Nibiru

Příspěvky

Evangelium podle SatanaEvangelium podle SatanaPatrick Graham

Vynikající román, napínavý od začátku do konce, několik dějových linií, které se navzájem prolínají, a musím říct, že mě nejvíce oslovila ta temná, z raného středověku.
Autor studoval dějiny náboženství a tak se určitě dostal i k různým dokumentům a spisům, které jsou pro veřejnost zapovězeny. Protože dějová linie, kolem které se celý příběh hlavních protagonistů točí, až příliš přesně připomíná dnešní svět. A ten, kdo není slepý a hloupý, tak si klade ty správné otázky a chápe, že skutečná historie musela být o dost jiná, než jak hlásá oficiální mainstreamový narativ. Nakonec, znaky tajných spolků jsou všude doslova na očích, pouze když tomu nerozumíte, neumíte je přečíst. Jeden příklad za všechny: Jednodolarová americká bankovka. Další příklad: celosvětová propaganda multikulti a zvrácených, amorálních aktivit, které dříve byly trestné a dnes jsou považovány za "normální". Změny pohlaví na denním pořádku, propagace satanismu jako "oproštění se od kultu upjatosti a pokání". NWO chce prosadit satanismus jako ofiko náboženství pro masy. A jeho hlavní heslo: "Dělej si co chceš, neneseš za to žádnou zodpovědnost!". Tento proces už začal a je jen na nás, kdo se probudili, zda se ho podaří zastavit. Autor tudíž psal s nadčasovým předstihem, je to stejné, jako s produkcí Holywoodu: vše, co nám ukazovali ve sci-fi, už je dnes pravda. Odkud to jen mohli vědět??? Náhody neexistují.

30. dubna


Prolomení hradebProlomení hradebPetr Hampl

Knihu jsem si přečetla na doporučení. Jistě, obsahuje filosofické myšlenky a bazální teorie o fungování světa a společnosti, ale do hloubky nejde. Autor tvrdí, že tzv. "elita" , vychovávaná účelově jako "nadlidé" v mravní dekadenci, absenci empatie a s naprosto žádným sociálním či naturalistickým cítěním, se chová tak proto, že je motivovaná penězi, mocí a "vědomím si lepších lidí". To ale není úplně správně. Celý společenský a politicko-ekonomický systém na planetě dlouhodobě směřuje k otrockému NWO, protože lidem vládnou psychopati a vlastizrádci, zaplacení za to, aby zničili národní státy a vlastenectví, a MSM k tomu zaprodaná cíleně lidem vymývají mozky a dělají z nich bezduché loutky, neschopné rozhodovat samy za sebe. Je tu ovšem ještě jeden veledůležitý aspekt, o kterém ne každý ví, anebo ho považuje za natolik šílený, že o něm odmítá otevřeně publikovat. Právě ale tento aspekt je pro stav, v němž se planeta Země a její obyvatelé nyní nacházejí, rozhodující. Je to aspekt exopolitiky, protože ta je stěžejní v tom, jak se tzv. "elity" na Zemi ke svým "otrokům" a k přírodě chovají. Dualita Vesmíru, Světlo a Temnota mají své fyzické zastánce v podobě různých mimozemských ras, které jsou na planetě Zemi přítomny po desítky, ne li stovky tisíc let. V současné době vrcholí boj za osvobození lidí z otrocké nadvlády satanských mocností, které si zvolily čerpat zkušenosti z temné strany Vesmíru. To, že si zotročili lidskou rasu pro své účely, věděli velmi dobře již učenci starobylých civilizací, a všichni tzv. heretici v jednotlivých náboženstvích, která mají jeden účel: manipulovat a vymývat lidským otrokům mozky, podsouváním jim uměle vytvořeného Matrixu, ve kterém žijeme. Genetickými zásahy byl okleštěn lidský duchovní vývoj, stali jsme se vězni na této planetě a sloužíme jako "potrava" duchovní a bohužel i fyzická (těmto satanským entitám), hlavně děti. V návaznosti na to, kdysi dávno se určití lidští jedinci, zakládající si na tom,že v jejich DNA jsou otištěny "geny dávných bohů", zaprodali těmto silám, výměnou za moc, bohatství a utajené znalosti, popř. technologie. Tato hierarchie přetrvala poslední tisíce let od starobylého Babylonu až do dneška. Otrocký finanční systém, založený na dluzích a úrocích. Zmanipulovaný systém vzdělání, založený na papouškování dogmat, a nikoli na rozvoji tvůrčího ducha, který má každý lidský jedinec od Světelného zdroje. Překroucené zdravotnictví, založené na trávení organismu a neléčení většiny nemocí, přestože na všechny nemoci jsou léčebné prostředky. A hlavně, vytváření neustálého strachu o svůj život, rozdmýchávání válek a konfliktů, aby tekla krev. Krvavá "božstva" , žijící v jiné dimenzi, se sytí strachem, krví, a čím je lidstvo v názorech roztříštěnější, tím jsou oni silnější. Jedinou zbraní, která je proti nim účinná, je procítění lásky a jasné vyjádření odvahy a rozhodnosti. Ještě není vše ztraceno, ale každý musí začít sám u sebe.

14. února


Isis, kněžka noci – ve spárech satanské sektyIsis, kněžka noci – ve spárech satanské sektyKarin Jäckel

Další z knih, zabývajících se hrůzným tématem satanismu a jeho odporných rituálů. Pravdivý!! příběh ženy, oběti, která byla od miminka podrobována zrůdným mučením a praktikám MK-ultra, tj. vymývání mozku, kdy tuto techniku "objevili" už za války nacisté. V dnešní "moderní" době je ovšem na satanistických obětech dovedena k takové dokonalosti, že osoba, která se tomuto podrobí, trpí celoživotně disociativní poruchou rozpadu osobnosti a velmi těžko se dokáže znovu zapojit do normálního života, naplněného citem, empatií a humánními morálními zásadami. Je třeba zdůraznit, že lidé, resp. entity, které satanismu propadly a praktikují ho v běžném životě, už snad ani za lidi nelze považovat. Protože zločiny proti lidskosti, které zvráceně praktikují na svých obětech, nemůže normální mysl vyplodit. Tito jedinci opravdu věří v "temnou stranu" Vesmíru, ve zhmotněné ZLO, tím pádem mu zaprodali svou duši a přišli o své lidství. Bohužel, lidstvo žije v Matrixu, a skutečná tvář systému, který svět ovládá, má tvář ZLA a jeho náboženství je satanismus. Tento odporný fenomén v současnosti připravuje cestu totálnímu zotročení lidstva vytvořením tzv. NWO. Všechny světové politicko-ekonomické vládnoucí vrstvy, korporace, elity mu upsaly svou duši a praktikují jeho ohavné rituály, počínaje sexuálním zneužíváním dětí a konče jejich rituálním vražděním za účelem získání nejdražší drogy ze všech: adrenochromu. To, co autorka popsala ve své knize, je jenom kapka v oceánu , v jehož odporných vlnách každoročně zmizí statisíce nevinných dětí. Je třeba, aby hodní lidé přestali zavírat oči a tvářit se, že je vše v pořádku, protože ono už dlouho není, Agenda NWO má totiž datum dovršení projektu: 2030!!

