Kosí hnízdo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vršovický pekař Zdeněk Drozda nezachytil ve svých vzpomínkách jen své dětství a mládí, nevytvořil jen nevšedně realistický obraz života v Praze let čtyřicátých a padesátých, ale svým osobitým jazykem, způsobem vyprávění a uchopením reality vytvořil i navýsost pozoruhodnou novodobou českou prózu, jež v mnohém přesahuje úroveň psaní jeho vrstevníků, zavedených českých spisovatelů. Vzpomínková próza „Kosí hnízdo“ byla zdramatizována Evou Miláčkovou a dnes slaví úspěch na jevišti Vršovického divadla Mana s Jiřím Lábusem a Luďkem Nešlehou v mnoha rolích, za doprovodu klavíru Miloše Orsona Štědroně a v režii Eleny Strupkové pod názvem „Vršovice jsou zlatý, řekl tatínek“. Drozdova pozoruhodná próza je v přítomné knize doplněna zprávou o této inscenaci a fotografiemi z ní....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/299316/kosi-hnizdo-gvb-299316.jpg 4.840
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Kosí hnízdo

Přidat komentář
Petra153
23. ledna

Prostě perfektní. Ke knize se budu určitě vracet.

milary
12.11.2018

Od doby, kdy jsem začala v první třídě chodit do knihovny, objevovaly se cyklicky v mých výpůjčkách oblíbené tituly: Neználek, Kocour Mikeš, Dům drobných radostí, Děti z Bullerbynu, - ale také Malý Bobeš, Čuk a Gek a Timur a jeho parta, neb jsem byla jiskra i pionýrka, kladla jsem věnce a vůbec jsem byla takovej malej Jánošík :-). Úzké spektrum výběru ovlivnil přesun do žlutých značek, nebo - li odd. pro starší děti, a s ním Foglarovky a KODovky. A tam někde se objevilo znepokojivé tušení, že knih je mnoho, a budu - li si půjčovat tituly opakovaně, nestíhám... Uběhla spousta času, jenž obsahoval i poměrně dlouhá období, kdy ho na čtení moc nezůstávalo, a znepokojení z nestíhání sílí. Takže se ke knihám nevracím; vyjímku tvoří Saturnin :-) no a pár dalších, a to už musí být... A přátelé, ono to už je!!!
Drozdovo Kosí hnízdo je taková nádhera, že se k němu budu vracet a vracet, proplouvat tím neuvěřitelným vyprávěním, slzet - tu dojetím, tu smíchy, koukat na fotku na přebalu a ptát se znova a znova, jaks to - uvšechvšudy - Kosáčku dokázal? Nezbláznit se z toho všeho, vzít si z věcí vždycky to lepší, držet hlad, a péči o ségry, a fofr s mámou - tak s přehledem, tak samozřejmě, tak normálka.., a v takovým věku??? A při to všem stíhat klukovské radosti a lumpárny a uchovat si z toho času takovou zásobárnu lidskosti, která dala vzniknout téhle přelíbezné knížce. A z nebe koukají páni Hrabalové a Otové Pavlové a jim podobní a radují se se mnou... Kniha roku, jednoznačně. Pět hvězdiček? Spíš celé souhvězdí...

IYv
10.10.2018

Začátek byl takový Svěrákovský, ale s příchodem Martičky začalo přituhovat a autor našel krásný vlastní styl. Moc se mi to líbilo a musím říct, že jsem smutná, že se nedozvím, jak Zdeněk proplouval učením, vojnou atd. To by mě nesmírně zajímalo.
- je to doba celkem nedávno minulá (stejný ročník, jako moji rodiče) a přece se mi svíralo srdce, s jakým hladem a nouzí se musela Zdeňkova rodina potýkat. Přitom všude kolem visela určitě komunistická hesla o zářivém státu, červenolících zdravých dětech a blahobytu pod vedením KSČ. Taky jsme bydleli v rozděleném bytě, topili v kamnech a měli společný záchod na chodbě. Akorát v Košířích. Jak brzy jsme na to zapomněli!
- velké poděkováním dědicům pana Drozdy, že s tím šli ven.

cérka
25.06.2018

Krásně smutné a zároveň pěkně veselé vzpomínání na nelehké dětství. Zdendu, Zdeňka, batíka si prostě nejde nezamilovat a spolu s Evičkou a Martou bych je okamžitě brala :-). Opravdu tak trochu Obecná škola a Hrdý Budžes :-). Ta živelnost, člověčenství a energie, která je v knize ukrytá se prostě nedá jen tak lehce popsat a už vůbec ne ohodnotit. Pět hvězdiček je strašně málo. Děkuju a vřele doporučuju.

dadulamadula
19.12.2017

Z knihy jsem byla nadšená. Laskavý pohled na nelaskavé dětství.

