Shuggie Bain

Tak jsem konečně dočetla knihu, od které jsem měla opravdu velká očekávání. Nalákala mě nejen anotace, ale i nadšené recenze tady. Navíc kniha je všude vyprodaná a když se objevila v bazaru, byla za nekřesťanské peníze. Nakonec jsem si ji půjčila v knihovně – a zpětně jsem za to ráda.
Bohužel pro mě byla kniha velké zklamání. Příběh jen klouzal po povrchu a vůbec nešel do hloubky. Kniha se snažila vyprávět o tolika postavách, až nakonec nebyla pořádně o nikom. Nedokázala jsem si k nikomu vytvořit vztah. Nikomu jsem vlastně nefandila.
Navíc mám pocit, že by knize prospělo, kdyby byla o dvě stě stran kratší. Děj se vlekl. Čekala jsem silné emoce, ale místo nich jsem cítila hlavně nudu. Je to jedna z těch knih, které ve mně po dočtení bohužel nezanechaly vůbec nic.

Shuggie Bain je jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň jedna z těch nejbolestnějších, které jsem kdy četla.

Šla jsem do ní s mylnou představou, že se bude soustředit hlavně na Shuggieho dospívání. Místo toho jsem dostala hluboce lidský příběh o rodině, závislosti, lásce a snaze přežít i ve chvílích, kdy se zdá, že už není čeho se držet.

Knihu jsem četla v originále a přiznávám, že začátek pro mě byl kvůli silnému skotskému dialektu náročnější. Jakmile jsem si ale na jazyk zvykla a sžila se s postavami, stránky mizely neuvěřitelnou rychlostí. Douglas Stuart píše nádherně, jeho styl je poetický, citlivý a přitom nikdy neztrácí syrovost ani autenticitu.

O to víc mě fascinuje, že jde o autorův debut. Shuggie Bain je pro mě výjimečný román, který ve mně zůstane ještě hodně dlouho, a už teď se nemůžu dočkat, až si přečtu Stuartovy další knihy.

Tahle kniha strašně bolela a vyvolala smutek, hnus, místy maličkou naději, frustraci, úzkost. Prostě mě rozhodně nenechala chladnou.n

Tak tohle byla dost depkárna...
Z počátku mě mátly neustále - a bez varování - se měnící úhly pohledu, ale podařilo se mi na ten nezvyklý formát vyprávění rychle zvyknout. Jednotlivé postavy jsou věrohodné a malého Shuggieho mi bylo celou dobu hrozně líto. "Problém" jsem měla jen s celkovou atmosférou.
K dopátrání se čehokoliv pozitivního tady potřebujete pěkně obří lupu. A i když v té pochmurnosti neúprosné reality nějaké to světlé zrnko najdete, stejně cítíte až v kostech, že vzápětí zas přijde něco temného, co ho krutě zadusí. Násilí, šikana, alkoholismus a celá plejáda odporných lidských vlastností - vážně to nebylo jednoduché čtení.
Před autorem smekám pomyslný klobouček; jít s tímto příběhem do světa chtělo pořádný ranec odvahy.

S Shuggiem se čtenář ocitne v úplně jiném světě, ve světě plném chudoby, krutosti, syrového života, bolesti, bezútěšnosti, alkoholu a bídy. Je to smutné až bolavé čtení, Shuggiemu jsem držela palce a nejradši bych ho objala, nepustila a odvedla z té jeho mizérie zvanou život. Na konci ale přišla útěcha vzhledem k autobiografickým prvkům v knize a úspěchu autora. Pokud zažíval něco obdobného, má můj veliký obdiv, kam to dotáhl a jak úspěšně se dokázal "poprat" s tak nelehkým životem.

Nečetlo se to lehce. Hugh Shuggle Bain je osamělý citlivý chlapec, který nemá snadné dětství. Vyrůstá v bídě vedle matky, která je alkoholička. Otec je opustil a strýčkové odejdou, když se s jeho matkou již nedá vydržet. Kniha je napsaná bez skrývání tvrdého života. Stojí za přečtení.

