Mirin1349
komentáře u knih
Medvědín
Fredrik Backman
Patetické, zdlouhavé, nudné, rádoby moralizující. Hokej mám ráda, ale v autorově podání mi to nějak nesedlo. Knížka s velkým množstvím postav, které je až unavující sledovat. Je to takové čekání na Godota. Autor pořád přiživuje naději, že se staneme svědky nějaké hrozné tragédie, která ale nakonec nenastane.
***SPOILER***
Ne, vlastně se stane. Trubka Maya sama prakticky vleze do postele klukovi, co se jí líbí, v poslední chvíli si to rozmyslí a pak se diví. Pro mě je tam tragédie ve zničeném mládí chudáka Kevina.
Vím, že jsem cynická, ale tohle bylo prvoplánové hraní na city, a to já nemám ráda. Prásk!
Démonologové
Gerald Brittle
Spíš než klasická kniha to byla taková trochu lepší skripta na hodinu démonologie... Čekala jsem od toho víc, Warrenovi si zaslouží daleko lepší zpracování. Neříkám, že jsem se odvážila číst ji v noci, ale to bylo spíš díky celkovému povědomí o aktivitách Eda a Lorraine, nikoli díky umu autora. Kapitoly byly zmatečné a některé informace se tam zbytečně opakovaly. Velké zklamání.
Žhavý hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Když čtete severské krimi příběhy (jedno od koho), můžete vsadit boty na to, že pachatel nebude první, druhý, nejspíš ani třetí nebo čtvrtý adept, kterého vám předhodí. Na druhou stranu mrtvých bylo tolik, že by se jednoduché a prvoplánové vysvětlení stejně nehodilo. Moc se mi líbilo, že hlavní hrdinka není policistka, ale "jen" advokátka a tedy ne každý je s ní ochoten spolupracovat a cesta k informacím je tak pro ni složitější. Prostředí Islandu dodává na zajímavosti. Určitě napravím chybu a začnu sérii číst od začátku.
Modrá
Lucy Clarke
Co by to bylo za napínavý příběh bez prolínání minulosti a současnosti. Ale já to mám ráda a tady by bez toho byl poloviční zážitek. Příběh se jako loďka nejdříve pozvolna a poklidně pohupoval na vlnách, ale postupně už z toho bylo slušné vlnobití. Jednotlivé postavy byly hezky různorodé a člověk byl tak trochu podezřívavý ke všem z nich. Autorka má ohromný talent na sugestivní vykreslení atmosféry na jachtě, stejně tak jako na barvité popisy zátok, písečných pláží a průzračně modré vody oceánu. Vážně si pak připadáte, že jste tam s nimi. Lepší knihu na dovolenou k moři jsem si nemohla vybrat. Překlepy trochu vadily, ale přimhouřila jsem oko, příběh to dostatečně vykompenzoval.
Byla to tichá dívka
Michele Campbell
Hned na začátku jsou karty rozdány a my víme, že jedno z dvojčat zemřelo. Otázkou je, které z nich, proč a kdo za to může. Ani jedna ze sester mi k srdci nepřirostla. Obě byly svým způsobem dost protivné, takže adeptkou mohla být jedna i druhá. Celý příběh je protknut výpověďmi svědků, poslední dobou si těchto vsuvek začínám všímat čím dál tím víc. Přijde mi, že to kolikrát autoři tlačí na sílu, aby svoji knihu nějakým způsobem ozvláštnili. V tomto případě to ale význam mělo, i díky druhé části knihy, ve které již vyšetřovatelé reálně vystupují. Příběh byl čtivý, zajímalo mě, jak to dopadne.
Ty vyber, kdo přežije
Stephan R. Meier
Anotace opět předčila obsah knihy, minimálně v akčnosti. Úmorné popisné a technické pasáže byly nekonečné a pro mě absolutně snadno postradatelné. Dokázala bych si fungování systému představit i tak. Ač mám střídání časových linií moc ráda, tak tady bylo za trest. Od knížky se těžko odcházelo bohužel ne proto, že by byla tak čtivá, ale proto že jsem si pak už zase nepamatovala, na co další kapitola navazuje. Nutkání dočítat všechny rozečtené knihy je v tomto případě opravdu prokletím. Nápad byl sám o sobě skvělý, vždyť umělá inteligence je opravdu na vzestupu a robotizace je aktuální téma, ale tohle se dalo zpracovat lépe.
Ztracený svět v podzemí
Roderick Gordon
Věkově nejsem cílová skupina, ale i přesto to byla taková hezká oddechovka. Trochu mi to chvílemi připomínalo Nikdykde, dokonce se přiznám bez mučení, že u Ztraceného světa v podzemí jsem se bavila více. Pár míst, kde to skřípalo by se našlo. Konkrétně Willova matka byla na pěst, ale jinak nemám výhrad a nejspíš si ještě jedno pokračování přečtu.
