milary komentáře u knih

Tentokrát se mi mistr Simenon nezavděčil, i když jsem vynaložila poměrně značné úsilí, abych zůstávala "při věci". Podstatu, která se nakonec jaksi potvrdila, jsem nějak tušila, ale příběh se k ní prodíral tolika komplikovanými až zmatečnými dějovými konstrukcemi plnými převleků šatstva i charaktrů, že mě to dočista udolalo.

Naštěstí autor patrně shledal, že tudy cesta nevede, a nepohřbil Maigreta v šuplíku. :))

15 27.04.2023

Kdybych četla čtvrtou část viktoriánské detektivní série s Lizzie Martinovou a inspektorem Rossem jako první, asi bych hodnotila vlažně. Předchozí díly, vč. prvního, který je rovněž v modrých číslech, mi přišly informativnější, napínavější, originálnější, - zkrátka lepší.
Jenže jak postupně čtu, vyhovují mi i drobné zmínky o době, oblíbila jsem si vedle hlavních postav i ty vedlejší, a tak jsem se jen tak uvelebila v již známém prostředí a užila si nenáročné čtení s trochou napětí bez zvlášť kritických výhrad; zkrátka jako odpočinek.
A těším se na avizovaný pátý díl.

15 13.04.2023

Betty (viz anotace) mi to nepřipomínalo.

Četla jsem určitě se zájmem, jak by ne. Tak zručně napsané, informacemi nabité líčení o pobytu v končině tolik exotické, z doby tak vzdálené, a s tolika přenádhernými popisy přírodních jevů a scenérií, prozrazujícími oko umělkyně...
A přesto bych se ke knížce už nevrátila.

Zakopávala jsem o to, co perfektně pojmenovala a shrnula v komentáři Erys, a čeho se dotkli i další...
Absenci uceleného příběhu prožitého roku, vztahů, emocí, nějaké aklimatizace v extrémních podmínkách...
Vzpírá se jakékoliv mé představě (a samozřejmě to neznamená, že tím cokoliv popírám), že by se městská žena, která zjevně neměla úplně představu, do čeho jde, dokázala tak ze dne na den přizpůsobit všem extrémům, vydržet bez újmy fyzické i psychické nároky, držet od samého začátku krok se zkušenými muži a vykazovat všemožné doposud nepoznané aktivity a dovednosti, aniž by ji nějak zvlášť krušilo vyčerpání, jakákoliv malomyslnost, neřku-li strach či stesk.
Jako by všechno lidské bylo eliminováno (nepočítám-li vzplanutí pro polárního lišáka) a očesáno do odlidštěného vytržení ze zajetí ledovou nádherou kolem.

Ne, Betty s jejími odhodlanými a přesto zdaleka ne vždycky vyhranými bitvami, vřelostí a sebeironií mi to vážně nepřipomínalo.

15 27.02.2023

Původně jen Čtenářská výzva... :) A ona to nakonec výzva je.

...Útlá knížečka, jasné sdělení, pár příkladů z Nigérie... píše Ivule.
Nejen odtamtud. Ale to, odkud a z jakého prostředí pochází tahle pozoruhodná autorka, dělalo pro mě čtení ještě zajímavějším.

Výňatek od anna0480 ...O tom, co feminismus skutečně je a není, proč je důležitý a proč by měl každý z nás o rovnost jako takovou usilovat...
...Výborně a racionálně shrnuté myšlenky, které neprozazují žádný radikalismus...
tohle je od maid.

Já neměla očekávání žádná, vysoká, ani nízká. Můj šálek kávy totiž, jak roztomile píše jedna z recenzentek :), tohle téma - nebo spíš knihy o něm! - taky není.
A tak nežehrám, nevolám po sofistikovanějším pojetí; jako "jednoduchší jedinec", pěkně definovaný v komentáři Dominika76 :)), jsem tuhle stručně sdělnou, vtipnou a pozitivně motivující záležitost vstřebala se zájmem. A nejspíš nebude od této autorky poslední.