Knihu jsem několikrát odložila, bylo to silné. Strašně jsem Shuggiemu přála, aby aspoň našel ve svém životě spřízněnou duši, aby nebyl na všechno tak sám. Bylo to strašně smutné čtení. Knihu doporučuji!

Toto je neskutečně silný příběh.

Já si ho musel dát na více částí... Totálně mě ničilo chlapcovo dětství. Vše to, co si v knize prožívá... Je to napsané, tak dobře, že samotné postavy slyšíte jak mezi sebou mluví, hádají se, jsou sprosté a zlé.

I když každý zhruba tuší, jak tohle skončí, i tak mě to nějak zasáhlo...

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl.

...Mladého Munga později...

Moje první kniha letošního roku. Naprosto souhlasím a podepisuji skvělý komentář Pett .
Čekala jsem nelehké čtení , přesto jsem cítila takovou beznaděj , úzkost, toužila jsem toho chlapce odtáhnout pryč z takové mizerie. Postavy jsou vykresleny fantasticky! Navzdory nelehkému tématu se kniha četla sama, pro mě skvělý objev. A troufnu si říct, že v mém žebříčku mnoha přečtených knih navždy zůstane hodně vysoko. Doporučuji.

Já jsem z knihy bohužel zklamaná. Za mne by se mohla spíše jmenovat Matka S. Baina, vše se defacto točilo kolem ní a jejího alkoholismu. Nevím, zda to bylo tím, že jsem knihu četla ve slovenštině, ale dost se mi táhla a spousta věcí mě nebavila, přišly mi stále dokola. Námět byl skvělý, marnost vymanit se z vlivu prostředí na osobní život zde byla také citelná, ale zpracování mě nezaujalo.

Čtení této knihy strašně bolelo! Úplně jsem se vžila jak do postavy malého Hugha, tak i jeho matky alkoholičky, u níž jsem neustále doufala v lepší osud.

Představa, že toto mohl být jeden příběh z mnoha (přece jen se odehrává v osmdesátých letech), je šílená.

Celá kniha je napsána bravurním jazykem! Rozhodně doporučuji k přečtení!

Extrémně depresivní příběh z nedávné minulosti skotské sociální spodiny s velmi naturalistickým zobrazením celoživotní "kariéry" matky-alkoholičky. Po celou dobu, co jsem knihu četla, mě provázel svíravý pocit blížící se katastrofy, neodvratného špatného konce - skutečný Shuggie/autor se ale z tohoto kolotoče bezvýchodnosti díky bohu dokázal vyprostit.
Román je brilantně napsaný a dle mého názoru si všechna ta ocenění, jichž se dočkal, opravdu zaslouží. Musím vyzdvihnout i výborný překlad Lenky Sobotové.

Tohle jsem si fakt užil, to je velmi smutný příběh, ovšem napsaný s neuvěřitelnou lehkostí. Železná lady bohužel neřešila sociální dopady své "ozdravné" ekonomické politiky a tak se celé oblasti v Británii i ve Skotsku ocitly v katastrofální situaci. Samozřejmě nikdo hladem neumíral, lidé dostávali sociální podporu na týden, ale to neřešilo tu bezvýchodnost situace. V místech, kde se hromadně zavíraly doly, hutě, továrny vznikaly přímo sociální tragédie, které se promítaly do života lidí. Všechny obyčejné problémy se tady střetávají a násobí. A Shuggie s nadhledem vypráví bez zbytečného patosu ten svůj neveselý osud.

Křehkost Shuggieho světa mě přinutila nekonečně doufat a ani nedýchat, aby se náhodou něco nepodělalo víc než už bylo... velmi intenzivní vhled do jedné nešťastné duše aneb tonoucí se chlastu chytá... drásavě smutná podívaná... těšila jsem se z každého našlápnutí na tu správnější cestu... o to hůř jsem pak nesla strašlivé scény zklamání, ten pocit úzkosti snad už nikdy nevymažu z duše... cloumal mnou obrovský vztek, dojemná lítost, trýznivý smutek a nekončící bolest.
A ty poslední řádky?!!! Boha jehovo... rozpadla jsem se na kousíčky a jeden můj kousek zůstane už navždycky s dětma takových rodičů, rodičů utopených ve svých vlastních trablech... tak moc silný a důležitý tenhle příběh je... díky za tu literární mimořádnost, jsou stále více třeba.

