Živel
Jess Kidd
Neodolatelný dublinský zlodějíček Mahony odjakživa sdílel svůj svět s přízraky mrtvých, ale ten, který hledá, mu stále uniká. Mahonyho našli jako malé dítě na schodech sirotčince. Vždycky si myslel, že ho matka buď opustila, nebo zemřela. Když dostane anonymní zprávu, že jí byl násilně odebrán, vydá se do své rodné vesnice Mulderrigu v naději, že zjistí, co se stalo. Jeho příjezd, tmavé oči a cizácké chování vyvolají mezi místními zvláštní rozruch. S pomocí anarchistky a podivínky paní Cauleyové začne vyslýchat všechny, kdo zažili zmizení jeho matky. Mulderrigské obyvatele ovšem ovládá otec Quinn - nafoukanec a puritán, který je odhodlán očistit vesnici jak od Mahonyho, tak od veškerých vzpomínek na jeho hříšnou matku. Otec Quinn ale netuší, že mulderrigští mrtví hodlají prozradit svá tajemství a konečně našli někoho, kdo jim naslouchá…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
Himself , 2016
více info...
Přidat komentář
začnu citátem z knihy:
"Je všeobecně známou pravdou, že když se mrtví snaží na něco si vzpomenout, živí se ještě usilovněji snaží na to zapomenout."
Tato věta velmi výstižně a stručně vystihuje obsah knihy. Jenom si s údivem uvědomujete, že čtete detektivku, knihu o mrtvých a možná ještě něco jiného v jednom celku. Jsou tam zajímavé postavy, rodinné příběhy, zajímavé přírodní scenérie z Irska. Protože jsem nedávno v Irsku byl tak se mi to prostředí (které mě fascinovalo ) vybavilo. Nerad bych více zabíhal do děje, protože si ho musí čtenář sám pročíst a prožít. Mohu jenom konstatovat, že se nejedná o tuctovou knihu.
(SPOILER)
Na tohle čtení si člověk musí udělat náladu - musí chtít číst něco jiného, něco slohově povznášejícího a trochu divného. Musí být přesycen všemi těmi opakujícími se thrillery a moderními romány a dát šanci pomalému čtení. Autorka má totiž velký dar slova a čtenář úplně žasne, jak dokáže vystihnout přírodu, dění nebo náladu absolutně neotřelým způsobem tak, že je to naprosto trefné a vystihující. Někdy se mi stávalo, že jsem se musela kousek vracet, protože oči to že zvyku rozeběhly po textu, ale nestíhala jsem si ty čtené výjevy představit - autorka pomocí málo slov obsáhne více dění, takže je nutné zpomalit a uvědomit si to (a následně poznat tu krásu vyjádření) :-) Kniha měla pro mě samozřejmě i slabá místa, v jedné chvíli se mi zdálo, že se to táhne a nic moc se neděje a také musím říct, že mne zklamal konec. Přece jen jsem pořád čekala na zjevení a "pokec" Orly s Mahonym - když už se duchové mrtvých staly součástí jeho každodenního života, opravdu bych ráda četla nějaké velké finále v podobě setkání s matkou. Také se mi párkrát stalo, že jsem dost dobře nepochopila určité události - to byly ale asi ty prvky magického realismu, tak jsem to tak brala :-) Jsem ráda, že jsem knihu četla - obohatila mne o čtenářský zážitek, pár vypsaných pasáží a příběh, v němž jednu z hlavních rolí hráli duchové. Jejich výskyt jsem si opravdu užívala, situace s nimi byly někdy hrůzostrašné a někdy velmi komické. Knihu opravdu doporučuji.
Ukázka z textu :
"Dnes bude poslední pěkný den. Po dnešku se vrátí irské počasí a do Vánoc už se to bude jenom zhoršovat. Po dnešku se déšť stane stálým návštěvníkem, přitáhne si židli a udělá si pohodlí. Právě teď se ale tmavé dny zdají vzdálené, protože slunce peče a obloha je plešatá, bez mráčku. "
Tento styl psaní mi neseděl, vůbec jsem se nemohla začíst, za mě mišmaš všeho. Přečetla jsem pár stran a knihu jsem vrátila.
Jen o kousek později, než jsem vloni komentovala Vetešníka, dočítám Živla.
Pro mě kniha roku, psala jsem tehdy. Mám úplně stejný pocit. Bezbřehé nadšení...