15 03.10.2022

Ačkoli jsem sama nikdy neprovozovala sportovní aktivity na úrovni, která by vzbuzovala přehnaný dojem, že opravdu sportuju, určité disciplíny, prostředí a dění s nimi spojené mě zajímají a baví. Hodně. Když jsem se s lítostí - šetřivě leč neodvratně - blížila ke konci úžasných Příběhů staré dámy od Tomáše Macka, s podtitulem Sto ročníků Tour de France, objevila jsem slibný Pattersonův thriller.

Kdo čeká třeskutý spád a klasický nápor šokujících zvratů, bude možná zklamán.
Já nebyla. S nadšením jsem se vrátila do světa závodní cyklistiky a s chutí se věnovala rozličným pravidlům, strategiím, stájím, lídrům, domestikům, technickému zázemí, celému tomu složitému organismu Tour de France s jeho nejcennější trofejí, žlutým trikotem.
Kriminální linka prostupuje celkem podrobným popisem jednotlivých etap, na jejichž konci nechybí aktuální umístění závodníků. A v každé z popisovaných etap se také mění žebříček podezřelých, hypotéz i důrazů ve vyšetřování, jak se vrší a znovu a znovu bortí důkazy i zprvu přesvědčivé motivace.
Důležitou roli hrají vztahy, často v retrospektivě; což ale celkem přínosně míchá kartami výše uvedeného.

Ke konci autor zdařile blafuje, napětí soupeří s dravostí závěrečné etapy, přesně tak, jak to má být. Takže za pět? Bohužel ne.
Za mě to Patterson prostě přepálil, dějově, a taky o dobrých pár stránek, jako by neodhadl (?), či spíš nepochopitelně pominul ideální příležitost, kdy skončit. (Stává se to i těm uznávaným, například Peteru Mayovi). Škoda.
Mě ale knížka (audiokniha, výborně načtená Zdeňkem Kupkou) průběžně zajímala a bavila. Na 80% určitě.

15 23.09.2022

Knížku jsem četla pomalu, abych se vyvarovala dávat nabídnutému pozměněný význam; tu s obdivem, místy i se silnými výhradami. Každopádně nelituju času, inspirace k přemýšlení bylo víc než dost.
Určitě bych ráda slyšela čtení na Vltavě v režii a hlasem Hany Kofránkové, bohužel už vypršela práva...

15 22.07.2022

Našlápnutá dobrodružka s potenciálem zaujmout je hustě protkaná upatlaně popisnou erotikou a béčkově "vzrušujícími" scénami, a díky tomu obydlená i zcela přebytečnými nesympatickými postavami a množstvím otravných pasáží nelítostně devalvujícími působivou akční linku. Jako by se autor až do konce nemohl rozhodnout, který žánr upřednostnit.
Hlavní linie je fajn a znalost devadesátkových reálií spolu se skvěle čtivou retro exkurzí po hudebních klubech a /nebo všechno, co se týká horolezení a hor vůbec, mě od knížky nepustily. Další díly ale neplánuju.

15 26.06.2022

Také píšu pouze o Noci na křižovatce, jakkoliv anotace na společně vydané duo zmiňuje naopak jen "mýlícího se Maigreta".

Myslím, že Noc na křižovatce je výborný příběh. A pan Vlasák je výborný interpret. Přesto se mi tentokrát autor úplně nezavděčil.
Přitom tradičně nechybí mistrné vykreslení postav, a jak už jsem zmínila, případ krystalizuje sice zvolna, zápletka na sebe nechává čekat, jenže Simenon zkrátka vyprávět umí a udržel si mou pozornost bez problémů. Tak proč?
Celé je to tentokrát bez oddechu tak temné a ponuré, že vzdor barvitosti charakterů a dokonalé atmosféře mě to nějak spíš unavovalo, než bavilo. Chybělo mi tam drobné oživení, které znám z jiných příběhů, třeba lehce hubatý parťák, který by chvílemi trochu odlehčil nezvykle naspídovanému Maigretovi a tím měl příběh lepší dynamiku.

Tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami...

