msjadepaton komentáře u knih

Moc milá, pozitivní knížka. Mám jen problémy s otevřenými konci, proto hvězdička dolů. Jinak skvělé čtení. Přečetla jsem ji, ani jsem nemrkla.

1 21.09.2015

Oddechové, lehké čtení, které udrželo moji pozornost od začátku do konce. Hlavní hrdinka mi byla opravdu sympatická a hlavní hrdina byl přinejmenším zábavný. Bylo hezké mít oba úhly pohledu, i když si myslím, že bylo dost zřejmé, že i Bennettovy vstupy psala žena. Ale co, fantazie je fantazie.

Jediné, co mi docela vadilo byl místy trochu váznoucí překlad, díky kterému každou chvíli někdo koulel očima a někdo se po někom vozil, přestože autorky tím evidentně myslely něco jiného.

1 31.05.2015

Jedna z mých nejoblíbenějších knih z dětství. Četla jsem ji několikrát a nikdy mě neomrzela.

1 12.04.2015

Tuhle knihu jsem četla ze série první. K Narnii jsem se dostala až v 15 letech a to naprostou náhodou, když jsem se snažila číst něco jiného a z vedlejšího pokoje jsem zaslechla, jak moje známá předčítá tuto knihu svému synovi. Nedokázala jsem přestat poslouchat a ještě ten večer jsem si knihu půjčila a dočetla. Není to moje nejoblíbenější ze série, ale přesto nádherná. Četla jsem ji už několikrát a pokaždé v ní najdu něco nového, čeho jsem si předtím nevšimla.

1 10.04.2015

Tahle kniha to tak trochu odnesla, protože padla do nevhodného období, kdy jsem měsíc nic nečetla a zrovna se to stalo v polovině Dívky ve věži. A pak jsem se do toho nedokázala dostat zpátky.
Ale částečně za to mohla i kniha samotná. Kvůli změně prostředí přišla o velkou část atmosférického kouzla prvního dílu. Navíc se téměř celá odehrávala na zalidněných místech, jejichž popisy mi od autorky neseděly ani v prvním dílu. Vždycky mi ta místa v jejím podání připadala prázdná a statická. Nejlepší a nejnapínavější akční scény jsou ty, kde se autorka zaměřuje maximálně na dvě, možná tři postavy. Jakmile je jich víc, ztrácí scény zaostření a působí zpomaleně, rozkouskovaně a občas i trochu nesouvisle. To byl taky problém, který jsem měla i v první knize, takže nic nového.
Co se týče příběhu, většinu knihy jsem neměla tušení, kam autorka míří a jakou to má s čímkoliv souvislost. Mohlo to být tou pauzou uprostřed, ale i teď mám pocit, že jsem četla epizodku, která neměla s hlavním dějem mnoho společného. Do třetí knihy se asi pustím, tak uvidím, jestli to bude mít vůbec nějaký dopad na děj. Ale s tím, jak to bylo ukončené, tak úplně nevím.
Jinak sám o sobě byl ale ten příběh docela zajímavý a u některých scén jsem opravdu nedýchala. A Vasja je opravdu zajímavá postava. Sice ten její podivný vztah s Mrazíkem je dost zvláštní (hlavně proto, že já si ho celou dobu představovala jako cca čtyřicetiletého chlapa :D), ale na pozadí té doby to vlastně nepůsobí až tak nepatřičně.
Tak uvidíme, co přinese trojka.

17.07.2019

Prakticky vše už zmínil callahanh. Měla jsem podobný problém s nepřehledností jmen a hutnějším stylem psaní, ale zato jsem dostala podrobný pohled do zákulisí jednoho z nejsledovanějších amerických soudních procesů. Pokud navíc s případem nejste podrobněji seznámeni, je to naprosto fascinující čtení, protože po části s výčtem důkazů člověku připadá výsledek procesu nepochopitelný. Kniha se ale výrazně zaměřuje na otázku rasismu v americké společnosti a na celkovou náladu lidí, která proces provázela, a pokud výsledek procesu vůbec lze vysvětlit, tahle kniha odvedla skvělou práci.
Zmínka o tom, co po procesu následovalo včetně civilně právního procesu a knihy If I Did It (která by se dala označit za největší drzost v dějinách knihtisku), už jen dokresluje, jak absurdní tenhle proces byl. Možná bych ocenila, kdyby autor i tuhle část trochu rozvedl, ale chápu, že to nebyl účel knihy.
Rozhodně mohu doporučit, zvlášť pokud vás zajímají soudní procesy. Bylo to podobně podrobné jako Případ Sant'Ambrogio a přestože byl Simpsonův případ hodnocen s menším časovým odstupem, podobně nezaujaté. Takže za mě ano!