23. ledna


Byla jsem otrokyní v satanské sektěByla jsem otrokyní v satanské sektěUlla Fröhling

Dodávám ke své recenzi vzhledem k níže uvedeným komentářům, které znehodnocují věrohodnost a fakta, uvedená v knize: V úvodu je jasně napsáno, že je kniha napsána na základě skutečných událostí, které její protagonistka prožila, a důsledkem toho trpí disociativní poruchou. Jenom chci zdůraznit, že ohavnosti, v knize popisované, se dnes opravdu dějí, a celý globalistický politicko-hospodářský systém dneška je na této satanské filozofii doslova založen. V těchto praktikách jedou všechny mocensko-politické, ekonomické a show-byznysové elity dnešního světa. Stačí se porozhlédnout a objektivně sledovat, kam svět spěje a co se dnes ve světě děje. Ale nahlédnout do králičí nory je drsné a někdo na to není připraven, proto se také spousta lidí "neprobudí" a zůstane dále uvězněna v "Matrixu" iluzorního světa. Vše naší historií počínaje a školním vzděláním konče je zmanipulované a vylhané, lidstvo je tísíce let zotročeno a jeho skutečné psychické schopnosti jsou systémem potlačovány, což se děje vymýváním mozku. Uvažujte, nevěřte božské bedně, hledejte souvislosti a moudrost tam, kde se "lacině nenabízí".

02. ledna


Zraněné dětstvíZraněné dětstvíPola Kinski

Opět jeden smutný příběh citově a fyzicky týraného dítěte, a vůbec mě nepřekvapuje, že se odehrává v rodině tzv. holywoodské celebrity. Knihu jsem si koupila ze zvědavosti, protože herce Kinského si pamatuju, jako teenka jsem ho v pár starších filmech viděla. Jako herec mi připadal divný a zvláštní typ. No a ani se nedivím tomu, co o něm píše vlastní dcera. A jenom se sama sebe ptám, kolik pedofilů a psychopatů je mezi tzv. holywoodskými celebritami, které se navenek prezentují jako "vzorní rodiče?" Pola měla smůlu, její rodiče byli absolutně nevhodní pro založení rodiny. Matka, duchovně a psychicky nevyzrálá, se zamiluje do egoistického narcisty a psychopata v jedné osobě, mladého herce Kinského, a z tohoto vztahu se narodí dcera. Manželství se zákonitě rozpadne a odnáší to dítě, kterému ani jeden z rodičů neprojevuje lásku. Matka se znovu vdá a veškerý cit věnuje svému druhému dítěti, malá Pola je odstrkovaná a přezíraná. Lásku hledá u svého slavného otce, tam však najde jenom zuřivost, výkyvy nálad, citové a sexuální vydírání a zneužívání. Ve chvílích "normálnosti" si ji její otec "kupuje" horami drahých dárků. Není divu, že dívka sama je jeden velký průšvih, pramenící z jejího rozháraného života. Nakonec ji Kinský v jejích 19 letech znásilní, ačkoliv sám je už potřetí ženatý a má další potomky.
Kniha mě však zklamala, je psaná takovým plytkým nezáživným jazykem, a všechny postavy včetně hlavní hrdinky mi byly vysloveně nesympatické a působily nepřirozeně. Každopádně to muselo být peklo, žít v takové "ujeté" rodině a hlavně nechápu, jak se léta trvající zločin pedofilie podařilo utajit před orgány činnými v trestním řízení.

15.10.2021


Hon na CassandruHon na CassandruLisa Kleypas

Krásné a zábavné završení celého cyklu Ravenelovi. Prostě a jednoduše, ačkoliv je to Červená knihovna, paní Kleypas píše neuvěřitelně čtivě a poskytne člověku pár hodin čistého potěšení z toho, že se může odpoutat od té drsné a chmurné reality, v níž teď žijeme. Oba hrdinové byli opět dokonalí, velmi mě bavily pasáže, kdy si dojednávali "osobní manželskou smlouvu" a také postava malého Bazzleho byla dojemná a příběh obohatila. Tom Severin - úžasný sympaťák, který pod vlivem mocných citů ke Cassandře zcela nevědomky a spontánně přešel od svých původních, zarytě uznávaných pouhých "pěti emocí" k celé té široké škále lidských citů, které dělají pravého člověka člověkem a utvářejí jeho ryzí charakter.

01.10.2021


Hrady a jejich záhadyHrady a jejich záhadyPetr David

Zajímám se o naše hrady a zámky už od dětství, takže knihu jsem si koupila ze zájmu, i když pár podobných už vlastním. Je pěkně zpracovaná, na křídovém papíře, historický popis vlastníků doplňují různé záhady a pověsti, které se k danému místu či stavbě vážou. Co mi ale vadí, je to, že autoři se převážně zaměřili pouze na stavby v Čechách, a docela opomněli významné a velkolepé hrady a zříceniny, nacházející se na Moravě. Jako rodilé Moravance, hlásící se k odkazu Velkomoravské říše, mi to docela vadí, a chtěla bych znát důvod, proč nebyly do knihy zahrnuty hrady jako jsou: Buchlov, Helfštýn, Hukvaldy, Lukov, Starý Jičín, Štramberk,apod. Rozhodně by si to zasloužily!

26.09.2021


Tajná válka Anunnaků- Jak temné síly manipulují lidmiTajná válka Anunnaků- Jak temné síly manipulují lidmiJan Erik Sigdell

Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, protože jsem zjistila, že autor pojímá rasu Anunnaki z jiného úhlu pohledu. Každopádně, byť nesouhlasím se vším, co v knize tvrdí, nelze mu upřít, že mnoho aspektů dnešní společnosti se ubírá právě tím směrem, který v knize naznačuje. Ať už bylo křesťanství zmanipulováno směrem negativním pro lidstvo (ostatně, vzývat člověka umírajícího na kříži mi vždy přišlo morbidní), nebo ne, i slepý vidí, že s dnešním světem je cosi velmi špatně. A tím nemám na mysli pouze poslední dva roky, které se doslova zvrhly v covidfašismus. Jsem také stejného názoru, že naše, tedy historie lidské civilizace byla kdysi dávno obratně zmanipulována, ne-li přímo zfalšována, ve prospěch - toť otázka, ve prospěch koho??? Rozhodně ne lidstva. Protože dle všeho jsme byli ochuzeni přinejmenším o část našich skutečných psychických či duševních schopností, a to na genetické i mozkové úrovni. Žijeme už dlouho v "Matrixu"?? A znamená "probudit se" to, že se člověk ptá, zda je tento svět v pořádku, a začíná pátrat, přestává být pouhou marionetou v rukách obratných lhářů a zaprodanců, kteří zradili lidství za moc a peníze v materiálním světě ? Slouží světové vlády a podnikatelská a umělecká ELITA temným silám, jejichž hlavním cílem je svrhnout lidi do konečného otroctví bez tradičních hodnot, do satanismu?? Bohužel, ač nerada, indicie, které autor v knize udává, tomu více než napovídají.
Dnešní světové šíření globalismu za každou cenu, odklon od tradičních hodnot a citů jako je rodina, láska, empatie, sounáležitost, soucit a starostlivost, naproti tomu prosazování genderismu za každou cenu, všech možných úchylek včetně pedofilie jako "normální", lhostejnost, nárůst kriminality, plíživé oslabování svobody jednotlivce, snaha o prosazování a asimilaci islámu do tradičních evropských historických států, přetrvávající degradace ženy v mnoha islámských státech, atd., to vše bohužel naplňuje předpoklady pro vytvoření Velkého Plánu - NWO, jehož hlavním cílem je vnutit lidstvu jedno "náboženství", zcela oproštěné od čehokoliv lidského, svědomí nevyjímaje: luciferiánské náboženství, satanismus.
Gnostičtí křesťané, kteří věděli podrobnosti o prakřesťanství a reinkarnaci, byli zcela cíleně vyvražděni.
Celou historii lidstva provází neustálé války, zvěrstva, útlak, prolévání krve a utrpení. Možná je to účel, protože temné síly potřebují ke svému životu energii, která takto vzniká. A není vůbec náhoda, že se uctívači Satana vyskytují po celém světě a dělají ty nejhrůznější věci, které si normální člověk ani neumí představit - mučí, zneužívají a zabíjejí děti, z jejichž krve pak získávájí látku, která,jak věří, zabraňuje stárnutí - adrenochrom.
Je to obludné, ale satanismus pronikl do těch nejvyšších kruhů politického, podnikatelského, filmového a společenského života, a je hlavním pojítkem k Deep State.
A jak sám autor závěrem říká: Ještě není pozdě, ale čím dříve se všichni lidé "probudí", tím dříve mohou nahlas projevit svou svobodnou vůli říci všem těmto "démonům" i jejich "lidským posluhovačům" hlasité NE!!