15 06.06.2022

S verši jsem to v dávném "tehdy" nevzdala (i když bylo bolestně zřejmé, že ze mne "mladá nadějná básnířka" opravdu nebude :)).
Poezii jsem zato čítávala hlava nehlava; dobrou, špatnou, tendenční, zakázanou, začátečnickou i mistrovskou. Je to podobné, jako s vínem; k jakémus takémus vhledu se člověk musí propracovat, a ani pak není jistota, že právě jemu obecně ceněné zachutná.

Mně ulpívají na jazyku jiné chutě, ze sbírky Děti deště mě oslovilo máloco (jistěže nemluvím o tématech).
Ale jako mám ráda některé z básní Ivana Martina Jirouse a některé míjím bez emocí, tak je určitě na místě otevřít ještě další ze sbírek autorky, třeba Procházku s andělem, a...

15 15.11.2021

S Neilem Gaimanem jsem se zatím potkala jen jako se spoluautorem Dobrých znamení (ta mě nadchla) a autorem Koralíny a Hvězdného prachu. Tentokrát setkání nevyšlo.
Nemyslím, že by to vězelo v nedostatku mé představivosti, ba možná spíš naopak.

Neupírám knížce níže obdivovanou a vyzdvihovanou křehkost, zasněnost, pohádkovou tajemnost, taky jsem ji místy nalezla.. Ale pro mě byla ta ...kapka hororu a nadpřirozena... z komentáře uživatele DvěTéčka, velikosti oceánu, s nadsázkou řečeno. Prostě neoblibuju horory a váhám... spletitými cestami děje putovat někam, kde vlastně ani nechci být... - což jsem si vypůjčila z komentáře, který napsala laura.
A jakkoliv nepolemizuju nijak ani s tím ostatním, co právě laura tak výstižně ve svém komentáři pojmenovává, z duše mi mluví taky hned první z řady postřehů ze stejně skvělého příspěvku uživatele HerrPilot.
Zkrátka – tenhle nezpochybnitelně výtečný vypravěč mě napříště asi mine. A to jako jedinečný tvůrce atmosféry, kterou vytváří pomocí prostředků pro mě za hranou.

Taky já jsem si užívala radioservisáckou verzi pod názvem U kulaté báby. Interpretace skvělá, náramná - nelze tudíž dát míň hvězdiček než čtyři. A vlastně - mně se líbil i ten příběh; touhy, vášně, emoce, různost téhož optikou nároků početných zúčastněných.
Zajímavé.

15 08.08.2021

Nedoposlouchala jsem... Nabídnutá zápletka tentokrát razantně přesáhla rámec thrilleroidního fujtajblu, který jsem ochotná vstřebávat. Pro zábavu. Mrzí mě to. Jinak mě na Galbraithově Cormoranovi baví všechno. A ani obávaný nadměr romantické linie, v následujících (zejména) pokračováních v řadě komentářů zmiňovaný jako otravný, v Hedvábníkovi žádné enormní zpomalení nezpůsobuje, zdá se mi. Aspoň do místa, kam jsem audioknížku slyšela. Třetímu dílu se nebudu vyhýbat, jen sáhnu po knize a nebudu poslouchat. Líp se mi tak absolvují méně poživatelné pasáže.

Nic zásadního? No, aťsi ne. A přece těch pár hodin se sluchátky na uších prosvětlilo nijaký den, když jsem se nechala pozvat k veselému ohníčku vzpomínek a odžité radosti a potěšila se láskyplným synovsko - tátovským sdílením. Za mě dík.

15 18.06.2020

Se všemi níže uvedenými komentáři, vyzdvihujícími neběžné a četné klady téhle netuctové knížky, určitě souhlasím. (Trudoš zmiňuje autorem místy trochu okatě účelové využívání Sattlerova čichového obdarování k usnadnění dějového posunu. Taky souhlasím. A zas mi to tolik nevadilo). Ale stejně nic z toho nestačilo vyvážit pro mne překvapivě nestravitelnou rozvláčnost, díky které mě knížka, na kterou jsem měla dlouho políčeno, nevtáhla. Takže tři, tři a půl hvězdičky tentokrát jen za můj dojem, což mne ale od dalšího pokračování nikterak neodrazuje.