13.11.2018

Bylo to dost překvapení. Abych se přiznala, tohle jsem četla spíš z legrace a opravdu jsem se u té dramatičnosti hodně bavila, ale četla jsem mnohem horší knihy. Moc jsem nečekala ani, že to dočtu, natož, že se mi to bude celkem líbit.
Takže i když jsem měla pocit, že jsem na konci četla o úplně jiných postavách než na začátku, hodnotím to dobře. Nejlepší byly scény s kancem - ocenila jsem tu souměrnost.

06.05.2018

No, bylo to...hezké. Pro mě ale možná trochu moc násilně podané. Líbilo by se mi, kdyby třeba David zůstal v každém tom období déle, jenže to už by asi byla zase jiná kniha. Tohle bylo prostě něco jako Čtyři dohody, jen maskované jako vyprávění. Moc příběhu tam ale nebylo.
Připadalo mi to takové nijaké. Když už čtu esoteriku, tak mám ráda, když je to zabalené v pořádném příběhu, tak, jako to dělá třeba Gounelle. Bohužel takových je málo a často jsem zklamaná, protože se ukáže, že příběh je jen uměle vykonstruovaný tak, aby se na něj dala nasadit přednáška. To se mi stalo u Sharmy a přesně tenhle problém jsem měla i u téhle knihy.
Takže bylo to milé počtení, alespoň to minimum příběhu, co tam bylo, ale očekávala jsem od toho trochu něco jiného.

17.06.2017

Z celé série pro mě byl tenhle díl rozhodně nejzajímavější. Díky určitým náznakům v prvních dvou knihách už se dalo odhadnout, že Zoe toho má za sebou hodně a postupné odkrývání té minulosti byla na téhle knize jedna z nejlepších věcí.
Hledání klíčů jako takové mě na knihách až tolik nezajímalo, ale aspoň se dá říct, že u Zoe nebyla ta skrýš tak průhledná jako u Dany, takže jsem neměla tendenci chytat se u čtení za hlavu. Ta fantasy zápletka na mě působila spíš jako nástroj, než jako něco plnohodnotného. Přestože byla neustále v popředí, ve skutečnosti ta kniha o tom nebyla. Bylo to spíš takové koření a ani mi to nevadilo.
Ze všech tří dívek měla pro mě Zoe i nejlepší romantickou zápletku. Jednak proto, že jsem mezi nimi cítila jistou chemii už od začátku, a navíc tam ještě figuroval Simon, takže už tam šlo o víc než u Malory a Dany.
Tenhle díl byl určitě nejlepší. Na rozdíl od druhého dílu nebyl tak zbytečně natahovaný (doteď jsem nepochopila proč byla ta dvojka tak dlouhá) a první díl byl spíš ještě rozjezd a navíc byl příběh Malory takový obyčejný. I tak pořád dávám 4 hvězdy (ale tady je to spíš 4,5), protože některá klišé mi moc nesedla a občas byly některé věci až přehnaně dramatizované. Jasně, já vím, je to Robertsová, je to červená knihovna, atd., ale tu půlku hvězdičky prostě nedám a nedám. Líbilo se mi to hodně, ale na zadek jsem si úplně nesedla. Co se týče porovnání v rámci žánru navíc nejsem moc kvalifikovaná, protože to není úplně má typická četba.

11.02.2017

Bavilo mě to o něco méně než první díl, hlavně proto, že Dana mě zaujala nejméně ze všech tří dívek (i přesto, že miluje knihy). Celou knihu jsem docela výrazně vnímala, jak jsem zbystřila, když se na chvíli odbočilo k Malory nebo k Zoe a nebo dokonce k Flynnovi, Bradovi a občas i Jordanovi (ačkoliv u toho až tolik ne). Tenhle díl byl navíc nejdelší, i když mi přišlo, že to, kde byl klíč ukrytý nebyla až taková záhada. Samozřejmě je jasné, že na to se autorka příliš nesoustředila, ale u prvního dílu bylo třeba docela jasné, proč na to Malory nepřišla dřív, zatímco tady jsem to nechápala.
Tak nějak jsem se celou dobu nemohla dočkat, až to dočtu, abych se dostala ke třetímu dílu a to prostě není až tak dobré. Pořád musím dát tři hvězdy, protože je to příjemné čtení. Oddychová romantika se špetkou fantasy. Až na to, že mě zajímaly všechny ostatní postavy, je ne ta, o kterou šlo.
Víc k tomu asi říct nemůžu. Rozhodně se ale těším na příběh Zoe v další knize.

