mnohoknih
komentáře u knih
Vesničanka
Mirka Skočílková
Příběh, který se moc dobře četl. Karin mi byla spíše nesympatická se svým přístupem k řešení situací. Ale je mi jasné, že každý nemůže být rázný. Naštěstí jí život postavil do cesty spousty překážek ve správnou chvíli, kdy jí docházelo, že takhle se dál chovat nemůže. Ještě víc se mi líbilo přiblížení života v domácnosti, kde má jeden člen Alzheimera. Přiblížení této nemoci se všemi příznaky a s jejím průběhem určitě nejedné čtenářce pomůže. A konec je velmi sympatický, když se něco může ještě víc pokazit, pokazí se to. Ale zároveň stále existuje naděje.
Barvy loučení
Bernhard Schlink
Podle názvu by se mohlo zdát, že jde o depresivní téma. Ale není tomu tak. Čeká nás to všechny. Napřed v roli truchlícího a na konec v roli mrtvoly. Autor jako obvykle nemá jen jedno téma, v tomto případě loučení. Jako už vždy zapojil téma viny a různých úhlů pohledu. A k tomu to jsou povídky a otevřené konce a čte Miroslav Táborský. Není to jednoduché čtení.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Tahle kniha vám dopřeje opravdu dlouhé potěšeni z příběhu. Až tak dlouhé, že vznikne i prostor pro nudu. A je to tak dobře. Za 300 let se nasbírá spousta nálad, pocitů a dobrodružství. Takže není třeba Addie litovat, že prodala duši ďáblu. Občas jí cena přijde vysoká, ale myslím, že si to užívá. Včetně vztahu s Lucem. A ačkoliv duši určitě za ty roky upsal i někdo další, ji si zapamatuje knihovník. To nemůže být náhoda :-)
Pod australským sluncem
Candice Proctor
Jak hodnotit oddychovku? No každopádně jsem si oddychla, že nežiji v době korzetů a krinolín a studovat a dělat můžu, co chci. Miluji teplo, takže australské podnebí mi na čtení vyhovovalo, i když bylo jen na jedno odpoledne.
Shuggie Bain
Douglas Stuart
Mělo by se to jmenovat Agnes Bain nebo sourozenci Bainovi, rozhodně ne jen Shuggie. Alkoholismus jedince zasáhne vždy celou rodinu. Nicméně příběh je popsán velmi uvěřitelně a zažíváme ho očima všech zúčastněných. A doufám, že Eugena dostihla karma.
Anna Elliotová
Jane Austen
Tak se konečně dali dohromady a je od téhle knihy pokoj! Nemám nic proti pomalému tempu, ale tady se nedělo vůbec nic. Většina osob je ctnostná, dbá na slušné vychování, hovoří vhodně a přátelsky, ale je to taková nuda. Nebýt výzvy, tak to nejen nečtu, ale ani nedočtu.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Knihu jsem četla hned po vydání a nadchla mě. Takže poslech na ČRO byl poviňák. Dana Černá byla skvělá volba. Její hlas se k tomu drsnému, ale zároveň velmi lidskému příběhu výborně hodil. Příběhu o rozkulačení, o těžkém životě v gulagu, o síle k přežití, o lidskosti i nenávisti a pomstychtivosti.
Znamení Jednorožce
Hana Marie Körnerová (p)
Historická romantika na jedno odpoledne. Přečíst a zapomenout.
Dcera je dcera
Mary Westmacott (p)
Agatha umí i psychologické romány. Perfektně vykreslila mladické přesvědčení o vlastní neomylnosti. A stejně tak perfektně vykreslila i matčinu snahu o zachování neutrality. Ani jedno není reálné, takže muselo dojít ke generačnímu střetu. Mladí i matka museli dospět.
Poslední víkend
Agatha Christie
kdo chce oddychovou detektivku na anglickém venkově, přečte si tohle. Hercule je tu jen jako doplněk, moc zaměstnat šedé buňky mozkové nemusel. A ani čtenář se nemusí moc namáhat. Ale je to Christie a čte se to samo.
Řeky Londýna
Ben Aaronovitch
Nuda, nuda, šeď, šeď. Kdyby to byla samostatná kniha, tak fakt o ničem. Sice zajímavě pojatí čarodějové a čarodějnice Londýna, ale má to spoustu ale. Postav jak na orloji. Chvílemi taková nuda, že jsem obsah zapomínala hned po přečtení. V podstatě žádné napětí, i když to napínávé být mělo. Ale protože následující díly již mají super hodnocení, tak jsem ten zdlouhavý úvod vydržela. Doufám, že mě nezklamete :-)
Jezero
Bianca Bellová
Další kniha, kde cesta znamená cíl, což Namimu dojde právě až v cíli. Je dobře, že se píšou takové příběhy, v podstatě je to kronika daného místa. I když místo brzo zmizí z atlasů. Autorka použila hodně hrubý jazyk, takže jsem ráda, že jsem to "jen" slyšela jako audio. Postavy nejsou sympatické. Jen nevím, zda je to tím, kde a jak žili nebo to tak autorka chtěla. Posuďte sami.
