Mirin1349
komentáře u knih
Hra na lháře
Ruth Ware (p)
Moje třetí setkání s autorkou a bohužel musím říct, že tuhle knihu považuji za její nejslabší. Opět je zde šíleně silná vazba z teenagerských let, pak se něco stane, kontakt se přeruší a najednou po dlouhé době se naváže tam, kde se kdysi přestalo. Přijde mi nereálné, aby člověka tak zasáhl jeden rok na střední. Od autorky to je až obsese babrat se takhle v minulosti. Co mi ale přišlo ještě otravnější, tak byly ty narážky na kojení. Pasáže s dítětem tam byla úplně zbytečná a knížka tak mohla o trochu kratší. Ale abych nebyla jen negativní, tak prostředí mlýna bylo vykresleno skvěle. Autorka si dala práci i s vystavěním rozličných povah hlavních postav, čtyř kamarádek. Je to škoda, potenciál ten příběh měl.
Biomanželka
Michal Viewegh
Vieweghovu tvorbu nemám ráda (hodně mírně řečeno) a že jsem se historicky opravdu snažila mu tu šanci dát. Ať už knižní nebo filmová podoba prostě není pro mě. Přesto jsem se sebemrskačsky rozhodla Biomanželku přečíst. Důvod byl prostý, celé to bio-eko-organicko-feministické hnutí, které za poslední roky nabírá na obrátkách mi přijde směšné a děsivé zároveň. Sice se může zdát, že je to v příběhu vyhnané do absurdna, ale ve většině případů to k realitě nemá daleko. Vypravěčka, která nás prováděla celým příběhem, byla příšerná, Hedvika – biomanželka směšná a nesnesitelná a manžel Mojmír byl v mých očích chudák s nekonečnou trpělivostí a snahou se se všemi novými situacemi vyrovnat. Hrozně dobře napsané a bohužel velmi aktuální.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Přečteno jedním dechem. Je to napsané tak sugestivně, že člověk skoro sám chvíli znejistí, jestli jeho nejbližší je opravdu tím, kým se zdá být. Autorka skvěle vykresluje pocity beznaděje, které hlavní hrdinka prožívá. Rozhodně stojí za přečtení.
Krvavý leden
Alan Parks
Nalákalo mě, že je kniha situovaná do 70. let a že se tedy pustím do retro detektivky. Kdyby mi to autor nepřipomínal na stránkách na začátku každého nového mrazivého lednového dne, tak to ani nepoznám. David Bowie, snooker, drogy a sexuální úchylky? To přeci frčí i teď. Až tak temné a brutální mi to nepřišlo, čekala jsem trochu víc, ale ve finále to nebylo až tak špatné čtení. Za zakomponování snookeru a za to, že se nebojí použít peprnější výrazy, dávám hvězdu navíc.
Psí poslání
W. Bruce Cameron
Na film jsem záměrně nešla, protože mi bylo jasné, že to bude dojemné. Když jsem ale viděla knížku v knihovně, tak jsem se rozhodla, že to zkusím. No a zážitek ze čtení? To se nedá popsat, musí se to přečíst. Je nádherná, vtipná, často smutná. Ač sama pejska nemám, tak věřím, že vykresluje opravdu věrně, jak hluboké přátelství zvířete a člověka může být.
Dolores Claiborneová
Stephen King
Klobouk dolů před Kingem. Já si myslela, že největšího upovídance stvořil náš génius Jaroslav Hašek v podobě Švejka, Dolores ale mele daleko víc. Není to typická „kingovina“, spíš monolog a taková knižní one-woman show. Nečekejte děs, hrůzu, ale spíš psychologické drama. Já se moc bavila.
Caliban Cove
Stephani Danelle Perry
Já věděla, proč jsem ji přeskočila ve čtení a po nadšení z konspirace Umbrella jsem se vrhla na třetí knihu v pořadí - Město mrtvých, které se také četlo jedním dechem... Když jsem se vrátila zpět ke Caliban Cove, měla jsem pocit, že knížku píše úplně někdo jiný. Atmosféra byla pryč, těch zombíků tam taky až tak moc nebylo a pár hádanek to nezachrání. Konec mi taky přišel takový překotný... V hodnocení budu dost neobjektivní, protože pokud by se nejednalo o Resident Evil, který miluju, nedala bych asi ani ty tři hvězdy.
