Shuggie Bain
Douglas Stuart
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489101/bmid_shuggie-bain-65e77bbee9369.jpg
5
191
48
Hugh „Shuggie“ Bain je osamělý, citlivý chlapec, který vyrůstá v 80. letech ve zchátralých obecních bytech ve skotském Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmyslového města o práci, schyluje se tu k drogové epidemii a Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě, listuje stránkami katalogu s oblečením a objednává si na dluh trochu štěstí. Po tom, co její manžel odejde od rodiny, nachází stále větší útěchu v pití a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova utéct, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. Shuggie se mezitím snaží stát obyčejným klukem, jenže zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“. A jedinou oporou je mu matka, která se propadá do alkoholismu.... celý text
Přidat komentář
Hodně smutné čtení o matce alkoholičce, jak může někdo tak hluboko spadnout a zapomenout na své děti
Ke knize jsem se dostala díky čtenářskému klubu a nelituji. Při čtení mi však bylo úzko a až fyzicky zle z Agnes. Závěr mírně zklamal, byl oproti zbytku knihy nijaký.
O této knize a autorovi jsem nevěděla nic, jenom to, že kniha získala nějaké ocenění - musím říct, že právem.
Román je o citlivém, inteligentním a hodném klukovi, který měl smůlu na rodiče a místo a dobu, kam se narodil. V průběhu čtení jsem si pořád říkala, že je to napsané tak dobře a tak přesvědčivě, že to autor musel prožít. Po přečtení jeho životopisu jsem pochopila. Když budete knihu číst, musíte soucítit nejen se Shuggiem, ale vlastně i s jeho matkou a jeho sourozenci a vůbec se všemi okolo. Nic není černobílé. Je to román z opravdového života napsaný talentovaným autorem.
Škoda jenom, že kniha nepokračovala dále, jsem přesvědčená, že malý Shuggie by si potom vedl určitě dobře stejně jako autor!
PS: Alkohol je metla lidstva. Kolik zničených lidí má na svědomí? Kolik dětí se dokáže vyhrabat z toho šíleného vzoru svých rodičů a vést potom normální život?
Navnaděn dobrým hodnocením zde na dbknih jsem se pustil do této bichle, a nelituju. Pohlcující příběh zprostředkovává, jaké to je být alkoholikem a jak tím trpí okolí, zejména děti. Ta ztráta vůle, schopnosti plnit sliby a předsevzetí, náladovost, ztráta lidství. A na straně dítěte vystává zranitelnost a neuvěřitelné, nezrušitelné lnutí k matce, i když mu dělá jen to nejhorší. Fakt strašné, beznadějné. A když už jsem si myslel, že je nejhůř, tak o pár stránek dál se to ještě o stupeň zhorší. Přes všechen ten zmar jsou v knize i vtipné momenty, záblesky naděje. Zajímavé: ve chvílích, kdy Agnes chlastala, jsem nad ní rychle zlomil hůl a nevzbuzovala žádný soucit, když se držela, hrozně jsem jí fandil. Opravdu dobrá kniha, už takhle z kraje roku kandidátka na mou osobní Knihu roku 2024. A inspirativní čtení na suchý únor;-)
Při čtení jsem si myslela, že na mě něco leze, bylo mi nepříjemně, divně jsem se potila, studené konečky prstů, nevolno od žaludku.. Až asi v půlce knihy mi došlo, že je mi hrozně zle z Agnes, že mě pojímá totální úzkost a panika při představě takového dětství, co musel Shuggie a jeho sourozenci žít.
Jen mě překvapuje ta neutuchající láska a oddanost dětí k takové matce. Proč? Co na ní tak milovaly? Co jim ona dala? V kontrastu si představím rozmazlené drzé puberťáky, kteří mají vše a jen pohrdají svými rodiči. Jak je to možné? Nemělo by to být naopak?... Mnoho otázek mě při čtení napadalo...
Respekt autorovi, že zvládl takový start do života překlopit v něco pozitivního (napsal o tom knihu, která má celosvětový úspěch) a přeji, ať ho geny nedoženou... A asi bych si ráda přečetla i pokračování, jak se Shuggie hrabe ze dna, kam ho uvrhli vlastní rodiče.