Zlaté časy
Anne Jacobs
Autorka ví, jak psát, aby se příběh dobře četl. Zajímavá zápletka, vždycky mě baví proplétání minulosti a přítomnosti. Je to spíše oddechové čtení, ale přesto se dozvíme, jaká byla situace v obou částech rozděleného Německa těsně po revoluci.
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
A jak voní prázdniny? A jak voní přátelství? Velmi pomalý příběh, není kam spěchat. A dětství skýtá tolik dobrodružství.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
První dojem byl: tolik stran? Na konci: to už je konec? Ale co napsat do komentáře, kromě nadšení, vlastně netuším. Ano, je tu Tóru Okada, který se zjevně dostal do nějaké krize, dal v práci výpověď a přemýšlí, co dál s životem. Pak je tu ztracený kocour, opuštěná vila se studnou a lidé, spousta lidí. Přicházejí, odcházejí, předají svůj příběh. Kolikrát mi ani není jasné, proč v příběhu jsou. Nevím, co je metafora, co je skutečnost, co je sen, co je realita. Ale neskutečně mě to bavilo. Kniha je rozdělena na 3 části, které bych soukromě nazvala: Uvedení do problému, Problém a Téměř žádný výsledek. S Tórou jsem prožila skoro 2 roky během 14 dnů a i jemu kolikrát lezlo na mozek, co všechno se děje bez jeho přičinění, i to že se dlouho neděje nic. Válečná vsuvka mě taky hodně zaujala. Konečně nějaký Japonec popsal alespoň trochu zvěrstva, která Japonci páchali a tvrdí, že ne. Výborně je to vysvětlené v doslovu. Co říci závěrem? Není to kniha pro každého, ale kdo už něco od Murakamiho četl, ten si tuhle knihu užije.
Vlk a dýka
Juraj Červenák
Tak tu máme slabinu série. Samotný Barbarič děj neutáhne. I když mě potěšil, že o sobě říká, že je městský hejsek. Má pravdu. Děj samotný je zase opředený tajemstvím. V noci zmizí kastelánova dcera, ale to zmizení není možné. Na hradbách jsou strážní, brány jsou zamčené a tajné chodby hrad nemá. Užijeme si více bojů, protože ke vší kastelánově smůle, hrad napadnou poturčenci. Na hradě totiž zrovna přebývá Kateřina Pálffyová a to je cenná trofej. Přestože je tento díl zase velmi historicky zajímavý, není tak čtivý jako předešlé. Ani romantická linka tomu moc nepomůže, i když už bylo na čase. Ve finále se dostaví i Jaroš, ale tentokrát je to slabý odvárek jeho umění. Každopádně se těším na další díl, protože nám Jaroš prozradil, kam jede na zimu.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Tolik stran a dala jsem to na dva zátahy. Potřeba dozvědět se, co, jak, kde, byla větší než potřeba spánku nebo jakýchkoliv jiných činností. Příběh se odehrává během pár dní, ale dozvíme se, jak to začalo i jak to skončilo. Postavy jsou výborně popsané, jejich charakteristika je jasná a chovají se podle toho. Sára zmizí a její dvojče Klaudie sice napřed nechce, ale pak ji začne hledat společně s Oliverem, Sářiným přítelem. Samozřejmě ji hledá i policie, ale jsou tu jisté okolnosti, které Klaudie policii neřekla a nemůže říct. Ovšem vyšetřovatel Richard Ehler je přesně ten typ buldočího policisty, který lež pozná a má i správné instinkty, takže je v ději co platný. Pak je tu taky bezdomovec Adam a toho je tedy škoda. Ten mi byl snad nejsympatičtější. Příběh je sice ve škatulce krimi, ale já bych ho bez váhání šoupla do mystery. Autorka nám napětí dávkuje, ale vydechnout nás nenechá. Zdánlivě obyčejné věci se v jejím podání mění v hrůzostrašné znamení. Jízdu metrem neabsolvuji často a i to málo si asi teď rozmyslím. A na vrány se už radši ani nepodívám. Hodně dobrý námět a tomu odpovídající obálka.