07.08.2021


Kacířská knihaKacířská knihaErich von Däniken

Můj komentář nebude na rozdíl od jiných zde negativní. E.v.Däniken u mě navždy zůstane prvním, kdo vůbec de facto nastínil a otevřel široké veřejnosti téma intervencí mimozemských entit do vývoje lidstva, kdy toto téma naší dávné historie bylo do té doby tabu, a také první, kdo zpochybnil Darwinovu evoluční teorii (ta je už v mnoha aspektech dnes překonaná, ačkoliv učebnice opakují stále totéž paradigma, že se člověk "evolucí" vyvinul z opice). Tato kniha má krásné barevné ilustrace a zavede člověka aspoň takto do některých z mytologických míst, kam se není možné v rámci normálních turistických destinací dostat. Navíc mě velmi zajímá historie (ale skutečná, ne ta biblická) těch dávných, předpotopních ras a národů a jejich vůdců (Abraham, atd.) a jejich dodnes nenalezených hrobů. Totéž se týká i Ježíše z Nazaretu, ačkoliv jak sám autor píše, ten prý neumřel na kříži, ale byl věrnými učedníky sňat, vyléčen a odešel do Indie, kde strávil zbytek života a kde se také nachází jeho hrob. Kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Jisté je jedno: ET tady byli, o tom snad už může pochybovat jenom naprostý duševní omezenec. A nakonec, operují tu stále, my ty jevy dnes nazýváme UFO a dokonce už jsou i dříve utajované materiály jednotlivými světovými mocnostmi odtajňovány. Jen to jde dost pomalu na můj vkus, ale co se dá dělat. Lidstvo je pořád příliš hloupé na jedné straně a příliš nabubřelé na druhé, aby mohlo být těmto mocným "bohům dávnověku" rovnocenným partnerem, pokud jde o duchovní úroveň. O té technologické nemluvím, to je mimo diskusi. A stále více jsem nakloněna domněnce, že život na Zemi byl pojat jako "experiment", možná ne první, a bohužel si myslím, že se blíží doba jeho "zhodnocení", a že toto hodnocení pro nás moc příznivě nevypadá.

04.06.2021


Co jsem tajil desítky letCo jsem tajil desítky letErich von Däniken

Jako obvykle, další výborná kniha od světoznámého spisovatele. Má co nabídnout, obsahuje nové skutečnosti a fakta, která autor dříve nemohl publikovat.
Velmi mě zaujala pasáž pojednávající o údajném Ježíšově hrobě v Indii.

01.06.2021


Noc trifidůNoc trifidůSimon Clark

Úžasné čtení! Nechápu, jak někdo níže mohl napsat, že kniha není tak poutavá, jako první díl. Naopak!! Myslím si, že kdyby se pan Wyndham mohl vyjádřit, byl by na svého pokračovatele S. Clarka hrdý, jak si s námětem více než výborně poradil a poslal ho na další, vyšší level! Za mě má kniha vše, co mít má: Sympatického protagonistu, syna BIlla Masena, Davida, který si nehraje na žádného superhrdinu, ale vystupuje jako normální chlápek, jenž však vlivem souhry okolností sehraje v dalším vývoji lidstva jednu z rozhodujících rolí. Přiznám se, že jakmile jsem přečetla první stránky knihy, nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední kapitolu. Prostě to nešlo, četla se sama. Vždy, když si člověk myslel, že je vše OK, přišel zvrat, a docela zásadní, takže je čtenář vlastně od začátku udržován ve stavu stálého napětí. O akční momenty také není nouze, a samozřejmě, že se nejedná o žádné pozvolné stoupání až ke "šťastnému konci". Příběh je pojatý realisticky, autor nikterak přeživší lidstvo nechválí, naopak, spíše poukazuje na to, že mezi lidmi nikdy nebude jednota, i když se jedná o tak fatální situaci, jako je přežití zbývající populace nebo podlehnutí v boji se všudypřítomnými trifidy, kteří navíc získali schopnost mutovat. Vždy stačí, aby se v rozhodující okamžik chopil moci psychopat s vůdčími schopnostmi, a vývoj lidstva rázem upadne v další z mnoha forem totalitního řádu, kde navíc nechybí prvky rasové a sociální diskriminace. Torrence je zde vylíčen jako takový postapokalyptický "Hitler", který si na troskách starého světa chce vybudovat ten "svůj, nový". A jeho prostředky jsou opravdu zrůdné - plánuje obětovat mladou dívku jako pokusného králíka pro to, aby její vaječníky posloužily k vynuceným oplodněním a mnohačetným porodům dětí, které by byly imunní vůči trifidímu jedu. Autorovo memento je jasné: Zlo a Dobro budou existovat věčně, a za jakékoliv situace. A pokud na planetě Zemi budou žít lidé, bude tento boj demonstrován jejich prostřednictvím.
Kniha má takový otevřený konec.....dočkáme se pokračování?