Moderní Charles Dickens. Je to skvěle napsané, ale popravdě mě osudy těch lidí moc nezajímaly. Pokud autor v takovém prostředí vyrostl a povedlo se mu odtamtud vypadnout, tak klobouk dolů.
Krutý příběh, kruté dětství, spravedlnost nárokovat nelze.
Málo radostný život malého až velkého chlapce s naprosto strašnou matkou. Nepředstavitelně strašnou matkou, sobeckou, rozmazlenou, sebestřednou hysterkou, alkoholičkou navrch, která to dokáže zařídit tak, že přenese odpovědnost na své ubohé děti. Trestuhodné.
Dojetí tady cítíte málo, spíš lítost, soucit a zlobu. Škoda, že je to román s autobiografickymi rysy, takže čtenář neví, jak to bylo dál. Kolik sil musel autor vynaložit a jakou cestou jít, aby v životě uspěl a tohle nechal za sebou.
Naštěstí se mu to povedlo. Má můj obdiv.
3,5 z 5
je to strhující čtení a přesně takové příběhy jsou potřeba. ale je to taky tak nějak staromilské. Jako by autor psal "velký román" podle osnov 19. století. Při čtení má člověk pocit, má v rukou něco od britských romantických klasiků (Dickens!). Někde jsem četl, že autor rukopis dost osekal, no... možná by to ještě o pár desítek stran méně sneslo.
Autobiograficky inspirovaný román nás zavede především na sídliště do skotského Glasgow, konkrétně do doby 80. a 90. let minulého století. Hned chvilku po začátku čtení mě fascinovaly především dvě věci: zaprvé neskutečně skvělý překlad knihy, zadruhé, že mi knížka začala před očima běžet jako divadelní představení, i jsem si tam dosazovala herce z našeho městského divadla, mazec, to už se mi dlouho nestalo. Z knížky jde cítit taková pachuť zoufalství a bezmoc dělnické vrstvy, když Margaret Thatcher zavřela doly a velká řada lidí propadla alkoholu. Jedna z hlavních postav maminka Agnes je toho jasným příkladem. Nejprve od ní odejde manžel, pak obě starší děti a Shuggie se o matku musí ve svých 13 letech plně starat. Do toho řeší svou existenci a identitu. Je to bravurně napsaná a vystavěná kniha, musím (a chci) ji vřele doporučit, je skvělá.
Nejdrsnější kniha, co jsem za poslední roky četl. Nevídaná emocionální nálož. Festival beznaděje, marnosti, smutku a nepopsatelné hrůzy života na sociálním dně. Ani neumím vyjádřit své pocity. Rozhodí vás to. Příběh chlapce vyrůstajícího v 80. letech v Glasgow zdrceného reformami Margaret Thatcherové chcete dočíst co nejrychleji a zároveň se děsíte okamžiku, až otočíte poslední 507. stránku. Kulisa života bez práce, čekání na sociální dávky, dluhy, alkohol, šikana, zlo a absolutní sešup. Lítost a zároveň vděk za to, že člověk dostal privilegium pro sebe i své děti žít jinak.
A k tomu dokonalý vyprávěcí styl a fantastický překlad. Hlavně to, jak autor mění styl - když je na horizontu naděje, volí humor a lehkost. Když se příběh řítí k tragédii, styl vyprávění se mění.
Cetla jsem ji 5 mesicu.. Nekolikrat jsem ji musela na dlouhou dobu odlozit. Po prvnich kapitolach jsem si rikala: dyt tady uz se uplne vsechno stalo a posralo, co horsiho muze byt jeste tam dal?? Trochu moc na jeden Shuggieho zivot. A my, co jsme byli vychovavani v bezne rodinne atmosfere ted fnukame na terapii, jak nam to ti nasi rodice zavarili. No.
Po přečtení anotace i většiny komentářů zde jsem si myslela, že jsem na knihu dostatečně psychicky připravená, že zhruba vím. Jenže když to pak člověk čte sám, je to jiné... Marně jsem si říkala - čteš knihu... je to jen kniha... není to skutečné... No ale dost z toho nejspíš bylo... Autobiografie. Držela jsem pěsti Agnes, aby to zvládla, držela jsem pěsti i Shuggiemu...