Zdánlivě mají obě knihy hodně podobného. Prvotina ovšem za Vetešníkem vůbec nezaostává. Naopak, vítaně vypointovanější, s nenápadně narůstajícím napětím, jež v závěru třeskutě eskaluje, vtipná způsobem, který mě naplno zasahuje, imaginativní bez hranic. Napsaná stejně nádherným, přepychovým, bujným jazykem, vrchovatá, jakoby vůbec nezáleželo na tom, která z úchvatných formulací, pro které by jiní autoři vraždili, přepadne přes okraj...
Překlad, s odlišným překladatelem, opět čistá radost :).
Vulgarismy? Nerušily mě, aspoň ne moc. Většinou případně umocňovaly sdělované, jinde splynuly. Jen mě trochu překvapilo, že je používá drtivá většina postav, aniž by představovaly charakteristický rys mluvy vybraných jedinců a u ostatních byly nahrazeny méně pregnantními výrazy :). Nevím, do jaké míry má zrovna v tomhle překladatel volnou ruku. A i kdyby měl, důležité je, jak výběr slov vnímá on.
Úžasná knížka. Očividně jsem nejcílovější skupina z cílových. :)))
A hezčí charakteristiku než trudoš, v posledním odstavci svého bezvadného komentáře, bych nenapsala.
(SPOILER) Tak to byl bonbonek, přesně podle mého gusta! Jess Kidd má talent, cit a fantazii a její Živel šmrnc, jiskru a spád. Je stejně neodolatelný jako Mahony, okouzluje bohatou imaginací a šťavnatým jazykem, jemuž dělá čest skvělý překlad Romana Tilcera. I když jsem vraha matky a zachránce dítěte uhodla hned po prvních indiciích, kterými autorka od samého začátku příliš nešetří, ani v nejmenším mi to nepokazilo výjimečný zážitek z četby. Pár malých tajemství si Jess nechala pro sebe, a tím, jak vlídný přichystala Mahonymu konec, si získala mé srdce. Nadšeně tleskám a dávám 10/10! A jednu bonusovou * za to, jak tu tenhle brilantní originál čeří vlny! ;-)
(SPOILER)
Míchání žánrů vítám, nekorektní humor v literatuře beru, vulgarity taky, pokud mají smysl, tak proč mi to celé tak úplně nesedlo?
Plus za popisy magického tajemného lesa, vůbec popisy jsou celkem silnou stránkou knihy, dokonce plus za ty mrtvé, protože celý děj ozvláštňovali (ozvláštňovaly?), občas i docela vtipně, a holčička Ida byla morbidně roztomilá a tajemně znepokojivá. A malé plus, aspoň zpočátku, i za tu drsnou irskou jiskru s přemírou pravé irské whiskey, která tu teče proudem.
Takže na začátku jsem byla příjemně navnaděná, ale pak to sklouzlo do opakování; co bylo zprvu originální a nevídané, mě ke konci knihy už nebavilo, a vtípky paní Cauleyové (alias slečny Marplové) byly čím dál míň vtipné. Časté expresivní výrazy v popisech, nikoliv v přímé řeči, mi docela vadily, resp. se mi tak nějak nehodily k těm magickým a poetickým částem, navíc se stále opakovaly, bylo jich na mě prostě moc („Mahony mu nabízí žváro.“ „Paní Cauleyová se kření…“ „Paní Cauleyová v první řadě hlasitě prdí.“ „Na pedál plynu sere kohout…“).
Ale něco je docela povedené:
„Rozhlédněte se. Dívají se i mrtví.
Vylétají z myších děr ve stěnách a z kamene vypuklého vlhkostí. Z křehkých sametových tapet a ošlapané dřevěné podlahy. Z koberců utlumených prachem i ze silné kamenné dlažby. Jsou mrtví jen po jeden úder křídel a současně na věčnost.“
Co to bylo? Já fakt nechci bejt hnusná, ale vůbec nevím co jsem četla. Nemám ráda nedočtené knihy, tak jsem to přečetla, ale byl to fakt děs.......
Zajímavá pro mě až netypicka, mám ráda jiné detektivky. Ale číst se dala a věřím, ze si najde své příznivce i odpůrce. Můj šálek kávy to není.
Takhle, Živel se dočkal kvalitně odvedené práce od nakladatelství i od překladatele, nicméně je opravdu dost znát, že se jedná o autorčinu prvotinu. Začínala jsem Vetešníkem, z něj jsem byla upřímně nadšená. Všechno, co mi v Živlu vadilo jsem tedy s Vetešníkem mohla srovnat a vím, že se Kidd skutečně hnula směrem vpřed. Proto nezoufejte. Pokud jste začali Živlem a jste trochu zklamaní, dejte Vetešníkovi šanci. Jess Kidd má za mě neuvěřitelný potenciál a zaslouží si, aby si mezi českými čtenáři našla místo.
