Niamh15 komentáře u knih

Čteno na chatě uprostřed křivoklátských lesů, na nekonečných osamělých výpravách do nitra hvozdů, podél řeky, ke studánkám... A skoro každá věta byla jako životní moudro, citát tesaný do kamene.
Na dnešní dobu je Thoreau příliš optimistický, nad čímž se my můžeme jen smutně pousmát. A přitom je tak současný, až to bere dech.
"Důvěrným vztahem s přírodou se vzdaluji člověku."
Jak hluboko ta slova rezonují...

13 30.05.2021

Tak tohle mě totálně zničilo. V tom nejlepším slova smyslu.
Založila jsem si kvůli tomu účet na Databázi knih, protože to potřebuju říct "nahlas".

Jasně, pořád je to trochu guilty pleasure. Jasně, ten příběh v zásadě nenabídl nic světobornýho. Ale záleží na tom? Asi tak... vůbec.
Protože je to neskutečně dobře napsaný - jako vážně, kam se na to hrabou zahraniční young adult LGBT? Nesahaj Pátý minutě ani po kotníky.
Jsem neskutečně ráda, že máme autorky, který tohle umí, vážně UMÍ. Theo Addair je fajn, ale tohle je úplně jiná liga. Postavy jsou výborně propracovaný, jazyk sedl skvěle, prostředí je naprosto uvěřitelný... a jako jo, spoustukrát jsem se na obálce musela ujišťovat, že holky jsou fakt "naše".

Pátá minuta má přesně to TO, kvůli čemu tenhle žánr a tenhle typ příběhů zbožňujeme a nikdo ještě pořádně nepřišel na to proč.

11 17.04.2021

Některé příběhy je potřeba nahlédnout i z druhé strany, a ne bez přemýšlení odsoudit. Je fajn, že literatura tohle tak bravurně zvládne.

10 21.11.2022

Zklamání. Na to, jak dobře je hodnocená, působí vlastně spíš jako koláž facebookových citátů od ezomatky. Chápu potenciál toho příběhu, ale ve výsledku to bylo dost... plytké. Nenápadité. Přeslazené.
Ale s hrdinkou - a asi i s autorem - sdílíme bezvýhradnou lásku k Thoreauovi, takže pár těch hvězdiček si přeci jen zaslouží...

10 09.04.2022

Achjo, takový potenciál. K tomuhle námětu by se tak krásně hodila nadsázka, aspoň kapka černočerného humoru a víc než špetka inteligence... Věřím, že ta kritika by pak přesně zasáhla svůj cíl. Místo toho tu máme další "trágu" o tom, jak je hlavní hrdina osudem zkoušený chudáček - a co z toho? Vlastně nic moc.
Díky bohům to aspoň nemělo sluníčkový konec.

8 02.10.2022

Tak trochu jsem doufala, že už nežijeme v době, kdy "ženský text" (což je v knize proklamováno znovu a znovu a znovu... a znovu) musí zákonitě být o miminech, chlapovi, kojení a porcelánu. Zajímaly mě literárně archeologické části, ale postupem času mě přestala bavit nutnost přeskakovat domácí práce, odsávání mlíka a vození dětí do školy; zkrátka došly síly.
Trochu se obávám, že ty slavné ceny to posbíralo jen kvůli strachu z té všemocné věty "tohle je ženský text".
... hvězdičky za otištění irského originálu básně.

6 26.03.2022

Z velké většiny povrchní popis nezajímavých událostí, autorových bolístek s hromadou egoistických výlevů. Chybí tomu hloubka a zájem o cokoli mimo vlastní osobu. Hvězdička za pěkné fotky.

5 11.09.2021

Jako, ano, je to dost zvrhlé. Což mě vlastně docela překvapilo, protože první polovinu jsem si říkala co ta anotace blbne, kde to tam jako vidí. No. Občas se mi vloudilo takové nenápadné podezření, jestli ty "zvrhlosti" nezastírají bezradnost ohledně děje, jestli nejsou takovou záplatou. Ale možná jsem moc prudérní...

