kniznistranky komentáře u knih

Dnes jsem konečně dočetla tuhle knihu a tím i celou sérii. V této době bylo trochu obtížnější se do knihy pustit. Ale musím říct, že po dočtení sem naprosto NADŠENÁ!!!! Skvělé zakončení bravurně napsané trilogie, která je popsána tak realisticky, že člověk nepřestává žasnout. Netřeba více slov. Moc všem DOPORUČUJI!

7 29.03.2020

Ať si říká kdo chce co chce, tohle je prostě Harry Potter! Bradavice a kouzla a Voldemord. Je tam možná něco naivního něco co se dá čekat a ano je to napsaný pro mladší čtenáře. A tak to má být! Nevím, proč mají někteří potřebu hledat chyby tam kde nejsou ale taková už je asi dnešní doba. Hledat chyby na pohádkách a příbězích, které tu jsou už několik let a říkat, že jsou naivní a předvídatelné a málo akční a já nevím co všechno. Víte, je to fantasy, je to v podstatě pohádka pro děti, se kterou postupně vyrůstají stejně jako Harry a má to sloužit k odpočinku, k odreagování ne k sáhodlouhým psychologickým rozborům. Proč se v dnešní době všechno musí řešit a rozebírat po mikroskopem? No to jen taková reakce na komentář níže (DominaCZ). Nemyšleno zle, spíš jen k zamyšlení... :)

7 15.12.2019

Naprosto dokonalý! První mé setkání s touto autorkou a troufnu si říct, že není poslední! Podle jednoho názoru na tuto knihu jsem čekala, že to bude o dost drsnější, ale i tak to bylo parádní čtení a ten konec - wow! Tohle jsem vážně nečekala. Pořád jsem si říkala, kdy přijde ten slibovaný šok a když najednou přišel, bylo to tak nečekané, že si ještě teď zpětně říkám, jestli jsem náhodou během čtení něco nepřehlédla, nějaký náznak, ale ať si s tím lámu hlavu jak chci, nemůžu na nic přijít. Mo Hayder je vážně třída. Moc povedená kniha!

7 25.03.2016

Tomáš Zářecký opět nezklamal. Po jeho 15 minus jsem měla velká očekávání a i od této jeho další knihy jsem čekala něco extra, něco co mi vyrazí dech... a taky že jo! Bylo to čtivé, napětím přímo přeplněné a jak je u tohoto spisovatele zvykem, rozhodně se s žádnou postavou nemazlí a dává jim co proto, pokud by se to tak dalo nazvat. Prostě klasický Zářecký, jak ho známe z 15 minus.

7 26.01.2016

Tak tohle byla jízda! Jako první musím říct, že autorčiny popisy výslechů, hlavně v druhé polovině knihy, si mě vyloženě získaly. Hltala jsem jednu stranu za druhou a hodně těžko se mi od knihy odtrhávalo. Posledních pár stran sem dočetla včera v noci (nebo spíš dneska ráno), protože sem prostě potřebovala vědět jak to dopadne. No, nakonec jsem knihu dočetla o čtvrt na 3 ráno. Vraha jsem tušila už tak od poloviny, ale neměla jsem jistotu, tu sem získala až na konci. Ale i přes to, že jsem ho uhádla, mi celou dobu vrtalo hlavou, jestli to náhodou není někdo jiný, protože autorka to opravdu měla hezky promotané a propracované, takže vlastně všechno souviselo se vším. První kniha od téhle autorky, kterou sem četla a rozhodně to nebude poslední kniha, kterou sem od ní četla.

7 28.12.2015

Nelly Černohorská už ve své prvotině Zlovolné bytosti ukázala, že se slovy a verši to umí bravurně! V Čuňazii jen potvrdila tento fakt! Oproti hororově laděným básním ve stylu Karla Čapla ve Zlovolných bytostech, čeká na čtenáře Čuňazie nemravnost, erotika a lechtivé verše vzrušující nejeden klín. Nalijte si sklénku lahodného vína, uvařte dobré kafé a udělejte si pohodlí. O veškerou zábavu se vám už postará sama Čuňazie.

Básně v této drobné útlé sbírce vám ne jen zabrnkají na vaše nemravné já, ale některé i rozesmějí trapností popsaných chvilek hlavních aktérů, nebo zamotají hlavu nápaditě zvolenými slovy. Autorka má bohatou slovní zásobu a s nejrůznějším pojmenováním si neláme hlavu. Verše hezky plynou, nikde nezní kostrbatě a naopak než se čtenář naděje, vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat... To čtenářské samozřejmě!