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Martin Lavay
Na knížku jsem narazila náhodou při návštěvě knihkupectví a hned jsem si vzpomněla na časy, kdy jsem hltala články v Enigmě a Mrtvá hora bylo také jedno z témat. Knížka mě velmi mile překvapila. Dozvěděla jsem se nové poznatky, i když věřím, že větší procento toho nevíme a nejspíš ani nikdy vědět nebudeme. Líbí se mi, že autor poskytne vyčerpávající seznam možností toho, co se tam mohlo stát, ale žádnou z nich nám nenutí. Také oceňuji, že se opravdu důsledně věnuje tomu, aby měl čtenář kompletní balík informací, tedy například i pitevní zprávy, atd. Také se mi líbilo proložení vysvětlivkami (informace k typům nákladních aut, vojenským letounům, atd.). Kniha je hojně doplněna fotografiemi a kopiemi dokumentů a i díky tomu se čte opravdu rychle.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Hrůzy války jsou poměrně hojně a věrně zpracovány jinde. Všichni známe fakta z hodin dějepisu, z dokumentů a z návštěv táborů. O co méně detailů bylo tady, o to více se autorka mohla věnovat příběhu a
vztahu hlavních hrdinů a jejich každodenního boje o přežití. Literaturu věnující se této tématice zatím tolik načtenou nemám, ale tato kniha splnila má očekávání.
Bábovky
Radka Třeštíková
Vážně jsme všechny takové kozy, jak autorka píše? Byla mi protivná každá jedna z postav, nebylo mi líto ani jediné, snad až s výjimkou posledního příběhu. Přesto to bylo fascinující čtení, které jsem si užila. Nejspíš i díky tomu, protože vím, že je to jenom kniha, která neodráží stoprocentní realitu ani celé spektrum ženských příběhů a osudů. Strašně se mi líbil ten nápad, rozsegmentovat knihu do 12ti příběhů, všechno bylo tak moc hezky propojené, zamotané, navázané.
Outsider
Stephen King
Dostala jsem dvě knížky v jednom – detektivku a thriller s prvky nadpřirozena. Ale nepřišlo mi to nijak násilně našroubované, celé se to najednou z vyšetřování tak hezky přelilo a já jsem se jen těšila čeho mysteriózního se na dalších řádkách budu bát. Knížka mohla být o malinko kratší, ale King prostě vyprávět umí, takže mi ve finále ten rozsah až tolik nevadil. Mám moc ráda, jak se King nebojí obětí a jako obvykle to u jedné nezůstane.
***SPOILER***
Ten malý útržek papíru… Ta symbolika v něm se mi moc líbila. Vlastně to bylo takové pohádkové dobré poselství za moc moc špatným a zlým příběhem.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Už dlouho mi nějaká postava nebyla tak příšerně nesympatická jako Anna. Knihu jsem neodložila jen proto, že od načaté práce jen tak lehce neodcházím. Nakonec jsem ale nelitovala, druhá polovina už měla i spád. Některé zvraty byly předvídatelné, ale konec byl perfektní. Navíc agorafobie, okolo které se děj točí, je tu vykreslena opravdu bravurně. Smíšené pocity ale přetrvávají i po přečtení.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Tak z téhle knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu tam na můj vkus až moc cítím podtóny feminismu, který v té jeho dnešní podobě opravdu nemám ráda a jsem na něj až alergická.
Na druhou stranu ten příběh byl prostě strhující. Ta bezmoc, beznaděj, křivda, to všechno tam je vykreslené prostě dokonale. Navíc jsem snad nikdy nezažila přirozenější střídání pasáží z minulosti a přítomnosti. Vážně Vám přijde, že ten příběh někdo vypráví tak, jak cítí a ne tak, jak by logicky a chronologicky měl. Konec je skvělý, máte prostor pro vlastní úvahy. Nejsem si jistá, jestli si chci kazit dojem seriálem, i když podle zdejších názorů bude nejspíš skvělý. Určitě si chci od autorky přečíst víc.
Počátek
Dan Brown
Není nic, co by se dalo vytknout. Kniha se četla jedním dechem, moc jsem si užila zejména barcelonské pasáže, autor umí perfektně vykreslit místa, kde se děj odehrává, takže máte pocit, že jste znovu tam. V příběhu dostává náboženství od vědy na frak, já osobně bych se Winstonovi nebránila. :) Nastíněná vize budoucnosti zněla krásně, tak uvidíme, jak se při čtení knihy budou bavit další generace za pár desetiletí. Kniha se drží osvědčených schémat, což mi vyhovuje. Proč měnit něco, co funguje.