Nechtěla bych ale nikoho od čtení odradit, naopak. Kniha je syrová, ale za mě krásná a určitě za přečtení stojí. Jsem moc ráda, že jsem ji zde objevila.
Plný počet a veliká spokojenost.
Debut ako remeň, veľmi autenticky podaný, depresívny, dosť drsný príbeh, ktorý sa na nič nehrá a vy veľmi rýchlo pochopíte, že vás nič pekné nečaká. Skvelo napísané, daľší titul si od autora rozhodne prečítam.
Příběh je to syrový a drsný, takový Glasgow za Margaret Tchatcherové zřejmě opravdu nebyl žádný ráj. Zavřené doly, rozbitá špinavá sídliště, všude nezaměstnaní horníci, kdekdo na sociálních dávkách a všude chlast. Shuggie je zvláštní kluk, který se sem rozhodně nehodí a okolní svět mu to dává pořádně sežrat. Nicméně tohle je daleko víc příběh jeho matky Angely, krasavice ze sídliště, které se život (i její vinou) vždycky obrátí tím pos*aným nahoru, až jí nakonec zbude jen ten chlast. Není to nic hezkýho.
Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec jsem tam těch pět dal, i když musím říct, že Frank McCourt a jeho Andělin popel je přece jen o kus lepší.
Rozhodně mi tato kniha zůstane hodně dlouho v hlavě a možná, že navždy. Příběh Shuggieho, jeho sourozenců a matky alkoholičky, je velice sugestivní.
Příběh citlivého chlapce vyrůstajícího v 80.letech v Glasgow ve zchátralých obecních bytech. Život bez práce, čekání na sociální dávky, dluhy, alkohol. To je kulisou pro osobní příběh Shuggieho matky, alkoholičky. Smutek, beznaděj.... Člověk se při čtení musí zamyslet nad tím, jak strašně moc záleží na tom, kde se narodí. Neexistuje nic jako rovné startovní podmínky. Rodina z jiné sociální vrstvy, kde se matka potýká s alkoholem, má zcela jiné možnosti jak situaci řešit. Děti opuštěné alkoholičky na dávkách, vyrůstající v prostředí sociálního bydlení mohou mít sebekrásnějšní sny a touhy po lepším životě, ale většina z nich skončí stejně. Možná bez alkoholu, ale stejně neutěšeně. Brzký odchod z domova a založení nové rodiny jako útěk z rodiny současné, nedokončé vzdělání, výdělek, který nestačí na pokrytí základních potřeb, zubní protéza v 15 letech, protože je to levnější než oprava zubů. Kniha mě dostala.
Tak toto je čistá depka. Keď som dočítal, mal som chuť hodiť si mašľu, hehe... Nič pre citlivé povahy!!! Bezútešnosť a beznádej....
Výjimečná kniha. Po delší době jsem narazila na román, který mě absolutně dostal.
Štítky knihy
Skotsko skotská literatura dětství 80. léta 20. století psychologické romány sociální romány Magnesia Litera Bookerova cena Glasgow LGBT, queer, LGBT+
Shuggie BainKniha Shuggie Bain je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 220x |
| Čtenářské výzvě | 43x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 114x |
| Chystám se číst | 299x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 8x |
Děkuju moc čtenářskému klubu Martinus, díky nim jsem Shuggieho objevila. Bylo to opravdu mrazivé čtení. Osmdesátá léta v Glasgow, smradlavá sídliště, nedostatek práce, do toho malý Shuggie se svou příšernou matkou nasáklou alkoholem. Během čtení jsem se cítila naprosto pohlcena příběhem. Celou dobu jsem doufala, že se něco stane a ten malý chlapec bude mít dětství, jaké by si zasloužil. Ale ne. Jeho matka dělá vše proto, aby ji neklesla hladina alkoholu, ale vše ostatní jde stranou. Své děti miluje, ale závislost je závislost. Celou dobu jsem nechápala, jak je může milovat a pak si za peníze na jídlo koupit pivo. V jednu chvíli jsem jí nenáviděla. O pár stránek dál s ní zase soucítila, emoce zkrátka nahoru a dolu. Knihu velice doporučuju. Určitě se zařadí mezi mé nejlepší knihy za rok 2024.