msjadepaton komentáře u knih

Možná si pod pojmem "znepokojivý" představuji trochu něco jiného. Ano, každá z povídek má prvek něčeho zvláštního, ale kromě jedné mi znepokojivé nepřipadaly. Pokud to srovnám s Bláznem do Napoleona, bylo to téměř odpočinkové.
Jak je zmíněno v doslovu, finská fantastika v sobě zahrnuje více podžánrů, z nichž několik je v antologii zastoupena. Za fantasy by se dala v podstatě označit pouze ta poslední, Temná zhouba, uzda smrti, čerpající ze severské mytologie. Ostatní balancují spíš na hranici magického realismu, popřípadě mystiky a u některých zase záleží na výkladu a fantastický prvek tam nemusí být vůbec (například povídka Motýl je v tomto dost neurčitá a dá se vysvětlit naprosto reálně).
Za sedmi povídek mi pouze jedna přišla slabá. Pět z nich mě nadchlo. To je na antologii poměrně dobrá bilance, zvlášť, když povídky moc nevyhledávám.
Osobně se mi nejvíce líbily Lesní lišky a Temná zhouba, uzda smrti, ale v tomto případě je to opravdu více méně o vkusu. Tyhle dvě na mě zapůsobily atmosférou. Jak už jsem zmínila, pouze Temná zhouba, uzda smrti by se dala považovat za fantasy. Lesní lišky mají sice určitý fantastický prvek, ale viděla jsem v tom spíš metaforu k něčemu jinému. Tak jako v Čekání na Godota postavy nečekají na Godota, i tady mi připadalo, že Špunt loví něco jiného než lišky.
Podobně na mě působila i povídka Kéž bychom tu byli taky. Sice se tvářila jako sci-fi, ale v podstatě pouze metaforicky popisovala, co už se dávno děje. Fakt, že stále více lidí dává přednost virtuální realitě a ve skutečném světě prakticky nežije, bohužel není žádná dystopická vize budoucnosti. Ten pocit byl tak silný, že u mě prakticky předčil děj, proto jsem tu povídku ani jako sci-fi nevnímala.
Transit byl skvělý svou formou. Samotný příběh vyprávěný jinak by možná až tolik nezaujal, přestože téma je zajímavé, ale takto se četla jedním dechem.
Gordonův příběh bych zařadila do magického realismu. Vytvářel skvělý přechod mezi spíše metaforickou Kéž bychom tu byli taky a závěrečnou fantasy povídkou Temná zhouba, uzda smrti. Bavily mě na ní především maličkosti, jako zmínka o různých schopnostech a vlastnostech ptáků podle jejich druhu (třeba to, že kukačky jsou svělí infiltrátoři).
Jediná povídka, která na mě ve srovnání s ostatními působila mdle byla Čarodějná kolébka. Obávám se, že to bylo částečně způsobeno mým odporem k ezo mystice typu Celestinské proroctví, knihy o andělech, posmrtném životě a podobně. Někdo, kdo má rád seriál Supernatural asi ani nemá šanci. Pokaždé, když čtu o tom, jak se mám obrátit k andělu Urielovi o radu, vyprsknu smíchy.
Takže celkově hodnotím antologii jako velmi podařenou. Rozpolcené hodnocení chápu tak, že spousta lidí asi očekávala něco jiného. Já také. Ale v mém případě to bylo opravdu příjemné překvapení.