04.02.2017

Bylo tam pár míst, u kterých jsem protáčela oči, ale i tak jsem se zasmála, protože Milana ve většině věcí stejně nešlo brát vážně. Je rozhodně nutné brát to s hodně velkou nadsázkou a nenechat se urazit, protože Milan opravdu střílí na všech frontách. Na druhou stranu je těžké nechat se urazit od někoho, o kom si stejně od začátku myslíte, že je to blbec.
Netroufám si odhadnout, jak moc je Pražská buzna založena na skutečnosti, ale ve výsledku je to jedno.
U podobných blogů jsou už téměř povinností takzvané škatulkovací články, které rozdělují do kategorií všechno, na co si jenom vzpomenete. V tomhle případě sice byla většina z nich úsměvná, ale bavila mě poněkud méně než "deníček", který tvořil zbytek textu.
Četlo se to v podstatě samo, ale v podstatě se pořád opakovaly ty samé situace dokola a po nějaké době jsem se začala trochu nudit. Vtipné to ale bylo, o tom žádná.

09.12.2016

Není to špatné. Osobně mám raději delší a složitější případy, ale na druhou stranu jsem ocenila, jak byly díky své krátkosti povídky přehledné a ve spoustě případů se dalo vydedukovat, jak to vlastně bylo, ještě než Hercule případ vyřešil (například Laň z Arkádie byla hned jasná). Hodně se mi líbily povídky Stymfalští ptáci, Kretský býk a Geryonovo stádo. Naopak Erythmantský kanec a Diomedovi koně mě nebavily.
Kniha je psaná svěžím stylem a člověk snadno zapomíná, že byla napsána před více než půl stoletím. Občas mě tak trochu vyvedlo z míry, když se text odchýlil od našeho současného způsobu myšlení. Například zaujaté vysvětlování škodlivosti známých drog už dnes zní téměř nadbytečně. Také jsem se velmi bavila Poirotovým zaujetím ostatními muži, o kterých mluví se stejným, ne-li větším nadšených než o ženách. Jakkoliv nevinně to bylo myšleno a jakkoliv nevinně je to nejspíš vnímáno, vždycky jsem se nad tím musela usmát. Prostě jsem až příliš ovlivněná současným myšlením, abych si toho dokázala nevšímal, ale nijak zvlášť mi to nevadí :).
Mezi současnými procedurálními krimi seriály a syrovými severskými detektivkami možná působí povídky téměř naivně, ale v tom dobrém slova smyslu. Jsou mile předvídatelné a člověk si u nich odpočine, protože nemusí koukat, kde autor nalíčil na čtenáře pasti a šokující obraty v ději. Tady není účelem, aby čtenář nevyřešil případ dřív než detektiv. Naopak. Jsou zábavné právě tím, že si můžete sami na základě faktů vytvořit hypotézu a pak ji ověřovat za pomoci indicií, které Poirot odhalí. A na konci se bez průtahů dozvíte, jestli jste měli pravdu. Na druhou stranu jsou případy dost přímočaré na to, abyste si mohli četbu užít, i když se vám zrovna nechce namáhat s vymýšlením vlastních teorií a zvažování důkazů.
Přesto boduji průměrem, protože podle mého tam vysloveně skvělých povídek zase nebylo tolik. Zbytek mě neurazil, ale ani nenadchl. Nápad s Herkulovskými úkoly se mi moc líbí, ale připadalo mi, že občas se musel příběh dost ohýbat, aby na téma seděl.

29.08.2016

Moc jsem se toho nedozvěděla. Doufala jsem, že v knize najdu alespoň nějaké praktické návody a rady, ale téměř nic tam nebylo. Jenom vata v podobě výzkumů a anekdot a nekonečné opakování toho, že singletasking je nejlepší. Mohlo by to být dobré pro lidi, kteří mají ještě pořád pocit, že multitasking je nějaká výhoda. Autorka má pravdu, ale udělala by lépe, kdyby o tom napsala krátký článek. Na celou knihu to nebylo ani náhodou.

07.08.2016

Špatné to není, ale jako většina knih tohoto žánru za a) popisuje něco, na co jsem už dávno přišla sama, jen jsem to vědomě neformulovala a za b) roztahuje myšlenku, která by se vešla na dvě strany na celou knihu. Je to miniaturní kniha, která asi 150 stran, ale to podstatné si můžete přečíst na obálce. Celkově je ale i docela zajímavá, takže to nehodnotím úplně zle. Je napsaná civilním stylem, který mi byl celkem příjemný a občas docela vtipný. Metoda popsaná v knize je dobrý nápad, i když nijak originální, ale originalitou tyhle knihy stejně nedisponují. Ve svém žánru dobrá, celkově takové průměrné.

