Děvčátko
Sarah Preston
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55934/bmid_devcatko-B2r-55934.jpg
4
66
66
V jedenácti letech se život hezkého děvčátka změnil v noční můru. Malou Sáru poprvé, nikoliv však naposled znásilnil rodinný přítel. Ty strašné měsíce a roky byly tím horší, že matka, od které Sára čekala pomoc, její utrpení přehlížela s nezájmem. Vlastní otec místo toho, aby ji ochranitelsky schoval v náruči, ji začal zneužívat také. Zrada nejbližších dohnala Sáru k pokusu o sebevraždu. Až když se dívka ocitla na samém dně, našla v sobě odvahu a sílu říct: Už dost!... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , AlpressOriginální název:
Living With the Past , 2006
více info...
Přidat komentář
Vím, že je to hrozný příběh, ale za mě nebyla kniha vůbec čtivá. Celé se to tak nějak táhlo a vyznělo to do ztracena.
Nechci nijak zlehčovat samotný příběh, tím spíš, že jej psala autorka podle svých vlastních (hrozných) zážitků. Obávám se ale, že na knihu jako takovou časem zapomenu.
Když jako malé dítě natrefíte ve své okolí na pedofila, který vás zneužívá, tak to je strašné, ale když se k tomu přidá i váš otec a matka s tím mlčky souhlasí - tak to už je jen na to jít si hodit mašli. Opravdu strašný osud - hluboký respekt vůči autorce, která si tím prošla a jak se z této příšerné situace dostala.
Hrozný, čím si musela Sára projít a nikdo jí nepomohl. Matka ani otec tomu ještě napomáhali. Hnus hnusnej.
Knížka je celkem útlá, a dá se přečíst za jedno odpoledne. Příběh je autentický, jedná se o zkušenost samotné autorky, a za to jí díky, že dokázala jít "se svou kůží na trh", aby na tento hrozivý problém veřejnost upozornila. Její rodiče si zaslouží trest a opovržení, o tom pedofilovi, který ji zneužíval čtyři!! dlouhé roky ani nemluvě. Její matka, gamblerka, její otec, asi jednoduchý primitiv, který, jakmile ho manželka opustila, sáhl ve své zbabělosti po vlastní dceři, aby měl jistotu, že "nebude odmítnut". Ovšem stále nedokážu u těchto příběhů pochopit jedno a to samé: že ty dětské oběti s tím strašným traumatem bojovaly samotné a nedokázaly to NĚKOMU říct. Nevím, nejsem psycholog ani psychiatr, možná, že dětská duše je opravdu tak lehce manipulovatelná, když se ví, jak na to.
Dneska, když vidím, jak se tyto a různé ještě horší zvěrstva, páchaná na dětech, stávají pomalu "standardem v jistých vysokých kruzích", děkuji Bohu za to, že mi bylo dopřáno klidné, bezstarostné a šťastné dětství v normálně fungující rodině, obklopená starostlivými a milujícími rodiči.
Kniha má vypovídací hodnotu, ale do zbytečných podrobností nezachází, což ale může znase znamenat, že na ni čtenář brzy zapomene.
Je něco, co nikdy nepochopím...a to je téma v této knize. Zneužívání dítěte. Tento pravdivý příběh je o samotné autorce. Už od prvních stran bylo všechno špatně. Matka, která se o dceru absolutně nezajímala, nezáleželo ji na jejím vzdělání, starala se jen o své bingo a peníze.
Nechávat svou jedenáctiletou dceru samotnou se starým chlapem, i když vidí, že jí to není příjemné a že s ním jít nikam nechce?! Jako chápete to? Mně to teda hlava nebere... A ještě ho nazývat rodinným přítelem..haha.
O zneužívání musela aspoň něco tušit a co udělala? Nic, přehlížela to.
Největší bombu tomu ale zasadil Sářin otec. To ani nebudu komentovat, je to prostě hnus a fakt to nedokážu pochopit. On a Bill si mohli podat ruce, odejít někam do háje a milovat se navzájem.
Nejhorší na tom bylo, že ani jeden si zřejmě neuvědomoval, co dělá. Viděli jen sebe, své potěšení a absolutně se nepozastavili nad tím, jak se cítí ona. Ve výsledku ještě obviňovali ji a divili se, když řekla dost! Ne, nechápu.