4 25.09.2016

Ačkoliv to bylo o něco lepší než druhý díl, pořád si nejsem jistá, že si to zaslouží čtyři hvězdičky. Možná tři a půl (edit: LOL). Rozhodně jsem byla vděčná za to, že trojúhelník Maxon - America - Aspen se omezil na nezbytné minimum. A Maxon sice ještě trochu tokal, ale už se to dalo snést.
Potěšilo mě, že se více řešili rebelové a vůbec problémy království, včetně samotného krále. A navíc stále více postav začalo poukazovat na Američiny nedostatky a i ona sama si jich všímala. Tato sebereflexe ji sice úplně nedohnala k tomu, aby na nedostatcích aktivně pracovala, ale jisté zlepšení proběhlo. A i tu svou impulsivnost napřela správným směrem. Podařený byl i vývoj ostatních dívek, o kterých jsme se konečně dozvěděly něco víc.
Na druhou stranu, konec mě velmi zklamal. Sice jsem nečekala, že se dá v tak málo stránkách uspokojivě vyřešit problém, který svým rozsahem dalece přesahoval celou trilogii, ale takto odbyté vyvrcholení jsem nečekala. Zápletka s rebely se celou dobu pohybovala někde v pozadí a teprve, když se to autorce hodilo, najednou vyskočila z úkrytu, ale po třech stránkách bylo po všem. Z celé knihy bylo vidět, že, co se týče politické situace v Iley, autorce jdou spíše diplomatické zápletky než boje. To se na konci První projevilo v plném rozsahu.
Druhý díl se dal zkrouhnout na polovinu, kdyby America neměnila svá rozhodnutí ohledně toho, s kým chce strávit zbytek života, častěji než ponožky. Pak by bylo více místa na rebely a na to, aby ten konflikt skutečně vygradoval do velkolepého finále, které se bohužel ve skutečnosti pohybovalo někde na úrovni Rozbřesku. Což pro dystopie ale není příznačné, takže se to nedá omluvit ani žánrem. Chápu, že v tomhle případě mělo jít spíš o romantiku, ale pak by možná bylo lepší rozvést samotnou soutěž, která ke konci vypadala spíš jako vtip. Žádná pravidla, žádné termíny, minimum kamer.
Takže celkově to autorka spíš nezvládla. Rozváděla do detailů to nejméně zajímavé a všechno ostatní v podstatě letmo odbyla. Kdo se nám nehodí, toho mimo scénu v tichosti zavraždíme, co nemůžeme uzavřít, necháme vyznít do ztracena nebo to zamluvíme velkolepým happy-endem (který ale ve skutečnosti také nijak velkolepý nebyl).
Mohlo by se zdát, že na tolik stížností hodnotím knihu ještě docela vysoko, ale vzhledem k čtivosti a k většině knihy (špatný byl jen závěr), je to myslím docela adekvátní.

1 23.09.2016

Už jsem zmínila, že nesnáším milostné trojúhelníky? Pravděpodobně asi jenom tisíckrát. Milostné trojúhelníky jsou zlo. Tahle kniha je zářným příkladem toho proč. V první polovině se prakticky neděje nic jiného, než že America pořád nerozhodně tancuje mezi Maxonem a Aspenem. Maxon, Aspen, Maxon, Aspen, Maxon, Aspen. Je jako rozmazlené malé dítě, které se nedokáže rozhodnout jestli chce karamelový pohár nebo šlehačkový dortík. A to se nedá snášet do nekonečna. Otrávilo mě to v podstatě hned, protože už jsem si tím prošla v první knize.
Maxon navíc najednou začal mluvit tak, že by možná na obálce mělo být varování pro diabetiky. I mně se z toho cukru div nezvedal žaludek. Pořád ale lepší než Aspen, který se zase celou dobu aktivně snaží dostat Americu tajnými dostaveníčky do problémů, i když ji údajně miluje.
Celkově je vůbec trochu rozdíl v tom, jak je nějaká postava popsaná a jak se ve výsledku chová. Sama America je protivná, nedospělá, naivní, impulsivní a často se chová sobecky, přestože se snaží sebe i všechny kolem přesvědčit, že jí jde jen o dobro ostatních.
Král, ačkoliv má své stinné stránky má pravdu v tom, že America se na princeznu nehodí. Vlastně jsem ke konci knihy měla dojem, že by bylo úplně nejlepší, kdyby se Maxon oženil s Kriss. Americe by konečně někdo vyžral ten šlehačkový dortík, takže by k úlevě všech u někoho skončila. I kdyby to byl Aspen. Jak jsem v první knize fandila Americe a Maxonovi, ve druhé mi to začalo být dost jedno. Což není u podobné knihy moc dobrá vizitka. Navíc jsem se celou knihu nezbavila pocitu, že, vyjma jedné zářné výjimky, by byla America na trůně pro království pohroma, protože nemyslí na následky a jedná okamžitě, bez rozmyslu a v podstatě pokaždé tak, aby všem připomněla, že je z páté kasty a proto má morální nadřazenost (což nemá).
I přesto hodnotím průměrem, protože rebelové a král celý děj zachránili před ubíjející nudou zvanou milostný trojúhelník. Marlee tomu také trochu pomohla. Maxon se ke konci trochu vzchopil a přestal mluvit jako Romeo zkřížený s Bellou Swanovou.
Na třetí díl jsem vážně zvědavá, protože mi připadá, že problémy království jak s kastami tak s rebely jsou příliš složité na to, aby se daly uspokojivě vyřešit za méně než 300 stran. Zvlášť jestli autorka zase zabije polovinu knihy milostným trojúhelníkem.
Závěrem bych ještě dodala, že opravdu doufám, že ve třetí knize přestanou postavy na každé druhé stránce "koulet očima", protože tak v 80% případů by se spíš hodilo, kdyby je pouze protočily.