20.05.2021


Bylo mi dvanáct let...Bylo mi dvanáct let...Nathalie Schweighoffer

Skutečný příběh dívky zneužívané vlastním sadistickým otcem od jejích 12 let se odehrává tentokrát pro změnu ve Francii. "Pro změnu" píšu proto, že většina těchto autentických osudů, které jsem zatím četla, se odehrávala v Německu.
Autorka knihu sepsala ve svých 19 letech, a přestože prožila od vlastního otce otřesné věci, dokázala je správně a dokonale identifikovat, a to už v těch dvanácti letech. Měla ještě mladší sestru a bratra, a přestože se jejich zvrhlý otec pokoušel ve 14 letech zneužívat i její sestru, nepodařilo se mu to, naštěstí se ona sama dokázala vzepřít a říci mu důrazné "ne". Natálie, autorka knihy, jí to může jenom tiše závidět, protože ona tu sílu neměla, nebyla ve svých 12 letech dost důrazná. A tak celých 5 let snášela kruté bití, týrání, zneužívání, dokonce jí dával i drogy.
Natálie měla však to štěstí, že její matka byla normální, citlivá žena, která musela podobné sadistické výlevy snášet od svého muže také. A tak trpěly obě, matka i dcera, ale až do určitého osudného dne jedna o druhé vlastně nevěděly.
Naštěstí se dokázaly z područí tyrana společně vymanit. Museli však utéct k přítelkyni, kde se matka, Natálie, její sestra i bratříček skrývali, a maminka podala žádost o rozvod a Natálie podala na svého otce trestní oznámení za zneužívání. Západoevropské právo se i ve Francii "vyznamenalo": Hlavní pachatel zapíral, takže dokazování bylo de facto na straně obětí, což bylo velmi psychicky náročné a traumatizující. Evropské právo je vůči obětem takto závažných trestných činů neuvěřitelně bezohledné, což já stále nemůžu pochopit.
Nakonec byl tento odporný jedinec odsouzen, dostal aspoň spravedlivých 12 let, a zbytek rodiny si mohl oddychnout.
Natálie, bohužel, si rány na duši ponese ještě hodně dlouho, ale přeju jí už jenom štěstí a lásku. A za její odvahu ji moc obdivuji, protože si v hlavě a v duši, přes všechny ty hnusárny, které musela snášet, zachovala zdravý odstup a dostatečnou míru nenávisti vůči tyranovi, který se jí snažil "vymýt mozek".

22.04.2021


Už nejsem vaše dceraUž nejsem vaše dceraKarin Jäckel

Felix6338 - naprosto souhlasím s tímto čtenářem a s jeho komentářem k této knize. Tato kniha si zaslouží recenzi zvlášť, proto se zde nebudu rozepisovat, ale napíšu svůj pohled do oddílu "recenze". Hvězdičky jsem dala 4, protože ač se kniha četla "dobře", tak časová posloupnost mnohdy nesouhlasila, a to je dost velký nedostatek.
Více v mé recenzi.

20.04.2021


Imámova dceraImámova dceraHannah Shah

Díky této a dalším podobným knihám, které jsem v poslední době přečetla, jsem si uvědomila, jak jsou na tomto světě (bez ohledu na právní vyspělost toho kterého státu) pošlapávána a ignorována základní lidská práva. A zejména pak práva žen a dětí. Je to prostě katastrofální stav, a to, že jsme jako technokratická civilizace v této problematice naprosto selhali, je více než zřejmé. Islám je v tomto ohledu opravdový extrém a rozhodně nejhorší ze všech ideologií.
Autorka této knihy doslova překročila vlastní stín, když se dokázala z této odporné komunity osvobodit, i když ji
í to trvalo více jak 16 let!! Tak dlouhá doba neuvěřitelného utrpení ze strany příslušníků vlastní rodiny, otce a matky!! Ta kreatura, která byla jejím otcem, to byl přímo precedens typického pokryteckého tupého fanatika, hlásajícího islám. A navíc sadistický pedofil. Odporná kombinace. Ale uvnitř své komunity si hrál na světce, oddaného rodině a koránu! Nenáviděl všechny bělochy, ale žít v jejich státě jako parazit a bez práce využívat štědrého sociálního systému, to považoval "za správné"! Na této osobě je jasně vidět, jak zvrácená ideologie to je. A navíc: každý správný věřící musí umět číst 600 stran koránu v arabštině, ačkoliv neumí jediné slovo arabsky!! Další obludnost, která se vymyká zdravému rozumu. Pro mě je islám, jak je praktikován a vykládán v dnešní podobě, jenom manipulativní zvrácená ideologie, zaměřená na jediný účel: totální vymývání mozků a absolutní poslušnost vůči jakémukoliv příkazu. A přestože korán není rasisticky zaměřen, vyzývá islám ke svaté válce proti bělochům, takže navíc schvaluje rasismus v té nejhorší podobě.
Je jisté, že tak jako Bible, tak i Korán byl svého času zmanipulován, ale zatímco křesťanství jako takové prošlo historickým vývojem a dosáhlo určitého pokroku, islám se zradikalizoval do té nejhorší možné podoby - a tou je genocida ostatních odlišných vyznání a jejich vyznavačů.

14.04.2021


StrýčekStrýčekJosef Strauss

Toto je velmi silná, šokující kniha. Napsaná, jak autor sám uvádí v doslovu, podle skutečné události, jež se stala ještě za doby socialistického Československa. Autor příběh zřejmě trochu pozměnil a zasadil jej do let po r. 1989.
Nicméně, protože jsem tu dobu zažila a dobře si na ni pamatuji, musím uvést pro ty, kdo snad pochybují, že za tzv. "totalitního režimu" by podobné kreatury, jaké vystupují v knize, stihl ten nejvyšší možný trest, myslím si, že i trest smrti. Protože ten tehdy ještě naštěstí platil. Pedofilové, vrazi a prznitelé dětí a sexuální devianti byli tou nejhorší spodinou, na které spravedlnost měla ten nejtvrdší metr. Proto tehdy byly také tyto krysy dobře zalezlé ve svých úkrytech. To až po "převratu" , v "demokracii", podpořené ještě zrušením trestu smrti, vylezli houfně ze svých doupat a začali zamořovat společnost. Jsou si vědomi toho, že v tzv. "právním státě" jim žádný hrozný trest nehrozí. Názorně to bylo doloženo nedávno uvedeným filmem "V síti". Kolik takových "strýčků" jenom v našem státě žije. Může to být klidně váš soused nebo vedoucí kroužku, kam chodí vaše dítě. Pamatujte na to a buďte obezřetní, protože v dnešní době "tzv. svobody" se musí člověk o svoji bezpečnost a bezpečnost svých dětí postarat sám. To je bohužel holá pravda.
Kniha se četla dobře, tedy v rámci otřesných podrobností, které uvádí, ale opět mi zde vadil příliš useknutý a uspěchaný konec, a pakliže autor řekl A, tak už neřekl B, totiž, jak byly tyto lidské kreatury potrestány, a co se stalo s těmi, kteří tu hrůzu přežili.....

06.04.2021


Jako kus masa!Jako kus masa!Josef Strauss

Kniha si nebere servítky a s brutální syrovostí seznamuje čtenáře s jedním druhem zločinu, který bohužel ve světě nabývá stále větších rozměrů - sexuálním otrokářstvím, únosy dívek a žen za účelem donutit je provozovat prostituci za nelidských podmínek, aby na nich jejich pasáci mohli vydělávat obrovské peníze. Příběh je to otřesný a jenom pro silné povahy. Já snesu hodně, ale místy to i pro mě bylo "silné kafe". Především si myslím, že v reaálu by takové zacházení nemohla ani jedna dívka přežít, určitě ne ve zdraví, ať už tělesném nebo duševním. Jejich "ubytování" v katastrofálních podmínkách, neustálé zvrhlé mučení a bití ze strany "otrokářů", fakt, že byly buď neustále zraněné nebo pod drogami a bez přístupu k potřebným lékům, už to samo o sobě vylučuje jejich dobrý fyzický stav, přestože byly mladé. Byly vystaveny permanentnímu stresu a strachu, nadto několikrát denně znásilňovány různými mužskými devianty ,a všechny tyto faktory mají v dlouhodobém působení na organismus destruktivní vliv.
Jako příklad toho, jak může tato "odvrácená strana naší reality" vypadat, jak funguje svět prostituce, násilí, mučení a zvráceností všeho druhu, je kniha poučná a je dobře, že ukazuje tyto děsivé věci, které si normální člověk jen stěží umí představit.
Mně osobně však nejvíce vadily dvě věci: příliš useknutý konec a příliš vulgární a drsná mluva zajatých dívek. Že tak mluvili jejich věznitelé. to beru, byli to nelidské hyeny. Ale ty dívky většinou pocházely z normálního prostředí a to, že mluvily hůř jak dlaždiči, to mi tam nesedělo.
Naopak mě zaujal nápad s podzemním labyrintem chodeb, které se nacházely pod domem, kde byly vězněny. Pokud je to z geologického hlediska možné, a pod Karlovými Vary se takové jeskyně nacházejí, jeví se mi myšlenka, zakomponovat tuto kulisu do příběhu, jako výborná.