Nápadité, chytlavé, zábavné čtení, které čtenáře pošimrá na těch správných místech. A koho by trápil nedostatek fantazie, Čuňazie potěší i čtenářovi oči. Spousta básní je doplněna o trefné jednoduché černobílé ilustrace od Aleše Čumi, které vykouzlí úsměv na tváři. Malý sešitek erotických básní, který i nečtenáře jistě donutí zabořit nos mezi jeho stránky (...snad ne nic jiného).

6 18.12.2023

Vztah, který se Anně v prvopočátku jevil jako ten vysněný nabírá úplně opačné obrátky. Z pohádkové budoucnosti se stává nezáviděníhodný život po boku lháře, opilce a násilníka. Anna to tak ale nenechá! Vypraví se za babičkou Jankou kde společně ukují plán, jak na nezvedeného manžela vyzrát, aby dostal za vyučenou.

Velice krátké Zrnko, snad dokonce i nejtenčí ze všech. Čtivý text a zoufalost hlavní hrdinky vás budou hnát v příběhu dál. Mísí se tu slovanská mytologie, čarodějnictví, rodinná tajemství a nezaostává ani náboženství tolik typické pro Polsko, ve kterém se děj odehrává. Spolupráce anglicko-polské spisovatelské dvojice (Graham Masterton a Karolina Mogielska) dopadla velmi dobře, ačkoli by se mi líbilo něco trochu víc originálnějšího. Děj mi přišel v celku jednoduchý, svižný. Shrnula bych to jako fajn jednohubkou na podzimní sychravé odpoledne.

6 21.09.2023

AUDIOKNIHA

Tohle byla jízda! Akční, vtipné! Plné nejrůznějších mimozemšťanů, jejichž zjev a jména mi dávaly zabrat, než jsem se začala alespoň trochu orientovat. Dělo se tam toho moc. Zpětně jsem si říkala, že by možná nebylo od věci knihu číst a ne poslouchat, abych víc udržela pozornost u příběhu a sžila se s vesmírem, mimozemšťany i s tím, jak to celé funguje. Jenomže tahle audiokniha je načtená tak brilantně, že prostě nejde přestat poslouchat a jít místo toho číst klasicky.

Martin Stránský předvedl absolutně brilantní výkon při načítání knihy. Objevuje se tu několik přízvuků, stylů mluvy a dialektů a on to tam sázel tak přesvědčivě, že místo jednoho hlasu vypravěče jako by mi knihu do ucha předčítal rus, mimozemská ještěrka a pár dalších týpků s bouchačkou, kteří nešetří peprným slovníkem. Zejména ruský přízvuk musím vyzdvihnout. Gerasim, jeden z postav v příběhu a taky výše zmíněný rus, mě neustále odrovnával svými vtipnými a občas oplzlými poznámkami, smích se u toho zadržovat nedal. Kór když tam Martin Stránský sází ruský přízvuk jako rodilý rus.

Akcí a přestřelkama je to nabité až až. Zajímalo by mě, co bych na to říkala, kdybych knihu četla klasicky a ne poslouchala, protože takhle měl výkon Martina Stránského podstatný vliv na mé hodnocení. Uvidím, co budu říkat na další díly a jestli se začnu orientovat trochu víc.

6 07.09.2023

Když vyšla autobiografie Matthewa Perryho, nevěděla jsem o něm absolutně vůbec nic! Shodou okolností jsem jen pár měsíců před vydáním začala poprvé sledovat seriál Přátelé a postupně jsem si k Chandlerovi, kterého, jak kde kdo ví, Matthew Perry několik let hrál, nacházela cestu. Nakonec jsem si řekla, že si knihu taky koupím, ale číst ji začnu teprve až dokoukám celý seriál i s výročním dílem, kde se všichni herci po několika letech od natáčení znovu sejdou a vzpomínají. Vzhledem k tomu, že jsem věděla o čem jeho biografie je, podvědomě jsem už při sledování seriálu postřehla, jak se v jednotlivých sériích mění. Na tyhle fyzické proměny v Přátelích často odkazuje i v této autobiografii, kde vás spolu s tím zahrne i podrobným popisem na čem byl v té době závislý, kolik čeho bral a kolikátou návštěvu léčebny ho to v té době stálo.