3 18.09.2016

Velmi příjemné překvapení. Před dvěma lety jsem už knihu zkoušela číst, ale nebavila mě a odložila jsem ji někde na začátku. Ale pravděpodobně to bylo tím, že jsem na ni neměla tu správnou náladu. Tentokrát jsem ji měla a zhltla jsem ji téměř na posezení. Začátek mi i tak dal trochu zabrat než jsem se přes něj dostala, ale pak už jsem se nemohla odtrhnout.
Nedávám ale plný počet hvězdiček z několika důvodů.
Za prvé, milostné trojúhelníky mě opravdu nebaví. Jako kdyby neexistoval jiný způsob jak vytvořit v milostné zápletce konflikt. Je to pořád dokola. Podle názvů dalších dílů se dá předpokládat s kým America skončí a oceňuji, že tady se alespoň autorce podařilo vylíčit ho tak, že jsem mu nakloněná.
Za druhé, děj mi připadal místy (hlavně na konci) zbytečně a násilně urychlený. Kniha klidně mohla být i o sto stran delší (288 není na dnešní poměry tak moc) a první část selekce rozvinutější a propracovanější. Mohli jsme poznat víc dívek a odhalit víc ze vztahů mezi nimi nebo jejich vztahu s Maxonem. Autorka se však striktně držela hlavní linie a všechno ostatní odbyla pár větami. Na jednu stranu je dobře, že tam nebyly zbytečné scény, ale celý ten nápad se soutěží je dobrý a dal se víc propracovat.
Je toho ale o dost víc, co se mi na knize opravdu líbilo. Hlavní postavy mají charakter a čtenář je dobře pozná (možná u Aspena to zatím trochu pokulhává). Maxon se pro změnu (na rozdíl od tolika jiných kluků, kteří se zamilují do hlavní hrdinky a u nichž je to většinou považováno za sexy) nechová k Americe jako ke kusu hadru a dokáže s ní mluvit otevřeně a respektovat její rozhodnutí.
Ačkoliv se kniha na první pohled tváří jako čistě romantická záležitost, v pozadí se celou dobu odehrávají více či méně nápadné náznaky, že tu půjde o víc. Jednak jsou tu rebelové, kteří pravidelně útočí na palác. Pak tu máme krále, který se chová poněkud zvláštně. I zmínky o výuce dějepisu ve mně zapnuly varovnou sirénu (kdokoliv, kdo četl 1984 asi ví o čem mluvím).
Děj ubíhal rychle a pořád se něco dělo. Kniha se četla strašně snadno, což je u YA románů časté. Konec mě navíc naladil na další díl, i když Aspen mě tedy zrovna zajímá ze všech nejméně. Řekla bych, že tuhle sérii přečtu rychle a pokud si udrží úroveň, bude se řadit k mým oblíbeným knihám tohoto žánru.

