milary komentáře u knih

Jako píše níže Rade, i mně se nahodile zaklesly oči o název a tomuhle já neodolám. Ani jsem si nic nepřečetla o panu Fahrnerovi, to až pak, když mi na konci tekly slzy (nikoliv zcela pod dojmem konce samého). Prostě jsem chtěla vědět, kolik let je někomu, kdo tak znale popisuje celoživotní hledání i pošetilost domnělého nacházení, touhu, nepolapitelnost, pomíjivost a smíření, které vzácně přichází jako dar, byť splácený uplývajícími lety. Kdo mi tak bez okolků připomněl feferonkový salát z papíru, chvatnou konzumaci piva v přísně zapovězeném lokále Na růžku v bezprostředním dosahu školy, slunečné dny, kdy měl člověk všechny cíle nadosah i dny, kdy se ony "cíle" proměnily v řadu zaměnitelných patníků na cestě nikam.
Je spousta knih, které se usilovně zabývají smyslem života a příčlemi životních hodnot. Některé se tváří vědoucně a ušlechtile. Tahle se netváří nijak. A je to tam.
Čte nádherně Honza Kolařík...

25 25.11.2020

„Prokletý ostrov“ jsem poslouchala, aniž bych viděla film. Jsem moc ráda. Načetl ho Pavel Rímský a umocnil zážitek z téhle mimořádné knížky na maximum. Dokonalost jeho interpretace spočívá (vedle jiného) v tom, že poskytuje přesně odměřené tempo i akcenty čteného tak, aby člověku neuniklo vůbec nic z tohoto složitě koncipovaného děje; aby se od začátku do konce nevymanil z mrazivého napětí, které příběh přináší, ale aby se v tom napětí neutopilo žádné ze silných témat, které zároveň sugestivně nabízí.
Vůbec nepochybuju o tom, že Scorsese natočil skvělý film, mě by ale skutečné tváře v tomto případě rušily. Plánovala jsem zhlédnutí po dočtení, ale asi mi prozatím knížka stačí.
Zajímavé mi přišlo to, že někteří z uživatelů vypovídají o tom, že k úplnému pochopení závěru jim pomohl po přečtení knihy až film, jiní viděli film a vyústění nalezli v knize. Ani mně nepřišel závěr dostatečně uchopitelný, do jisté míry mě to zklamalo. Četla jsem si postřehy kolegů a zaujal mě spoiler :) v komentáři od mclenin; věta v angličtině, která v knize na rozdíl od filmu chybí. I zapátrala jsem na jednom fóru, které se k tématu nabízelo a opravdu se mi díky ní podařilo objevit úhel pohledu, který mi umožnil si závěrečné dění lépe osvětlit. A to mě potěšilo.

25 28.09.2020

Líbilo se mi to kdysi, když jsem četla knihu. Líbilo se mi to kdysi také v televizi,
s charismatickým Royem Marsdenem v hlavní roli. Líbilo se mi to i teď, když jsem poslouchala celkem zdařilou dramatizaci do sluchátek před usnutím. Mám ráda tuhle klasiku, která mi vždycky evokuje propršený letní den v prázdninové chatce, čaj na kamínkách a teplou deku když v zimě sněží a není vidět na krok, blažený čas nicnedělání, volno bez telefonu, bez starostí, čas pro radost. Čas, kdy strach je jenom tetelivý a neškodný a hodiny na čtení nekonečné. Tohle mám ráda.

25 30.03.2020

Tohle číst nebudu, to by mě nebavilo.., zareaguju občas iracionálně na knížku
ze seznamu „čekatelek“, která se mi už po několikáté bezděky ocitne v hledáčku.
A proč jakóó..?? udělám na sebe v duchu obličej. Někdy se neuznám hodna odpovědi, jelikož je to jasné. Někdy prostě nevím. Tentokrát, protože jsem sáhla v knihovním regále omylem po této audionahrávce namísto jiného titulu téhož autora, prostě čtu. V tomto případě se onen „přehmat“ týká ovšem pouze a jen nedokonalé motoriky.
Jinak jsem měla vážně štěstí.
V začátku jsem se trochu topila. Nepřečetla jsem si dopředu nic; nevěděla jsem, že se jedná o prvotinu (sic!), ani oč půjde, do děje jsem vplouvala namáhavě, od začátku ale lapena a připoutána velkorysostí formulací, barvitostí výrazů, fantaskností atmosféry. Témata se valila jedno přes druhé, vina, trest, odpuštění, nevratnost, zrůdnost manipulace a moci, to vše interpretováno tak civilně, s takovou dokonalostí a kázní, že nebylo možné se odtrhnout. A ruku v ruce s tím křehkost leitmotivu, prolínajícího příběhem až k rozuzlení… Tohle byla vážně nádhera.
Pro mě bylo trochu nepochopitelné jen jedno. A sice, že z toho výsostně celistvého tvaru vyčníval – neohlídán – nejmladší z mužských hlasů, který na rozdíl od ostatních „hrál“. Ke škodě věci.