04.04.2021


Zotročená - V pasti obchodníků s bílým masemZotročená - V pasti obchodníků s bílým masemSarah Forsyth

Drsná, brutální, syrová svědecká výpověď skutečně prožité části života, o kterou se s širokou veřejností podělila v této knize sama autorka, Sarah Forsythová. Za její odvahu a sílu jí vzdávám hold a vřelý dík. Ale znovu se musím ptát, poté, co už jsem přečetla několik knih s touto problematikou: V jakém světě to vůbec žijeme? Je to "ono osvícené, pokrokové, humanistické 21. století, nebo nějaký jiný okleštěný matrix", který si na rovnoprávný svět jenom hraje?! Spíše to druhé. Jsem zhnusená z pokryteckého politického systému, v němž politický a právní establishment, který je nadstandardně odměňován z kapes daňových poplatníků, nejen že není schopen, ale ani ochoten (jak z knihy bohužel vyplývá) s těmito zločiny proti lidskosti účinně zatočit a skoncovat. Ba co víc, přímo v Amsterodamu si městští konšelé pochvalují, jak bohaté zisky jim z tohoto "obchodu s bílým masem" plynou do městské kasy!! Neslýchané!!
Na tomto hrůzném životním osudu autorky se jasně ukazuje, jak prohnilý a nefunkční je celý kapitalistický systém i se svým pochybným "západoevropským" právem, Právem, které, místo aby účinně pronásledovalo a trestalo tyto zločiny proti lidskosti, buď zavírá oči úplně nebo je tak zkostnatělé a vlažné, že zločinci se smějí a oběti jsou po tristních soudních procesech ještě více frustrovány směšnými tresty, které zločinci vyfasují. Ani v případě Sarah tomu není jinak. Holandské právo je v tomto jasným "unikátem" , ale ani u nás to není o moc lepší. Zákon vždy více chrání obviněného, jak jeho oběť. Proto považuji celý systém "západoevropského práva" za naprosto zcestný, a politický systém, který ho stvořil, za špatný. Ne nadarmo jedno z biblických Desatera přikázání praví: Oko za oko!! Ale to by samozřejmě v těchto odporných zločinech a obchodech se sexem nesměli být namočení i "zástupci práva a spravedlnosti", což je i v knize jasně demonstrováno - obchodníci s "bílým masem" měli podplacen nejméně jeden celý policejní sbor v Amsterodamu.
Co dodat? Dokud toto "novodobé otroctví" bude existovat v tomto světě v jakékoliv míře a podobě, dokud bude korupce přetrvávat v systému bezpečnostní a právní moci státu, dokud nebude dostatečně silná politická vůle k tomu, aby přestala před tímto obludným problémem zavírat oči, a dokud i sami lidé budou lhostejní a sobecky uzavření ve svých "soukromých maloměšťáckých ulitách", dotud se nic nemá šanci změnit.
V kapitalismu, kde je byznys a peníze nadřazen všem morálním a etickým hodnotám, a který je záměrně deklarován za "demokratický systém", nelze ovšem žádnou nápravu rozhodně očekávat. Jiný systém? Asi ano, otázka je, jaký.
Zlo má mnoho podob, a pokud mu dáme svou lhostejností šanci vítězit, do té doby bude žen, dívek a dětí s podobným osudem, jako měla Sarah, jenom přibývat.

02.04.2021


Byla jsem otrokyní v satanské sektěByla jsem otrokyní v satanské sektěUlla Fröhling

Kniha ve mě zanechala nesmazatelnou stopu, skládající se z hnusu, zděšení, zloby na dvojí tvář dnešního světa a nenávisti vůči právnímu systému, který de facto kryje zločince a vrahy, neschopný ochránit oběti těchto hrůzných bestií, a velkou úctu ke všem, kdo se na tvorbě knihy podíleli, aby její výpověď působila jako memento pro širokou veřejnost, aby nebyla dále lhostejná k těmto hrůzným zločinům proti lidskosti.
Viz. moje recenze.

25.03.2021


DěvčátkoDěvčátkoSarah Preston

Knížka je celkem útlá, a dá se přečíst za jedno odpoledne. Příběh je autentický, jedná se o zkušenost samotné autorky, a za to jí díky, že dokázala jít "se svou kůží na trh", aby na tento hrozivý problém veřejnost upozornila. Její rodiče si zaslouží trest a opovržení, o tom pedofilovi, který ji zneužíval čtyři!! dlouhé roky ani nemluvě. Její matka, gamblerka, její otec, asi jednoduchý primitiv, který, jakmile ho manželka opustila, sáhl ve své zbabělosti po vlastní dceři, aby měl jistotu, že "nebude odmítnut". Ovšem stále nedokážu u těchto příběhů pochopit jedno a to samé: že ty dětské oběti s tím strašným traumatem bojovaly samotné a nedokázaly to NĚKOMU říct. Nevím, nejsem psycholog ani psychiatr, možná, že dětská duše je opravdu tak lehce manipulovatelná, když se ví, jak na to.
Dneska, když vidím, jak se tyto a různé ještě horší zvěrstva, páchaná na dětech, stávají pomalu "standardem v jistých vysokých kruzích", děkuji Bohu za to, že mi bylo dopřáno klidné, bezstarostné a šťastné dětství v normálně fungující rodině, obklopená starostlivými a milujícími rodiči.
Kniha má vypovídací hodnotu, ale do zbytečných podrobností nezachází, což ale může znase znamenat, že na ni čtenář brzy zapomene.