4 14.09.2016

Nebudu kvůli věku autorky chodit kolem horké kaše. Tohle je u mě špatná kniha.
Nejhorší na tom je, že určitý potenciál tam byl. Právě proto byla podle mě velká chyba tuhle amatérskou práci zveřejňovat. Autorka se mohla v klidu vypsat a za pár let vydat knihu, která by mohla mít úroveň. Takhle jí ale jako případné budoucí spisovatelce bude vidět až do kuchyně.
Mám problém jmenovat vůbec něco, co na tom nebylo špatně. Možná některé z těch nápadů. Bohužel, autorka nemá filtr a tak to dopadlo, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Hodila tam všechno, co se jí líbilo. Ve výsledku tu máme miš-maš. Útlá knížka přecpaná tolika nápady, že člověk aby ty dobré hledal s lupou.
Styl nebyl úplně marný, ale autorka má hodně na čem pracovat. Postavy nepropracované, přehršel jmen a popis postav, které nebyly důležité, střídání pohledů postav způsobem, který čtenáře ruší od čtení. Autorka vždycky něco nakousla a honem dál, u ničeho se nezastavila a dokonce i důležité scény byly odbyté tak rychle, že si jich člověk téměř nevšiml. Uprostřed knihy najednou naprostá změna žánru a na konci mix několika žánrů. To sice nemusí být chyba, ale něco takového si mohou dovolit jen opravdu vypsaní autoři, aby to fungovalo.
Občas byl děj zcela evidentně uměle řízený k určitým situacím bez ohledu na logiku děje nebo chování postav. Jindy zase v knize zůstaly scény, které nebyly nijak podstatné ani pro děj ani pro vývoj postav ani pro nic jiného.
Dialogy zněly prkenně a nereálně, navíc přetékaly klišé. Postavy mluvily všechny stejně a chovaly se všechny stejně - jako třináctiletá holka. Děj ubíhal poměrně plynule, ale tolik věcí v něm nedávalo smysl, že bych o tom mohla napsat diplomku. Jeden příklad za všechny: Thomas, spořádaný policista, chytí při činu nájemného vraha, který zabil nespočet lidí, ale místo, aby ho zatkl, si ho pozve k sobě domů! Aby bydlel s ním a s jeho rodinou!
A to je prosím něco, o čem se dočtete už v anotaci.
Že se děj odehrával v USA (jakkoliv mě to štvalo), že nebylo využito potenciálu paralelních světů nebo fakt, že hlavní postava byla nereálně talentovaná úplně ve všem jsou už jen maličkosti.
Abych byla férová, kritika, kterou jsem viděla ohledně slavení Vánoc nebyla úplně na místě (autorka zdůraznila, že je to tam nezvyklé) a ani ta teleportace mi nepřišla jako až takový problém.
Co mi ale hodně vadilo bylo, že svět v knize nemá žádné hranice. Žádná omezení ani pravidla. Pro žánr sci-fi a fantasy je příznačné, že vždycky existuje nějaké ale. Jsou tu jasně stanovené mantinely a právě ty jsou často zdrojem nebo nedílnou součástí konfliktu v tomto žánru. Není to tak, že "dokonce i fantasy" má nějaká pravidla. Žádné "dokonce" není. Fantasy, jejíž svět není omezený pravidly, není dobrá fantasy. V Osmi světech téměř žádná omezení neexistují.
Stejně starým dětem se kniha asi líbit bude. Dobře si vzpomínám, že v tom věku jsem měla podobné fantazie a ráda si hrála na agenty a na mimozemšťany. Já nejsem cílovka, ale je spousta knih, u kterých to nevadí. Tady je ovšem ta cílová skupina tak úzce omezená, že opravdu nemělo smysl knihu vydávat.

5 13.09.2016

Super! Byla jsem opravdu příjemně překvapená. Napínavá zápletka, hlavní hrdina vyložený sympaťák a poměrně vtipné hlášky (i když mi občas přišlo, že až moc tlačí na pilu).
Docela mě zarazilo, když jsem si až v půlce knihy uvědomila, že vlastně nevím, jak se hlavní postava jmenuje. Je to nezvyklé, ale jen to zdůrazňuje, jak dobře je ta postava napsaná. Jinak o ní totiž víte celkem dost jen na základě toho, jak se chová, a co je vlastně po jménu...
Občas to byla taková akční pohádka o chlápkovi, který zvládne telefonovat a u toho skákat po stolech při hospodské rvačce, ale většinu času se Kopřiva držel v uvěřitelných mezích a i ten konec mi připadal reálný.
Kniha mě rozesmála, donutila mě mračit se na stránky, kroutit hlavou a mumlat "to je debil", ale vzápětí tomu "debilovi" držet všech pět palců. Rozuzlení případu jsem nečekala a celou dobu jsem Kopřivovi skákala na lep u jakékoliv hypotézy.
Ale i když byl ústřední příběh napínavý, asi nejvíc mě stejně bavily ty popisy každodenní policejní práce včetně figurek jako Jakub Arbes, se kterými se musí občas potýkat každý, kdo pracuje s lidmi.
Srážím jednu hvězdičku za to, že snažit se udělat z každé věty hlášku bylo občas trochu na škodu, a také za ty terminátorské sklony hlavního hrdiny. Ale jinak skvělé. Doporučuji.