Co by kdyby
Jonathan Tropper
Musím jako většina poděkovat výzvě DK, protože jinak bych se o knize určitě nedozvěděla. A to bych se o chudila o výborný příběh. Rodina, více méně nevěřící, ale občas chodící do synagogy, chce splnit poslední přání otce a drží 7 dní šiva. To znamená, že jsou 7 dní pohromadě v rodném domě a přijímají kondolence a návštěvy. Myslím, že toto by představovalo peklo pro většinu rodin. Hlavní vypravěč má naštěstí sklony k černému a sarkastickému humoru, takže i když jsou kapitoly rozdělené na hodiny, ani si nevšimneme, jak rychle těch 7 dní uteče. A je opravdu zajímavé sledovat, jak námi život smýká. Judd, vypravěč, přijede na pohřeb ve stavu totální trosky neb ho podvádí manželka se šéfem a časem zjistíme, že ani s jeho sourozenci to není dvakrát slavné. Ale tím, že nás autor nechá nahlédnout do Juddových myšlenkových pochodů, nic nevypadá, tak černě, protože se těm situacím musíme smát nebo minimálně pousmát. I název odpovídá. Všichni se občas zamyslíme, co by se stalo, kdyby se to a to nestalo nebo naopak stalo. Moc příjemná a humorná oddychovka, kde se mimochodem kde co točí kolem toho, kdo se s kým vyspal.
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Nikdy jsem o minoutarech nečetla žádný příběh a tak jsem po něm chňapla s nadšením. A nadšení mi vydrželo celou dobu. Přiznávám, napřed jsem úplně nechápala, proč je děj postaven na minotaurech. Všechna ta slova o cti, víře a kodexu by přeci zvládnul i kdejaký rytíř. Jenže autorka je liška podšitá a tak nám fakta předkládá dle svého uvážení a ne, jak my chceme. Takže když skončí první část příběhu, tak to vypadá, že víme, jak to dopadlo. Jenže nevíme, co tak dopadlo, co vše se stalo, že Nerghanovy cestičky osudu doputovaly zrovna sem. A už vůbec nevíme, proč potkal zrovna Unifareu? Proč ona nemluví? Samá proč? Proč?
V dalších částech se všechno dozvíme. To vám prozradit mohu. I to minotaurství. Dostali od bohů spoustu darů a jak Kodex praví, mohou je užívat ke slávě svého rodu. Jenže právě to se začne nějak kazit. Kde byla odvaha je najednou podlost. A ačkoliv minoutar vždy mluví pravdu, najednou ji dokáží proradně zamlčet.
Monoutauři uznávají svoje tradiční role v rodině. Muži bojují převážně s těžkými zbraněmi, ženy jsou šamanky a k obraně používají maximálně oštěp. A že těch bojů tady je! Ať jde o boje s horaly či mezi sebou v bojových arénách či při btratrovražedné válce.
Příběh je to napínavý, smutný, díky básním z Kodexu i lyrický. Můj dojem je, že minotauři jsou tak trochu herci. Velká gesta, elektrizující projevy a emotivní apelování na soukmenovce jim fakt jde od srdíčka. A pokud se pustíte to čtení, tak se vám určitě do srdíčka dostanou nejpozději u věty „Staneš se raganem?“
Pekelný plášť
Simona Michálková
Tak tohle je velký dobrý. Tak milou pohádku už jsem nečetla dlouho. Úplně jsem se nad čtením rozplývala a dokonce se mi ten příběh i zdál. Příběh o nelehkém putování celkem rozmazleného prince, ne vlastní vinou bezduché královny a mluvícího koně. Každý z nich potřebuje zachránit, ať již dobrým skutkem nebo kouzelným předmětem. Taky jsou tu čarodějové zlí, neschopní i nápomocní. A peklo a čerti! To byla ta pravá lahůdka. Lucifer je sobecký, řekne jen to, co se mu hodí. Aksalon, čert kmotr. To je úplně luxusní figurka. Snad v žádném příběhu jsem o někom podobném nečetla. Torance je Luciferův zástupce a miluje šťastné konce. A taky se v příběhu pohybuje pár pirátů. Může se zdát, že je to spousta postav. Ale není. Každý mám své místo a kdyby v příběhu nebyl, tak by chyběl. Taky je tu nešťastná láska, nepochopená láska i šťastná láska čili příběh má i sociální přesah. Není důležité koho miluješ, ale jak moc a jak se u toho chováš. Příběh je to kouzelně pohodový a jsem moc ráda, že se mi dostal do rukou. Jejda, málem bych zapomněla pochválit ilustrace, kterými každá kapitola začíná. Takže chválím :-)