19.03.2021


Královská pomsta aneb Divoký hon krále StachaKrálovská pomsta aneb Divoký hon krále StachaUladzimir Karatkěvič

Výborná napínavá knížka. Četla jsem ji poprvé už dávno, ještě při studiu na střední škole. Nyní jsem si ji chtěla v paměti "obnovit", a dobře jsem udělala. Už jsem si totiž pachatele vůbec nepamatovala, pouze jsem věděla, že má děj co do činění se skomírajícími tradicemi ruské šlechty a s dávným tajemným prokletím jednoho šlechtického rodu. Poslední dědička rodu Romanovců se připravuje na smrt z rukou "divokých lovců samozvaného krále Stacha", protože tajemná kletba se vztahuje až do dvacátého kolena, což se právě týká mladinké Naděždy Romanovny Janovské. Příběh se také, podobně jako Pes baskervillský, odehrává v ponurém prostředí zamlžených a chladných běloruských blat a vřesovišť, kde jediný neopatrný krok znamená neodvratnou smrt na dně zrádných bažin. A sem přijíždí na radu svého přítele folklorista, absolvent ruské Akademie, mladý Andrej Bělarecký, aby zde sesbíral lidové legendy a pověsti zdejšího kraje. Je přijat a ubytován na starobylém zámku rodu Janovských, který však obývá už jenom jediná a poslední, mladinká šlechtična se svou hospodyní, podivínským správcem a tajuplnými přízraky, které se po nocích plíží a naříkají na zpustlých chodbách zámku. Bělarecký zprvu pohlíží na dávnou legendu jako na lidový folklór, avšak to jen do okamžiku, kdy oba přízraky, Malého muže a Modrou paní, sám uvidí na vlastní oči, a málem zahyne na blatech, když ho honí "divocí lovci krále Stacha". Poté se rozhodne přijít všem záhadám na kloub, nejen proto, že je pragmatik, ale hlavně proto, že je mu líto usoužené a k smrti vyděšené Naděždy Romanovny. Na pozadí pochmurného koloritu nevlídné krajiny a podivných zvyklostí zdejších lidí, jejichž nuzotu ještě prohlubují pitoreskní "představitelé" zdejší šlechty, obývající blata , pomalu odhaluje velmi pečlivě plánovaný, zákeřný a chladnokrevný úmysl záhadného zločince, který se v touze po pochybné moci a bohatství neštítí zprovodit ze světa každého, kdo se mu postaví do cesty.
Autor v příběhu dobře vystihl nejen morální, ale i dobový úpadek jednoho končícího společenského systému, který se sice zuby nehty, a i za cenu poroby a strachu svých poddaných , snaží přežít a zachovat, ale při konfrontaci s pokrokem, osvícením a vědeckými způsoby myšlení nemůže vyhrát. Zlo zde svádí sice krutý, ale předem prohraný boj s uvědoměním, soucitem a láskou k bezmocným a zastrašovaným obyvatelům, ať už jsou to chudobní mužici-rolníci nebo osamocená a vystrašená, ale nikoliv rezignovaná a naivní Naděžda Romanovna, paní zámku na Blatných Smrčinách. Odvaha, láska a naděje spojí oba hlavní protagonisty dohromady a pomůže jim zvítězit nejen proti zločinnému spolčení, ale i najít sílu začít nový život jinde a jinak.

08.03.2021


Zločin na polární stanici ZebraZločin na polární stanici ZebraAlistair MacLean

V této "covidové" době, kdy není moc možností, kam vyrazit, jsem sáhla ve své knihovně i po těch knihách, které už jsem kdysi četla, abych si osvěžila jejich děj. Tato kniha k nim patří, a rozhodně jsem neudělala chybu. Pět hvězdiček si zaslouží z více důvodů: jednak je to originální námět a nesmírně atraktivní prostředí, ve kterém se odehrává: americká jaderná ponorka, její cesta do nehostinné Arktidy na severní pól a prostředí výzkumné polární stanice Zebra, umístěné právě poblíž pólu. Vzhledem k tomu, jak je kniha pojata, tak "ti dobří" jsou Američané, ti "zlí" jsou tentokrát Rusové. Je tudíž zjevné, že knížka před r. 1989 neměla šanci u nás vyjít. Otázka je, zda-li ve skutečnosti, v dobách tzv. studené války, byla zde líčená ruská strana opravdu tak "neschopná", jak je v knize popisováno. Nicméně, studená válka opravdu existovala a špionáž na obou stranách byla její součástí. V popředí stála samozřejmě špionáž týkající se vojenské techniky, resp. obecně techniky, která se dala využít z hlediska vojenské strategie. V knize se jedná o krádež nového typu špionážní kamery, která je schopna snímat z družice objekty s ultra vysokým rozlišením. Na polární stanici Zebra dojde k nevysvětlitelné katastrofě, kterou přežije hrstka zaměstnanců, a ti jsou odsouzeni k smrti hladem a zimou, pokud jaderná ponorka Delfín nedorazí včas, aby je zachránila. Děj je nesmírně poutavý, plný nepředvídatelných zvratů a překvapení, a když už se zdá, že rozuzlení je na dosah a čtenář si může oddychnout, nastává další zvrat, ještě horší než předchozí. Při čtení pasáží, kdy na palubě Delfína, ponořeného hluboko pod arktickým ledem, na cestě zpět do Anglie, dojde k požáru ve strojovně, a celá ponorka se ocitá ve smrtící pasti, bez možnosti se vynořit, čtenáři doslova tuhne krev v žilách. Při požáru v ponorce se automaticky vypíná jaderný reaktor, který je zdrojem pohonu a také podpory života, takže záleží pouze na tom, zda posádka uhasí požár dříve, než se vybije hlavní záložní baterie, určená ke znovuzprovoznění raktoru, anebo se udusí oxidem uhelnatým. Líčení těchto drastických hodin je tak sugestivní, že při čtení i já měla pocit, že mi dochází kyslík a nemůžu normálně dýchat.
Dramatický děj až do samotného závěru je tu a tam prošpikován velmi trefnými bonmoty, takže se člověk i přes vážnost líčené situace nevědomky neubránil smíchu.

26.02.2021


Den TrifidůDen TrifidůJ. Wyndham (pseudonym)

Knihu jsem poprvé četla jako teenka, a potom ještě několikrát, naposledy nyní. Nemůžu si pomoct, ale přestože vznikla v 50. letech min. století, je geniálním způsobem doslova nadčasová a svými zásadními psychologicko-morálními otázkami musí na každého citlivého čtenáře hluboce zapůsobit. Hlavní hrdina, biolog Bill Masen, se probouzí po úspěšné operaci očí do tragického, strašnou katastrofou změněného světa. Většina lidí na planetě oslepne a těch pár desítek, možná stovek, kteří v rámci celého světa přežili a neoslepli, je rázem uvržena do situace, jež má analogii možná jenom v dobách, kdy hrstka lidí kdysi dávno přežila potopu světa. Aby toho nebylo málo, musí se vypořádat se všudypřítomnými nově vyšlechtěnými olejnatými rostlinami, zvanými trifidi, kteří, obdaření jakýmsi dosud záhadným projevem inteligence, začínají neobvykle agresivním způsobem likvidovat jak nevidomé, tak vidoucí lidi. Boj proti zákeřným trifidům se stává, na pozadí pomalu se hroutících ,dosud však využitelných civilizačních výdobytků, nedílnou součástí jejich nových a nikoli bezstarostných životů. Bill nalézá v rozloženém Londýně nové přátele, ale i nepřátele a musí čelit nejen samozvaným "strůjcům nového řádu", ale i svým pocitům marnosti, výčitkám svědomí, melancholie a osamělosti, jakož i zásadním otázkám morálním, etickým a sociálním. Kniha popisuje velmi surrealisticky bezútěšnou skutečnost zanikající civilizace, kdy hlavní hrdinové ve svém dennodenním boji o holé přežití zjišťují, jak jsou tzv. "výdobytky civilizace" ve skutečnosti nepodstatné, a jak je sama civilizace nesmírně zranitelná a subtilní při konfrontaci s nějakým agresivním zásahem "vyšší moci" anebo třeba jen "hloupou nedbalostí, která se vymkla kontrole". V knize přes všechnu svou syrovost nechybí situace, v nichž autor dá průchod svému smyslu pro suchý anglický humor, což vnímavý čtenář jistě ocení.
Když si odmyslíme někdy poněkud naivní ódy některých postav, upínajících své bláhové naděje ke "spasitelské Americe" (něco takového se přece Američanům nemůže stát...) a všudypřítomnou nepostradatelnost cigaret, jež provází jinak velmi sympatickou image hlavních postav, hodí se román svým námětem zcela do situace dnešního globalisticky řízeného světa. Až na to, že my nebojujeme s trifidy, ale proti covidu19. A nikdo neví, jak tento boj nakonec dopadne....