25 28.02.2020

„Černobílý svět“ jakoby trochu doplatil na to, že jsem ho četla víceméně odpočinkově ke knížce, která mě úplně zavalila. Myslím tím, že bych asi napsala (pokusila bych se) obsažnější shrnutí, než moc se mi to líbilo (což docela určitě není málo).
Vedle toho, že mě to bavilo číst, mě neustále fascinovalo a zároveň vyvádělo z míry povědomí o nejrůznějších událostech, které se v tu samou (vlastně nedávnou) dobu odehrávaly u nás i jinde po světě. Právě porovnávání toho všeho mě asi nejvíc zaujalo, provokovalo a proměňovalo čas v podivuhodně nestabilní veličinu. Neméně provokativně působivé (a mnohé otázky vyvolávající) bylo závěrečné slovo autorky, její osobní zkušenost, to, že okolnosti žila, to, že knihu napsala, a právě takto.

25 28.02.2020

Od doby, kdy jsem začala v první třídě chodit do knihovny, objevovaly se cyklicky v mých výpůjčkách oblíbené tituly: Neználek, Kocour Mikeš, Dům drobných radostí, Děti z Bullerbynu, - ale také Malý Bobeš, Čuk a Gek a Timur a jeho parta, neb jsem byla jiskra i pionýrka, kladla jsem věnce a vůbec jsem byla takovej malej Jánošík :-). Úzké spektrum výběru ovlivnil přesun do žlutých značek, nebo - li odd. pro starší děti, a s ním Foglarovky a KODovky. A tam někde se objevilo znepokojivé tušení, že knih je mnoho, a budu - li si půjčovat tituly opakovaně, nestíhám... Uběhla spousta času, jenž obsahoval i poměrně dlouhá období, kdy ho na čtení moc nezůstávalo, a znepokojení z nestíhání sílí. Takže se ke knihám nevracím; vyjímku tvoří Saturnin :-) no a pár dalších, a to už musí být... A přátelé, ono to už je!!!
Drozdovo Kosí hnízdo je taková nádhera, že se k němu budu vracet a vracet, proplouvat tím neuvěřitelným vyprávěním, slzet - tu dojetím, tu smíchy, koukat na fotku na přebalu a ptát se znova a znova, jaks to - uvšechvšudy - Kosáčku dokázal? Nezbláznit se z toho všeho, vzít si z věcí vždycky to lepší, držet hlad, a péči o ségry, a fofr s mámou - tak s přehledem, tak samozřejmě, tak normálka.., a v takovým věku??? A při to všem stíhat klukovské radosti a lumpárny a uchovat si z toho času takovou zásobárnu lidskosti, která dala vzniknout téhle přelíbezné knížce. A z nebe koukají páni Hrabalové a Otové Pavlové a jim podobní a radují se se mnou... Kniha roku, jednoznačně. Pět hvězdiček? Spíš celé souhvězdí...

25 12.11.2018

Jasně vidím, že co se mne týče, královna detektivek ještě své karty zdaleka kompletně nevyložila. A to jsem myslela, hahaha, jak ji už mám načtenou...

Proč nepožádali Evanse? No to mi teda řekněte, táhlo se mi hlavou bezmála do konce, kdy vodítka autorka odkryla už nepřehlédnutelně; řekněme jakousi modifikací braillova písma pro nedovtipy. :)
Knížku jsem nikdy nečetla, a tak mi tenhle důvtipný a napínavý spiklenecký komplot (kde nejde o nic menšího, než především - jaké překvapení! - o peníze), dočista učaroval.
Přestože nemám nijak v oblibě dvojici Tomy & Pentlička, Frankie a Boby mi svou živostí a přirozenými, často vtipnými dialogy zcela vynahradili nepřítomnost sl. Marplové i Hercula Poirota, což většinou nesu nelibě. (I když - jsou samozřejmě i další výjimky, třeba inspektor Battle v Nulté hodině).

