dávnověku, kde často vystupoval. Bohužel v r. 2012 zemřel na rakovinu, což je nesmírná škoda, protože tato jeho kniha vypovídá o jeho erudici a širokých znalostech. Zpracovává velmi zajímavé téma, které se ve světle nových arch.objevů jeví stále aktuálnější, a sice, že lidská civilizace na naší planetě je o tisíce, snad i statisíce let starší, než dnešní věda uznává. Obsáhle rozebírá důležité archeologické objevy posledních let, jako např. Göbekli Tepe, nálezy v Glozelu ve Francii, nálezy mumií v Tarimské pánvi v Číně, a probírá i hypotézy o Lemurii a Atlantidě, což mě osobně hodně zajímá, a věřím, že tyto civilizace zde existovaly. Na druhou stranu čtenáři objasňuje do detailů, čeho všeho je schopná současná archeologie ve "jménu svých zavedených dogmat", a že i vrcholoví akademici se neštítí doslova pořádat hon na čarodějnice na všechny nevinné lidi jenom za to, že zveřejní nálezy nebo teorie, které nezapadají do "jejich uznávaného vědeckého rámce". Místy jsem si při četbě knihy připadala jako bych sledovala soudní proces, který vedla nějaká zkostnatělá středověká inkvizice, a ne orgány "osvíceného" 20 a 21. století. Není divu, že je tolik archeologických nálezů, které jsou zahrabány někde v depozitářích muzeí, protože jsou "vědeckou obcí" okázale přehlíženy jako "údajné padělky" nebo "nemožné artefakty, které v těch dobách přece nemohly vzniknout". Kniha je celá napsána velmi poutavě, přitom věcně a logicky, a velmi dobře se čte. Na konci je takový souhrn všech údajů o dávných civilizacích, aby si to čtenář shrnul sám pro sebe, a aby to dávalo jako celek smysl. Myslím, že jde o velmi zdařilý literární dokument, jehož pravý dosah ukáže až budoucnost, s tím, jak budou postupně odtajňovány a objevovány další "nemožné" archeologické nálezy.


Labyrint záhad
červen 2017 - duben 2020
Labyrint záhad 2016, Arnošt Vašíček

Mám od autora několik knížek. Vím, že hodně lidí ho kritizuje kvůli tomu, že nenabízí ve svých knihách řešení. To je sice pravda, i když jen částečně. Na jeho obhajobu je třeba uvést, že nepíše pouze od "zeleného stolu", ale cestuje po celém světě a o mnoha místech a věcech tak píše na základě vlastního poznání. Byla jsem i na jeho přednášce, a musím říct, že je skvělý vypravěč, ostatně, to platí i o jeho knihách. Čtou se velmi dobře, a v jeho prospěch chci především zdůraznit to, že události analyzuje ze širokého spektra a podrobně, proto také (jak se zde někteří neznalí čtenáři diví) někdy jakoby "nesouvisle" odskakuje od popisovaného problému jinam, třeba i na jiný kontinent, atd. Ale to jenom proto, že se stejná nebo velmi podobná záhada odehrála i tam, takže on tímto způsobem hledá spojitosti. Řešení nabízí málokdy, a spíše je ve formě otázek jak odpovědí, ale často je to zejména proto, že chybí více podkladů, více hmatatelných důkazů. Mě z celé knížky nejvíce zaujaly záhady spojené s hradem Houska, s Beskydami, s lidmi, kteří byli údajně tzv. fexty, tj. nezranitelnými a s otázkami kolem původu našich dávných slovanských předků, které do České kotliny údajně přivedl praotec Čech.


Tajemná místa naší země
duben 2020 (11.-13.)
Tajemná místa naší země 2016, Petr Dvořáček

Tuto knihu doporučuji všem zájemcům o zajímavá a záhadná místa v naší zemi, a to nejen jako velmi vhodný dárek, ale i proto, že může mít hodnotné místo v knihovně svého majitele. Já sama jsem ji přečetla za pouhé dva dny, což o něčem svědčí. Je psána velmi poutavým, barvitým vypravěčským stylem, který vás nutí stále pokračovat v četbě,až ji zkrátka přečtete celou:-) To nebývá u knih s touto tematikou zrovna pravidlem. Je provedena na kvalitním křídovém papíře, nezvyklého čtvercového formátu a s velmi působivými, kvalitními fotografiemi popisovaných míst. Osobně mohu k návštěvě doporučit několik památek, zmiňovaných v knize: poutní místo Hostýn (bydlím nedaleko), skanzen v Rožnově p.Radhoštěm a výstup na Radhošť, prastaré pohanské obětiště, kapucínskou hrobku v Brně a také hlavně největší slovanskou akropoli na našem území - Mikulčice u Hodonína a Staré Město u Uh.Hradiště. Poslední dvě jmenované lokality, spojené úzce z působením slavných věrozvěstů Cyrila a Metoděje, na člověka při jejich prohlídce působí doslova mysticky, a jsem hrdá na to, že jsem kráčela po místech, kde žili mí pradávní slovanští předkové. Vždyť v dobách, kdy franští kronikáři opěvovali bájné hlavní město Velké Moravy Veligrad, byla Praha ještě bezvýznamnou osadou! Samotné muzeum jak v Mikulčicích, tak i ve Starém Městě je zčásti interaktivní, což je velmi působivé, protože audiovizuální doprovod vás doslova vtáhne do oněch dávných, legendami opředených časů. Jak vidno, i v naší zemi je mnoho památných míst, která ještě zdaleka nevydala všechna svá tajemství.