30.07.2016

Opradu dobré. Jednu hvězdičku dávám dolů hlavně proto, že znovu už bych to asi "číst" nechtěla. Vzalo mě to za srdce, ale taky mě opravdu zamrazilo. Je to taková horrorová Rapunzel. Vřele doporučuji, pokud chcete přečíst něco, co Vás donutí nad příběhem se sevřeným žaludkem přemýšlet ještě dlouho po zavření knížky.

18.06.2016

Vlastně se mi moc nelíbila, když jsem ji četla. Ale je to jedna z těch knih, která pak člověku chvíli vrtá hlavou. A čím víc mi vrtala hlavou, tím víc se mi líbila. Budu si ji muset přečíst ještě jednou.

04.05.2016

Asi jsem čekala něco dost jiného. Kniha nebyla špatná, ale příliš mi to zavánělo takovými těmi přehnaně optimistickými esoterickými publikacemi typu Čtyři dohody nebo Jak si správně přát. Nazývat to naučnou literaturou je trochu přehnané. Musí se ale nechat, že o autorovi jsem se toho dozvěděla spoustu :).
V podstatě jsem při čtení zjistila, že digitální dietu vůbec nepotřebuji, protože nevlastním čtyři chytré telefony, notebooky, iPody, iPady a jiné vychytávky a nepíšu na sociální sítě každý den, co jsem měla k obědu a jaké mám ponožky.
Některá cvičení by možná stálo za to vyzkoušet a pár tipů v knize mě zaujalo, ale celkově mi to nic nedalo.
Jinak nedoporučuji číst to společně s Digitální demencí :). Protože Sieberg aktivně nabádá čtenáře, aby používali bezpočet aplikací k usnadnění různých činností. Spitzer by z toho dostal záchvat.

19.02.2016

Nebylo to vůbec špatné. Po většinu knihy jsem smíchy brečela (například "Hitler a televize" byla výborná část). Hitlerova pověstná cholerická povaha ve spojení s neznalostí moderního světa vyústila v neuvěřitelně vtipné a většinou dost trefné popisy pro nás všedních věcí a činností. Konec byl, co se humoru týče, o dost slabší, ale řekla bych, že to bylo kvůli efektu. Ze závěru totiž mrazí.

*pozor, možné spoilery*
Plný počet bodů prostě dát nemůžu, i když důvod k tomu je podle mě zároveň účelem knihy, takže je to spíš můj osobní pocit. Celou dobu jsem byla zvědavá, jak tohle může skončit, a napůl jsem čekala, že závěr bude otevřený. Něco podobně zlověstného jsem nečekala a u knihy, kterou čtu jako humornou, je to pro mě prostě moc velký šok. Jistě, byly tam celou dobu výroky, které rozhodně vtipné nebyly, ale bylo to natolik malé procento, že mě to na účinek závěru nepřipravilo.

Na druhou stranu jsem si ten konec možná vyložila chybně nebo až příliš vážně, protože to spousta lidí tak zjevně nechápe. Pro mě byla ale ta paralela evidentní a autor na ni sám v průběhu knihy několikrát poukazoval.

Na závěr musím vyzdvihnout autorovu brilantní znalost Hilterova života.

24.07.2015

Velice čtivá, příjemná kniha. Navzdory poněkud pochmurnějšímu tématu je příběh svižný a lehký, s poměrně sympatickými postavami (i když zrovna Sunny nebyla moje nejoblíbenější). V malé kavárničce se protínají příběhy několika žen z různých kultur a koutů světa. Každá na situaci v Kábulu nahlíží trochu odlišně, i když některé věci zůstávají stejné (vzrůstající agresivita Talibánu například).
Bylo to příjemné překvapení. Velké plus dávám za milostnou zápletku (a ne tu Sunnyinu), která byla nenásilně a velmi dobře zpracovaná.

NIc úplně převratného v knize nenajdete. Je to spíš taková pomůcka, abyste na nic nezapomněli. Občas se mi zdála trochu moc radikální, ale ve výsledku je stejně na vás, jak si to upravíte.

Jako u většiny podobných knih, ale autorka předpokládá, že všichni lidé jsou kancelářské krysy, které pracují od devíti do pěti, pouze ve všední dny, zavalené horami papírů. V tomhle směru je ta kniha dost neflexibilní.

18.06.2015