Nathalie Schweighoffer

Nové komentáře u autorových knih

„Tak to byla síla, možná, že se to děje i někde kolem nás a nikdo o tom neví. Incest v rodině a do toho od 12 let........často jsem kvůli popisům situací musela knihu odkládat, protože toho na mě bylo až moc. Nerozumím tomu, že se ženy neumí bránit, mají pocit viny, ačkoli jsou oběťmi. Nicméně doporučovala bych přečíst hlavně mladým dívkám.“... celý text
— olívoil

Bylo mi dvanáct let...

„Drsně napsaný příběh dívky která byla otcem zneuzivana. Smutná, krutá kniha a myslim ze má posledni na toto téma. Jako matka dvou dcer to nedávám“
— LéňaM

Bylo mi dvanáct let...

„Autobiografický román. Ano, je hrozné, když je dítě zneužívané, ale toto byla knížka plná náznaků a pocitů. Troufnu si napsat, že o tomto tématu byly napsány daleko čtivější knížky. I když tak přemítám, jak může být knížka o incestu čtivá. Celou dobu, co čtete, víte o co jde, neboť scénář zneužívání je stále a pořád stejný. Tuto knihu řadím opět do poličky neurazí nenadchce, ale rozhodně se k ní vracet nebudu“... celý text
— lalela

Bylo mi dvanáct let...

„Skutečný příběh dívky zneužívané vlastním sadistickým otcem od jejích 12 let se odehrává tentokrát pro změnu ve Francii. "Pro změnu" píšu proto, že většina těchto autentických osudů, které jsem zatím četla, se odehrávala v Německu. Autorka knihu sepsala ve svých 19 letech, a přestože prožila od vlastního otce otřesné věci, dokázala je správně a dokonale identifikovat, a to už v těch dvanácti letech. Měla ještě mladší sestru a bratra, a přestože se jejich zvrhlý otec pokoušel ve 14 letech zneužívat i její sestru, nepodařilo se mu to, naštěstí se ona sama dokázala vzepřít a říci mu důrazné "ne". Natálie, autorka knihy, jí to může jenom tiše závidět, protože ona tu sílu neměla, nebyla ve svých 12 letech dost důrazná. A tak celých 5 let snášela kruté bití, týrání, zneužívání, dokonce jí dával i drogy. Natálie měla však to štěstí, že její matka byla normální, citlivá žena, která musela podobné sadistické výlevy snášet od svého muže také. A tak trpěly obě, matka i dcera, ale až do určitého osudného dne jedna o druhé vlastně nevěděly. Naštěstí se dokázaly z područí tyrana společně vymanit. Museli však utéct k přítelkyni, kde se matka, Natálie, její sestra i bratříček skrývali, a maminka podala žádost o rozvod a Natálie podala na svého otce trestní oznámení za zneužívání. Západoevropské právo se i ve Francii "vyznamenalo": Hlavní pachatel zapíral, takže dokazování bylo de facto na straně obětí, což bylo velmi psychicky náročné a traumatizující. Evropské právo je vůči obětem takto závažných trestných činů neuvěřitelně bezohledné, což já stále nemůžu pochopit. Nakonec byl tento odporný jedinec odsouzen, dostal aspoň spravedlivých 12 let, a zbytek rodiny si mohl oddychnout. Natálie, bohužel, si rány na duši ponese ještě hodně dlouho, ale přeju jí už jenom štěstí a lásku. A za její odvahu ji moc obdivuji, protože si v hlavě a v duši, přes všechny ty hnusárny, které musela snášet, zachovala zdravý odstup a dostatečnou míru nenávisti vůči tyranovi, který se jí snažil "vymýt mozek".“... celý text
— Nibiru

Bylo mi dvanáct let...

„Drsny pribeh, drsne napsany. Doporucuji spise pro starsi nactilete, nebo dospělé, opravdu silne kafe.“
— lenka2787

Přejít na knížky autora