Záhady českých dějin
prosinec 2017 - duben 2020
Záhady českých dějin 2000, Jan Bauer

Je to moje první knížka od pana Bauera, která rozebírá záhady některých historických událostí z našich dějin. Myslím, že se autor dost drží dobových kronik, nakonec z nich i hodně cituje, a jsem nakloněna i mnohým jeho hypotézám, ačkoliv je nemůže doložit důkazy. To ovšem tradiční historici taky ne, takže i když se s nimi v názoru na věc liší, neznamená to, že nemusí mít pravdu:-). Ať si sám čtenář vybere, se kterou verzí se ztotožní. Z mých zkušeností vím, že např. tradiční archeologové (a teď mám na mysli obecně zkoumání původu lidstva, civilizace a dávných památek), pokud se jim nějaký artefakt "nehodí" do jejich akademického klišé, tváří se, že ho buď nevidí, anebo ho označí za podvrh, a skončí někde v muzejním depozitáři. Celá dávnověká historie lidstva se odehrála jinak, než jak je psáno v učebnicích, tak proč by země Koruny české měly být výjimkou?


Mysterium templářů
duben 2019 - duben 2020
Mysterium templářů 2006, Louis Charpentier

Tato kniha mi konečně otevřela oči na středověk, ten raný středověk. Obecně jsme se ve škole učili, že středověk byla doba temna a degenerace na všech úrovních a že jej ovládala všemocná církev, v čele s inkvizicí. Likvidace všeho pokrokového, kupčení s odpustky, udržování lidu v "boží bázni", upálení M.Jana Husa (u nás, například). Ovšem po přečtení této knihy (pane Charpentiere, díky za ni!!) je mi jasné, že raný středověk na Západě se nesl v duchu pokroku ve všech oblastech života civilizace, a tento pokrok trval cca 200 let, a zásluhu na tom mají rytíři Templu, řád Templářů. Toto nám v hodinách dějepisu NIKDO neřekl, a to je velká škoda!! Jsem teď přesvědčená, že kdyby v r. 1307 nebyl řád zničen tehdejší světskou a církevní mocí, jež byla v rukách neschopných závistivců a hlupáků, ubírala by se civilizace zcela zásadně úplně jiným vývojovým směrem, a nenastaly by doby marasmu, které de facto trvají až do dneška. Co je zajímavé, Templáři nejen že do své činnosti vnášeli aspekt spravedlnosti vůči všem lidem, ale ačkoliv vlastnili nesmírné bohatství, sami členové nesměli vlastnit žádný majetek, a mohli působit jenom pro blaho ostatních. Tím de facto vytvořili základy pro utopickou, nikdy nenaplněnou, přesto však ideologicky stvořenou komunistickou společnost!! V raném středověku!! Fakt jsem ohromená!! Bohužel vše dopadlo jinak a Zlo tehdy zvítězilo, abych to uvedla na duchovní rovině. A tento proces trvá prakticky do dnešní doby. Žádná civilizace ani společnost nebude spravedlivá, pokud bude směr jejího vývoje určovat politika, která vždy bude stát nad zájmem obecného blaha a rozvoje společnosti. A kdo byl onen mnich Bernard z Clairvaux, zakladatel a první Velmistr templářského řádu, o kterém se již za jeho života říkalo, že je "divotvůrce" a velký mág? No rozhodně to musel být někdo, kdo svými schopnostmi a duchovním vhledem naprosto převyšoval tehdejší společnost a měl určitě své skryté poslání, za kterým cílevědomě šel. Možná to byl jeden z ET, nasazený na Zemi s úkolem pozvednout skomírající civilizaci (po zániku Římské říše byla civilizace asi obecně v úpadku). Kdo ví? I v českých dějinách byli v minulosti výjimeční lidé, kteří se zapsali do historie, např. sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců (ale i zde nakonec hrubá síla a chamtivost s touhou po moci převálcovala vyšší duchovní ideály - jak dopadl rod Slavníkovců, víme z dějepisu)