Mannonn
27.06.2017

Krásné!

magnolia
08.05.2017

Knížečka je útlá a obrázek na obálce takový čistý, jednoduchý (a je to tak správně) - a uvnitř tolik děje, emocí, zážitků a barvitých vzpomínek na dětství ve Vršovicích, paráda. Atmosféra poválečné Obecné školy a ještě více filmových Vracenek, 50.léta očima kluka, od jeho nejmladších až do konce školních let. Je to drsné ale věrohodné vyprávění, facky a nadávky lítají, ale všechno zapadá do těch situací a té doby. Hlavní hrdina a vypravěč má dar pozorovat, vyprávět a také se ozvat, když je to potřeba. Přiznává výhry i prohry, umí pomáhat, porvat se i slíbit pomstu, až jednou... . Kromě mnoha dospělých starostí, které zodpovědně převzal jako jediný mužský prvek v rodině, dokáže vnímat i životy jiných lidí, na které vzpomíná "podle zásluh". A jsou to vzpomínky působivé, k zamyšlení a často velmi dojemné. Nevím, jaký byl pan Drozda pekař, ale psát uměl, doporučuji všem. (A k příloze - vím jistě, že divadelní zpracování bych nechtěla vidět, už jsem si ho užila podle svých představ a s dětskými i dospělými herci).

angloumene
23.03.2017

První část knihy hodně připomíná příběh Hrdého Budžese a čtenáře příliš nepřekvapí. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdina postavý na vlastní nohy a pomáhá mámě s řízením domácnosti, ale vše dostává nový rozměr a Kosí hnízdo začne opravdu bavit. Navíc kdo by nefandil malému sígrovi, ze kterého se pomalu stává samostatný hoch :)

Kniha je opravdu čtivá a lehce psaná. Snadno rozzáří dlouhé odpoledne.

Isserley
28.02.2017

Dojemná subtilní knížka o nelehkém dětství ve Vršovicích 50. let minulého století. Autor na mě působí nesmírně sympaticky, inu, tak to je. ze správného kluka vyroste správný chlap.

timelady
17.02.2017

A tohle se četlo tak nádherně :) Miloučké, úsměvné, naivní, ale také smutné a melancholické. Sem tam jsem si u toho vybavila Olinku z Hrdého Budžese, nejspíš to bude tím konceptem malých dětí v roli hlavních hrdinů. Škoda, že jde dát jen pět hvězdiček :)

Svatoslav
18.01.2017

Kosí hnízdo je jako vzpomínka. Vzpomínka na doby dávno minulé. Vzpomínka, která rozesměje, pohladí po duši, dojme a ve finále nechá s pocitem naprosté melancholie. Zdeněk Drozd napsal upřímný deník svého dětství, při jehož konci vám bude smutno. Smutno, že kniha není dvojnásobně delší.

Mila8
29.11.2016

Naprosto úžasná kniha. Přečte se v pohodě na jeden zátah.
A není jen čtivě psaná. Je v ní tolik člověčenství, a přitom tak neokázale vylíčeného, že to nemá moc obdoby.

Děkuju panu Drozdovi i editorovi a vydavateli!

sadlo
02.07.2016

Výborné čtení. Vyprávění , vzpomínání autora na svá dětská léta , která prožil v pražských Vršovicích ve čtyřicátých a padesátých létech. Jedna z nejlépe napsaných knih o této době.
Mrzelo mne, že knížka nemá více listů. Velice ráda bych poznala autora, ale bohužel již zemřel.
Věřím, že knížečka bude mít ve čtenářské obci veliký úspěch, zasloužený.
V divadelním světě se toto vzpomínání již objevilo v představení vršovického divadla Mana, pod názvem "Vršovice jsou zlatý" řek tatínek. V dramatizaci paní Evy Miláčkové a v režii E. Strupkové.
Herecké obsazení :Jiří Lábus a Luděk Nešleha.