Bylo mi dvanáct let...

Bylo mi dvanáct let... https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68773/bylo-mi-dvanact-let-JdL-68773.jpg 4 125 31

Autobiografický příběh o incestu mezi dcerou a otcem. Nathalii je dvanáct, je na počátku puberty, čte dětské knížky, hraje si na princeznu. Je to úplně normální dívka. Jednu věc ale nedokáže pochopit: že její otec přichází v noci, když všichni ostatní spí. Nathalie neví, že to, co po ní chce její otec, se nesmí. Po nějakou dobu, ze zmatku a studu, byla Nathalie potichu. Později ale sebrala odvahu a začala mluvit...... celý text

Žánr:
Literatura světová , Biografie a memoáry

Vydáno: , Svoboda
Originální název:

J’avais douze ans... , 1990


více info...

Přidat komentář

olívoil
29.02.2024 5 z 5

Tak to byla síla, možná, že se to děje i někde kolem nás a nikdo o tom neví.
Incest v rodině a do toho od 12 let........často jsem kvůli popisům situací musela knihu odkládat, protože toho na mě bylo až moc.
Nerozumím tomu, že se ženy neumí bránit, mají pocit viny, ačkoli jsou oběťmi.
Nicméně doporučovala bych přečíst hlavně mladým dívkám.

LéňaM
20.02.2023 4 z 5

Drsně napsaný příběh dívky která byla otcem zneuzivana.
Smutná, krutá kniha a myslim ze má posledni na toto téma.
Jako matka dvou dcer to nedávám


lalela
18.09.2022 1 z 5

Autobiografický román. Ano, je hrozné, když je dítě zneužívané, ale toto byla knížka plná náznaků a pocitů. Troufnu si napsat, že o tomto tématu byly napsány daleko čtivější knížky. I když tak přemítám, jak může být knížka o incestu čtivá. Celou dobu, co čtete, víte o co jde, neboť scénář zneužívání je stále a pořád stejný. Tuto knihu řadím opět do poličky neurazí nenadchce, ale rozhodně se k ní vracet nebudu

Nibiru
22.04.2021 5 z 5

Skutečný příběh dívky zneužívané vlastním sadistickým otcem od jejích 12 let se odehrává tentokrát pro změnu ve Francii. "Pro změnu" píšu proto, že většina těchto autentických osudů, které jsem zatím četla, se odehrávala v Německu.
Autorka knihu sepsala ve svých 19 letech, a přestože prožila od vlastního otce otřesné věci, dokázala je správně a dokonale identifikovat, a to už v těch dvanácti letech. Měla ještě mladší sestru a bratra, a přestože se jejich zvrhlý otec pokoušel ve 14 letech zneužívat i její sestru, nepodařilo se mu to, naštěstí se ona sama dokázala vzepřít a říci mu důrazné "ne". Natálie, autorka knihy, jí to může jenom tiše závidět, protože ona tu sílu neměla, nebyla ve svých 12 letech dost důrazná. A tak celých 5 let snášela kruté bití, týrání, zneužívání, dokonce jí dával i drogy.
Natálie měla však to štěstí, že její matka byla normální, citlivá žena, která musela podobné sadistické výlevy snášet od svého muže také. A tak trpěly obě, matka i dcera, ale až do určitého osudného dne jedna o druhé vlastně nevěděly.
Naštěstí se dokázaly z područí tyrana společně vymanit. Museli však utéct k přítelkyni, kde se matka, Natálie, její sestra i bratříček skrývali, a maminka podala žádost o rozvod a Natálie podala na svého otce trestní oznámení za zneužívání. Západoevropské právo se i ve Francii "vyznamenalo": Hlavní pachatel zapíral, takže dokazování bylo de facto na straně obětí, což bylo velmi psychicky náročné a traumatizující. Evropské právo je vůči obětem takto závažných trestných činů neuvěřitelně bezohledné, což já stále nemůžu pochopit.
Nakonec byl tento odporný jedinec odsouzen, dostal aspoň spravedlivých 12 let, a zbytek rodiny si mohl oddychnout.
Natálie, bohužel, si rány na duši ponese ještě hodně dlouho, ale přeju jí už jenom štěstí a lásku. A za její odvahu ji moc obdivuji, protože si v hlavě a v duši, přes všechny ty hnusárny, které musela snášet, zachovala zdravý odstup a dostatečnou míru nenávisti vůči tyranovi, který se jí snažil "vymýt mozek".

lenka2787
30.11.2020 4 z 5

Drsny pribeh, drsne napsany.
Doporucuji spise pro starsi nactilete, nebo dospělé, opravdu silne kafe.