20.02.2021


Tajemství ďáblovy bibleTajemství ďáblovy bibleArnošt Vašíček

Ke knize jsem se po nějakém čase vrátila a přečetla si ji znovu. Mám A. Vašíčka jako spisovatele a záhadologa ráda, protože píše velmi poutavě a čtivě. Byla jsem i na jeho přednášce, a byla stejně zajímavá jako jeho knihy. Záhady doslova sype z rukávu, je vidět, že je má opravdu dobře ať už nastudované nebo na vlastní kůži probádané. Nemyslím si, že je Ďáblova bible překombinovaná nebo že líčí fantasmagorie, jak někdo píše v komentářích. Sama vím, že tento svět je záhadami doslova prošpikován a dneska už taky vím, že NÁHODA jako taková neexistuje. Pokud je legenda pravdivá, tak jednoduše fyzickými silami není možno tak obrovskou a obsáhlou knihu RUČNÉ napsat za jedinou noc. Rovněž poselství, které obsahuje, je více než poplatné na nynější dobu. Číslo 111 se opakuje opravdu tolikrát, že to náhodu naprosto vylučuje. Satanská číslice, neboli číslice šelmy 666, což souzní s výkladem hebrejštiny i řečtiny, kdy jménům z Bible odpovídá zrovna TATO číslice, také nemůže být náhoda. A velice výstražně na mě působí výklad písmen www (což je opět 666), čárový kód všeho zboží, v němž je 3x6 rovněž obsažena a v neposlední řadě výroky o čipování, označování lidí touto "číslicí" neboli "znamením šelmy na čele". No v kontextu toho, co se v poslední době ve světě děje při tzv. "coronavirové" pandemii, a souvisejících "opatřeních" a zákazech s tím spojených, si myslím, že proroctví se pomalu, ale jistě naplňuje. A jestliže se lidé budou chovat jako stádo bez rozumu, tak Šelma zvítězí.

11.02.2021


Ztracené říše AnunnakůZtracené říše AnunnakůZecharia Sitchin

Knihu už mám v původním vydání jednou přečtenou, ale když vyšlo vloni toto nové, doplněné a rozšířené vydání, samozřejmě mi nemohlo uniknout. Četla jsem celé dílo autora, všechny knihy, které u nás vyšly. Někteří "sisyfovci" ho napadají kvůli tomu, že jeho překlady ze sumerštiny nejsou přesné, a že jsou překroucené. Ale žádný z jeho kritiků nenapsal takto ucelené dílo, logicky vysvětlující trhliny v dávnověké historii lidstva, zahrnující celou planetu. Až si přečtu od těchto "kritiků" podobné rozsáhlé dílo, obsahující nějakou smysluplnou teorii, tak budu pochybovat. Ale jelikož nic takového doteď NIKDO nenapsal, naopak, objevují se nové a nové důkazy, že dávná historie v podání Z.Sitchina se takto mohla odehrát, zůstávám klidná. A jelikož výskyt UFO v posledních 20 letech rapidně narůstá, věřím, že to něco znamená. Rovněž je známo, že NASA už ví, že se do naší Sluneční soustavy ze vzdáleného vesmíru blíží velké těleso, ale hraje "mrtvého brouka". Na veřejných fotografiích NASA je toto těleso retušováno. Co to je? Uvidíme. Pakliže je tak velké, jak píše Sitchin, pak bude mít jistě na svědomí nemalé změny ve Sluneční soustavě, a taky bude mít vliv na naši planetu. (Změny počasí, velká přírodní kataklyzmata....? 3600 let je z hlediska lidského života velmi dlouhá doba, možná, že naše civilizace zanikne dříve, než se planeta přiblíží na dohled. Nebyli bychom první ani poslední civilizace, která na Zemi žila a nezbylo po ní skoro nic.
Atlantida, Hyperborea, Lemurie, Šťastná Arábie, to jsou ty dávné.
Po ostatních, jako je Sumer, Egypt, Čína, Řím, Řecko, atd, nám aspoň něco zbylo. Ale co zbyde po nás? Neumíme vyrobit ani tak pevný beton jako Římané, o zvedání těžkých mnohatunových bloků, jaké tvoří např. Baalbek, ani nemluvě.....Myslím, že po nás zbyde pouze zaneřáděná příroda a tisíce tun plastového odpadu, který se bude rozkládat další tisíce let.....Ubíráme se špatným směrem a možná musí přijít Někdo Mocnější, aby nás ukáznil.....

03.01.2021


Mimozemšťané v dějináchMimozemšťané v dějináchJacques Bergier

Tento geniální vědec a spisovatel mě přitahuje nejen svými poutavými knihami, ale i proto, že měl původně německé příjmení (které je shodou okolností stejné jako to moje:-)), a ačkoliv původem z Ruska, prožil většinu života ve Francii, kde si také změnil jméno:-). Kniha vyšla v 90.letech min.století, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale to vůbec nevadí, přesto, že některé v ní zmiňované záhady už jsem znala, některé pro mě byly i tak zcela nové (např. Kašpar Hauser nebo Henry Cavendish). Je mnoho záhadných událostí v historii, které nejdou dost dobře rozumem pochopit. Líbí se mi jeho hypotézy o Rozumových bytostech (rozuměj mimozemšťanech), kteří nás všelijak "testují", podobně jako my testujeme např. šimpanze nebo zkoumáme chování slonů či mravenců. Proč si jenom člověk osopuje právo, že je na této planetě ten nejinteligentnější?? Přece argument, že "ovládáme" hmotu a něco budujeme (a plundrujeme přitom přírodu) nemůže obstát už jenom z toho důvodu, že tuto agresi a toto úsilí máme zabudované v genech. Je možné, že jiná inteligence nemá zapotřebí žít technokraticky, ale naopak v sepětí s přírodou, a tudíž žádné průmyslové ani jiné aglomerace k životu a k přežití nepotřebuje. (Delfíni, sloni, mravenci, hypotetičtí obyvatelé podzemních světů)....
Tato fakta ovšem nijak nevyvrací moje přesvědčení, že na této planetě v minulosti operovali různí E.T., a takové monumenty, jako je např. proslulý Baalbek nebo Puma Punku, jsou jejich výtvorem.