Často jsem si během čtení říkala, jak asi fanoušci (hlavně Chandlera) zareagují, až budou číst tuhle Matthewovu zpověď. Ať to berete jakkoli, je to v první řadě zpověď alkoholika bojujícího se závislostí na alkoholu, ale časem i na lécích a kouření. Nejednou jsem si během čtení pokládala otázku (stejně jako Matt), jak je vůbec možné, že ještě žije?! Po tom všem?!

Jasně, není to žádné veledílo a dneska píšou autobiografie skoro všichni slavní. Nakladatelství se předhánějí, kdo vydá memoáry slavné osobnosti dřív. Ale když pak ty příběhy čtete, nepřijdou vám tak veselé a optimistické, jak byste nejspíš čekali. A to je možná právě to ONO! Žádné pohádkové příběhy a zlaté zámky. Dobře, někteří k těm zámkům nemají daleko, ale za jakou cenu! Vždycky říkám, že číst něčí autobiografii je jako číst jeho deník a nahlédnout mu do hlavy. Občas se tu některé pasáže ke konci opakují, ale možná to není od věci. Něco je hold potřeba zdůraznit ne jednou nebo dvakrát, ale raději třikrát! Pro jistotu.

6 31.07.2023

Jak se píše v anotaci - Honza Vojtíšek si při sestavovaní této sbírky hororových povídek zahrál na doktora Frankensteina a spolu s dalšími devíti autory a autorkami z Česka, Slovenska, Polska, USA a Finska napsal devět povídek. Každá povídka je tak jedinečný "sešívanec" stylů dvou autorů. Všechny jsou skvěle napsané a záleží na čtenáři, která mu sedne víc a která míň. Líbí se mi, že Honza oslovil ne jen autory z Česka, ale i ze zahraničí, muže i ženy. Je tu spousta různých náměrů zasazených do nejrůznějších prostředí od finského jezera až po mateřskou školku plnou dětí.

Hned na začátku v Předmluvě Honza Vojtíšek popisuje jak sbírka vznikala, jaká jsou úskalí spolupsaní s dalším autorem, že i když s jedním autorem je za týden hotovo s jiným to ke zdárnému konci ani nemusí dojít a povídka dopsaná nebude - což se stalo i při tvorbě této sbírky. Předmluva je perfektním úvodem a nabídne čtenáři trochu náhledu, že i když má povídka jen pár stran, neznamená to, že ji autor nemusí psát třeba i půl roku. Někteří čtenáři povídkové sbírky nemusí právě z toho důvodu, že jsou krátké a nestačí se sžít s hrdiny. Řekla bych, že je to jen o zvyku a když je povídka poctivě a kvalitně napsaná, je úplně jedno kolik stran má, protože svůj dojem zanechá i tak.

Vybrala jsem pět povídek, které bych chtěla z celé sbírky vyzdvihnout:
PŘIJELA POUŤ, TATI - skvělý námět a prostředí poutě a jejích atrakcí. Hlavního hrdiny mi bylo chvílemi až líto, jak jeho zoufalství z nastalé situace gradovalo...

KDYŽ JE PŘIPRAVENÁ - tohle mi přišlo jako typický styl Honzi Vojtíška. Trochu duchařinka, nějaká ta míra brutality a sexuální scény. Možná nemusí sednout všem, ale vymyšlené a napsané je to skvěle.

BRANDON - u tohoto kousku jsem zprvu čekala, co se z toho nakonec vyvrbí. Začátek mě moc nepřesvědčil, ale postupně se z toho vyklubala napínavá tajemná věc v prostředí vězení a do poslední chvíle čtenář neví, co se děje. Po dočtení jsem si nechávala povídku ještě nějakou dobu uležet v hlavě a až po dočtení celé sbírky jsem ještě své hodnocení trochu upravovala. I přes nejistý úvod ve mě Brandon i několik dní po dočtení rezonoval a zanechal dojem.

NEOTÁČEJ - Malá kartička a jakou neplechu dokáže způsobit... Tahle povídka se definitivně stala mojí nejoblíbenější z celé sbírky. Čtivé, originální, napínavé, super námět! Nemám co vytknout. Celkem jsem se divila, když jsem po dočtení v doslovu Ondřeje Kocába zjistila, že společné psaní této povídky bylo kostrbaté a chvíli až hrozilo, že povídka nebude dopsaná. Za sebe můžu říct, že jsem moc ráda, že se nakonec povedlo a dopsaná a vydaná byla. Ondřej v doslovu navíc zmiňuje příběh k tomu jak námět této povídky vznikl.