Podivná slátanina ve stylu Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Kniha, která (zdá se) dělí čtenáře na dva tábory asi jako filmy Zdeňka Trošky.
Na obálce se píše, že autorka chtěla vytvořit hybridní detektivku, což se jí (bohužel) povedlo. Základem je klasická detektivka (ale než se něco začne dít, uběhne půl knížky), z které čiší urputná snaha o co nejzvláštnější kombinace. Do panoptika prvoplánově divných postav (směšných, protivných, naivních apod.) je nahodile vmícháván magický realismus a občas někdo mrtvý. A zbytečně moc sprostých slov. Slova jako p**el či ho**o mají jakés takés opodstatnění v přímé řeči nějaké drsné postavy a musí se s nimi zacházet velmi opatrně jako se silným kořením; tady se jich ale hojně nadužívá i v běžných popisech, takže výsledek je téměř nepoživatelně přepepřený.
Mno. Mnoho pokusů o podobné hybridní výlety napříč žánry již ztroskotalo a tuhle knihu řadím mezi ně. O to víc si vážím opravdových mistrů pera, kteří to úspěšně zvládli, ať uměřeně nebo ulítle.
První stránka mě vyděsila - co to začínám číst, proboha...? Musím říct, že Vetešník mi přinesl více potěchy, ale vlastně se mi tahle kniha taky hodně líbila. Jen si říkám, jak je na tom autorka s duševním zdravím, není těch živých mrtvých na jednu křehulku trošku moc...? :-)
Na začátku jsem to brala jako běžnou detektivku. Prostředí, příběh a postavy však byly popsány tak, že se to přehouplo v něco výjimečného. Doporučuji!
Autorčiny knihy čtu v obráceném pořadí, než jak byly napsány, resp. vydány. A musím napsat, že Živel se mi určitě líbil víc. Pravda, i já bych si někdy odpustila slova nemístná - většinou na mě působila vysloveně rušivě, pouze několikrát jsem pro jejich použití našla ospravedlnění.
Ale dlužno říci, že to fungovalo i naopak: když jsem v textu narazila na nějakou obzvláště povedenou, doslova vymazlenou jazykovou pasáž, pročítala jsem ji znovu a znovu. Jess Kiddová + Roman Tilcer nám připravili neuvěřitelnou hostinu a já jsem si ji opravdu vychutnala; Elisa220 to napsala skvěle.
Nebýt anotace, ani bych nezaregistrovala Mahonyho "povolání", naštěstí jsem ji pročítala až po dočtení knihy. A přiznám se, že přečtení prologu mě ohromilo a moc se mi nechtělo pokračovat ve čtení. Ale to by byla chyba, jíž se určitě nikdo ze čtenářů nedopustí . . .
"Ví, jak na ně, už od chvíle, kdy s kufrem v ruce vystoupila z vlaku na Connollyho nádraží. Rozhlédla se po budovách, mracích, holubech a lidech a rozhodla se zůstat. Protože jí měkké irské nebe ladilo s náladou."
Ach jo, musím se vymykat, protože tohle "svěží dílko" byla opravdu velká "konina". Za mě naprostá ztráta času, který jsem knize věnovala.
Tato kniha není vyloženě ani dobrá ani úplně špatná. Příběh není nic úchvatného. Text je tak nějak divně pojatý, že se mi to moc dobře nečetlo a trvalo mi si na styl psaní zvyknout. Přišlo mi, že jisté situace tak divně vždycky poskočili někam jinam až to kolikrát bylo zmatené. Jinak postavy jsou pojaté dobře a rychle se s nimi čtenář z žije. Atmosféra uzavřeného městečka s místními starousedlíky je dobrá. Celek hodnotím jako slabší průměr.
Parádní příběh ve stylu Tima Burtona... jen ten konec.... něco mi na něm nesedlo..
Štítky knihy
Irsko černý humor duchové a přízraky magický realismus psychologické thrillery pátrání v minulosti mrtví
Kniha Živel je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 113x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 83x |
| Chystám se číst | 92x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
Expresivní jazyk, barvité, zemité postavy. Autorka dovedně míchá žánry. Bavilo mě to, jen jsem někdy měla pocit (hlavně v závěru knihy), že až moc tlačí na pilu – zněvěrohodňuje děj a chování postav na úkor až nesmyslně vyšponované (a místy dost vulgární) rétoriky. Samotné rozuzlení příběhu je takové nějaké nedomyšlené, banální. Celkově ale hodnotím pozitivně, doporučila bych jako lehčí a zábavné čtení na dovolenou.