Krom toho? Brilantní. Skvělé. Geniálně napsané.
Swanwick nic nevysvětluje - a nemusí. Stovky podivných, neznámých a naprosto vymyšlených pojmů, názvů, ras a jmen a čeho všeho ještě, a přesto si člověk bez nejmenších potíží všechno dokáže představit. Má-li aspoň trochu pružnou představivost. Nebo čtenářské zkušenosti.

Docela mi to připomnělo Malý, velký od Johna Crowleyho. Ten tam ovšem měl podstatně míň těch zvrhlostí, he he. Má to totiž takovou podobnou, vlastně dost krásnou poetiku, která je tady sice dost špinavá, ale stále kouzelná - a okouzlující.

5 20.08.2021

Tak takhle opravdu ne.
Na tuhle knížku jsem se těšila, protože dobrých knih o chůzi je málo (nebo jich málo znám). Od knihy o chůzi chci buď motivující čtení s přesahem až do filozofie (dokonalý Thoreau, průměrný Kagge), nebo neméně motivující čtení spíše příručkového rázu, které by se věnovalo třeba správnému držení těla, nášlapu atd. (takovou jsem ještě neobjevila).
Barochova kniha je naprosto zbytečná. Protivná mi byla už jeho motivace, protože zírat každých pět minut na jím adorované chytré hodinky a dokud nemám 10 000 kroků za den, rázovat třeba sem a tam po bytě? Pardon, ale to je zkrátka ubohé. O tom by chůze opravdu být neměla. Nehledě na to, že oněch 10 000 je zcela zavádějící meta - každý je jiný a pro každého je limit někde jinde. Taky se zdálo, že v tom pro autora nic víc než novoroční předsevzetí a snaha zhubnout není. Takže byl schopný těch 10 000 prostě dojít na sílu, ať už to bylo sebevíc postavené na hlavu. To, jak se mysl dokáže při chůzi lehce toulat do netušených dálek a šířek, popsal Baroch takto: "Třídil jsem si myšlenky, pracovní povinnosti, ale vymýšlel jsem třeba i dárky pro manželku a děti..." (s. 60-61).
Že je pravidelná chůze přínosná pro zdraví a že se díky ní dá zhubnout? Radši si přečtěte jen hlášku na obálce a dostanete to stejné, co říká v knize.
Kvůli tomu opravdu nestojí za to se prokousávat textem, ve kterém zcela selhaly korektury a který je celý jen takovým nezáživným deníčkem o tom, kudy všudy v Praze Baroch šel a co tam je (což by mohl být průvodce, ale na to je to bohužel podané nezáživným wikipedickým stylem). Nakonec se chlubí, jak začal svoje rekordy posouvat a jak jednou ušel dokonce asi 23 km za den... ehm. Dobře, a co já s tím?
Na další dobrou knihu o chůzi si prostě asi budeme muset počkat. A do té doby zpátky k Thoreauovi.

Místy tak přesné a pravdivé, až to fyzicky bolelo.

4 07.01.2024

Obálka trochu klame - obsah je pro starší. Což mě mile překvapilo, trochu jsem se bála, že to bude příliš sladké. A ejhle, ono je to místy docela drsné. Spojení s tarotovými kartami byl naprosto vynikající nápad a prostředí Salemu o Halloweenu dodalo už tak originálnímu příběhu perfektní kulisu.

4 29.11.2023

Ohoho! Tohle bylo naprosto parádní. Kriek zase ukázal, že umí - a že si umí i pečlivě nastudovat materiál.

4 28.08.2022

Jedna z těch věcí, u kterých si člověk říká "pomalu!" a pak hlt hlt a nazdar. Ale ten úžasnej pocit z toho trvá...

4 25.09.2021

Matně si vzpomínám, že Noční cirkus se mi tehdy moc nelíbil. A když z tohohle dělalo Argo veliký haló, tak jsem si stranou tiše říkala "pche". Nakonec jsem se musela skoro násilím nutit, abych Bezhvězdné moře nedočetla za jeden den.