HEX
Thomas Olde Heuvelt
Těšila jsem se na horor, ale přiznám se, že strach jsem při čtení neměla. Maximálně se dostavil takový nepříjemný pocit. Nejdřív jsem si myslela, že budeme svědky života Amišů, kteří si tak nějak postaru žijí se „svojí“ čarodějnicí, ale pletla jsem se. Obyvatelé Black Spring jsou naopak lidé používající moderní techniku, která jim napomáhá v běžném životě s čarodějnicí po boku. První půlka knihy mi přišla docela bizarní, obyvatelé nijak moc neprožívají to svoje prokletí a i mě po čase zjevení čarodějnice tu v domě, tu ve městě,… přestalo nahánět nepříjemné pocity. Závěr se mi naopak docela líbil, autor svůj záměr na konci hezky objasnil. Nejspíš ale dám šanci i dalším knihám autora.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
To bylo tak strašně nepříjemné čtení! Ne, vážně. Znáte taky ty stavy, kdy jste myšlenkami jinde, nesoustředíte se, jedete na autopilota, nevnímáte okolí? A pak se jen divíte, na co jste zapomněli, co Vám uniklo, co si neuvědomujete? Tak mimo jiné i o tomhle je příběh, kdy hlavní hrdinka už nemůže spoléhat sama na sebe a na vlastní úsudek. No a pak je tady ještě ta vražda. Představa, že začínáte bláznit musí být vážně jedna z nejhorších a autorka to popisuje vážně strašně. Strašně dobře. Určitě stojí za přečtení.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Mám ráda knížky, kde se na příběh můžeme podívat z několika úhlů očima různých lidí. Souhlasím s ostatními, že je diskutabilní, do jaké míry se člověk může změnit, ale nijak mě to při čtení nerušilo. Kniha měla spád a příjemně ubíhala. Ráda si přečtu i předešlé knihy autorky, bavila jsem se.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Scénárista se nezapře. :) Při prokládání pasáží si připadáte skoro jako při sledování filmu, příběh má hlavně na začátku neuvěřitelně rychlý spád. Hned první kapitola vtáhne do děje. Jen mistr svého umění dokáže něco tak nevinného jako je tady kaštanový panáček přetransformovat v symbol strachu, tísně, úzkosti. Vyšetřovatelé mi byli sympatičtí jako už dlouho ne. Celou dobu jsem doufala, že to konec nezazdí a naštěstí se mi to vyplnilo. Krásná práce od začátku až do konce. Obálka už je jen pomyslná třešnička.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Byla to příjemná změna po všech severských detektivkách, kterým obecně dávám přednost. Žádné brutality, žádné nechutnosti, prostě klasická poklidná detektivka, která tak příjemně plyne. Připadala mi malinko delší, než by bylo potřeba. Rozjezd byl opravdu pozvolný, správný spád kniha dostala až v závěrečné čtvrtině. Postava detektiva Cormorana opět splnila všechna klišé, bez kterých by se detektivky asi neobešly, tedy rozervaná komplikovaná postava na hraně s nevyřešeným osobním životem. Ale proč ne. Dělají to tak snad všichni spisovatelé a nejspíš to i v reálu k této práci tak trochu patří, ale myslím, že by bylo osvěžující, kdybychom aspoň jednou mohli sledovat někoho trochu normálního. Líbila se mi postava Robin, klidně jí mohl být věnován větší prostor. Dám šanci i pokračování, ale teď se zase těším na trochu Skandinávie.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Pod doporučení na přebalu nečíst knihu za tmavých deštivých dní se můžu podepsat i já. Knížka má perfektní tíživou a místy i strašidelnou atmosféru. Nekoná se žádný pozvolný rozjezd, už první kapitola nám ukáže, jakým směrem se vše bude ubírat. Líbilo se mi, že se hlavní postava Addy nechovala hloupě, jak často vidíme v hororových filmech. Neriskovala zbytečně, nedělala nelogická rozhodnutí. Pokud tvrdím, že příběh byl doslova prošpikovaný tísnivými pocity, pak pravým protipólem byly pasáže, kdy na scénu přišel kocourek Wolf. Kdykoliv se zapojil do děje, měla jsem pocit, že se nic špatného nemůže stát. V knize nebyly slabé pasáže a za konec musím dát plný počet hvězd.