Damaj
20.08.2020 4 z 5

Silný příběh, který drsně popisuje skutečnost a realitu dětského utrpení. Vyprávěno bez žádných přikras, hodně stroze a surově.

Michelle.Bee76
22.04.2020 5 z 5

Silná kniha. Alespoň pro mě, i když jsem nic takového osobně neprožila. Několikrát jsem chtěla přerušit čtení, emoce se ve mně střídaly, ale nakonec jsem ji přečetla celou na jeden zátah. Dlouho jsem ji nemohla dostat z hlavy. Obdivovala jsem autorku, co vše vydržela a ještě více ji obdivovala v tom, že o tom byla schopná napsat takto otevřeně, detailně. Některé pasáže mohly být vynechány (její několikrát popisované pocity při vzpomínání), ale celkově mnou kniha otřásla v tom, co vše je schopen udělat otec dceři.

lucifess
02.12.2019 5 z 5

Velmi dobře napsáno. Knihu jsem přečetla velmi rychle, nechtělo se mi od ní odtrhnout. Je obdivuhodné, že dokázala sebrat odvahu a vše napsat. Psaním každého slova se jí muselo vše vybavovat znovu a znovu a přesto dala vzniknout knize. Cítím naprosto stejně, že její otec nikdy nebude dostatečně potrestán za to, co vše jí dělal.

2194
07.07.2019 5 z 5

Čtela jsem ji zhruba když my bylo 14, prostě knížka která mluví o životě

jindrich5708
26.06.2019 5 z 5

Autorka prohlásila, že pokud kniha pomůže jednomu zneužívanému dítěti aby sebralo odvahu a promluvilo, tak kniha splnila účel. Jen bych k tomu přidal, že také splní svůj účel pokud přesvědčí někoho z dospělích aby si více všímal dětí ve svém okolí, které se chovají jinak než by měli a nezavřou před tím oči.
Doporučuji přečíst a díky za takovou knihu i když vznikla za okolností za kterých vznikla. Klobouk dolů před odvahou autorky.

Damato
15.03.2019 5 z 5

Začala jsem to číst na doporučení - o osobnosti spisovatelky, jakou musela mít odvahu jít s kůží na trh a doufat, že ji okolí uvěří. Bylo mě dívky líto, zlostí jsem skřípala zuby, když jsem knihu četla a tomu jejímu otci bych napařila veřejný pranýř , ukamenování.... všechny hrůzy světa na něj.
Já sama měla spokojené, pohodové dětství, kde vše fungovalo tak jak má, tatínek si s námi četl, maminka vařila.... pohoda. Já svým dětem snad - i přes rozvod - zajistila jakž-takž snesitelné dětství bez jakých neurotických zkušeností, které by si nesly do života. Snad.
Knihu by měly povinně číst dívky kolem 10 let, aby poznaly, co se na ně doma eventuálně chystá. aby věděly že mlčet je to nejhorší, co pro sebe můžou udělat. Že se musí umět bránit, že musí vykřičet do okolí- do školy, na sociálku, do všech možných koutů, že potřebují pomoc. A ne se stydět za něco, za co nemohou, co neovlivní, co je nezachrání. I kdyby to pomohlo jednomu děvčátku- dostaňme ty to knihy do základních škol, ať děti vidí, že pomoc existuje.

Orlok
10.10.2018 4 z 5

Popis toho, čeho jsou někteří lidé schopni se dopustit na svých dětěch. Nečte se moc snadno. Je to zmatené, ale celkem pochopitelně. Určitě číst.