Jednoznačně skvěle napsaná kniha, kterou mohu jen doporučit. Téma, o kterém jsem dosud mnoho nevěděla. Až se mi svíralo srdce nad tím, co všechno musel Shuggie vydržet a zvládnout.

Tohle mě až fyzicky bolelo.

Jak moc strašný muselo být vyrůstat ve světě, kde matky svým dětem raději nechaly vytrhat všechny zuby, protože si zubaře nemohly dovolit, kde bydlení vedle uhelných dolů bylo ještě jedno z těch lepších, kde lidský zoufalství bylo až hmatatelný.

Thatcherová je sice adorovaná jako osobnost a ukázka lídra, ale jaké dopady měla její "sociální" politika na obyčejné lidi už je nevyčíslitelné právě s ohledem na generační traumata a to, v čem se potloukaly osmdesátkové a devadesátkové děti. Doporučuji přečíst všem, kdo si zrovna dneska myslí, že se má špatně.

"Jediný, co se tady dá zachránit, jseš ty sám."
Ne, že by se kniha nečetla dobře... Tentokrát jsem se však nemohla dočkat, až ji dočtu a odložím. Nebylo to lehké čtení.
Očima malého chlapce z dysfunkční rodiny sledujeme příběh zmaru a zkázy, který prostě nemůže skončit dobře. Neuvěřitelnou bídu, ať už duševní či materiální. Obrovské sociální rozdíly zapříčiněné úpadkem těžkého průmyslu v důsledku tchatcherovské politiky v jedné z nejbohatších zemí na světě, jen 40 let nazpátek. Je Shuggie Bain Oliverem Twistem konce 20. století?
Nakonec si nežijeme tak špatně, jak si mnozí možná myslí... Protože takové dětství by nemělo zažívat žádné dítě. A klobouk dolů, že se autorovi podařilo vymanit se z poměrů, ve kterých vyrůstal.

Shuggie Bain je krásná, smutná, čtivá, krutá, bezohledná kniha.
Děkuji autorovi za jeho odvahu.

Shuggieho Baina jsem si chtěla přečíst hned, jak u nás vyšel. Dostala jsem se k němu ale až teď. A možná to tak mělo být. Kniha je neskutečně krutá, bolestná a natolik skvělá, že vám nikdy nevymizí z paměti!

Příběh začíná, když je hlavnímu hrdinovi Shuggiemu 15 let a snaží se starat sám o sebe. Bydlí ve sdíleném sociálním bytě, pracuje a občas zajde do školy. Pak následuje skok do jeho dětství se dvěma sourozenci, matkou alkoholičkou a otcem taxikářem, který ji podvádí.

Autor líčí vše natolik realistky, že mi připadalo, jako bych v popisovaných lokalitách byla a s jejími obyvateli se znala. Úplně na mě doléhala surovost fiktivní čtvrti Pithead v Glasgow, kterou si autor vymyslel, a kde matka s dětmi ve zchátralém obecním bytě žila. To bylo perfektní!

Hodně jsem si oblíbila Leeka a Catherine, Shuggieho sourozence, které ale měli jiného otce. Nechápala jsem, jak mohli mít takovou matku. Byli totiž oproti ní dost svědomití. V mnoha chvílích si roli rodič - dítě naprosto otočili.

V knize byly pasáže, které mě naprosto paralizovaly, jako třeba, když se děda malého Shuggieho Baina vrátil z války, nebo když Leek četl dopis o přijetí na uměleckou školu, ovšem dva roky starý. Bezmoc, zoufalství, tvrdá skutečnost, bolestivá pravda!

Sám Dougles Stuart vyrůstal jako Shuggie Bain, což mi na knize přišlo nejhůř snesitelné. Že nejde o fikci. Bohužel spoustu dětí na světě vyrůstá jako Shuggie Bain.

Něco málo přes 500 stran mi dalo možnost do knihy pořádně proniknout. Užívala jsem si příběh i jazyk, jakým byl podán. Myslím si, že jde o zdařilý překlad!

,,Den s chlastem uteče jako krásnej taneček. Chlast z něho vystříhne hluchý místa."