Znovu musím vyzdvihnout naprosto skvělý poslech. Detektivku načetl pro mě doposud neznámý interpret, Daniel Bambas. A udělal to tak úžasně, že se naráz vyšvihl mezi mé oblíbence čtení do ucha, a to i na poli dvorních agathovských hlasů.

24 12.06.2023

Tuhle detektivku jsem četla už před časem, musela jsem si ji zopakovat.
Vzápětí jsem koukla pro srovnání na seriálovou část; byla tradičně "na motivy", knížka měla daleko prokreslenější postavy, ale to už tak bývá.
Přestože mám hrozně ráda příběhy, které se odehrávají v prostředí, které A. Christie buď dobře zná z dlouhých pobytů, nebo je minimálně procestovala, a pozadí archeologických vykopávek obzvlášť, nepatří Vražda v Mezopotámii k mým nejoblíbenějším. Jistá překombinovanost? Otazníčky u reálného průběhu avizované vraždy, tak jak je v knize popsána? Nevím.
Na druhou stranu se mi hodně líbila postava "Hastingse v sukních", mnohem důvtipnější, než zmíněný bývá. :)

Líbila by se mi audiokniha do mé sbírky; živost, kterou přináší autorčin "dvorní" interpret, by byla dobrým důvodem se do Mezopotámie vrátit. Zatím čtená verze není. A já dávám 80% +, protože... Agatha.

24 08.05.2023

Jak to dělal?!? JAK se dokázal pohybovat na tak tenké hraně, jako je téma válečného konfliktu v nápadné shodě s naší - zdá se nevyčerpatelnou - lidskou pitomostí, aniž by jedinkrát sklouzl k mentorování? Jak dokázal tak laskavě a s nadhledem vtipkovat o nekončícím sledu klišé, kterými bez konce argumentujeme na téma rozdílností, mlátíce se hlava nehlava "důkazy", že "my" jsme lepší než "oni", a ani jedinkrát nezesměšnit? Jak?

Zdá se mi, že tohle Pratchettovo mistrovství prolíná každým dalším dílem výrazněji. Nemyslela jsem si, vůbec jsem ze začátku nečekala, že bych našla v jedinečné fantasy řadě vedle nadstandardní porce chytré čistokrevné legrace (a napětí) něco, co by mě oslovovalo ještě výrazněji a posouvalo můj respekt k autorovi a bezbřehé potěšení z četby dál a dál. Stalo se.
Hrrr na ně! pro mě zatím nejlepší...

24 06.05.2023

To bylo... dechberoucí, co se o hnutích lidské mysli vešlo na ten minimální počet stránek. A na stránkách dopisů, zasílaných z předválečné Ameriky do Hitlerem uhranutého Německa a opačným směrem, se celé drama také odehrává. Žádná velká slova. Žádné akční scény. Je to ta úspornost, ze které mrazí.
Slyšela jsem audio v podání pánů Somra, Dvořáka a Hartla. Působivé. Výborné.

24 04.04.2023

Úžasná "poslouchaná" s panem Cupákem, Brabcem, Rackem a Brouskem...

Příběh Jekylla a Hyda člověka nikdy neomrzí, v jakékoliv podobě. Nikdy není totiž od věci si připomenout, jak nebezpečné je podcenit přítomnost zla v jednom každém z nás. Zahrávat si. Omlouvat je. Sebejistě mu dávat průchod ve jménu čehokoliv, protože - taková drobnost přece.., to ani nic zlého není, ne? A ono narůstá, nárokuje si čím dál větší prostor, dokáže vzbudit lákavé pokušení, zatemnit rozlišovací schopnosti, pohlcovat...
Jak by takový příběh mohl zastarat? Ztratit na aktuálnosti? Nebo...

24 09.03.2023

Šestého kapitána Exnera, oplývajícího buržoazními majetkovými výstřelky a ne úplně příkladným profilem socšarže, vydali panu Erbenovi v tuze (v obou významech toho slova) normalizačním jedenasedmdesátém. Knížku vydalo Naše vojsko.
A díky paradoxům té doby se stála dlouhá fronta před knihkupectvím, tak charakteristická pro ony časy a v dnešní době nevídaná, jistě i na tenhle kousek režimu zdaleka ne zcela poplatné četby.