Dobře se dívej
James Carol
Profiler Winter mi přišel ještě o trochu větší všeználek než v Polámaných panenkách. Pořád si k němu úplně nemůžu najít cestu. To ale nic nemění na tom, že příběh byl geniální, napínavý a ohromně čtivý. Taylor byl oproti Winterovi neskutečný sympaťák, byla jsem ráda, když byl na scéně. Pro mě je kniha Dobře se dívej ještě lepší než Polámané panenky a už se těším na Oběť.
Přítelkyně
Michelle Frances
Asi se shodneme, že ani Laura a ani Cherry nevyhrají titul sympaťanda roku. Daniel byl zase trochu zaslepený truhlík. Přesto se knížka četla sama. Možná by se mi trochu víc líbilo, kdybychom nevěděli až do konce, která z těch dvou je ta mrcha. Karty se odkryly na můj vkus až moc brzy. V tomhle byla promyšlenější Matčina hra, která mi sedla o trochu lépe. Přesto jsem spokojená a autorku určitě ještě vyhledám.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Jasně, s normálními smrtelníky obě dvě karikatury nic společného nemají, ale když se člověk nebere příliš vážně a nesnaží se v těch dvou individuích vidět sebe nebo partnera, tak se pobaví velice slušně. Bavilo mě střídání úhlu pohledu na střídačku a čtení rychle ubíhalo. Byla to příjemná oddechovka, pro představu, jak oba autoři píší, mi to ale stačilo. Dobrého pomálu, jak se říká.
Jáma
C. J. Tudor
Upřímně si radši přečtu knihy od Tudor než aktuální tvorbu Kinga. Ať mistr hororu odpustí, ale dříve měly jeho knihy prostě větší šmrnc. Inspirovala se jím autorka? Ano. Vykrádá ho? No, kdo se nikdy nikým neinspiroval, ať hodí kamenem. Knížka měla příjemně hororový nádech, večer jsem regulérně měla stísněný pocit při čtení. Příběh byl napínavý, návraty do minulosti tomu dodaly šťávu a pro mě to celé bylo docela dobře promyšlené. Přečetla jsem knihu na dva zátahy, nedalo se od ní odtrhnout. Těším se na další autorčina díla.
Cizinec na pláži
Michele Campbell
2 vypravěči, 2 verze příběhu, 1 lhář. Ze začátku mi to hodně připomínalo Cizince (Poznanski a Strobel). Rozdíl byl v tom, že tady sice čteme příběh na střídačku pohledem jednoho a druhého aktéra, ale jeden z nich nutně pravdu nemůže mít. Teď jen přijít na to kdo. Příběh mě strašně bavil, rozsah byl naprosto adekvátní, dá se říct, že jsem fandila jak Caroline tak i Aidenovi (samozřejmě vždy na střídačku v závislosti na tom, čí příběh jsem zrovna četla). Bylo těžké přestat číst, protože mě příběh tak vtáhl a konec každé kapitoly navnadil na tu další.
Tři přání
Liane Moriarty
Byla to až tak velká oddechovka, že jsem na konci neměla pocit, že by už měl být konec. Pořád jsem čekala nějaké větší zvraty a tajemství, anotace mě nalákala, ale příběh pak vyzněl trochu nemastně neslaně. Četlo se to hezky, ale nebylo na příběhu nic, co by mi utkvělo v paměti mimo sester trojčat. Za poslední výtku nemůže autorka, takže je to mimo hru, ale kdo v normální mluvě používá slovo "opáčil"? Překladatelka si na něm ale evidentně ujíždí, protože frekvence byla neskutečná.
Citový život zvířat
Peter Wohlleben
Na autorovi je znát, že zvířata a přírodu miluje, což je sympatické. Na druhou stranu to ale potom knize trochu dává punc bulvárnosti, protože jak už zmínili čtenáři přede mnou, někdy jsou autorovy závěry spíše přáním než skutečností. Čekala jsem asi trochu víc. Zdaleka ne všechno pro mě bylo nové, i když některá fakta samozřejmě zajímavá byla a jsem ráda, že jsem si o nich přečetla. Někdy mi také přišlo, že autor trochu odbíhá nebo že myšlenku vlastně ani konkrétně nedovysvětlí a už skáče dál. Naprosto nevhodný a zbytečný byl dovětek nakladatele, což samozřejmě nevytýkám autorovi. Přišlo mi to, jako kdyby si na konci řekl: „A teď si přihřeju polívčičku já“.