OTLOUKEJ SE, BÁBOVIČKO... - Povídka, která je svým rozsahem spíš kratší novelou a uzavírá celou sbírku. Prostředí mateřské školy, malých dětí a učitelek. Líbilo se mi, jak z takového nevinného námětu jako je nástup dítěte do školky autoři vyždímali co se dalo a zpracovali v hororovém stylu.

Další parádní sbírka z Golden dogu. Doporučuju přečíst!

6 18.07.2023

Jak Harari v knize píše: před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Bohudík nebo bohužel, záleží na úhlu pohledu každého, dnes je homo sapiens takříkajíc pánem tvorstva a za nitky budoucnosti tahá on - MY!

Při čtení knihy se střídaly chvíle, kdy jsem se musela na čtení pekelně soustředit abych vnímala co chce Harari sdělit, s naprosto poutavým vyprávěním dějepisných událostí minulých století. Přiznávám, že dějepis nikdy nepatřil k věcem, o které bych se aktivně zajímala. Ve škole mě málo kdy něco zaujalo natolik, abych se o dané historické období zajímala nějak víc. Vždycky mě ale bavily úplné počátky lidstva. Jak to celé vzniklo? Jak vznikl život? Právě tohle, zvědavost, mě nakonec přimělo Sapiens přečíst. A nelituju!

Pro laika je Sapiens ideální kniha. Fůra informací je tu naprosto polopaticky a laicky vysvětlena. Autor nemá potřebu příliš se ohánět odbornými názvy, takže je text čtivý a krátké podkapitoly, zaměřené na určité bližší téma čtení ještě urychlují. Během čtení jsme si vypsala pár věcí, které bych si ráda dohledala. Třeba zjistila více o prapodivně rozmístěných menhirech Stonehenge a Göbekli Tepe, které fascinují ne jen vědce a historiky, ale i širokou veřejnost už spoustu let. O Aztéckém zlatě, které okouzlilo španěla Hernána Cortése. Porážce Kartága. O expedici Jamese Cooka nebo o Opiové válce mezi Británií a Čínou.

V podobném duchu bych mohla pokračovat, ale nemyslím si, že je to třeba. Kdo se chce dozvědět víc a udělat si stručný přehled o tom, jak jsme se od sběru plodů v koutu Afriky dostali až k atomovým bombám, internetu a umělé inteligenci, doporučuju přečíst. Kdo má přehled a je v historii znalý, nejspíš se nedozví nic moc nového.

6 31.05.2023

Byla to jízda! Feťáci, špína, brutalita, krev, bolest, zoufalství... a jedno zdánlivě nevinné tetování.

Skvěle a reálně popsaný "život" - nebo spíš přežívání - lidí na okraji společnosti. Absťáky a ta krutost. Je to tak brutální, surové a nechutné a stejně jsem se těžko odtrhovala od čtení. Zatraceně dobře napsané! Rozhodně ne pro slabší povahy, tohle chce hodně silný žaludek. Námět je ale bravurní!

Jako vždy málo stránek, ale obrovský promyšlený příběh s koncem, který za tím vším udělal takovou hezkou tečku... Nenacházím moc slov, protože nechci nic víc vyzrazovat. Extrém tu střídá extrém, ale jsou tu i části, kdy je vám hrdinů líto. Brutální, čtivé, skvěle vymyšlené i zakončené. Doporučuju - ale jen okrajovým čtenářům se silným žaludkem!

6 05.12.2022

TŘETÍ ČTENÍ
Poprvé jsem tuto knihu četla asi rok po jejím vydání a byla jsem z ní tak moc nadšená jako všichni ostatní. Podruhé jsem ji četla krátce po vydání třetího dílu, abych si připomněla o čem to bylo. Teď jsem se konečně rozhodla dát si re-reading a přečíst si čtvrtý díl, abych se dozvěděla jak celý tento příběh dopadne.

Musím říct, že mi trvalo než jsem se do čtení ponořila. Hodně jsem to odkládala a vždycky přečetla jen pár stran. Asi za to mohl fakt, že z tohoto prvního dílu jsem si pamatovala více méně vše a tudíž tu nebylo nic, co by mě překvapilo a nad čím bych se mohla rozplývat. I když omyl! Jedna věc tu byla! A to ten svět!