To je prostě neodpustitelné a obdivuju (zároveň ale nechápu) autorku, že odpustit dokázala.
Jednu hvězdičku strhávám za konec, který byl takový urychlený...
Neuvěřitelný příběh, nechápu jak někdo může takhle ubližovat nevinnému dítěti, jak to můžou rodiče připustit, zároveň nepochopím, že se Sára nikomu nesvěřila, a že věta nikomu to neříkej ji opravdu přesvědčila nechat si to pro sebe.
Přečteno na jede zátah, ale četla jsem už lepší, více propracovanější knížky s podobnou tématikou.
Dobrá kniha. Už od začátku mě zaujala. Mám ráda knihy s touto tématikou, ale je mi pak vždycky tak nějak divně z toho, co se na tomto světě děje. Je smutné, že oběti zneužívání si ve většině případů nedokáží říct o pomoc a bojují s tím sami. Dnešní svět je plný takovýchto zlých lidí, které od toho nic neodradí.
Obdivuji hlavní hrdinku, že se s tím sama dokázala poprat a zvládla se násilníkovi postavit.
Kniha se mi líbila, obdivuji autorku, že to dokázala sepsat a mrzí mě, že mamka viděla jen peníze na hru a táta jí ublížil také a ještě v tom podporoval rodinného přítele. Nikdo ji nepomohl, poprala se s tím sama. Každý ji řikal "nikdo ti neuvěří".
Obdivuju autorku, že to, co prožila dokázala sepsat. Muselo to být pro ni hrozné. Jediné, co mě mrzí, že nebyl potrestaný,kdo ví jestli to neudělal ještě někomu dalšímu. Docela mě překvapil i konec, že potom, co mu řekla dost se nesnažil ji znepříjemnít život a dál v tom pokračovat ještě větším násilím, normálně to přijal a nechal ji být. Zajímavé čtení a jak jsem řekla, obdivuju autorku, že to dokázala sepsat, je to určitě varování pro další lidi...
necim, jak tuhle knihu hodnotit - cte se dobre, pokud se ptate na slozitost.... Pribeh je otresny. Hlavne asi v tom, ze Sare bylo UZ 11, clovek by predpokladal, ze uz nebude tak snadna obet. Jenomze stacilo rict "nikomu to nerikej, nikdo ti neuveri" a bylo. Jak se pak nemame bat o mladsi deti? Ten clovek nebyl normalni, nejenze si namisto normalni partnerky vyhledl dite, ale jeste zil v domeni, ze se ji to libi. A to vzal kde? Ldyz se pokazde branila, brecela a prosila o konec? Ach jo, nebudu tady spekulovat nad normalnosti takovych lidi. Kniha se cte lehce a existovat by rozhodne mela - jako varovani pro dalsi napriklad.
Vždy když si čtu podobné téma, tak mě mrazí co se může dětem stát. S údivem je, že v naprosté většině se to děje v rodině. V tomto případě nechápu otce, že tomu přihlížel a nic neudělal, dokonce tomu pomáhal. Přesto ve mě kniha nezanechala žádnou emoční stopu, je psaná dle mého názoru nepoutavě a člověk se do vypravěčky moc nevcítí.
Knihu jsem četla asi ve čtrnácti letech, měla jsem ji přečtenou během víkendu. Byla pro mě šokující, čtivá, hodně jsem si z ní v té době odnesla. Dnes si nepamatuji přesnou dějovou linku, téměř jsem na knihu zapomněla. Když jsem ji ale viděla u kamarádky, která mi ji tenkrát půjčila, vyvolalo to ve mně i po tak dlouhé době emoce, se kterými jsem tenkrát usínala...
Je hrozný když si člověk uvědomí že se tohle doopravdy na světě děje. Knížka se mi moc líbila
Děvčátko
Nepříjemné čtení zcela zoufalé dívky, která byla několik let zneužívána a místo toho aby se měla na koho obrátit je zrazená matkou a nakonec i tím nejohavnějším způsobem i otcem. Naštěstí tam nejsou podrobné popisy činů, ale náznaky čtenáře nenechají klidným. Kdyby to nebyla pravda ani bych nevěřil, že je něco takového možné v životě pro jedno děvčátko. Napsal bych, že kniha byla čtivá, ale nemůžu. Je to napsáno dobře, jiné takto úzké knihy někdo přečte za den. Je to bolavá zpověď.