Osm
Radka Třeštíková
Jsem nepoučitelná, třetí knížka od autorky a opět se ukazuje, že oplývá neskutečným talentem na tak nesympatické postavy, že nad tím zůstává až rozum stát. Všechno špatné, co se jim dělo, jsem jim vlastně i přála. Nikdo se tam nechová normálně, detektivy nevyjímaje. Asi jsem si myslela, že to bude o trochu víc detektivka a méně román, na druhou stranu to čtivé bylo, zajímalo mě, jak to skončí. Bavilo mě i skákání v časových rovinách. Je to ale ten typ knih, po jejichž přečtení ve mně žádný velký dojem nezůstane. Prázdné kalorie, které vás sice zasytí, ale žádný užitek z nich není.
Nevítaný host
Shari Lapena
Vážně? Hotel zasažený sněhovou bouří, odstřižený od civilizace, bez možnosti úniku i kontaktu s okolním světem v dnešní době plné nejrůznější techniky, atd.... Kdyby ten příběh nebyl tak moc čtivý, asi bych byla rýpavější a taky by mi úplně nevoněly různé nelogičnosti, přítomný čas, atd. Ale já se na tuhle knížku tak těšila, že jsem přimhouřila oči nad vším tím, co skřípalo, a jen jsem si užívala čtení. Rozsah nebyl nikterak veliký, takže to byla taková příjemná jednohubka, která nebyla uměle natahovaná, jak někdy bývá zvykem. Mám chuť někdy v budoucnu po knize opět sáhnout a číst ji s úmyslem najít postupně vodítka, protože rozuzlení pro mě bylo velkým překvapením. Závěr byl už jen třešnička na dortu.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Autorka hezky vystihla poslední dobou čím dál častější situaci, když někdo slepě sází na šarlatány a ezo blázny, kteří častokrát víc škodí než pomáhají, a pak se ten dotyčný diví. Knížka byla hezky rozdělena do kapitol z pohledu každého z aktérů. Líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav a seznámení s jejich příběhem a starostmi, které je do lázní vedly. Máša mě neuvěřitelně vytáčela, asi jako jediná, nikdo jiný tak strašně nesympatický nebyl. Příběh mi přišel příjemně různorodý, nechyběla tam trocha romance i napětí.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Kvízový večer pro rodiče, které častokrát nespojuje nic než docházení jejich dětí do společné školky? To by pro mě mohl být ústřední motiv spíš pro horor než pro román pro ženy. Ale teď vážně, čtení jsem si moc užila.
Beze zbytku souhlasím s postřehem od YA-girl, výjimečně všechny 3 hlavní postavy byly fajn, člověk by kolikrát i rád tu jejich partu doplnil. I když ne všechny jejich problémy jsou problémy mými, díky stylu psaní a takovému civilnímu pojetí se to tak skvěle četlo, jejich starosti byly uvěřitelné a jejich řešení situací pochopitelné. Nejvíc se mi líbil důraz kladený na přátelství a pomáhání si navzájem. Pravda, v kontrastu s nepřejícností a rychlými soudy, kterými se taky nešetřilo. Příjemné oživení bylo v podobě komentářů/klepů od různých rodičů a vedlejších postav, což sloužilo i jako návnada pro budování napětí, co že se to asi stalo. Některé pasáže byly i vyloženě vtipné, trochu mi přišlo, že jedno takové blonďaté mikádo asi autorce kdysi šláplo na kuří oko, jinak si neumím vysvětlit tu pifku, co na ně má. ????
Skryté okno
Rachel Abbott
Páter Knox by asi měl výhrady k pravidlu o tajných místnostech, ale já byla nadšená. Přijde mi, že celá série s detektivem Tomem má stoupající tendenci a každý díl se mi líbí víc než ten předchozí. O zvraty taky není nouze, i když člověk v průběhu čtení může pojmout jisté podezření, co se děje. Za ten konec musím dát plný počet, příběhu prostě není co vytknout.
Zatímco spíš
Alberto Marini
Když máte při čtení i po něm nutkání podívat se pod postel a zkontrolovat matrace, tak je to pro mě známka dobře napsané knihy. Cillian byl opravdu vynalézavý psychopat. Líbilo se mi, že se nezaměřil jen na jednu oběť, ale tyranizoval těch nebožáků víc. Trochu mi tam chybělo nějaké větší překvapení, pár zvratů bylo pro mě předvídatelných. Jinak to bylo fajn čtení a někdy se možná podívám i na filmové zpracování.
***SPOILER***
Co mi jediné nesedělo, byla Ursula. To byl snad ještě větší hajzlík než samotný Cillian. Její postava mi přišla trochu přehnaná a málo uvěřitelná. Jako jediné jsem jí nějakou pořádnou lekci od Cilliana přála, docela ji šetřil.