Sabaa Tahir vymyslela tak úžasný propracovaný svět, kde je plno písku, násilí a ožívají tu přízraky jako džinové, ifriti a celé to má takovou zvláštně kouzelnou a drsně pohádkovou atmosféru. Před těmi neuvěřitelnými sedmi lety, kdy se mi tato kniha dostala poprvé do rukou, jsem hltala každé slovo, každou stránku a užívala jsem si ten svět. Spalující horko a písek, špínu a nemilosrdnost Šerosrázu. Masky. Učence. Odboj bojující za svobodu. Bylo to nostalgické připomenout si to všechno.

Těším se na re-reading druhého dílu. Ten už si v podstatě nepamatuju skoro vůbec takže věřím, že si to čtení budu užívat víc.

6 19.06.2022

Jsem mile překvapena a nadšená! Zaujala mě už anotace - atmosféra staré továrny a záhadný muž z ní. Dítě tmy je hodně čtivé, až tak čtivé, že není problém ho přečíst na posezení. Já jsem si čtení rozložila do více dnů, ale odtrhnout se od příběhu bylo hodně těžké. Čtenáře vtáhne atmosféra, která je za mě spíše napínavá než děsivá, ale pořád skvělá! Bavilo mě číst i ty více fantastičtější a méně reálné části, protože byly popsány tak, že jsem věřila i jim. Věřila jsem autorovi každé slovo. Parta dětí, na kterou číhá zlo, to mi připomínalo Kinga. Hodně jsem z příběhu cítila takovou tu ''kingovskou stopu'', ale vůbec mi to nevadilo. Naopak. Jsem nadšená! Nezaznamenala jsem žádné slepé místo, žádnou nudnou část. Autor mě celou dobu držel ve střehu, zažranou do příběhu a s očekávám a napětím. Co bude dál? Jak to dopadne? Dobře vystavěný příběh, skvělé uvěřitelné postavy, věrohodné dialogy mezi nimi a nefalšovaný hororový zvrácený konec. Líbilo se mi to moc! Určitě se po autorově tvorbě ještě podívám, protože tohle se četlo úplně samo!

6 16.05.2022

Příběh o dívce, která se nechce vdávat, chce být svobodná a chce žít - a proto uzavře smlouvu s ďáblem. A její život se pro všechny stane neviditelným. Geniální námět!
Když jsem se do čtení pouštěla, byla jsem hodně zvědavá, jak tohle téma autorka zpracuje a jak se mi bude její kniha číst. Styl psaní je poetický, bohatá slovní zásoba, barvité popisy a ten jazyk! Moc se mi líbilo jak autorka píše!
Máme tu dvě dějové linky (potažmo se tu mihne i třetí) - minulost a přítomnost. Téměř celou knihu jsem měla raději ty kapitoly z minulosti, kdy spolu s Addie - naší hlavní hrdinkou - poznáváme drsný život začátku 18. století v malé francouzské vesnici, cítíme zápach a vidíme špínu pařížských ulic, lesk bohatě zdobených šatů šlechtičen. Bolest svíjejícího se prázdného žaludku a zimy tak bodavé, že ji nezažene ani teplá deka, pod kterou zrovna ležíte když knihu čtete. Tyhle části knihy jsem si užívala a jak už jsem psala výš, ten jazyk, jakým je kniha napsána, to je skvost!
Bohužel, objevily se i části, které mě nebavily, které byly zdlouhavé a kolem poloviny knihy jsem se dokonce přistihla, že už si přeju, abych to měla dočtené. Ono 500 stran je 500 stran. Dějová linka v přítomnosti, mě zas až tolik nebavila, Henryho jsem moc nemusela a všechno kolem něj mi přišlo takové nezajímavé. Navíc se autorka právě v této dějové lince zaměřila celkem dost na LGB (záměrně píšu jen tato tři písmena), a ač jsem se snažila to prostě brát jak to je, tak mě to při čtení rušilo. Autorka totiž nezapomněla nikdy u nové postavy, které se v příběhu mihne, zmínit, jakou má orientaci (a všechny zaškatulkovala do LGB komunity). Moc jsem nechápala proč a co jí k tomu vedlo a ač proti tomuhle tématu absolutně nic nemám, tady to bylo tak do očí bijící, a tak to na mě z příběhu křičelo, až mi to vadilo a štvalo mě to.
Konec byl skvělý a jsem s ním spokojená. Celkově je to krásná kniha s krásným jazykem, ale má i místa, kde se vlastně nic moc neděje a jde spíš o myšlenky, kterých tu čtenář najde spoustu. Celé je to navíc protkané uměním, to tu sálá z každé strany a má tu své místo. Zakomponování umění všeho druhu a umělců, které všichni dobře známe, to byl skvělý tah! Obdivuju, kolik toho autorka musela nastudovat ne jen o umění, ale i historii jako takové, všechny ty detaily, co se zrovna nosilo za oblečení, jaká byla společnost... Je to obdivuhodný kus práce!