11 12.09.2016

Čekala jsem od toho mnohem víc. Kniha má skvělou atmosféru, i díky fotografiím, které považuji za skvělý nápad. Místy mi ale připadalo, že moje představa o ostrově nekoresponduje s atmosférou nebo s fakty, které autor už dříve zmínil. Například nebezpečí bažin, kde člověku stačí jeden špatný krok, aby se utopil. Přesto si tam hlavní hrdina vesele běhá za zuřící bouře a po jedné cestě už bezpečně ví, kam šlápnout.
Je tam několik děr v ději, popřípadě nedorozumění se čtenářem, především co se týče celé věci se smyčkami, která se napřed zdá jednoduchá, ale později se do toho autor dost zamotá. Na konci už jsem ztrácela přehled, jestli jsou ve smyčce nebo ne. Jakákoliv omezení, která smyčky údajně mají, se projevují jen jako neurčitá varování, ale žádný dopad nevidíme ani když jsou pravidla porušena.
Další věc byl věk hlavních hrdinů, kteří sice měli být zřejmě teenageři, ale nějak jsem se nedokázala zbavit pocitu, že čtu knihu o osmiletých dětech.
Tenhle příběh měl velký potenciál, ale ubíral se úplně jiným směrem. Na druhou stranu se to četlo velice snadno a příběh postupoval hladce dopředu bez výrazných hluchých míst.
Nakonec bych snad zmínila překlad. Neměla jsem bohužel po ruce originál, abych si to ověřila, ale na pár místech byl překlad úplně mimo a člověk za tím mohl přímo vidět tu původní anglickou větu, přičemž ta česká nedávala v kontextu smysl. Překladatel měl především problém s anglickými idiomy a občas i se samotnou češtinou.
Kniha neurazí, ale ani nenadchne. Je v ní určitá originální myšlenka, ale tu na konci pohřbily zmatky v ději. Další díl by pro mě byl ztrátou času. Načrtnutá budoucí zápletka mě vůbec nezaujala a nebezpečí, kterému hrdinové čelí, se mě vůbec nedotklo. Žádná z postav mě nezajímala s výjimkou Jacobova "nejlepšího kamaráda", který se ovšem v knize objevil třikrát na začátku, načež ho Jacob odkopnul jako onuci. Nemám žádný důvod číst dál.

2 08.09.2016

Není to špatné. Osobně mám raději delší a složitější případy, ale na druhou stranu jsem ocenila, jak byly díky své krátkosti povídky přehledné a ve spoustě případů se dalo vydedukovat, jak to vlastně bylo, ještě než Hercule případ vyřešil (například Laň z Arkádie byla hned jasná). Hodně se mi líbily povídky Stymfalští ptáci, Kretský býk a Geryonovo stádo. Naopak Erythmantský kanec a Diomedovi koně mě nebavily.
Kniha je psaná svěžím stylem a člověk snadno zapomíná, že byla napsána před více než půl stoletím. Občas mě tak trochu vyvedlo z míry, když se text odchýlil od našeho současného způsobu myšlení. Například zaujaté vysvětlování škodlivosti známých drog už dnes zní téměř nadbytečně. Také jsem se velmi bavila Poirotovým zaujetím ostatními muži, o kterých mluví se stejným, ne-li větším nadšených než o ženách. Jakkoliv nevinně to bylo myšleno a jakkoliv nevinně je to nejspíš vnímáno, vždycky jsem se nad tím musela usmát. Prostě jsem až příliš ovlivněná současným myšlením, abych si toho dokázala nevšímal, ale nijak zvlášť mi to nevadí :).
Mezi současnými procedurálními krimi seriály a syrovými severskými detektivkami možná působí povídky téměř naivně, ale v tom dobrém slova smyslu. Jsou mile předvídatelné a člověk si u nich odpočine, protože nemusí koukat, kde autor nalíčil na čtenáře pasti a šokující obraty v ději. Tady není účelem, aby čtenář nevyřešil případ dřív než detektiv. Naopak. Jsou zábavné právě tím, že si můžete sami na základě faktů vytvořit hypotézu a pak ji ověřovat za pomoci indicií, které Poirot odhalí. A na konci se bez průtahů dozvíte, jestli jste měli pravdu. Na druhou stranu jsou případy dost přímočaré na to, abyste si mohli četbu užít, i když se vám zrovna nechce namáhat s vymýšlením vlastních teorií a zvažování důkazů.
Přesto boduji průměrem, protože podle mého tam vysloveně skvělých povídek zase nebylo tolik. Zbytek mě neurazil, ale ani nenadchl. Nápad s Herkulovskými úkoly se mi moc líbí, ale připadalo mi, že občas se musel příběh dost ohýbat, aby na téma seděl.