Cestování v čase
únor - duben 2020
Cestování v čase 2016, Velitel X

O tuto tematiku se zajímám z důvodu, ne že bych byla akademicky vzdělaná na poli matematiky či fyziky, ale proto, že věřím, že tyto fenomény existují tak dlouho, jako existuje civilizace. Můj velmi dobrý přítel a člověk, kterému věřím, zažil v Čechách podobný zážitek, kdy se "prasklinou" v čase dostal shodou okolností do jiného časoprostoru, a po určité době se "nějak samovolně" zase ocitl zpátky v této "naší realitě". Z mého pohledu měl obrovské štěstí, notabene, když soudobá věda vůbec neví, na jakém principu tyto fenomény pracují. Oba autoři knihy nicméně musí být v přírodních vědách kovaní, protože z obsahu knihy je při čtení různých vědeckých teorií a vysvětlování, zejména oblasti kvantové mechaniky jasné, že problematice rozumí. Pro mě je důležité, že v knize jsou popsány zážitky mnoha lidí, kteří se časem propadli a dokázali se vrátit, a tyto popisované a zdokumentované zážitky se čtou s mrazením v zádech, někdy doslova s nádechem hororu. Je zajímavé, že jsou zde popsány případy, které se nestaly pouze jednotlivcům, ale třeba celým rodinám nebo skupinám lidí. Autoři se zmiňují i o fenoménu UFO, v jejichž blízkosti dochází k manipulaci s časoprostorem a také o fenoménu astrálního cestování, které by dokazovalo to, že čas a prostor lze překonat pomocí vycvičené lidské mysli. Jsou zde i příklady cviků, jak svou mysl takto "naučit". Pro mě je nanejvýš zajímavá hypotéza, vycházející z kvantové mechaniky, a sice, že časoprostor je relativní, časový paradox nemůže nikdy nastat, protože je prý nekonečné množství paralelních realit a čas jako veličina není de facto neměnná přímka, vedoucí od minulosti do budoucnosti, ale naopak, cit.:_pouhá iluze, vytvořená mozkem kvůli jeho potřebě používat nějaké vzorce a mít řád. Existence je neustálý stav prožívání současného okamžiku_. A teď se s tím, člověče, srovnej:)


Vetřelci dávnověku
únor - březen 2020
Vetřelci dávnověku 2018, kolektiv autorů

Knihu jsem si zakoupila, protože stejnojmenný seriál sleduji pravidelně úplně od jeho počátku. Kniha se hodí i jako hodnotný dárek pro čtenáře, které tato problematika zajímá. Je na křídovém papíře s krásnými fotografiemi a každá kapitola je věnována jednomu autorovi, který rozebírá jedno konkrétní téma. Kniha nemůže obsáhnout problematiku stejnojmenného seriálu, to ani není její účel, ale vybraná témata jsou zajímavá a dá se říci, že nejznámější, i z hlediska určení pro širokou veřejnost. Doporučuji jako dárek!


Tajná historie Anunnaků 2- Skutečný původ lidstva
leden - únor 2020
Tajná historie Anunnaků 2- Skutečný původ lidstva 2019, Michael Tellinger

Tento druhý díl Tajné historie Anunnaků se čte mnohem lépe než díl první. Zejména také proto, že dějová osnova je mnohem přímočařejší a neztrácí se v textu jednotlivých kapitol, jako to bylo u prvního dílu. Poslední kapitola knihy je takové stručné shrnutí dávnověké historie lidstva až do současnosti, kdy autor vpodstatě zkrátil Sitchinovy Kroniky Země do jedné kapitoly. Autor se mi líbí v tom, že si \\\"biblického boha\\\" bere pěkně na paškál a nedělá si s ním žádné servítky. Ono jich vlastně bylo více, a je nesporné, že se lidská evoluce ve světle údajů na sumerských tabulkách odehrála zcela jinak, než jak jsme se ji učili ve škole. Tato divně pokřivená, zkreslená a darwinismem podmíněná historie mi ostatně nikdy nešla na rozum a nikdy jsem se s ní neztotožnila. Přece není možné, pokud se teorie evoluce má týkat i homo sapiens sapiens, aby se 400000 let opice vyvíjely stále stejně spolu s člověkem, který za tu dobu došel tak daleko, že přistál na Měsíci, a opice se ani nehnuly z místa! Tellingerovy dedukce jsou v tomto ohledu celkem brilantní a nadmíru logické, což ovšem neznamená, že bychom my, jako lidská rasa měli být na něco hrdí. Jsme stále v zajetí rozličných náboženských dogmat , která v nás zasela manipulativní a krutá \\\"božstva\\\", čili ET, která celé věky lidi jenom neustále využívala. Pro mě osobně jsou nejpádnějšími důkazy jejich působení na Zemi ony kolosální stavby, kterým ani dnes nemůžeme se vší logistikou, znalostmi a technikou konkurovat: pyramidy v Gíze, starodávné Puma Punku, Teotihuacán s velkou pyramidou, pod níž je v hloubce celé jezero tekuté rtuti, plošina Nazca, pevnost Sacsahuaman, plošina v Baalbeku, sochy Moai, aj. Tyto velkolepé projekty nepostavili lidé té doby, to mi nikdo nenamluví. Navíc si myslím, že Anunnakové nebyli jediní ET, kdo zasahoval do vývoje lidské rasy a kdo operoval na Zemi. Chtěla bych se dožít jenom toho, že zkostnatělá archeologická věda jednou uzná svůj obludný omyl a svoji chybu a vlády přiznají to, že jsou už mnoho let s ET v kontaktu (technologie, únosy lidí, naše bezmocnost).


1 ...