Jako obvykle je detektivka zalidněná přepestrými typy tentokrát početných obyvatel jednoho činžáku, naskládanými do příčkami úsporně regulovaných vzdušných prvorepublikových bytů kdysi vznosného secesního domu. A jakoby ta stísněnost pomalu rdousila i jakoukoliv velkorysost, vstřícnost a všechno svobodné a vzdušné v lidské povaze, dostává se ke slovu malost, bezohlednost a hrabivost, vedoucí ke zločinu.

Kapitán Exner v plném lesku. Napětí, vtip, spád - no a ženy, samozřejmě...

24 06.03.2023

Poirot vyšetřuje vraždu. Nic nového pod sluncem. Jenomže tentokrát se pouští do případu na základě prosby o pomoc samotné zavražděné. Zavražděné bohaté dámy se spoustou dědictví nedočkavě větřících příbuzných, jejíž smrt se mohla zdát smrtí přirozenou. Mohla se zdát. Nebýt předchozí podivné nehody. Míček. Pes. Schody. Ale ani tady všechno úplně nesedí...
Kdo se v tom má vyznat? Hodil by se kloudný svědek, jenže...

Lukáš Hlavica v roli všech zúčastněných opět skvělý. I těch čtyřnohých. :))

24 01.03.2023

Podobně jako u Stráží jsem se chytla až někde za první čtvrtinou. Zato náramně.
A nevím, co vynachválit dřív.
Překlad (mnohem víc, než to!) pana Kantůrka? Interpretaci mága Honzy Zadražila?

Je to úžasně, chytře a mnohovrstevně vtipné, zároveň tisícerým způsobem neokázale moudré, je v tom napětí jako hrom, je to perfektní v tom, jak se jednotlivé postavy vymaňují ze svých zdánlivě nepřekročitelných nastavení, vyvíjejí se, pomáhají si, boří neměnné.

To zcela neúhybné zdůrazňování dobra by mohlo působit naivně až možná únavně; nebýt Pratchettova mistrovství, se kterým vyvažuje nebezpečí selanky momenty třeskuté srandy, anebo nečekaně důrazným připomenutím nástrojů a síly zla. Je stejně dobrý v obojím. A mě to baví.

24 04.11.2022

Pět hvězd za závěr, za to, že:
SPOILER
pan Niedl nepodlehl našemu - patrně většinovému - utajenému přání, aby "všechno dobře dopadlo". I když.., středověk měl zkrátka jiná kritéria, takže vlastně...

Přišlo mi, že právě tím lehkým setřením doposud průběžně udržovaného romanticky hrdinského nátěru z posledního dílu dramaticky vrcholící série (zde mmj. z neúprosné krvavé pomsty, kterou johanita Wolfram přesvědčeně a s nasazením vykonal, prokládaje ji modlitbami), mi autor ještě víc přiblížil měřítka doby, její zákonitosti, podněty k nejrůznějšímu (byť ne vždy srozumitelnému) uvažování a konání, i tehdejší zásady a hodnoty. Bavilo mě o tom číst i přemýšlet.

Díky (víc než osmeré) za hodiny skvělého čtení. Jsem zvědavá na další dění na Rohatci, nebo-li druhý díl s hrdinou Ondřejem. Těším se.

24 15.02.2022

Jen o kousek později, než jsem vloni komentovala Vetešníka, dočítám Živla.
Pro mě kniha roku, psala jsem tehdy. Mám úplně stejný pocit. Bezbřehé nadšení...

Zdánlivě mají obě knihy hodně podobného. Prvotina ovšem za Vetešníkem vůbec nezaostává. Naopak, vítaně vypointovanější, s nenápadně narůstajícím napětím, jež v závěru třeskutě eskaluje, vtipná způsobem, který mě naplno zasahuje, imaginativní bez hranic. Napsaná stejně nádherným, přepychovým, bujným jazykem, vrchovatá, jakoby vůbec nezáleželo na tom, která z úchvatných formulací, pro které by jiní autoři vraždili, přepadne přes okraj...

Překlad, s odlišným překladatelem, opět čistá radost :).

Vulgarismy? Nerušily mě, aspoň ne moc. Většinou případně umocňovaly sdělované, jinde splynuly. Jen mě trochu překvapilo, že je používá drtivá většina postav, aniž by představovaly charakteristický rys mluvy vybraných jedinců a u ostatních byly nahrazeny méně pregnantními výrazy :). Nevím, do jaké míry má zrovna v tomhle překladatel volnou ruku. A i kdyby měl, důležité je, jak výběr slov vnímá on.