29.08.2016

Těžko se mi hodnotí, už jen proto, že je to v podstatě zápis skutečných událostí, takže nelze nic říct k dějové stránce, včetně otevřenějšího konce a několika nezodpovězených otázek. Nehledě k tomu, že na několika místech autorka dělá poněkud ukvapené závěry (sama říká, že je impulzivní a těžko ovládá své emoce a myslím, že je to na knize trochu znát). Přesto je vidět snaha být objektivní a dokonce ani ředitel Collins, se kterým Torey evidentně nesouhlasí, není nijak démonizovaný.
Příběh Sheily je zajímavý a téměř jsem se od něj neodtrhla. Navíc je tu spousta jiných postav, z jejichž příběhu bych si ráda přečetla víc, i když jsou třeba v knize zmíněny jen okrajově. Sheilin otec, například, Chad, ostatní děti ve třídě a podobně. O Antonovi bych si klidně přečetla celou knihu.
Upřímně bych vlastně asi preferovala, kdyby třeba autorka napsala román inspirovaný těmito událostmi, protože pak by byl pravděpodobně uzavřenější a nebyla bych odváděna od čtení přemýšlením nad nezodpovězenými otázkami. Prostě, když už je to napsané beletristickou formou, čekala bych od toho trochu víc. Ale možná je v tom jen to, že nemám moc ráda otevřené konce a nakousnuté, ale nevysvětlené záležitosti.

2 22.08.2016

Váhala jsem, jestli nemám dát tři hvězdičky, ale když jsem si to pro sebe shrnula, prostě to na to nebylo.
První polovina knihy byla katastrofa. Téměř bez děje, soustředěná výhradně na suchou charakteristiku jednotlivých postav, která toho sice hodně řekla, ale nic z toho neukázala v praxi, takže ve výsledku jsem měla pocit, že čtu učebnici dějepisu. Navíc postav tam bylo sice méně než ve Hře o trůny, ale kvůli jejich medailonkovitému uvedení do příběhu jsem se v nich orientovala podstatně hůř. Podivný styl s ještě podivnějšími květnatými přirovnáními a popisy mi také nesedl.
Druhá polovina knihy působila, že ji psal někdo jiný. Děj se rozběhl, styl se usadil v poměrně ucházející rovině a celkově se to dalo číst. Přesto to nebylo bez problému. Postavy jednaly nesouvisle a nelogicky, dějové linky, které směřovaly určitým směrem a slibovaly napětí vyzněly do ztracena, když se to autor nejspíš na poslední chvíli rozhodl vyřešit jinak.
Román nedrží pohromadě. Děj se rozpadá, postavy zmateně pobíhají kolem a ta trocha suchého britského humoru, která tím chaosem sem tam probleskne, to nezachrání.
Kniha se snaží skloubit dohromady satiru, konspirační thriller a politický román, ale ve výsledku to nefunguje. Nic z toho není dotažené.
Opravdu velké zklamání.

2 16.08.2016

Snad ještě nikdy v životě mě žádná kniha tak nenaštvala. Celou dobu se nic nedělo a až teprve na konci je clifhanger, aby měl čtenář potřebu si koupit další knihu. Už první kniha nebyla nic moc, ale tohle byl naprosto propadák. Bez napětí, téměř bez děje, napsaná mdlým stylem znuděné středoškolačky a pouze s jednou postavou, která alespoň trochu vyniká mezi ostatními (i když v tomto případě to není těžké a nic to neznamená).
Jediná pozitivní věc, kterou můžu o této knize říct je, že je aspoň krátká.