15 05.08.2019

Moc mě upoutaly - vlastně všechny - předchozí komentáře. Jen rekapituluji...
Od pohledu hodně netuctově přitažlivá knížka láká minimálně k prolistování. Grafická úprava textu se mně osobně nesmírně líbí; chápu ale, že někomu mohou drobná oranžová písmenka na hrubším povrchu použitého papíru připadat ke čtení nezřetelná, což může být u knížky, ke které se hodláte vracet, docela zádrhel.
Mimořádně mě zaujala předmluva Martina C. Putny. A také věcné ujištění autora (teologa, kazatele a respektovaného překladatele)...žádný autoritativní překlad, žádná náhrada textů, jen převyprávěné kousky Bible,...dílčí, zaujatá, subjektivní, ale vážně míněná odpověď na otázku, jak by Ježíšův příběh mohl vypadat, kdyby se odehrál dnes...
A tak jsem se (i po letech stále outsider) nadšeně vrhla do objevování.
Překvapila jsem sama sebe dvakrát. Kolik z uvedeného nemám "načteno" z Bible, ale zároveň jsem na daná témata slyšela už tolikrát různorodě a zajímavě pojatá kázání v kontextu se současností, že jsem si paratexty četla spíš pro ujištění o shodě s rozmezím, v jakém téma chápu. A i tady bylo jasné, že dávám přednost klasičtějším formulacím.
No a na druhé straně tam byly ony výchozí texty věnované pasážím, kde už jsem si "skorojistá v kramflecích" zdaleka nebyla. A tady to zhusta drhlo. Při opakovaném čtení mi přišlo převyprávění stylizované až nepříjemně, dekódování se sice většinově přece jen nějak dostavilo, doplnilo, ale jak píše Mosula: bez původní poetiky... bylo pro mě poselství příběhů jaksi stroboskopické a emoce z krásného komentáře logoloG mne ploše minuly.

Jinak, my outsideři to máme samozřejmě těžké: jasněže poučený člověk nalezne a ocení spoustu vtipu tam, kde já ho z neznalosti předlohy nevidím a v lopocení po pouhém smyslu ani nalézt nemůžu :). Ale vracet se budu, určitě. Jak píše lenka0383.., aby člověk věci vytáhl prostě na světlo a znovu je promyslel... Anebo kvůli nádherným citacím a postřehům, které zmiňuje SugarDolly...Náboženství nikdy není řešení... (vždyť) Bůh se nevejde do kostela...

15 23.04.2019

Mně tu knížku zapůjčila dcera s malinko potměšilým "maceško, to se ti bude líbit"...
Hahaha, sebevědomí mi teda rozhodně do začátku nechybělo; křesťanstvím dotčena už nějaký pátek jsem, že, něco si doplním o Husovi a... Přestože doporučenou věkovou hranici dvanácti let několikanásobně převyšuju, začetla jsem se bez problémů. Začetla.., no, měla jsem dvě záložky a pilně jsem kolotala mezi vysvětlivkami a textem před zraky udivených spolucestujících v dopravním prostředku; knížku jsem si vzdorovitě neobalila :-)...
Byla bezvadná. Četla se krásně, nebyla podbízivá, pobavila jsem se, poučila, vysvětlivky byly skvěle nezaujaté a srozumitelné (kdo chce, může se od nich odpíchnout k dalším informacím). A - asi není třeba se obávat toho, že si člověk na tzv. "první dobrou" neodnese a nezapamatuje všechno. Něco určitě. Myslím, že záměrem takhle báječných knih je především - podle mého - vzbudit zájem, který trvá. A o to bych u takhle napsané knížky strach neměla.