Ano, možná má na tom lví podíl Zachary & Dorian, aluze na všechny možný díla (ale hlavně hry! Víc takových, prosím!) a příběhy v příbězích - mám takový krátký, ale vypointovaný, melancholický a "osudový" pověsti ráda, je to taková lidová slovesnost skoro. A je to zkrátka skvěle napsaný. Nakonec jsem ten "hlavní" příběh vnímala skoro jako okrajový, mnohem důležitější pro mě bylo, co se dělo "vedle". Tedy, vyjma dvojky Z&D, ta mi k srdci přirostla od začátku a naprosto.

Poslední ránou bylo, když autorka v doslovu poděkovala BioWare za mojí nejoblíbenější hru vůbec. Tady jsem prostě nemohla jít dolů ani o jedinou hvězdu.

4 24.05.2021

Bez scén v současnosti bych se klidně obešla. Ani mě moc nebavily. Ale chápu, že bez nich by to tak nevyznělo.
A to je jediná drobná výtka. Jinak... po dlouhé době kniha, která se dotkla něčeho hluboko uvnitř. Jazyk V. Opatřilové je sladkobolně melancholický a vyvolává tak silnou vůni podzimu, až to zalyká.

3 11.04.2024

Popravdě? Vůbec mě nepřekvapilo, že to bylo tak výborný. Holky prostě umí. Evidentně i naprosto odlehčený příběh, u kterého jsem se místy smála nahlas - a to mě naopak překvapilo, protože to se často nestává. A už vůbec ne u knížek s LGBT tématikou, protože to je většinou trága za trágou. Takže za Letní bouřky rozhodně jednička s hvězdičkou!

3 31.07.2023

Ke konci se to bohužel trochu rozplizlo. Pár rozhovorů vůbec nedávalo smysl a zkrátka to působilo poněkud "doklepaně".
První polovina ovšem super, obě holky měly dost zajímavé osobnosti a životní okolnosti - vlastně mě možná víc bavilo číst o jejich životech než o jejich vztahu, který místy působil trochu uměle.
A tentokrát tam zůstalo poměrně dost chyb a překlepů, což u CooBoo nebývá zvykem. Stane se :).

3 31.05.2022

To, co u Gideon začalo jako vřelá sympatie, přerostlo s Harrow v naprostou oddanost. Vrhla jsem se do toho s tím, že Gideon nemám v paměti úplně čerstvě a že tedy místy patrně budu tápat, ale že se prostě nechám vést. Vyplatilo se to mnohonásobně.

Je to zatraceně komplikované a náročné čtení, ale zároveň je to nesmírně zábavné a naplňující. Člověk si během čtení vymyslí padesát teorií, jen aby je Tamsyn Muir na další stránce všechny rozcupovala na cucky. Ale není na tom nic frustrujícího - jeden si to tak trochu masochisticky užívá.

Přečetla jsem toho už opravdu hodně, ale nikdy jsem nečetla nic ani vzdáleně podobného téhle sérii.

3 25.12.2021

Knihy od Naomi Novik jsou takové... velmi příjemné. Velice dobře se čtou, mají originální zápletku i svět a sympatické postavy. Scholomancie je oproti těm předchozím o něco složitější, především promyšleností školy a kouzelnické společnosti, ale myslím, že vůbec nevadí, pokud člověk všechno nepochopí na první dobrou. Stačí číst dál a tak nějak do toho zaplout, jde to samo.

3 24.10.2021

Dočteno čistě z pocitu povinnosti. Plytký příběh namazaný jak Bilbo na příliš velký krajíc chleba. To je samé tajemství sem, tajemství tam, ale polovinu z nich člověk uhádne, aniž by hnul jedinou mozkovou buňkou, a ani jedno z nich ho vlastně vůbec nezajímá. Autorka zcela evidentně čtenáře několikrát "napálí" a nakonec zvolí to jediné řešení, které zbývalo, asi čistě pro efekt mrzkého překvapení.
Jazykově to není tak špatné, ale kape z toho pot přílišného snažení.
Zkrátka se tu důrazně potvrdilo pravidlo "nesuď knihu podle obalu", protože ta obálka je fakt pěkná :D.

3 17.09.2021