Kerberos
20.06.2017 4 z 5

Klobouk dolů,že o tom dokázala tak otevřeně napsat.Je to hrozné ale tyhle případy jsou i kolem nás.

Peslik
23.02.2017 4 z 5

Toto téma je dost bolestné, kruté a odporné, ale je dobré o této problematice mluvit, psát i číst, protože toto se děje kolem nás každý den.
Toto je věta, kterou mám stále v hlavě......Pokaždé, když potkáš dítě, dobře si ho prohlédni a měj ho rád. Pomoz mu, když k tobě vztáhne ustrašenou ruku......

Přeji Nathalii, aby její bolavá duše našla trochu klidu.

dark.ma93
20.08.2016 5 z 5

To nejlepší čtení pro zájemce o danou problematiku. Na to, že knihu psala autorka v 19 letech po takovém traumatu se klaním jejím vyjadřovacím schopnostem. Také jsem ráda, že otevřeně mluví o problematice studu, který zažívá každá oběť a také o tom, že je důležité tento pocit překonávat a prolomit onu bariéru mlčení.

Freechappi
24.03.2016 4 z 5

Za mě dokonalé vylíčení charakteru jejího otce. Je to přesné, tito lidé působí navenek normálně, dokáží hrát před okolím divadýlko, nejsou schopni připustit vlastní chybu, svalují jí na oběť, nebo se sami považují za oběť okolností. Jsou to nechutné kreatury, kterým by nemělo být dovoleno mít děti a volně se pohybovat ve společnosti. Na druhou stranu se mi nelíbil styl jakým byla kniha napsána, jednoduše proto že nemám ráda tento druh vyjadřování, ty vulgarismy. Chápu ale že autorka knihu psala v devatenácti, pod vlivem emocí a že v takovém prostředí vyrostla. Za mě hodně trefná kniha, kterých by mělo být více a jsem ráda, že se mi dostala do ruky.

motolka
04.01.2016 4 z 5

Smutný a drsný autobiografický román. Co některé děti musejí vytrpět a to ještě od vlastních rodičů. A když už se dítě po létech odhodlá svěřit a násilníka zavřou, musí dítě prokázat, že bylo znásilňováno. Pokud to prokáže, tak násilník dostane 8 max. 12 let. Za dobré chování ho po polovině trestu pustí. Společnost by se měla nad sebou zamyslet a taková prasata, které zničí dítěti nejen dětství, ale celý život, by měla opravdu adekvátně potrestat.

Morrighan
28.10.2015 5 z 5

Tak tohle je přesně kniha, jakou člověk potřebuje přečíst! Úžasně napsáno, ta tvrdá syrovost a upřímnost všech prožitků i pocitů autorky-hrdinky, byla perfektní pro to, aby člověk získal přesně ty informace, které potřebuje. Skvělé.

natalyss3664
03.04.2015

Precitane za jeden den.
Nebolo mi z toho fajn, citila som uzkost a sudrznost. Je fakt, ze som citala aj drsnejsie knihy s touto tematikou, ale myslim, tak ako aj autorka poznamenala, nebolo to citatelovi viac treba. Naco su detajly? Kto to neprezil, tak to i tak nepochopi, len utlmi viac svoju zvedavost a kto vie o com pise, to nepotrebuje.
Od napisania knihy ubehlo vela rokov, idem googlit, ci sa da zistit, ako nakoniec dopadla.
Budte vnimavejsi k detom a mladezi a nehovorte si, ze v tejto rodine, u tohto dietata by sa to nemohlo stat, lebo... Dakujem.

radka73
24.03.2015 4 z 5

Autentický příběh, ze kterého člověka mrazí. Drastický popis zneužívání. Člověk si po přečtení uvědomí, jak hrozný může být život dítěte, které žije v rodině, která by vlastně měla být jeho bezpečím.

Štítky knihy

zneužívání znásilnění incest

Autorovy knížky

1994  86%Bylo mi dvanáct let...

Kniha Bylo mi dvanáct let... je v

Právě čtených3x
Přečtených203x
Čtenářské výzvě15x
Doporučených10x
Knihotéce100x
Chystám se číst100x
Chci si koupit26x
dalších seznamech3x