Moc jsem se toho nedozvěděla. Doufala jsem, že v knize najdu alespoň nějaké praktické návody a rady, ale téměř nic tam nebylo. Jenom vata v podobě výzkumů a anekdot a nekonečné opakování toho, že singletasking je nejlepší. Mohlo by to být dobré pro lidi, kteří mají ještě pořád pocit, že multitasking je nějaká výhoda. Autorka má pravdu, ale udělala by lépe, kdyby o tom napsala krátký článek. Na celou knihu to nebylo ani náhodou.

07.08.2016

Z laviny YA dystopií, které jsou dostupné na trhu, jsem zatím četla jen Hunger Games, pak Divergenci (pouze první díl) a tuto knihu. Přestože Zkouška podle mého není tak dobrá jako první díl Hunger Games, už by se dala srovnat s druhým dílem. Je to rozhodně mnohem lepší než Divergence (která mě osobně zklamala).
Pesimistický přístup k budoucnosti lidstva je součást žánru, takže nelze očekávat nic jiného (pozn. ke komentáři od DomenicaRisa). Osobně bych tam ale nemusela mít tu romantickou zápletku. Už proto, že mi zrovna v téhle knize připadalo, že je tam navíc a že ji autorka vložila do příběhu z donucení. V tomto díle minimálně je tahle dějová linka oddělená od hlavního příběhu takovým způsobem, že kdyby tam nebyla, nemělo by to na něj vůbec žádný dopad. To není dobře. Pokud je naprosto nezbytné, aby tam byla romantika, měla by tam hrát alespoň nějakou roli a ne aby tam byla zbůhdarma naházená, aby se neřeklo. Za to srážím jednu hvězdu.
Jinak ale ve svém žánru myslím kniha obstojí dobře. Je škoda, že v takovém množství titulů snadno zanikne. Líbí se mi, že autorka se nesnažila megalomansky tlačit na pilu (což mi vadilo na Divergenci) a také, že nezodpověděla všechny otázky hned v prvním díle.
Příběh je čtivý a má zajímavou zápletku, poměrně neotřelou i v rámci žánru. Osobně jsem byla nadšená zmínkami o tom, co se vlastně ve světě stalo, včetně lehounkých náznaků politicko-filozofických otázek (například použití vojenské síly vs. snaha o mírové ujednání). Není to tam rozebíráno tak moc, aby to odradilo čtenáře, kteří se v podobných věcech nevyžívají tak, jako já, ale je to tam. Být to na mně, přidala bych tam toho ještě víc, místo té romantiky, ale uznávám, že nejsem cílová skupina, takže asi budu jedna z mála :).
Vážně doufám, že Fragment vydá další díl. Pokud ne, přečtu si ho v angličtině, protože mě opravdu zajímá jak to s Ciou bude dál.

4 05.08.2016

Jsou tam, pravda, nějaké nesrovnalosti (hlavně ta jména by měl někdo opravit - z Jíry je Vít a z Lucie Ludmila), ale jinak jsem si čtení užila. Především chválím tempo příběhu. Zpočátku pomalejší ale postupně zrychluje až vygraduje v závěru. Nenudila jsem se. Vytkla bych jen, že ty dva příběhy nebyly oddělené úplně, protože pak bylo uprostřed takové hluché místečko, ale to byla v tom tempu jediná chyba.

Příběh samotný mě opravdu bavil a bylo zajímavé sledovat, jak si Oldřich poradí nejen se samotnými vrahy, ale i s pachateli jiných provinění. Vzhledem k tomu, že většinou čtu a sleduji jen současné detektivky, jsem zvyklá, že třeba vyšetřovatelé udělají s viníkem nějakého přestupku nebo menšího zločinu dohodu a neseberou ho, aby chytili vraha. Ondřej trestá všechny, co něco provedli. Takový spravedlivý rytíř z pohádky. Vůbec se to celé čte jako taková pohádka, ale to mi vůbec nevadilo. Naturalistických krimi tu máme dost a je osvěžující přečíst si něco méně krvavého.

Jsem spokojená a těším se na další díl. Jednu hvězdičku srážím za ty zmatky ve jménech a vzhledu postav.