06.11.2020


Paní z Růžového útesuPaní z Růžového útesuRexanne Becnel

Třetí díl této historické romance jsem četla s notným časovým odstupem od prvních dvou dílů, které se mi ohromně líbily. Tento příběh je o divoké vášni a lásce, která proti sobě postavila dva politicky nesmiřitelné protivníky, Isoldu, dceru Randa, pána na Růžovém útesu, a Rhyse ap Owain, divokého a drsného velšského rytíře, posedlého pomstou, kterou v sobě živil 10 let. Ovšem když dojde na rozhodné střetnutí, a Rhys se zmocní hradu a zajme dceru hradního pána, Isoldu, události se začnou vyvíjet jaksi samovolně a přestávají být ovládané vůlí. A to jak Isoldinou, tak Rhysovou. Hrdý Velšan a půvabná, inteligentní Isolda bojují ze všech svých sil, ale vášeň, která nepodléhá rozumu ani vůli, je silnější než oni. Příběh se dobře čte, není překombinovaný ani nevěrohodný, ale dávám čtyři hvězdy proto, že předchozí dva díly se mi přece jen dějově líbily trochu více. Autorka dobře vystihla drsné prostředí raného středověku, povahu i charaktery jednotlivých postav, jejich lásku a pevný vztah k přírodě, půdě, a ochotu hájit svou vlast i za cenu obětování svého života.

23.07.2020


ZajatkyněZajatkyněS. Drake (pseudonym)

Tak toto byla po dlouhé době kniha, kterou jsem opravdu dočetla zhruba jenom do poloviny, a to ještě horko-těžko. Opět jsem si ověřila, že navzdory kladným komentářům tady tato autorka není moje krevní skupina. Až na výjimky, asi 3 nebo 4 její knihy se mi prostě její romantické knížky nelíbí, její ženské hrdinky á la nána mě neoslovují. Nechápu, že ve většině knih neustále opakuje ono únavné klišé: krásná, ale totálně blbá žena-dívka, která se chová zcela v rozporu s logikou situace, v níž se ocitla. Naopak mužský hrdina je v pořádku, vylíčený hodnověrně a sympaticky, proto dávám ty dvě hvězdy. Ale číst do poloviny knížky neustálý dialog o tom, jak ona ho přesvědčuje, že je barbar a násilník, přestože jí de facto vůbec neublížil, pouze si v čestném boji vzal, co mu podle tehdejších pravidel náleželo, a navíc jejím lidem dal milost, tak to mě smrtelně nudilo. Po pravdě, být Arrynem, dám jí pár facek a zamknu ji na pár dní o chlebu a vodě, aby ji ta nadutost přešla. Bohužel tedy nevím, jak kniha nakonec dopadla, ale nehodnověrnost ženské postavy Kyry mě prostě znechutila knihu dočíst do konce.

11.07.2020


Ďáblova dceraĎáblova dceraLisa Kleypas

Zatím poslední ze série Ravenelů, která u nás vyšla. Opět velmi zdařilé a svěží čtení, ale pro mě to byl zatím ze všech dílů ten nejméně zajímavý, co se zápletky týče. Naopak, velmi se mi líbilo zapojení ostatních postav, které zde zase účinkují nejvíce ze všech dílů, hlavně vévoda Sebastian St. Vincent, to je můj "božský hrdina" ještě z doby, kdy se zasnoubil jako mladý vikomt s Evií. Sebastian svými bonmoty dává dějové linii opravdu "grády". West jako mladší z Ravenelů je sice sympaťák a "odvaz", ale s tím svým "sebemrskačstvím" to už ke konci přeháněl a lezl mi trochu na nervy. Taky jsem jaksi moc neuvěřila hloubce citu mezi Phoebe a bývalým nemocným manželem Henrym. Nevím, přerod Phoebe ze submisivní a trpělivé manželky, obskakující neduživého, byť hodného manžela ve skutečnou erotickou dračici mi připadal trochu nevěrohodný. Ale asi podlehla kouzlu živočišného a bezprostředního Westona Ravenela:-). Protože jsem kočkomilka, moc se mi líbilo zakomponování polodivoké Galoše do příběhu, protože ho hezky oživila. A opravdu pěkně je vylíčen krásný a spontánní vztah Westona k Phoebeiným synkům, což mě až dojímalo. Tak teď si musíme počkat do podzimu, až u nás vyjde poslední díl série, v němž se završí osudy Pandořiny sestry Cassandry.

06.07.2020


Do svítání tváDo svítání tváTeresa Medeiros

Velmi dobrý námět ke zpracování, vylíčení hlavních hrdinů je úžasné, jejich vzájemný boj "kdo z koho" je místy velmi humorný, že se člověk z ničeho nic musí začít prostě chechtat, a pak zase zvážní o pár odstavců dál.... Jako obvykle titulní stránka knihy je nemožná, kdy hlavní hrdina nemá blond vlasy, ale tmavé.... Já nechápu, proč to vydavatel neumí pohlídat....
Souhlasím s názory níže, že některé scény byly přitažené za vlasy, ale tímto je autorka typická (viz. krvácení z tepny), anebo to, což podle mě knize na závěr uškodilo, že by Gabriel, tak zkušený muž a milenec, a navíc když měl namísto zraku,o který přišel, ostatní smysly mnohem citlivější, nepoznal, že v posteli má jednu a tutéž ženu?? Tomu jsem prostě neuvěřila. Ale jinak je kniha opravdu pěkně čtivá, Gabriel je vylíčený fantasticky, ať už jako morous nebo jako uzdravený hrabě, no a postava Samanty jako opatrovnice se mi taky líbila. Zápletka je zpracována dobře, protože člověk opravdu netuší, jak se věci mají, akorát ten závěr mi přišel trochu křečovitý a jakoby moc zestručnělý, což knížce uškodilo. Proto dávám čtyři hvězdy.

06.07.2020


Setkání s cizincemSetkání s cizincemLisa Kleypas

Série Ravenelovi je úžasná. I po přečtení čtvrtého dílu jsem nadmíru spokojená a moje romantická duše na tuto knihu dlouho nezapomene. Autorčiny knihy se mi líbí nejen proto, že vypráví poutavé příběhy, které mají hloubku a jiskru, ale její hrdinové nejsou tuctoví, a hlavně ženské postavy jsou veskrze inteligentní, nekonvenční a používají vlastní mozek, a toho si cením. Tato kniha se navíc inspirovala skutečnými událostmi tehdejšího Londýna a skutečnou postavou ženy -lékařky, první v historii Anglie. Oba hlavní protagonisté, Ethan i Garrett měli těžký osud a museli se s ním poprat, než dosáhli vytouženého cíle. Ethan má charisma a všechno, co má správný přitažlivý muž mít, a je mňam, prostě k sežrání. Líbí se mi vykreslení jeho charakteru a takového milence by si určitě přála každá žena:-)) Garrett statečně bojuje s konzervativními názory té doby, jako např. že usilovné přemýšlení způsobuje ženě "měknutí" mozku:-)), apod. Poctivou prací a svým lékařským umem si však postupně získává respekt a uznání i v nejvyšších kruzích. Moc se mi líbil její "majetnický" vztah, který dává najevo vůči Ethanovi, když je kvůli zranění upoután v horečkách na lůžku: "Ten je můj a jenom můj", říká si v duchu s rukou,položenou na jeho hrudi.
Příběh má detektivní zápletku, je napínavý, příjemně erotický a hodně romantický. Nakonec se ukáže, že Ethan má s bratry Ravenelovými společného mnohem více, než jen spolupráci v rámci svého pátrání po politických spiklencích.

30.06.2020


1 ...