6 30.12.2021

Několik měsíců jsem si brousila zuby na tuto autorčinu knihu a pořád tak nějak odolávala. Když jsem se ale dozvěděla, že jí bude vycházet novinka u mého oblíbeného nakladatelství, rozhodla jsem se, že si nejdřív přečtu její prvotinu a trošku se s její tvorbou seznámím. Na úvod musím říct, že Erbena v tom pozná nejspíš každý, kdo přečetl Kytici. Je to stejná hororová atmosféra, slovanská mytologie, duo dítě a matka...
V knize máme jednu povídku a několik balad. Oboje má své kouzlo. Udělalo na mě dojem to vykreslení tehdejší doby, vesnické prostředí, strašidelné příběhy tradující se mezi lidmi. Líbilo se mi to moc! Povídka za mě trošilinku slabší než balady, ty jsem si opravdu užila snad všechny. Těším se na autorčinu další tvorbu. Tohohle nutně potřebuju víc!

6 26.11.2021

Jsou knihy, které člověk musí přečíst víckrát, aby je plně pochopil. Aby našel vše, co je v jejich slovech ukryto a s každým dalším čtením v nich viděl tu hloubku. Utrpení mladého Werthera je jednou z takových knih. Jde o pár stran, které jsou psány i překvapivě čtivě, ale to, co se čtenář dozvídá s dalším a dalším Wertherovým dopisem je těžší a těžší. Musela jsem si čtení dávkovat a proto mi těch asi 145 stran trvalo přečíst nějaké dva týdny. Tohle není čtení na jeden večer. Je lepší si to dávkovat a rozhodně mám v plánu si tuhle Goetheho knihu přečíst někdy znovu, i když na mě zas takový dojem neudělala. Mám pocit, že jsem ji nepochopila tak, jak by si zasloužila a to mám v plánu někdy v budoucnu napravit.

6 11.09.2021

Nebylo to mé první ani poslední setkání s autorem. Věděla jsem, že budu nadšená. Knihu jsem si brala jednohubku, kterou slupnu během chviličky a taky že jo! Přečteno ani ne za den čistého času. Příběh byl opět tak poutavě a čtivě napsaný, že to jinak nešlo a jak jsme se jednou začetla, tak se pak těžce odtrhovalo. Fascinuje mě, jak autor zvládl na 270 stranách vymyslet tak bravurní zápletku, celých těch 270 stran udržet čtenáře plně vnímavého a čekajícího na velké finále. V záplavě 500 a více stránkových thrillerů si čím dál více vážím právě takovýchto. Kdy si autor vystačí s malým počtem stran a vytvoří velké dílo. Fitzek je sázka na jistotu a já už se těším, až se plně ponořím do jeho další knihy! Velké doporučení!!!

6 10.07.2021

Musím říct, že zírám. Po té chvále všude, kam se čtenář na internetu hne, jsem čekala hodně. Opravdu hodně. A musím říct, že co sem čekala to sem taky dostala. Napínavý příběh s bravurně vymyšlenou kombinací erotiky a thrilleru. Obojího tak nějak akorát, zakomponováno tak, aby to dávalo smysl a nebylo přitažený za vlasy. Opravdu, parádní čtení. Zhltla jsem knížku vážně extrémně rychle. Tak rychle jsem letos ještě nic nepřečetla a musím říct, že to byla vítaná změna se zase po dlouhé době tak moc ponořit do příběhu, že než se člověk nadál, byly 3 hodiny ráno. a ten konec?! V první chvíli jsem byla trochu zklamaná, že to po tam bravurním ději dopadlo stylem ''neurazí nenadchne'' ALE pěkně jsem se sekla. Ty poslední stránky tomu nasadily úplně jiný rozměr! Geniální!!!!

6 22.12.2020

Je to kniha, která je děsivá, krutá, ale ještě pro běžného čtenáře ve snesitelné míře. Nenechte se odradit pomalejším klidnějším začátkem. Ta pravá hrůza se začne vkrádat pomaličku, po špičkách a pak najednou vyskočí zpoza rohu a už vás nepustí až do samého konce.

6 03.11.2019