4 31.07.2016

Špatné to není, ale jako většina knih tohoto žánru za a) popisuje něco, na co jsem už dávno přišla sama, jen jsem to vědomě neformulovala a za b) roztahuje myšlenku, která by se vešla na dvě strany na celou knihu. Je to miniaturní kniha, která asi 150 stran, ale to podstatné si můžete přečíst na obálce. Celkově je ale i docela zajímavá, takže to nehodnotím úplně zle. Je napsaná civilním stylem, který mi byl celkem příjemný a občas docela vtipný. Metoda popsaná v knize je dobrý nápad, i když nijak originální, ale originalitou tyhle knihy stejně nedisponují. Ve svém žánru dobrá, celkově takové průměrné.

30.07.2016

Opravdu skvělé. Kniha se čte sama a děj odsýpá, v podstatě mi většinu času připadalo, jako bych se dívala na film nebo na televizní seriál, protože byl velký důraz na dialogy a na akci. A vlastně celá kniha by se dala popsat jako kříženec Castla na zabití (postavy), White Collar (koncept) a Dannyho parťáků (děj). A u jména Nick Fox jsem se rozesmála, protože mi to připomnělo postavičku z Disneyovské Zootropolis, kde je jednou z hlavních postav lišák jménem Nick. Dokonce je i podobného ražení :).
Četla jsem většinu knih o Stephanie Plumové a i když ji mám ráda, tohle se mi líbilo víc. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

4 20.07.2016

Není to špatná kniha, ale asi jsem tam hledala něco, co tam nebylo. Milé počtení, které neurazí a v určitých částech dojme. Bohužel mi připadalo, že je tam dost hluchých míst a že by autor udělal lépe, kdyby napsal spíš delší článek než celou knihu. Takhle mi to připadalo zbytečně roztažené. Zážitek s krávou skoro na tři strany, i když se vůbec nic nestalo, to je přece jenom trochu moc. Na druhou stranu tam byly epizody, které byly vážně zajímavé, jako například Diego, gaučové nebo úvodní záchrana tučňáka. A musím uznat, že Juan Salvado byl opravdu roztomilý. Ve výsledku je to takový průměr.

5 12.07.2016

Četla jsem to spíš kvůli vyplnění mezery mezi jinými knihami, takže jsem nic moc neočekávala. Dvě hvězdy dávám kvůli čtivosti, nic moc jiného jsem v tom nenašla. První cca čtvrtina byla i docela zajímavá, ale pak jsem rychle ztrácela zájem hlavně proto, že mi bylo naprosto jasné, co se stane. Jako podle šablony. Pokud máte tenhle žánr rádi, zřejmě se vám bude docela líbit. Jinak je opravdu vhodná maximálně jako vycpávka (v jakémkoliv smyslu toho slova).

1 11.07.2016

Kniha mě překvapila. Bála jsem se, že kniha bude útočnější vzhledem k tomu, jak byla popularizovaná, protože je to bohužel obecný náhled na feminismus. Moranová se ale drží v mezích a rozhodně na muže neútočí. Občas se začne čertit, ale většinou kvůli věcem, které mi, upřímně vadí také. Na druhou stranu ve spoustě věcech je kniha hodně specifická, takže se s nimi ne vždycky ztotožníte. Kniha je trochu rozpolcená a připadá mi, že Moranová hodně cenzurovala sama sebe, protože často sklouzává k diktování toho, jak by to mělo vypadat, ale na druhou stranu několikrát zdůrazňuje, že žena by prostě měla být taková, jaká chce být. Je tam prostě znát, že je ještě pořád odchovaná na ženských stereotypech, které feminismu nijak nepomáhají.
Na druhou stranu, je tam dost věcí, se kterými nešlo než souhlasit a kniha byla až na posledních pár částí (se kterými prostě ještě nemám zkušenosti) docela vtipná.

1 27.06.2016

Opradu dobré. Jednu hvězdičku dávám dolů hlavně proto, že znovu už bych to asi "číst" nechtěla. Vzalo mě to za srdce, ale taky mě opravdu zamrazilo. Je to taková horrorová Rapunzel. Vřele doporučuji, pokud chcete přečíst něco, co Vás donutí nad příběhem se sevřeným žaludkem přemýšlet ještě dlouho po zavření knížky.

18.06.2016