Úžasná knížka. Očividně jsem nejcílovější skupina z cílových. :)))
A hezčí charakteristiku než trudoš, v posledním odstavci svého bezvadného komentáře, bych nenapsala.

24 11.11.2021

Severská krimi z opravdového severu? Aljaška? Sem s ní! (Jak se valem v paneláku ochlazuje, chci číst něco z oblasti, kde je lidem větší zima než mně!)

Edgar - hmm, tak to mě asi neodrazuje, že první kniha ze série o Kate Shugakové zatím :) nedosáhla na červený čtvereček. Taky Connellymu dost věřím, takže pokud zrovna on měl Stabenow za "originální hlas v šedi současné krimi", nijak nepátrám, jak hustá ona šeď v roce 1992 byla. (A Connelly to navíc četl v originále, tudíž ho nijak nerušily nesrovnalosti související s překladem :)).
A? To mi přišlo obzvlášť sympatické - autorka se narodila v místě, o kterém píše. Je to znát.

Bravurně vylíčené prostředí, divoká příroda, historie osídlení, pnutí mezi komunitami komplikované voláním po (problematickém) rádoby ekologickém rozvoji panenské oblasti na jedné straně a tvrdošíjným a nesmiřitelným lpěním na zachování tradičního způsobu života a jeho utkvělým vymáháním na generaci mladších na straně druhé. Vměšování vlády, finanční "vyrovnání" za zcizená území zakrývající potenciální možnost vytěžování bohatství rezervace. A - jako všude, osobní zájmy; od pytlačení a distribuce načerno pálené kořalky až po ty daleko sofistikovanější...

Nestrojené dialogy s dávkou humoru, živě vykreslené osoby (a psi :)), osobitá hlavní hrdinka. Zajímavé a smysl dávající vyšetřování, zcela odpovídající netypickému prostředí, ve kterém se odehrává. Skvěle vymyšlené situace (bagr, například :)). Rozřešení, vycházející přirozeně ze všeho uvedeného.

Mně se to líbilo moc. Těším se na další díly a klidně tohle bezmála dvacet let staré retro doporučuju k vyzkoušení.

24 11.10.2021

Poslouchala jsem onu excelentní rozhlasovou dramatizaci a úplně mě to odrovnalo. Také díky tomu, že jsem měla zrovna kliku a poslech si mohla dopřát bez přerušení a v naprostém klidu. Nevím, co bych k tomu dál napsala, rozborů netřeba. Snad jen, že bych si strašně přála nemožné; vidět tuhle dvanáctku rozhněvaných na divadle. Ale vždyť - já je vlastně viděla...

A ještě jednu věc si moc přeju, spolu se Sidonkou3, které patří citované následující řádky:
...Když zase někdy budu muset zaujmout v běžném životě postoj "soudce", kéž mám alespoň špetku z toho dvanáctého, který se nestranně ptal a nezbrkle rozhodoval...

24 22.08.2021

Pomáhali jsme s mužem dceři a zeťákovi pakovat domácnost z Brna a zabydlovat v Praze. A tak jsem za těch deset večerů po náročných dnech vymázla jeden Opodeldok a přečetla jednoho Finka. Zabíralo oboje. Tělo ráno fungovalo a zrelaxovaná mysl čiperně konspirovala. Doporučuju!
P.S. Pro mě jeden z nejlepších…

24 22.08.2021

Pokud čekáte cokoliv pro detektivku obvyklého, nic z toho tady nenajdete.
Zpočátku jsem četla jaksi roztěkaně, podvědomě vyhlížejíc, kdy TO začne. TÍM jsem nemyslela ani v nejmenším nic konkrétního; koneckonců vražda byla spáchána, situace nastolena, jen mě mátl pocit jakési neuchopitelnosti čteného. Až po pěkných pár stránkách jsem se potěšeně zatetelila nad jakousi formulací, pak zachechtala, přestala loudit řád v poněkud chaotickém a o to štědřejším nanášení vrstev situací, lehce absurdních dialogů a nitkovitého tepu vyšetřování, a spokojeně dospěla k rozuzlení.
Pro tentokrát mi vlastní zápletku zastínilo radostné vzrušení z originálního stylu nově objeveného autora, ale to vůbec nevadí. VanVeeteren se svým týmem bez námahy zaujal pozici mezi těmi, ke kterým se ráda vracím.

24 30.04.2021