15 26.01.2019

...Vlastně jsem ráda, že už nejsem holka, potažmo adolescent. Těch věcí, co musí člověk odžít a odtrápit, těch přebujelých domněnek, těch chyb...Těch věcí, co člověku dají ostatní "sežrat", toho času, kdy si člověk převaluje v hlavě, na tohle nemám... A nemusíte mít ani divnou mámu, tátu bez názoru a ségru, která je tak zlá, až se zdá trochu úchylná... A nablízku něco, co hlava úplně nebere. AIDS...
Nečetlo se mi to dobře. Ale notak, říkala jsem si, jasněže to a ono člověk nikdy úplně nezapomene, ale kolikrát sis už od té doby položila otázku, no páni, jak jsem mohla být takový jehně? Všichni to nějak zvládnem, ne? No, to je právě to. Ne. Když čtu druhou část anotace, zní jako nějaký zaručený návod. Ošemetné se mi zdá to "přečtěte si, co se stane, když...", jenomže ono to "co se stane, když..." prostě jako na potvoru žádný mustr nemá.
Tak co s tím dál... Za mě to bylo až trochu nepříjemně přeexponované, mmj. taky tím, jak byl děj rozvleklý. Jak píše jakafe 28. února - jakoby autorka stůj co stůj chtěla od začátku do konce psát dechberoucí text, ale moc tlačila na pilu. Navzdory tomu závěr knížky mě dojal a smířil. Najednou se na malé ploše objevily načrtnuté odpovědi na to, co je odvaha konat, sebedůvěra, přijetí, láska a odpuštění. Takže vlastně držím palce, aby těch pětihvězdičkových komentářů bylo nepočítaně...

15 01.10.2018

Úplně první detektivní příběh Dicka Francise. Překlad Jaroslavy Moserové-Davidové, začátek předlouhé a jedinečné spolupráce. A mých kdysi pomyslných prvních pět hvězd hodnocení a odstartování letité vášně pro Francisovy detektivní příběhy z dostihového prostředí.

Četla jsem všechny a užila si každý z nich, Smrt favorita nevyjímaje. Teď se střídmě objevují v audiopodobě a já si je ráda opakuju ušima; ostatní jsou naštěstí stále dostupné na papíře.

Už v tomto prvním příběhu D. Francis zúročil své bohaté zkušenosti žokeje i zevrubnou znalost dostihového světa. A tak jeho knížky nikdy "nešustily papírem". A protože byl skvělým vypravěčem a měl nevyčerpatelný talent pro vymýšlení zápletek, každá z jeho knížek byla originálním a netrpělivě vyhlíženým dobrodružstvím, na která mě nikdy neomrzelo čekat.

Díky za všechny blažené hodiny, kdy jsem, pohroužena v příbězích, dýchala za jejich hrdiny a stála za nimi věrně od první do poslední stránky. :)
Počínaje Alanem Yorkem, s nasazením a odvahou pátrajícím po (ne)lidech, zištně sprovodivších ze světa jeho nejlepšího přítele.

14 15.05.2024

Opět lahůdka pro uši. A navíc zajímavý případ bez mrtvoly, o jejíž existenci v domě, kam se vloupal, píše své družce (komisařově dávné "známé z galerky") vyděšený stárnoucí kasař, prchající před obviněním z vloupání a - kdovíčeho. Bývalá prostitutka má ale pro strach uděláno, bojuje za svého druha jako lev a otravuje komisaře tak dlouho, až se, navzdory naprostému nedostatku mrtvol i důkazů, pustí do vyšetřování.

14 29.10.2023

Poslouchala jsem... Jak už níže psáno, v podání hereckých bardů. A líbilo se mi to.
Maigret naštěstí vždycky podlehne "škemrání" bývalých kolegů; lázně nelázně, vždyť jen tak neoficiálně přicmrnduje, že, jaksi ze zájmu, místo křížovek...
A paní Maigretová, "svatá" to žena, dění nečelí. Jsou s Maigretem spolu už dlouho a rádi. Takže VÍ. Trochu špičkuje, trochu se stará, trochu zpovzdálí koriguje a hlavně - stojí za ním. Jako vždycky.
Maigret se decentně drží zpátky; je přece dbalý pravidel, ale kolegové ho (i sebe) ušetří upejpání a požádají oficiálně o komisařovu spoluúčast. No, co si budem; vyšetřování už tak jako tak běží na plné obrátky. :)

14 29.10.2023